Sledovat z přítmí kinosálu postupné budování marveláckého filmového univerza je fascinující. A nejen kvůli všem těm nádherným hračkám, kostýmům a hláškám. Nejen kvůli tomu, co se do filmů vešlo a co naopak zůstalo v košatých archivech. Ještě mnohem zajímavější úhel pohledu nabízí vědomá rozhodnutí, záměrné zkratky a vůbec otesávání komiksových hrdinů tak, aby byli mainstreamovým divákem stravitelní. Když Marvel na začátku minulé dekády domlouval půlmiliardový úvěr na rozjetí filmového studia (tehdy bylo v plánu deset filmů), měla smlouva s bankou velmi přísné podmínky: rozpočet jednotlivých projektů nesměl přesáhnout 150 milionů dolarů, rating musel být PG-13 a zisky z prvních tří filmů mohly být použity pouze ke splacení uvěru, nikoliv k refinancování dalších filmů. Mluvíme tu samozřejmě o prvních dvou Iron Manech a Thorovi, pak už měl Marvel (navíc odkoupený Disneym) trochu volnější ruce, což dokládá i vyšší rozpočet Avengers nebo Iron Mana 3. Můžeme ale očekávat od studia větší odvahu i v jiných ohledech? Působivé tržby jeho komiksových adaptací zatím naznačují jediné - snaha zavděčit se většině publika bude pravděpodobně posouvat filmový vesmír zcela jiným směrem než ten komiksový.

A nejde jenom o věci, které by ve filmu nefungovaly, viz ostatně radikální přepracování Mandarina ve třetím Iron Manovi, které je jablkem sváru v nejedné diskuzi. Často se jedná i o tancování na té správné straně MPAA ratingů. Shane Black měl v původním scénáři mnohem peprnější hlášky, než se nakonec dostaly do filmu. A Tonyho vůbec nejslavnější komiksová story - Demon in the Bottle - otevřeně řešící jeho alkoholismus, je pro Marvel jednoznačně zapovězená, jak se ostatně v rozhovorech vyjádřili všichni před kamerou, za kamerou a za stolem, od kterého se rozdávají tučné šeky. Tony alkoholik se prostě nehodí do krámu, protože jakákoliv závislost vrhá na vybělené hollywoodské blockbustery špatné světlo. A tak zatímco komiksoví tvůrci se snaží po čtyřech dekádách existence svěřených postav s charaktery trochu cvičit, Hollywood se drží až dušínovských principů.

Ostatně když si rozebereme Avengers, máme tady celou partu hodných hochů. U Kapitána Ameriky to snad nemá smysl komentovat, Thor je džentlmen z jiného vesmíru, kde se mluví shakespearovsky košatou angličtinou, Bruce Banner je v lidské podobě ekvivalentem plyšového medvídka a Nick Fury sice hřmotně nadává, ale v zásadě je to fajn chlap. I zabijáci Hawkeye a Black Widow vlastně působí spíš jako hašteřící se pár a jejich minulost je jen drobně naťuknuta. Největší strach má pak člověk z latexem oděné Marii Hill, která je extrémně úsečná. Nevím, jestli to Cobie Smulders tak blbě zahrála, nebo prostě Marvel počítá, že z ní udělá stejnou mrchu jako v komiksu. Pak by to víceméně sedělo. Zkrátka tu není ani jeden antihrdina, jakkoliv se Stark snaží hrát si na sobeckého sólistu, vždy se vše v dobré obrátí. Však i ten Loki je jen zneuznaný adoptivní syn, co dělá bordel, aby si ho vůbec někdo všiml. Jeho zaváhání v Avengers je hmatatelné, ve dvojce Thora dokonce bude bratrovi zas (chvíli) pomáhat. Kde jsou sakra opravdoví superšmejdi, když je člověk potřebuje?

O určité vyměklosti by se vlastně dalo mluvit napříč filmovým universem Made in Marvel. Fantastičká čtyřka je rodinka do nepohody, přičemž Julian McMahon svého Dooma, jednoho z největších komiksových záporáků vůbec, střihnul spíš jako frustrovaného byznysmana. Magneto v X-Menech je fantastický, ale McKellen mu propůjčil snad až příliš lidskou tvář. Všichni v něm prostě částečně vidí toho Gandalfa. Neříkám, že je to špatně, ale je to další do party. A nakonec tu máme Spider-Mana, ve kterém je každý záporák obětí vlastního ega a nějaké té substance. A každému je to v samotném závěru hrozně, hrozně líto (snad jen ten Osborn v podání Dafoea obstojí, ale Sandman a Otto Octavius prostě "procitnou ze zlého snu"). Jasně, prodá se pak víc figurek v hračkářství, ale opravdu nemůžeme dostat někoho, z koho jde strach?

