Nejlepší, nejrychlejší, nejsilnější, nejhodnější... Superman byl první opravdu extrémně slavným komiksákem, miláčkem davů a nakonec i synonymem pro samotné slovo superhrdina. Mimozemšťan čerpající sílu z našeho Slunce a atmosféry byl schopen neuvěřitelných kousků a s novými výzvami se jeho schopnosti ještě zlepšovaly. Supermanův bezedný potenciál usnadňoval autorům práci. Můžete to přirovnat k hardwarovým závodům na PC, kde se frekvence procesorů, počty jader a grafické výkony ženou do nebes, aniž by pak programátoři videoher museli optimalizovat svoje kódy. Prostě hráče donutí, aby si koupil lepší nádobíčko. A scenáristé Supermana zas nechtěli zdlouhavě vymýšlet, proč by se najednou Superman musel potit. Prostě jen uděláme všechno větší a těžší a Superman to zase zvládne. Žádná překážka není dost velká.

Tahle legrace vedla samozřejmě až k tomu, že byl Superman schopen uzvednout deset na dvacátou tun (je to asi miliarda miliard tun, pokud si nechcete zatěžovat hlavu matematikou - úplně správně česky je to cca 100 trilionů tun) a klidně by odkopnul Zemi pryč od Slunce, kdyby na to přišlo. Na začátku přitom jen házel auty, pak přešel k domům, pak k horám, pak byl schopen zatřást celými světy a... skončilo to galaktickým kulečníkem. Stejně tak v prvních komiksových sešitech uměl jen mocně skákat (trochu jako Hulk) a až později se naučil létat (ve Snyderově filmu je tento proces naťuknut). Samozřejmě chápu, že autoři komiksů musí s postavou v podstatě každý týden vymyslet něco nového a dělají to už od třicátých let minulého století, takže klobouk dolů. Ale to je právě důvod toho, proč se stal ze Supermana nerozlousknutelný oříšek. Co s chlápkem, který dělá z Mirka Dušína nepřítele státu a v případě průšvihu umí roztočit Zemi jako káču a zvrátit tok času. Nebo odletět do Slunce, tam se nabít na dvousetprocentní kapacitu, a pak všechny rozmašírovat.

Vůbec nejde o Supermanův odpor k zabíjení, který je jeho duševní slabinou. Jak chcete s takovým člověkem soupeřit, když vás zničí během několika vteřin, zatímco všichni čtenáři vědí, že musí vyloženě zadržovat devadesát procent svých schopnosti, aby z vás neudělal mastný flek. Autoři komiksů se snažili přijít s berličkami. Proto vzniklo několik druhů kryptonitu, které Supermana zraňují, zabíjejí nebo alespoň citelně oslabují. Tuhle fintu ale čtenáři rychle prokoukli a v podstatě v každé zápletce s domovskou hroudou je jasné, že dřív nebo později hrozba pomine a Superman získá zpět plné spektrum svých schopností. Proto přišel generál Zod a jeho banda (1961), ale i Superboy (1993) Supergirl (1959), kryptonský pes Krypto (1955) a v jednu chvíli dokonce i Superopice (1959), Superkočka (1960) nebo Superkůň (1962). Vznikl šílený kryptonský klon Bizzaro (1986) a objevili se Supermani z alternativních dimenzí (80. léta). To všechno proto, aby původnímu Supermanovi nebylo smutno a aby měl s kým poměřovat síly.

Zejména šedesátá léta byla pro Supermana teritoriem, kdy prošlo snad úplně všechno. Superman se sice stal zranitelnějším (kromě kryptonitu na něj působila negativně i magie a záření jiných vlnových délek (např. tzv. červená slunce)), ale pořád byl tím klukem na pískovišti, se kterým si nikdo nechtěl (za)hrá(va)t. Justice League v něm měla nejen spolehlivého kapitána, ale především toho borce, co všechno zmákne, až půjde opravdu do tuhého. Navyšování sil si žádala nejen doba, ale i konkurenční závody ve zbrojení (Marvel taky honil schopnosti svých hrdinů výš a výš, takže Superman nemohl stagnovat, protože by se z něj stal ušlápnutý chudáček). Není divu, že se hned několik autorů v osmdesátých letech rozhodlo se Supermanovou mytologií zatočit a podrobit jeho origin kritickému zkoumání. Rozhodujícím se pro Supermana stal rok 1986 který rozdělil komiksové fanoušky na dva tábory.

