Za posledních deset let se v naší trailerové rubrice nahromadilo přes čtyři tisíce filmových trailerů. Vychází to na dekádu konzumace jednoho, dvou trailerů denně (ve skutečnosti jsme jich asi viděli ještě o pár stovek víc), a jak se říká - trénink dělá mistra. Umíme rozebrat ukázky na prvočinitele, víme kam se posouvají, jak vznikají, kolikrát dokonce zvládneme odhadnout i v jakém trailerhousu vznikly. A vy jste chytřejší spolu s námi, protože už od dob TrailerZone pitváme u filmových vnadidel nejen obsah, ale i tu lákavou, pozlátkovou formu.

Některé trendy, kterým filmové trailery tu a tam propadnou, jsou očividnější než jiné. Nárůstu burácivých basů z Nolanova Počátku si všiml snad každý. Ta exploze zvuku si vždycky krásně podává ruku s pomalým střihem nebo stmívačkou, takže není divu, že se tak rozšířila. Druhý trend byl poněkud vynucený a odstartovala ho tragická smrt jedné z legend trailerového řemesla. Dona LaFontainea.

Chlápek s úžasně hlubokým hlasem od šedesátých let namluvil tisíce trailerů a vydělal si tím jmění. Jeho barva hlasu je tak nezaměnitelná, že jí poznáte poslepu. A aby ne, když jste s ní vyrůstali - LaFontaine namluvil drtivou většinu zásadních upoutávek a z pozice boží autority (ne nadarmo se mu přezdívalo Boží hlas) vám svým voice-overem film jakoby vysvětloval a recenzoval zároveň. Uměl ho prodat, protože vám dokonale vnutil, co si máte myslet. Když v roce 2008 odešel na onen svět, jen málokdo si uvědomoval, že trailerový svět už nikdy nebude stejný.

Jakkoliv byl totiž LaFontaineův hlas nezaměnitelný, pragmaticky se jistě shodneme na tom, že herců s hlubokým hlasem je v Hollywoodu dost a dost. Tenhle štafetový kolík ale nikdo nepřevzal. Zatímco při brouzdání napříč trailery z roku 2007 najdete celou řadu božích hlasů (bez legrace, kliknul jsem na první věc, kterou mi YouTube nabídnul - ukázku na Cageův sci-fi thriller Next - a bylo to tam), o pět let později už byste se asi nedohledali. Boží hlasy totiž vymřely a byly nahrazeny něčím jiným. Svým způsobem by se dalo říct, že studia sahají po "vlastních zdrojích".

Tzv. trailer guys se totiž postupem času stali největším upoutávkovým klišé. Lidé si dělali legraci z hlášek jako "In the world...", vznikly kultovní ukázky jako ta na Seinfeldův snímek Comedian nebo na Stopařova průvodce po Galaxii, které si dělaly srandu buď ze samotného voice-overu a jeho obehraných frází, nebo rovnou z celé trailerové struktury. Studia se tedy rozhodla na to jít v poslední pětiletce trochu jinak a nenápadně nahradila didaktický teatrální voice-over méně invazivními vysvětlovačkami. Kdo je recituje? No přeci hlavní hrdinové filmu.

Tahle technika samozřejmě není nijak novátorská, ale když se podíváte na letošní upoutávky, v podstatě z ní nenajdete jedinou blockbusterovou výjimku. Tom Cruise nám vypráví o postapokalyptickém světě Nevědomí stejně zaujatě jako Will Smith o zániku Země. Morgan Freeman nás zve na další kouzelnické triky v Now You See Me. Tony Stark mimo kameru vypráví o svých strastech po útoku na New York v Avengers. Kevin Costner promlouvá do duše malému Kal-Elovi. Automaticky je bereme jako lidi, co se nám snaží něco sdělit/vyprávět, nikoliv jako skryté reklamní taháky, které nás nutí jít do kina. Především správně nasazené proslovy mohou mít větší emoční hloubku: Komu se neježí chlupy při hrozbách Benedicta Cumberbatche v trailerech ke Star Treku? Kdo necítí napětí, když Lauda v trailerech na Rivaly vyslovuje nahlas svoje myšlenkové pochody? Není divu, že když se tu a tam objeví pohrobek minulosti, třeba jako v ukázce na pátou Past od multiplexového řetězce Regal, působí to tak nějak nepatřičně:

Tak vidíte, a zas jste o něco chytřejší. Chcete být ještě chytřejší? Nalaďte si dneska v 19:00 rozhlasovou stanici Vltava (plným jménem Český Rozhlas Vltava). V rámci každodenní relace Čajovna tam budu spolu s dalšími chytrými pány rozebírat americké i české trailery - okolnosti jejich vzniku, trendy z poslední doby, úspěšnost dobře zvládnutých kampaní, příčiny těch méně dobře zvládnutých a... zkrátka nahlédneme nejen pod vzdálenou zámořskou pokličku, ale především pod ty tuzemské. A to by pro řadu z vás (Včetně mě, proto tam vlastně jdu) mohlo být velmi, velmi zajímavé. Takže znovu - dneska v sedm večer na ČRo Vltava!