Zack Snyder je pan Hračička. Někdy to s tím blbnutím na pískovišti přežene a vznikne Sucker Punch, ale ve většině ostatních případů člověk nestačí žasnout nad výsledkem jeho ze řetězu utržené kreativity. Z na první pohled nesourodých komponentů mu totiž často pod rukama vzniká celek, který je mnohem víc než jen součtem jednotlivých částí. Ve Strážcích dokázal díky netradiční volbě hudby ozvláštnit nejen soulož, ale i řadu akčních scén. Včetně té úvodní, která vám jasně naznačí, že tenhle film není nic pro slečinky.

Strážci - Watchmen (2009) (IMDB, ČSFD)

Po zhlédnutí scény, která je začátkem filmu a zároveň koncem jedné z klíčových postav, si uvědomíte, že většina ostatních filmových komiksů tak trochu pro slečinky je. Erkový rating Strážců přispěl k jejich rozpačitému přijetí a zároveň byl výstrahou pro další tvůrce chtivé nekompromisní blockbusterové adaptace výjimečných děl. Tady pšenka nepokvete, přátelé. Přitom právě tahle scéna využívá trumfových es zvýšené přístupnosti a každá rána v ní opravdu bolí a dláždí cestu k nepříjemné koncovce, která se do vás otiskne jako těžká vojenská bota do bláta. A přesto Snyder najde způsob, jak tuhle bitku plnou tříštících se kostí a nábytku povýšit na symfonii. Stačí do pozadí nasadit tu správnou desku, občas zpomalit pohyby obou protivníků a netušená vrstva boje na život a na smrt před vámi otevře svou náruč. Hudební mix přitom vůbec neničí choreografii a její rytmus, ba naopak, dokonale přilne dění a je výrazným, ale přesto pouze pasivním svědkem vypiplané bojové kreace, ve které se od holých rukou a chladné oceli přechází k postupné likvidaci moc luxusního bytu, který je - ke Komediantově smůle - až příliš vysoko nad zemí.

Scéna sama o sobě není nikterak dlouhá (z těch tří minut skoro půlku zabere předehra a epilog) a jednotlivé výměny jsou spíš teatrálně přehledné, než že by spoléhaly na asijské mlácení se zapnutým turbem, ale o to tu vůbec nejde. Už po prvním úderu je totiž jasné, jak tahle partie dopadne a Snyder používá vizuál, audio i samotnou bitku k rozsévání prvních indicií do divákovy hlavy. Ve skutečnosti nejde o souboj dvou figur, ale o koordinovaný šachový tah, který je součástí delší strategie, okopávající váš intelekt. Že je to jen Snyder a jen pokusu o hollywoodské pseudokung-fu? Názorů může být neomezené množství. Díky kulišácké volbě hudebního podkresu však scéna funguje na většině myslitelných úrovní.