John Byrne se totiž v komiksovce Crisis on Infinite Earths rozhodl překopat život hned několika superhrdinů. Smíchal dohromady alternativní hrdiny několika dimenzí a Supermanovi tak mj. razantně snížil příděl jeho superschopností. Vlastně to platilo pro všechny Kryptoňany, protože v Infinite Earths se přepsalo i fungování prazdroje jejich superschopností. Proto se dodnes při vášnivých debatách o Supermanových schopnostech používají termíny pre-crisis a post-crisis. Krizový Superman stále čerpá sílu z našeho Slunce, ale kromě toho, že ze začátku potřeboval pár let, aby jeho sílu tzv. nasál (proto byl jako teenager slabší), postupem času se jeho tělo adaptuje a superschopnosti tak stagnují nebo podle všeho i mírně slábnou, tak jako můžeme pozorovat fyzický úpadek u stárnoucího člověka. Supermanova výdrž už není neomezená, jeho superzrak není nekonečný. Stejně tak jeho nesmrtelnost je vysvětlena bioelektrickou aurou, která je neustále dobíjena ze Slunce. Tenhle moderní Superman už ale nemůže boxovat s planetami. Je sice prakticky nesmrtelný, ale větší atomovka vybuchnuvší v jeho blízkosti ho zvládne na pár minut omráčit.

Jednou z nejzásadnějších Byrnových novinek, přibližujících Supermana milionům mladých mužů na celém světě, byla Clarkova neschopnost poručit svým vousům a vlasům. Obojí mu totiž roste a musí se tedy holit. Vzhledem k tomu, jak velký důraz je na to kladen ve Snyderově filmu (sponzorováno Gillette), můžeme s klidem tvrdit, že filmový Muž z oceli rozhodně kráčí ve stopách aktuálního kánonu a je tedy manifestem post-crisis schopností.  

Kritické oko osmdesátých let, symbolizované právě Byrnem, je však věcí dávné minulosti a některé schopnosti během posledních několika dekád si Superman postupně zase přivlastnil. Nikdy už nebude silný jako v tzv. stříbrné éře sedmdesátých let, ale nárůst jeho síly si pravděpodobně nevyžádá další restart, ve kterém budou jeho schopnosti kráceny. Noví autoři totiž našli způsob, jak z něj udělat komplexnější postavu a dát mu věrohodný "ksicht" i v mooreovském post-superhrdinském světě. Aura Mirka Dušína a nudného superhrdiny už mu asi zůstane, takový už je úděl pionýra, co ostatním prorážel cestu. I se všemi klacky pod nohama, které tam během dlouhých let naházeli autoři i fanoušci ale Kal, syn Elův, zvládne vyškolit kteréhokoliv šmejda ze Země i vesmíru. Už sice odkopne jen Pluto (asi proto, že to oficiálně není planeta), ale to pořád stačí na to, aby byl tou jistotou, na kterou je spoleh, když Batmanovi dojde benzín v batmobilu a Wonder Woman přijde o svoje laso.

Supermanovy proměny a kolísavá úroveň jeho schopností není narušením téhle prazákladní důvěry, naopak přilévá olej do ohně fandovských debat, které probíhají nejen v rámci DC Universe (Captain Marvel vs. Superman), ale samozřejmě i napříč komiksovým stánkem (Superman vs. Hulk). A i když tuhle superhrdinskou matematiku často vidíme v plné polní v komiksech, a díky Avengers už i na stříbrných plátnech, těmhle debatám to nijak neubírá. Naopak, proměnných přibývá a vítězem je ten, kdo dokáže přesvědčivěji argumentovat. Pro fanoušky Supermana je teď zdaleka nejdůležitější, že se díky novému Snyderovu filmu v podobných verbálních bitkách dostává do středu dění. Nolanův Batman by kluky z Avengers pravděpodobně potrápil jen v souboji nul na bankovním účtě. Superman je jiná liga a DC z něj může rychle udělat svůj hlavní trumf. Teď ho jen nezahodit, až půjde v následujících letech do tuhého.

P.S. Kdybyste chtěli svůj superhlad po premiéře nějak ukojit, můžeme doporučit komiksy Superman: Rudá hvězda (velmi, velmi povedená reimaginace většiny DC charakterů), Superman: Utajený počátek (hlavně pokud vás bavily Snyderovy flashbacky), Superman Action Comics 1 (osahávání Supermanových schopností) a nejnovější Superman: Poslední syn. Česká vydavatelství letos Muže z oceli patřičně ždímají. Tohle sice nejsou nejzásadnější tituly, které u nás vycházejí třeba k Batmanovi, ale ani tak by neměly uniknout vaší pozornosti.