Johnny Depp

Tohle už je samozřejmě choroba v pokročilém stádiu. Tak univerzální pojmenování pro otravnost a zabřednutí do stereotypu, že na vás pokřikuje už z plakátů, a vůbec bychom ho neměli řešit. Stejně jako Helena Bonham Carter je i Johnny Depp stálým inventářem Burtonových filmů, ale jeho kejkle v mistrových opusech jsou alespoň vždy bizarní jiný (a přesto tak stejným) způsobem - pozorovat ho jak dělá v ujetých světech ujeté věci je pro spoustu jeho fanoušků jakýmsi fetišem, podivným koníčkem, který jsme ochotni tolerovat. Jenže vedle toho si Depp postavil poslední filmografickou dekádu na tom, že hraje Jacka Sparrowa. Tu s mrtvou vránou na čele, tu s obřím kloboukem. Výsledek je stejný halasně drmolící chlápek, od kterého si rychle odsednete, ať už ve školní třídě, hospodě nebo na večírku Playboye, čistě proto, že moc dobře víte, že svoje okolí dřív nebo později ztrapní. A na to se chcete rozhodně koukat z velké dálky, aby vás to náhodou taky nesmetlo. Depp sice tu a tam zaboduje jako za starých časů (umírněná role v Rumovém deníku, cameo v Jump Street), ale moc dobře ví, že seriózní role vydělávají tak maximálně na krabičku cigaret, kdežto za šaškování v blockbusterech si může koupit nějaký ten ostrov v Karibiku. Opravdový ostrov s baráky, lidmi, elektřinou, vířivkou a drogovými plantážemi. Přejeme mu to, ale samozřejmě nás tím trochu štve, tím spíš, že se na veřejnosti prezentuje kombinací módních stylů bezďáka a batůžkáře. (imf)

Ashton Kutcher

Bejval to jeden z naší generace. Týpek na kterého jste v kině mohli ukázat a říct: Takhle jsem mohl dopadnout. To platilo pro filmy jako Hele, vole, kde mám káru, Osudový dotek nebo Něco jako láska. Ne, nečekali jsme, že Ashton vyhraje Oscara, ani jsme mu nevyčítali zakopání se v romantických komediích, kde nehrál hezouny, ale spíš snaživé usmrkance z nižší střední třídy (Líbánky, Šílený rande, Mejdan v Las Vegas), ostatně ho dodnes vnímáme jako troubelína, co potřebuje pomoc od starších - a tím nemyslíme souložení s Demi Moore, spíš role, ve kterých ho prudí charismatičtí mentoři (Kevin Costner v Záchranářích). Jenže tohle všechno je pryč a my pomalu zjišťujem, že Ashton měl po vzoru Jimmyho Fallona zůstat v televizi a dál si vařit svojí Punk´d polívčičku. Ve Vrahounech jsme se nemohli rozhodnout, jestli nás víc štve on nebo Katherine Heigl, v otřesném Samcovi byla volba jasná už po přečtení českého názvu a pokud si to u někoho vyžehlil Valentýnem, hodil ručník do ringu ve Šťastném novém roce, kde se ani neobtěžoval před kamerou převléknout z pyžama. A to nemluvím o tom, že po vyhořelém Sheenovi naskočil do sotva doutnajícího sitcomu Dva a půl chlapa. Nějak se po jeho nástupu těch chlapů v obsazení nemůžeme dopočítat. To, že přijal roli Stevea Jobse v seriózně se tvářícím životopise je skoro ránou z milosti. Z oscarového materiálu je rázem fake od SNL. Nebo není? Uvidíme, ale i kvůli Ashtonovu prkennému projevu zatím zůstaneme u televizních Pirátů ze Silicon Valley. (imf)