Vin Diesel a jeho parta budou muset o víkendu v českých kinech definitivně uhnout Kirkovi a jeho partě. Je to klasická letní střídačka, kterých ještě bude hodně. Ale už teď můžeme přesvědčivě tvrdit, že některé scény z šestých Rychlíků nám z hlavy čas nevygumuje. Jmenovitě dálniční honičku s tankem a finální zúčtování s letadlem, ze kterého jsme si všichni odnesli hlavně to, že španělské přistávací dráhy jsou nekonečné. Teď ale díky trikové pitvě z FX Guide a video z Wired víme, jak to ve skutečnosti bylo. Takže vám třeba můžeme říct, že ta ranvej měla pouhé tři kilometry, nikoliv pětačtyřicet jako se to zdálo z filmu (ano, někdo si dal tu práci a spočítal to).

Největší ponaučení z videa a přidružených rozhovorů? Justin Lin umí utrácet peníze a navíc má stejnou úchylku jako Christopher Nolan - chce mít ve filmu co nejvíc atrakcí tzv. naživo. Proto vzduchem létají auta v reálu a nikoliv jen v počítačích, proto se s tankem na dálnici opravdu skákalo. A proto se z obřího ruského Antonova postavila maketa podvozku v měřítku jedna ku jedné. Obří kvádr (25 x 15 x 10 metrů) na kolečkách, kolem kterého kroužila auta v poloviční rychlosti. Na place byly dvě stovky lidí, kteří se starali jen o to zpropadené letadlo, resp. jeho trup a zadní část, do které se dalo vjíždět. Na ranveji bylo v každou chvíli několik desítek aut. Hlavní hvězdy filmu, doprovodná vozidla, kamerové setupy, ale i odborně rozřezaná torza, která umožňovala se za jízdy hercům přilepit na záda. Jednoduše se z auta vyřízla střecha, bok, prostě co bylo potřeba, aby se kamera dostala co nejblíž.

Natáčení finální scény zabralo tři dlouhé dny a noci (točilo se i přes den a záběry se pak zkonvertovaly do nočních), ale trikaři na jejím dokončení utopili třicetinásobek času. Řešily se i drobnosti - kvůli zamaskování nižší rychlosti vozů se smazalo kompletní osvětlení ranveje a narenderovalo se nové ve větším počtu. Auta tak míjejí osvětlení rychleji a divák se nechá snadno oblafnout. Podobně to bylo mimochodem i při dálniční honičce. Silniční koridor totiž lemují hotely a další "smetí", na kterém by bylo poznat, že se jede příliš pomalu. Proto muselo všechno pryč a nahradilo se to genericky vymetenou oblohou.

A jak to celé natočit? Ještě zajímavější než postprodukční hrátky jsou kamerová vozidla, umožňující nejen fachmanům z Rychle a zběsile, ale třeba i kameramanům z Top Gearu, natáčet největší divočiny na čtyřech kolech. Kdo má dost peněz, může si dovolit celou armádu speciálně upravených systémů. V šestých Rychlících se používal Ultimate Arm, desetimetrové dálkově ovládané rameno, posazené na dostatečně rychlém SUV. Možností je ale nepočítaně, jak můžete vidět v následujícím videu.

Úroveň praktických efektů je ale přesto neuvěřitelná. Finální průstřel Diesela skrz čumák Antonova? Vznikal komplet na place. Kulisáci vyrobili maketu nosu obřího letadla, vymáchali ho v hořlavém gelu a pak skrz něj doslova prostřelili auto pomocí pneumatického kanónu. Kameramani to mohli nasnímat z pěti různých úhlů, správně naexponovat hořící zkázu (točilo se na film, takže to světlo navíc se hodilo - v postprodukci se ale přesto muselo z nočních scén odstranit hodně šumu) a kaskadéři v ostatních autech? Ti jeli jako o život, protože se k jejich zadkům blížila čtyřicetitunová hořící překližka rychlostí padesát kilometrů za hodinu.

Automobilové honičky jsou žánr sám pro sebe a všeobecně platí, že dynamické záběry (kamera sleduje jedoucí vůz, ale sama se pohybuje, ideálně tedy na podobně rychle jedoucím voze) a extrémně nízké úhly vydatně pomáhají iluzi extrémní rychlosti. Pokud chcete vidět, jak neadrenalinově všechno při natáčení vypadá, zkuste pětadvacetiminutový b-roll, ve kterém je všechno tak trochu nevýrazné a bez šťávy. Tedy s výjimkou Rockovy muskulatury.