Třetí Iron Man v tom zašel nejdál, i když ho většina považuje spíš za dobře maskovanou akční komedii. Nebudu spoilerovat, ale hlavní záporák, tu konečně nebyl za šaška (Hammer ve dvojce) nebo naštvaného staříka, co ho přeskočili při povyšování (Stane). I tentokrát to ovšem vypadá, že se s ním Tony vypořádal nadobro, a tak mu do budoucna nikdo nezůstal. Je to paradox, protože v komiksech je smrt superzáporáků vždy dočasná a recyklace na sebe nenechá dlouho čekat. Přitom právě ke komiksům, tak jako dřív k hororům, by se hodily takové ty potitulkové dodatky, ve stylu ruky vystřelující zpoza trosek... nejen Tony Stark se vrátí. Mohl by se vrátit i některý z jeho démonů. Velká škoda, že kromě dvojky Thor-Loki, se na tohle příliš nehraje. Ani Kapitán Amerika prý nepočítá s návratem Red Skulla, a to je přitom záporák, který se komiksovou předlohou táhne jako červená niť.

Jenže jak se máme při téhle opatrnosti s dalším vývojem filmového vesmíru. Znamená to snad, že se nikdy nedočkáme World War Hulk, protože by to na některé z hrdinů vrhalo špatné světlo? Je nám zapovězena Civil War, protože by se kluci museli prát nejen naoko, jako tehdy v lese na začátku Avengers, ale šli by do boje o principy na život a na smrt? Všichni upínají zrak k adaptaci Guardians of the Galaxy, ve které budou hláškovat po zuby ozbrojený mýval a oživlý strom. Dá se očekávat, že Guardians budou mnohem sevřenější tým než Avengers a předvedou našim Dušínům, jak se má kooperovat a hláškovat. Jeho jádro ale tvoří další vymydlení borci, takže mýval a strom budou jen takové zpestření a jakkoliv je James Gunn zatím asi nejdivočejší režisér, který se kdy k marvelovkám dostal, obávám se, že to bude další příklad ohnutých zad. Ale nesuďme dne před večerem... Guardians budou opravdovým testem toho, jak moc hodlá Marvel svůj filmový vesmír přizpůsobit chutím většinového publika. Nezapomínejme, že nepůjde o sólový výstřelek, protože s Guardians se počítá minimálně do třetích Avengers, kde by měli vypomoct v bitvě proti Thanosovi. Možná se tak stane už ve dvojce, ale vzhledem k souběhu natáčení a faktu, že Whedon už na dvojce pilně pracuje, bych řekl, že si na tuhle slezinu chvilku počkáme. Na druhou stranu by se v Guardians mohl mihnout Tony Stark, takže se vám po něm nebude stýskat až do roku 2015.

Co ale Marvel hodlá dělat s hrdiny, kteří se do PG-13 škatulky už z principu nevejdou? Nedávno se mu vrátil Daredevil a Punisher, následovaný v posledním týdnu Bladem a překvapivě i Ghost Riderem. To nejsou borci, kteří by hráli podle pravidel. Představují tu temnější stránku marveláckého universa, ve které o mrtvoly není nouze. Všichni vidíme, jak nepohodlně se v PG-13 cítí Wolverine (pro kontrast doporučuji necenzurovanou videohru X-Men Origins: Wolverine, která vyšla v roce 2009 u příležitosti premiéry filmových Origins) a chvíli to skoro vypadalo, že se podobného krocení dočká i Deadpool. Kevin Feige z Marvelu nedávno v reakci na návrat ztracených licencí naznačil, že zatím žádné konkrétní plány nejsou, což se tedy Marvelu příliš nepodobá. Nejspíš i tamní hlavouni z toho mají trochu těžkou hlavu.

Bylo by fajn, kdyby vznikl menší label, zaměřený právě na tyhle ostřejší hochy. Na druhou stranu si uvědomte, že ty licence se vrátily právě proto, že o jejich adaptace jaksi nebyl zájem. Výjimku snad tvoří jen Blade, jehož poslední působení na filmovém plátně bylo hodně neslavné a určitě by si zasloužilo reparát. Mám ale pocit, že co se týče hraných adaptací, nehodí se tahle skvadra Marvelu do krámu. Možná cesta vede skrz celovečerní animáky? Ty mohou být necenzurované a skrz správné distribuční kanály (nebo bonusové balení k áčkovým marvelovkám za nějaký ten peníze navíc) by mohly profitovat. Tahle strategie by ovšem znamenala, že velké marvelovky budou vždycky z toho opatrnějšího těsta. Je čas se smířit nebo ještě máme doufat? Jak to vidíte vy?