Helena Bonham Carter

Helena Bonham Carter je velmi dobrá herečka, což občas dokáže i předvést, když už kývne na nějakou tu normální roli, jako byla třeba ta v dramatu Králova řeč. Bohužel to ale podle všeho bude magor, kterému nikdo včas neřekl, že stylizace do padesátileté čarodějnice přestane být u ženy v jistém věku roztomilá. Problém je, že v režisér a její dlouholetý partner Tim Burton si tak nějak vystačí sami. Mají jeden styl, pořád dost věrných diváků a Johnnyho Deppa, a tak jim nepřijde ani trochu trapné, že podesáté dělají jedno a to samé. V případě Heleny Bonham Carter to znamená divný make-up, ještě divnější účes, bizarní garderóbu a čím dál tím směšnější snahu tvářit se lehce úchylně, ale jen tak, jak to rating PG-13 dovolí. Tahle paní žije v ulitě, ve které se jí líbí a nechce z ní vylézt, což je škoda, protože hrát rozhodně umí. Bohužel obvykle hraje totální krávy, které jsou roztomilé asi jako herpes, jen jí to asi ještě nikdo neřekl. Když se sedmačtyřicetiletá dáma oblékne jako kombinace kouzelnice a somráka, není to roztomilé. Je to směšné a potkat ji na ulici, hodil bych ji bůra, jen aby se ke mně nepřiblížila, protože bych se bál, že smrdí močí a levným vínem. Na druhou stranu tuhle její stylizaci nikdo nekopíruje, takže když chce nějaký filmař „divnou babu“, sáhne po Heleně Bonham Carter. A ta se tak pomalu stává synonymem totální otravnosti. Upřímně – kdy jste byli naposledy zvědaví na nějakou její roli? (Mr. Hlad)

Renée Zellweger

V roce 2002, kdy šlo do kin Chicago, jsem hodně žil muzikálem Moulin Rouge!, ve kterém byla Nicole Kidman dokonale okouzlující. A pak přišlo tohle. Renée Zellweger, která se tvářila sexy, ale já jsem měl bez legrace pocit, že její ústa vypadají jako řiť. Je mi jasné, že její fanoušci to asi vidí jinak, ale v okamžiku, kdy jsem viděl tenhle plakát, jsem si řekl, že Chicago nikdy v životě neuvidím a žádný další film s Renée Zellweger taky ne. Pokud ho nebude točit Kevin Smith. Porušil jsem to jednou. Její proklamovaná roztomilost a roztěkanost mi nepřipomíná Woodyho Allena v ženském podání, ale pošahanou otravnou ženskou. Bridget Jones nepovažuji za „konečně opravdovou hrdinku a ne nějakou krásku z romantické komedie“ ale nesympatickou otravnou třicátnici, která neví, co v životě chce, a tak se chová jako kráva. A bohužel tahle role udělala z Renée Zellweger na nějaký čas herečku, která byla hodně žádaná. Netvrdím, že v Návratu do Cold Mountain byla špatná. Ten film jsem neviděl a kvůli ní nikdy neuvidím. Možná je to škoda, ale nemám problém přiznat, že se na Renée Zellweger zkrátka nedokážu koukat. Její výraz mě vytáčí k nepříčetnosti. Její stylizace do „obyčejné holky od vedle“ mě nutí vypínat televizi, jakmile tuhle dámu někde vidím. A její pokusy o romantiku mě dokážou rozbrečet, protože k romantické hrdince má herečka s opuchlým ksichtem dál než já do reprezentace ugandských provazochodců. (Mr. Hlad)