Ach, kouzlo virtuálních tréninkových místností. Je s námi už od Star Treku a první Matrix ho ještě trochu vylepšil, když v něm Neo a Morpheus poprvé spárovali. Kdo z nás by nechtěl podobně hmatatelný Mortal Kombat? Léta plynou a nejsme k němu o nic blíž, protože např. Kinect nabízí jen iluzi opravdového zapojení do akce. Chceme víc. Potřebujeme víc, protože jinak všechny naše kung-fu schopnosti zůstanou jen u doprava, doprava, křížek. A s tím v podchodu plném přiopilých výrostků, co chtějí váš mobil, příliš neoslníte. Ale zpátky k dnešnímu tématu, totiž k ikonické bitce ve virtuálním dojo. Od její premiéry uplynulo letos čtrnáct let. Je z celého filmu nejméně digitální a skoro by se chtělo říct nejméně nadrátovaná. Jak na nás působí teď, když jsme zmlsaní vším možným?

Matrix (1999) (IMDB, ČSFD)

Odpověď budiž krátká a úderná. Tenhle duel má pořád koule! Keanu Reeves a Laurence Fishburne možná absolvovali jen tříměsíční trénink, ale Yuen Woo-Ping z nich vymáčknul maximum. A Wachowští moc dobře věděli, jak kroutit kamerou a hýbat s hudební stopou, aby případně zakryli nedostatky svých hvězd. Všimněte si, že začínáme klasickým minimalistickým bubnováním, o kterém jsme si toho v nedávných Nářezech tolik pověděli, ale pak scéna prudce elektronicky zrychlí, aby se v závěru obě hudební linky propojily. To samo o sobě, spolu s Morpheovým diktátorským barytonem určuje tempo scény - a ta pseudofilozofická moudra zní skvěle i dnes. Fyzické nedostatky herců, kteří viděli kung-fu doslova z vlaku, jsou maskovány spoustou omáčky (máchání rukou naprázdno, pózování, časté pády, které tříští choreografii do kratších celků), ale díky vyváženému rytmu a dynamické kameře, to vůbec nevnímáte. Záběry jsou čisté, když někdo někoho odkopne, tak moc dobře víte jak a kam, přičemž zpomalovačky vám dávají možnost vyloženě si rochnit ve vizuální nádheře. Yuen Woo-Ping na Matrix kývnul jen za velmi přísných podmínek - celá scéna je tak jeho dílem nejen po stránce choreografie, ale i co se týče koordinace záběrů. Americký hardware, asijská know-how a encyklopedická znalost žánrů ze strany režisérů. Tahle konstelace září i po letech - první Matrix zkrátka není CGI polívčička s povrchním kořením, co vyvane po pár zhlédnutích. A platí to i o prvoplánově efektních scénách jako je tahle. Já si ji ostatně pustil hned dvakrát a zavzpomínal si na konsternovaný údiv, když jsem v devětadevadesátém seděl v kině. Jó, tenkrát poprvé... jak jste Matrix zažili vy?