Iron Man 3
Autor: Brian Tyler
Stopáž: 75:53

Už jsem se několikrát přiznal, že mám pro Tylera docela slabost. Není to bůhvíjaký hudební génius a občas příliš kombinuje orchestr s elektronikou, ale umí soundtracku dodat potřebnou energii. A vzhledem k tomu, že Marvel na skladatelích dost šetří, připadal mi pro Iron Mana 3 jako to menší zlo. A hned první skladba, epická Iron Man 3 Theme, dokazuje, že si Tyler vyhrnul rukávy a elektronická hučítka nechal v kumbále (resp. hodně v pozadí). Nadšení je ale předčasné, protože po tomhle symbolickém vrcholu, který mohutným nasazením žesťů připomene jiné železné klasiky (třeba Robocopa), jsme spíš svědky klasické akční výplně. Ostatně na soundtracku s takhle velkorysou stopáží se ani nelze divit. Jenže tohle akční score je příliš přeefektované a těžkopádné na delší poslech. Odlehčení v podobě Dive Bombers (s báječnými bubny v pozadí a závěrečným nástupem hlavního motivu) je vždy jen krátkodobé a pomalejší skladby (Mandarin) jsou příliš anonymní, než aby čouhaly z řady nebo jen v polovičním tempu recyklují hlavní motiv (New Beginnings). Třeba taková Pepper by si zasloužila jemnější, pomalejší skladbu, jenže místo ní je na soundtracku jen skladba Hot Pepper, která je - logicky - hnaná podstatně jiným směrem. Začínat a končit se má ale ve velkém stylu a to Tylerovi vychází. Závěrečná Can You Dig It je totiž neuvěřitelně našlapanou variací na hlavní motiv a je tak návyková, že ji mám momentálně jako budíček na mobilu. S přehledem nejlepší kus na celém albu.

7/10

Star Trek: Do temnoty
Autor: Michael Giacchino
Stopáž: 47:03

Jenom sedmačtyřicet minut? Méně je někdy více, milí trekkies. A Giacchino jako by věděl, že první trekovský soundtrack netrumfne, raději držel stopáž na minimu a vybral jen to nejlepší ze všech orchestrálek. Ve filmu zní hudba epicky a dokonale podtrhuje veškeré dění. A že se tam dějí VĚCI. Už úvodní Praking the Natives se naplno projevují hlavní pozitivní rysy celého alba - vykrádání prvního Treku a vášeň kombinovaná s hravostí. Kdykoliv se Giacchino dostane do úzkých, chytře variuje původní theme, ale zároveň roztomile sklouzává k hravým honičkovým žesťům, které připomínají starého dobrého Williamse v době, kdy ještě neprovozoval absolutní recyklaci. Je to skvěle navržená horská dráha, protože se od dynamického troubení co chvíli vyhoupneme k chorálům a lavírujeme mezi opojením a dojetím. Emoce jsou základní stavební kámen celého soundtracku a Giacchino jich umí celou paletu. Místo pouhého opakování už slyšeného hledá nové a nové nástroje, skrz něž by představil hlavní motiv (Sub Prime Directive). Navíc jsou tu skladby jako Meld-merized nebo London Calling, ve kterých trubky zcela uhnou smyčcům a v druhém případě klavíru. Znovu a znovu nás Giacchino přesvědčuje o tom, jak jeho náklonnost ke komornějším skladbám  dokáže rozkošatit celkově spíše energický soundtrack. A u London Calling si zase vzpomenete na zlatou éru Williamse.

A přitom to nejsou vykrádačky. Když už si Giacchino někde půjčuje, většinou to jasně přiznává - např. v Ship to Ship je jasně slyšet motiv z původního Khanova hněvu. Párádní je ale zejména nadechování orchestru v akčnějších skladbách (The San Fran Hustle, Earthbound). Je jich tu méně než byste čekali, ale to je dáno právě autorskou filtrací. V kině na ucho útočí mnohem víc akční omáčky, ale na soundtracku je celá řada klidnější skladeb (Warp Core, Buying the Space Farm nebo Ode to Harrison), které v kině nevnímáte na sto procent. A doma si je o to víc užijete. Ode to Harrison je nádherná, vrstevnatá a velmi hravá skladba, ve které se symbolicky spojí všechny Cumberbatchovy motivy. Je to klidný kousek s občasným rozeběhem do zneklidňujících podtónu, jak se na záporácký motiv sluší a patří. Vyzdvihnout bych chtěl ale především Kronos Wartet, což je skladba hrající u jedné z klíčových akčních scén snímku, ve které Giacchino nasazuje do akce etnické sbory a skoro až válečné pokřiky (až uvidíte film, pochopíte, proč zní tenhle track natolik exoticky). Gradace je neuvěřitelná a proráží hned několik stropů. Parádní ukázka toho, jak lze několika účinnými technikami šponovat tempo do zdánlivého nekonečna.

9/10