Stížnosti na to, že trailery prozrazují o filmech příliš, tu máme prakticky obden. Tenhle trend se hlavně v posledních letech rozmává do neúnosné míry, jelikož se dvěstěmilionové blockbustery snaží zoufale přebít konkurenci. S lepší dostupností triků už ale nestačí jen ukázat víc explozí. Když může půl planety odpálit kdekdo, musíte přidat i jinde, a mnoho upoutávek se tak snaží o důkladné zaháčkování do příběhu. Často do té míry, že po první upoutávce znáte důkladně znáte celý děj.

Slavným příkladem je třeba marketingová kampaň Amazing Spider-Mana, z níž šla v pohodě sestříhat pětadvacetiminutová verze filmu, ve které nechyběly veškeré akční scény. A i když se v poslední době daří mnoha trailerům mást tělem a tajit nebývale mnoho (Iron Man 3, Star Trek: Do temnoty, Muž z oceli), ty "vykecávací" nadále převažují a vzbuzují rozladěné reakce.

Že to tím hasne? Na mnoha internetových fórech ano. Američané jsou ale o něco odvážnější, takže si vytrvale stěžují i v multiplexech, kde musí nebozí brigádníci soustavně hledět do země. A omlouvat se přitom za to, že si zase nedošlápli na Universal, který vypustil tříminutovou verzi Rychle a zběsile 6 čtvrt roku před premiérou. Že jsou od toho placení? Vlastně jo. Teď ale pohár trpělivosti konečně přetekl a floor manageři se na ubohé zaměstnance nemohli dát koukat.

Celá situace pak jednoduše vyeskalovala v další spojení kinařských sil (naposledy se takhle odráželo přiblížení releasů pro domácí kina) a Národní asociace vlastníků kin cpe Hollywoodu nová trailerová pravidla. Co v nich je? Ten menší požadavek říká, že by promítané trailery měly obsahovat datum premiéry filmu, která by neměla být dál než čtyři měsíce (výjimek by mělo být minimum). Ten větší potom žádá zkrácení dohodnuté trailerové délky ze 150 vteřin na 120, přičemž se studia bojí, že by se z nepovinného systému stala vyžadovaná pravidla, jež by kinařům dovolila delší upoutávky odmítat.

Hlavní argument iniciativní strany přitom zní, že dvouminutový trailer prozradí o filmu méně než dvouapůlminutový, tudíž by producenti byli nuceni svoji informační rozdavačnost omezit. Což zní moc hezky... ale všichni víme, že to je v jádru nesmysl. Správně tedy tušíte, že je pes zakopaný jinde, a netřeba ho hledat moc složitě. Kratší trailer znamená, že jich před filmem odpomítáte víc. A vzhledem k tomu, že studia za ukázané trailery kinařům často platí, znamenalo by to vyšší příjmy, případně víc prostoru na propagování vlastních akcí.

V Americe se momentálně před filmem promítá 7 až 8 trailerů (tzn. že mohou před filmem zabírat celých 20 minut!). Při požadovaném zkrácení stopáže by to znamenalo o 2 trailery víc, výhercem by tak pochopitelně nebyl otrávený divák, nýbrž kino, které by tak řadu stížností zručně využilo ve svůj prospěch. Je při současném klesání návštěvnost zlé, nepřát kinařům každou korunu, která je zachrání před krachem? Z pohledu filmového fanouška možná. Jinak ale jde o tradiční obchodní tah s ctnostnou zástěrkou, který si jinak moc chvály nezaslouží. A který ve finále ani neovlivní samotnou návštěvnost kin (aneb Spidey stejně vydělal 750 mega).

Že by byly méně prozrazující trailery fajn? Určitě. Plošné zkracování k nim ale určitě nepovede, Hollywood do méně spoileroidního bodu potřebuje dospět organicky. Což v překladu znamená, že musí závratně vydělávat filmy, ze kterých se hodně schovávalo a jimž diváky prokazatelně přiváděla věta: "V trailerech skoro nic nebylo, jdi na to!". Do jisté míry je k tomuhle trendu díky Abramsovi a Nolanovi nakročeno. Musíme tedy doufat, že ho čekají stoupající tendence, anebo že se ujme malé francouzské opatření, které v trailerech povoluje pouze stopáž z první poloviny filmu. Docela šikovný tah.

V době sociálních sítí je pak sice trailer stále pilířem celé kampaně. Utíkání evropských a amerických kinodiváků na streamovací trh (protože megaplazmy!) ale jasně naznačuje, že se moc stejně pomaličku přesouvá do rukou ohlasů. S upoutávkou se každý tisíckrát spálil. Žezlo se tak snaží přebrat databázové ratingy a čím dál tím dostupnější názor spřízněné divácké skupiny, který ale samozřejmě vychází až z výsledného filmu.

Nadávání na vyzrazující trailery (upřímně... většina "normálních" lidí stejně zapomene, co v nich viděla) tedy ustupuje do pozadí starému dobrému tlaku na to, aby Hollywood plodil kvalitní bijáky. Když se to hodně zjednoduší, ty největší blockbustery totiž budou stejně vydělávat kvůli tomu nejzásadnějšímu, co mají - nádechu filmové události, o které bude bez rozmyslu mluvit celý internet a jíž nezabije sebeukecanější upoutávka. Menší filmy potom naopak mají šanci hledat si diváky spíš díky reakcím, a věřte tomu, že takového Méďu k půlmiliardě dovedl právě internet, který k drzým trailerům a netradiční zápletce přidal zcela zásadní: "Kámo, je to pecka, seber ženu a dejte to!" Nebo to snad máte jinak?