perfektní film. Svěrák je pašák

Strasnej film. Dve hvezdicky je moc. Nejlepsi na nem byl trailer na DH4. Mohl by mi nekdo vysvetlit "etudu" s priklonem pani dcery k radikalni vire? Pochopil jsem spravne, ze to byl unik z rozvraceneho vztahu a dosti vratky osli mustek jak tam (k ni) vecpat machacka?

film se mi (nam) vubec nelibil a nebyt par foru (spis usmevnych momentu) jako je cast kdy dela messengera, nebo se projdou cimrmani bylo to cire zlo.

Super film. Celou dobu jsem sledoval a nemohl se odtrhnout. Nesouhlasím ale s názorem recenzenta, že má film stoupavou kvalitu, protože scéna s balónem byla dle mého názoru suveréně nejhorší a celkově mi tam tak nějak neladila a nezapadala

Charlotte: Spickova recenzia.

7*/10* Skvele se v tomto filmu vyjma vedlejsi role jiriho machacka, ktery tu dostava svou typickou roli, opet tak trochu stresteneho typka (v obalu ucitele, zname to). Hlavni postava filmu - PEPA - je simpaticky vesely muz v letech (65), ktery se nehodla vzat zivota jen tak...to vede k humornym scena, prinichz se nekdy az krecovite, nebo spis sarkasticky receno naprosto vse. Proto pobavi i jeho dcera, ktera vroucne veri v pana na nebi a vyhrozuje svemu otci koncem sveta, coz je v celku humorna scena imho. Sny ktere proziva pepa v noci po praci, jsou do deje snad az vynucene polozene ve stylu prvnich snowboardaku, ale probuzeni vse napravi. Shrnul bych to jako jeden z mala prijemnejsich filmu tohoto ceskeho obdobi, ktere je bez napadu...a pro priste snad: Kdy se konecne natoci nejaky cesky poradny akcnak?! ;)

nečekané se stalo skutečným! Viděl jsem nový DOBRÝ ČESKÝ FILM! Bylo to zábavne, vtipne, nehrálo si to na nic a opravdu skvěle zahrané. Bohužel výjimka potvrzuje pravidlo, což v případě čekého filmu platí dvojnásob...90% Nicméně za vrchol novodobého českého filmu stále považuji podobně zaměřené Babí léto (92%)

Perfektní film, vřele doporučuji, opět skvělý humor, Macháček nezvykle civilní, Landovský nezvykle snesitelný. 8/10

Respect! Vyčerpávající a naprosto výstižné! Super!

Mišmaš subjektivních dojmů...
(Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale tahle se snad bude vracet častěji.)

Tenhle film na sobě nese výstižný štítek. Vratné láhve-něco se vyprázdní, odevzdá a znovu se naplní. Vratné láhve jako koloběh vody. Slunce ohřívá vodu (seznámení a první léta vztahu) a způsobuje tak její vypařování (po desítkách let manželství). Pára stoupá a v určité výšce vytváří mraky, které se pohybují v atmosféře. (odchod do důchodu a snaha k úniku z manželské Bastilly). Tato voda zkondenzuje a padá k zemi jako déšť (balonová scéna) a vytváří potoky a řeky, které vtékají zpět do moře. (The end)

