Pamatuju před dávnými lety, jak jsem byl na návštěvě u kamaráda, který hltal Termix a nějakou divnou animovanou věc, ve které se postavy tři díly za sebou jen mlátily. Fascinovalo mě to a kamaráda ještě víc. Pamatuju si, že jsem tam na to koukal skoro hodinu a dvě osvalené postavy v auře žlutého světla do sebe za tu dobu ani na chvilku nepřestaly bušit. Celé to bylo v mizerné kvalitě a polském dabingu, ale to nikoho příliš nevzrušovalo. Pořádná držková totiž titulky nepotřebuje.

Dneska už vím, že to byl TEN Dragon Ball. Tehdy tedy konkrétně Dragon Ball Z, pokračování prvního Dragon Ballu, který byl mangou/anime, která volně vycházela ze slavné Cesty na Západ (nebo Opičího krále, chcete-li). To ostatně vysvětluje i zvýšený výskyt mluvících prasat, želv a jiných tvorů, co mají většinou víc prstů, očí nebo končetin než dovoluje pozemský anatomický atlas. Původně šlo opravdu jen o dračí koule, ale v dalších a dalších dílech a ságách se to celé trochu vymknulo z kontroly. Supermanem se tu může stát každý a navíc je možné se takříkajíc odlevelovat do vyšších stupňů supersíly. Transformací do super saiyana hrdinům zezlátnou vlasy a stanou se z nich regulérní supermani - létají, lámou skály, házejí firebally a... ničí planety. A to tu máme ještě level 2, 3 a 4! To už je ale silné kafe i pro planetu Zemi. Když se Goku pokusil nahodit level 3, způsobilo to vlny tsunami a tornáda o takové intenzitě, že se planeta málem rozskočila ve dví. Na souboje takových borců si musíte zaletět někam na orbit, kde se měsíce malých planet používají jako bowlingové koule.

Je to samozřejmě trochu infantilní a někdo si to snadno splete s Pokémonem, ale ačkoliv Dragon Ball běží stejně jako zmíněná zvířátková anime v ranních víkendových hodinách, přeci jenom je zábavnější, když se perou dva vlasatí kulturisti, než elektřinou nabitá žlutá krysa a zmutovaná želva s laserovým dělem na krunýři. Dragon Ball navíc ve svých lepších okamžicích předvádí, že v animovaném vesmíru neexistuje strop autorovy představivosti. Úder ropným tankerem v Pacific Rim? Epický duel v Muži z oceli? Jasně, obě ty věci vypadají náramně, ale v Dragon Ballu by to brali jen jako zahřátí před dopoledním tréninkem. Každopádně z toho vizuálu rychle vyrostete a budete ho považovat za pouhý hřích mládí. Pokud tedy nepatříte k těm, co dodnes řeší, kdo by porazil koho a jsou schopni vám spočítat, kolik tun by který level super saiyana unesl na zádech. Ale schválně se v diskuzi přiznejte, jestli ten seriál znáte. V devadesátých letech se světem přehnal jako smršť a trochu neférově zůstal právě ve stínu všudypřítomného Pokémonu. Kdykoliv se ale na plátně mlátí dva rádoby supersilní protivníci, nemůžu si na něj nevzpomenout.