Kolikátou apokalypsu už tohle léto rušíme? Hollywood to má pěkně načasované. Nejdřív epický nástup Starkových obleků, pak souboj Supermana a Zoda, a teď robotické orgie na zemi, ve vodě i ve vzduchu. Dál už asi měřítko stupňovat nepůjde, dokonce bych řekl, že Snyder a Del Toro budou muset trumfnout sami sebe, abychom viděli ještě větší šílenosti. Jen o nich ale Pacific Rim není. Jde tu o záchranu lidstva, a proto se musí vždycky ukázat varovným prstem na pár jedinců, aby divák poznal, že si lidstvo spásu zaslouží. A právě to je okamžik, kdy Del Torovo dokonale naolejované soustrojí začíná trochu vrzat. Jde o závadu, kterou spravíte bouchnutím do té správné součástky nebo je potřeba rovnou reklamace? Posuďte sami z následujících dojmů.

Jak to vidí imf

Ze stavitele světů se stal bořitel. Stačilo mu dát jen o sto milionů víc než obvykle. S rozpačitou spokojeností v hlase jsem po projekci prohlásil, že nám Del Toro zmutoval v Emmericha. Nenabízí svou obvyklou utrženost ze řetězu spíš americký fuck yeah prostředníček apokalypse, který je zalidněný stereotypními postavičkami a v zájmu vysokých asijských tržeb se z půlky odehrává v Hong Kongu (nijak to neruší, právě naopak). Přes velmi solidní casting je však patrné, že Del Tora ti nepatrní lidičkové příliš nezajímají. Je tu kvůli obřím robotům a monstrům. Když se perou, musíte si držet čelist, aby nesjela rovnou do suterénu. Dechberoucí giganti svádějí souboje v trikové parádě roku, které nijak nepřekáží 3D ani noční scény. Transformeři? Předkrm. Muž z oceli? Svačinka. Letošní filmové léto je ve znamení apokalypsy a Hollywood nám ji servíruje s patřičným pozlátkem. Jenže tam kde Emmerich velmi trefně podstrčí divákovi humor nebo alespoň zábavné postavy, tam Del Toro nabízí jen pouhé nositele černobílých vlastností, držící pohromadě fascinující svět. Postavy jsou tu pouze coby humanoidní vysvětlivky, nikoliv hybatelé děje. A to je trochu průšvih, který přes všechnu technickou a technologickou eleganci nelze přehlédnout.

Zmainstreamovanému Del Torovi prostě ten děj příliš nebaštíte, na to je až moc zkompromitovaný zásahy producentů a lidí, kterým jde především o prachy. Tím neříkám, že tam to mexické srdíčko místy pořádně nebuší, ale kdo čeká dvouhodinovou jízdu na hranici infarktu, ten by mohl být zbytečně zklamaný. Pacific Rim je úžasná horská jízda pro všechny malé kluky, co po kině vezmou útokem hračkářství (tak jako v době Transformerů musím přiznat, že nějakého toho jaegera bych si taky pořídil do sbírky), ale ohromení tu nedoprovází fascinace. Jinými slovy, u Pacific Rim je hrozně snadné se dobře pobavit, ale ještě snažší je ho pak pustit z hlavy. A to je přece jen trochu škoda.

Jak to vidí Mr. Hlad

Dalo se očekávat, že když Guillermo del Toro dostal rozpočet okolo dvou set milionů dolarů, bude muset krotit své nadšení pro sliz, loutky a bizarní potvůrky. Sice na ně dojde, ale zkrátka ne tolik jako u Hellboye, to je ovšem asi jediná možná výraznější výtka. Jinak je totiž Pacific Rim výborná letní podívaná, která stylově dávkuje akci, patos i eye-candy momenty a je dostatečně zábavná a efektní na to, aby člověk zapomněl na okoukaný příběh. Jaegeři jsou vyloženě gigantičtí a v každé scéně je jejich obrovitost skvěle využita a připomenuta. Tady se rozšlápne mimoděk kamión, támhle se bere do dlaně rybářská loď a když se to řeže, hroutí se okolo stojící mrakodrapy. Mňam.

Del Toro navíc nechá po úvodní bitce obří roboty v garážích, jen okolo nich obřadně krouží a věnuje se hrdinům, čímž donutí diváka, aby se vyloženě těšil, až tihle kovoví giganti vyrazí do akce. A ta je pak dechberoucí. Možná víc, než by bylo záhodno, protože samotné finále nakonec nepůsobí tak velkolepě, jak by asi mělo, což je malinko škoda. I tak je ale tohle velký hlasitý uřvaný blockbuster se skvělou akcí, dvěma vtipnými postavičkami, nějakou tou tragédii, charismatickým Idrisem Elbou a gigantickými roboty, co se mlátí se monstry z jiné dimenze. Pokud chcete v desetiletém klukovi probudit během jednoho odpoledne absolutní nadšení pro film, vezměte ho na Pacific Rim. A pokud žádného prcka po ruce nemáte, běžte do kina sami. Tohle se totiž povedlo.

Jak to vidí KarelR

Upřímně… od Del Tora jsem čekal víc. Právě on totiž umí do sebebombastičtější podívané vetknout osobitost a hravost, a ještě u toho stíhá vyprofilovat postavy tak, aby vám ani na vteřinu nebyly volné. Což je paradoxně právě to, co Pacific Rimu chybí nejvíc. Roboti a monstra se rvou o osud celé planety a vypadá to božsky. Mohutné měřítko, nádherný design, perfektní triky… v podstatě technicky nejoslnivější sci-fi od Avatara. Za celou tou bombastickou fasádou se ale bohužel skrývá klišovitá a často i zkratkovitá story o tom, jak hrstka no-name figurek zachraňuje Zemi. Žádná zásadní překvapení, žádné emocionální vypětí, žádný úspěšný přesah. Jen plus mínus standardní blockbusterová podívaná, která mimo precizního zevnějšku a ohromující akce nenabízí nic, co by člověka osudově strhlo nebo tíživě napnulo. Grandiózní wow efekt tak postupně upadá (finální akce už je víceméně z povinnosti) a otevřená ústa střídá umořeně pokrčené čelo. Přepálená očekávání? Určitě. Ale u čeho jiného by je měl člověk mít, když ne u Del Torova obřího robobijáku?