Na komedii je to příliš depresivní, na drama chybí oblouk, takže škatulky rovnou zavírám…Lásku k povolání zabily děti nasáklé pohodářským cynismem jako špinavá houba na tabuli, z partnerského vztahu vyvanulo vše živé a zůstal jen zvyk- a vítací rituál. Josef Tkaloun stojí na rozcestí, rozjímá na kole a nakonec se ocitá za oknem. Oknem, které znamená svět maloměstského klábosení značky Albert.
Už při prvních scénách ve škole se dostavil svíravý pocit, který se znovu a znovu vracel celý film. Svíravý pocit na Svěracích-laciné, leč drtivé. Není třeba používat dlouhověté ortézy, jak se otec a syn přetahovali o lano nebo jaké postavení má nejnovější lidumilný kousek v kontextu české kinematografie. Ten film to vůbec nepotřebuje-stojí sám o sobě dost pevně.
Jan Svěrák stále umí točit svižně i citlivě, zatímco jeho zploditel mluví pomalu a nevytrácí se poučný tón. Jakkoli k jeho herectví mám jisté výhrady, coby scénarista dialogy vybrousil z jabloneckého křišťálu do kousků od Swarovskiho. Zejména v první polovině sice vyrobil pár hnusných zmetků, ale druhá polovina to přebíjí.
Hledání ztraceného času a směru (bez kompasu a mapy ) provází jeden typický trademark: idea dobra, slušnosti, tolerance a probleskujícího humoru napasovaná na Tkalouna. Není ale oslabena jednozančnou linerárností, paradoxně ji potvrzuje i zahýbání hlavního hrdiny do imaginárních vlakových kupé a cizích bytů. Poslání je méně didaktické,jakoby byl prošedivělým remakem Amélie z Montmartru šmrncnutý Kecalem z Prodanky, který je tak trochu ztracen… v důchodu. A když se najde mezi sklem a přepravkami, připadá si ve svém novém mikrokosmu jako ryba ve vodě.
Což je vedlejší, jde tu hlavně o vztah dvou starých lidí. Pozdní podzim života učitelské dvojice je vykreslen v tlumených barvách a ostře ořezanou pastelkou. Auu. Kladou se otázky, kam se vytrácí láska, kdy je humor jen rutinérskou berličkou komunikace. Každá scéna v sobě nese určitou melancholii a vakuum (žehlení, labutě, usínání) kterou vyplní až probuzení zelenooké bestie. Žárlivost. Vlastně o tom neumím moc psát, ta přilnavá deprese je do subjektivního diváckého komentáře nepřenosná. Jen to někomu může zkazit takovou tu alibistickou pózu, že šedesátníci už přemýšlejí jen o nové odrůdě zeleniny na zahrádku a o práškách, které musí brát na neduhy opotřebované schránky.
Samostatný odstavec si zaslouží herci. Zdeněk Svěrák si ušil látku přímo na tělo a je vidět, že své míry i možnosti dobře zná. Až na ten tik, měl si uvědomit, že každý není gumídek typu Carrey. Ale pozor: jeho zdánlivě omšele elegantní ženuška ho zastiňuje-a to i tehdy, kdy jí věnuje pozornost, jen aby dostal teplou večeři. Pár ironických postřehů, několik sebezraňujících otázek a najednou cítíte, jak vám vlasy těžknou stříbrem a tvář se zvrásňuje jak Alpy v třetihorách. Během chvíle zestárnete bezmála o půl století a je to zatraceně depresivní výlet, i když vám na cestu přibalí svačinku v podobě vášnivě šišlajícího ctitele.
Jaképak metody používá pan režisér na herce, když vlastně ve všech jeho filmech hrají jak podle partesu- a to i ti, které jsem bezmála odepsala? Umí to se starými, s mladými, profláknutými, s dětičkami, se zvířaty, kdyby postavil před kameru balvan, tak mu tam snad začne na požádání stepovat. Páni Svěráci totiž resuscitovali Jiřího Macháčka, Jana Budaře a tak trochu i Tatianu Vilhelmovou. Macháček byl obsazen proti svému (stereo) typu a odvděčil se koncetrovaným a uměřeným pojetím. V hořkosladké symfonii nehraje žádný nástroj falešně- ani Vilhelmová. Když se v tramvajové smyčce zachová tak, jak se zachovala, poklepávala jsem rodinnému soukolí uznale na rameno. Jan Budař nosí masku smutného klauna a mluvíc o fyzické kráse svých snů a vlastní ošklivostí, o svých plánech a „dočasnosti u lisu“, dojímá k nesnesení. A ten malý capart je prostě cute, stejně jako nemluvný kraváťák.
Jiskry létají. Ano, i tahle zánovní mašinka drhne místy o koleje. A třikrát dost drsně.
1) Jednou-možná-kultovní pád z kola mě rozesmál, Jan Svěrák získal lokace na Měsíci, hop: máme tu nulovou gravitaci ááááá….hop- cirkusový dopad zpátky na Zem. Ve střižně to mohl hodit k bonusům na DVD jako perličku na hodně hlubokém dně, tudíž ho podezírám, že prohrál nějakou sázku.
2) Sektářský motiv dcery byl nejen hloupě vymyšlený, ale i šeredně realizovaný a neměl žádnou příběhotvornost. Obludná chyba.
3) Třetí do party…lituji, že jsme neodešli ihned po konci, ale už se mi povedlo ten dovětek vymazat z pevného disku. Ani na to nechci myslet.
Last but not least : Soukupova hudba ten film nepozvedává, ale nechtěně karikuje.

Kamera i střih řemeslně zručně zvládnuté ku prospěchu celku, ale málem jsem zapomněla na vláčky: rafinované prostřihy na mrtvolnou metaforu ujíždějícího vlaku a vlaků jako hnízd hříšných radostí, které stejně jako dámské končetiny v supermarketu slibuji erotickou snovou poezii. Na mě to sice působilo moc divadelně, ale proti gustu…Ostatně pánové zjevně k dopravním prostředkům (s výjimkou bagru.-) tíhnou- děj jede kupředu na kole, ve vlaku, v tramvaji, v autě a nakonec létá v balonu. A tím se dostávám k vrcholu.
Balonová scéna je podmanivá. Možná musíte vzlétnout a padat, abyste dokázali říct něco, co na zemi zní přiliš pateticky, protože jinak by vás nutkání vedlo to v následující větě shodit ironickou hláškou. Naštěstí vás nalodí s Romeem a Julií na palubu a emočně natankují tolik paliva, že vaše nádrž nebude mít kapacitu vstřebávat dávky a bude u některých (ano, slabších) jedinců přetékat…

.... 77 % ....

P.S. poslední výtka…nenávidím, když se postavy jmenují stejně jako já. Pokaždé jsem sebou trhla, když Zdeněk Svěrák vyslovil zkráceninu jména své ženy:)

Tak... konečně jsem po dlouhé době odcházel z kina z českého filmu a necítil jsem se trapně ani naštvaně ani lhostejně a nedotknutě. Odcházel jsem spokojen. Viděl jsem totiž inteligentní a citlivý film, který se sice tváří jako velmi zábavná komedie, ale ukrývá něco vážnějšího a důležitějšího. Hlavně působí velmi přirozeně. Konečně! Dialogy nejsou toporné a humorné situace nejsou laciné. Především díky krásně zahrané postavě Zdeňka Svěráka, jehož charakter je chronickým optimistou a zlehčovačem pesimistických situací - hlavně díky té postavě se všichni tak bavili a smáli, ale ona je přesto velmi komplikovaná, dobře napsaná. Bohužel osazenstvo sálu se i při vážnějších scénách více soustředilo na hlášky učitele Tkalouna, než na samotnou situaci. Každopádně tomuhle já říkám tragikomedie - humor není pouze uměle nacpáván do filmu k odlehčení situace (ať žije Kráska v nesnázích), ale je přirozenou součástí.
Moc lituju šíleného kolového pádu, ale naštěstí je to tak krátké, že člověk rychle zapomene. Také sdílím názor, že díky tomu, že se jedná o scénáristickou derniéru Zdeňka Svěráka, je režijní rukopis synka potlačen. Jelikož jde ale o docela komorní snímek, tenhle fakt mu neubližuje, je to "pouze" škoda. Závěrečný dovětek chápu jako pochlebek divákům, kteří mají rádi to svoje jisté a film si ho mohl klidně odpustit. Potěšil mě Jirka Macháček a hlavně Tatiana Vilhelmová, které jsem se od traileru strašně bál... Ten nacpaný sál mě trochu děsil, ale Svěrákům to přeju, zaslouží si to.... 8/10

Tak po dlouhé době do kina na český film

Co taky čekat od člověka, co dá 5* ukázce na Simpsony a 1* Pusinkám... to jistě nebude averze vůči českému filmu
Měl už jsem možnost film vidět a rozhodně doporučuji, s hodnocením se zhruba shoduji, jednoduše příjemný film á la Zdeněk Svěrák s jeho typickým lehkým a chytrým humorem. Škoda jen, že tam s výjimkou závěru není cítit trochu víc také režijní rukopis Honzy Svěráka.

Dufat ze ma po `89 roku neaky film oslovi(z CR alebo SR).
Asi ale tazko

Jsem rád za pozitivní recenzi. Naposledy jsem byl v kině na českým filmu v roce...2001 na Tmavomodrým světě. Skoro uvažuju, že je na čase to změnit.

Konecne cesky film, ktery ma hvezdicky v druhe polovine "hvezdickovace".

Me too...

Hlavne jsme zvedavy, co natoci Jan Sverak ted, co chysta, mooooc zvedavy