Bruce Willis ukončil hereckou kariéru kvůli těžké nemoci. Psali jsme o tom my, psal o tom celý internet a dlouho se o tom ještě psát bude, protože Willisův odchod znamená odchod jednoho hollywoodského veterána a začátek konce jedné éry. Logicky je tedy čas rekapitulovat, ale my máme náskok. Vzhledem k tomu, že v posledních letech představitel Johna McClanea nenatočil zrovna moc dobrých filmů, sáhli jsme po devět let starém článku, ve kterém řešíme jeho nejlepší role. Nic se nezměnilo, pořád to platí. Jen si teď těch jeho pecek člověk váží trošku víc. 

10. Hudson Hawk (Hudson Hawk, 1991)

Jeden z největších propadáků a role, na kterou by Willis nejradši zapomněl. V kolika si musel zahrát filmech, aby splatil producentské dluhy z Hudsona Hawka, kterého pomáhal napsat. A pro mě je to přitom zábavné guilty pleasure. Máme tu fakt ujetý páreček záporáků, psa s chronickou zálibou v mužských rozkrocích a zápletku s vatikánskou tajnou službou, ze které určitě Dan Brown při psaní Andělů a démonů ledacos obšlehnul. Je pravda, že návaznost jednotlivých skečů překonává v absurditě i mistrovství světa ve hře na schovávanou z Létajícího Cirkusu, ale mě se to kdysi hrozně líbilo. Bylo mi dvanáct. Od té doby se na to bojím podívat znovu. Tančící, zpívající a raketometem disponující Willis stojí za pokus. Velká škoda, že mu to tu kazí jak parťák, tak akční jeptiška Andie MacDowell. Castingového agenta zpětně popravit, ale Willise nezatracovat! (imf)

9. Mikey (Kdopak to mluví 1 a 2, 1989 a 1990)

Tuhle dabérskou perlu jsme bohužel kvůli českému dabingu nikdy plně nedocenili. První spolupráce Bruce Willise a Johna Travolty se neodehrála v Pulp Fiction, ale v Kdopak to mluví. Na place se nikdy nesešli, ale Willisův dabing nemluvněte Mikeyho vstoupil do dějin. Pouhý rok po Smrtonosné pasti dostal šanci uplatnit svůj komediální talent. Většinu hlášek Willis zimprovizoval (a některé hodně peprné si musely počkat až na DVD). Mohl bych vás zapřísahat, ať se na ten originál podíváte, protože Willis je fajn a poslouchat jeho hlas při pohledu na nevinné děcko má určitě svoje kouzlo, jenže český dabing se taky povedl a mnozí ho mají neodmyslitelně spjatý s celou sérií, která díky neohranému konceptu tehdy patřila mezi to lepší z rodinných komedií, okatě natáčených z grantu na podporu porodnosti.(imf)

8. Detektiv Hartigan (Sin City: Město hříchu, 2005)

Fanouši si původně do detektiva Hartigana přáli Clinta Eastwooda, ale bylo celkem jasné, že ten se do podobného projektu, jako je Sin City, hnát nebude. Bruce Willis se však ukázal jako hodně zajímavá alternativa. Možná mu chybí pár vrásek, ale životem unaveného policajta, který se rozhodl postavit za správnou věc a kvůli tomu skončil ve vězení, psychicky na dně a postřelený, mu hodně sedla. Navíc kolem sebe mohl máchat fakt obrovskou bouchačkou a tulila se k němu Jessica Alba. Málomluvný drsňák se starosvětským přístupem ke spravedlnosti byl vedle Mickeyho Rourka a chvilku zajímavého vizuálu asi vůbec tím nejlepším, co tahle adaptace comicsu Franka Millera nabídla. Uvidíme, co předvede v sequelu, který do kin dorazí letos na podzim.  (Mr. Hlad)

7. Harry Stamper (Armageddon, 1998)

První "McClane ve vesmíru" v našem žebříčku. Willisovy památné role samozřejmě nejsou jen obměnou slavného poldy v tílku, ale persónu sarkasticky hláškujícího suveréna, co má jazyk a srdce na správném místě se o dekádu později stala Willisovým trademarkem. Jako ropou ošlehaný těžař si vás získá už v první scéně, kdy ostřeluje golfovými míčky Greenpeace a o něco později i Bena Afflecka (to už má ale brokovnici). Armageddon je týmovka, ale každý tým má svého kápa, a tady o Willisovi ani na vteřinu nezapochybujete. Navíc zvládne v kriticky patosovitém okamžiku, jinak je ani Michael Bay neumí, snad poprvé v kariéře utáhnout i otcovskou úlohu. Tomu asteroidu nakonec zadek fakt nakope. A to není spoiler... to je prostě fakt! (imf)

6. David Dunn (Vyvolený, 2000)

Jeden z nejméně výrazných superhrdinů filmové historie... v možná nejgeniálnějším superhrdinském filmu. Shyamalan na vrcholu sil, krátce po triumfu se Šestým smyslem a pár let předtím, než začal vykrádat sebe sama, a pak i plánovitě ničit svou kariéru, natočil drama mistrovsky pracující s comicsovými archetypy. David Dunn v něm měl většinu času mlčet, proto není tak cool jako Tony Stark nebo Bruce Wayne. Ale povstal z lidu a nepřesáhl rámec lehkého nadpřirozena - jeho tanec s uklízečem a fuck-off hlavního záporáka byl díky tomu o to působivější. (Cival)

5. James Cole (12 opic, 1995)

Když si Terry Gilliam, respektovaný UMĚLEC a režisér klasik jako Brazil nebo Král rybář, vybral do hlavní role své sofistikované sci-fi toho vtipálka ze Smrtonosné pasti, musel se kdekdo vylekat. Bruce Willis se ale nechal uvázat na vodítko, respektoval Gilliamem sestavený seznam grimas, které nesmí použít, a dopracoval se k parádní roli v dokonalém filmu. Jeho umírněný výraz muže na pomezí šílenství a deliria, který není doma v současnosti, v minulosti ani v budoucnosti a který má štěstí na dosah, a přesto mu na rameno ťuká vidina tragického osudu celé planety... ten zastřený projev prostě nabíjí Gilliamův opus neodolatelnou tesknotou. 

4. Korben Dallas (Pátý element, 1997)

Druhý "McClane ve vesmíru" a tentokrát s bessonovskou rozšafností. Evropské Star Wars, to je i díky Willisovi hodně zavádějící příměr. Korben Dallas tu coby blonďatý taxikář a spasitel světů sice nepřehlédnutelně ruluje, ale Besson zabydlel svůj vesmír snad až příliš pubertálními postavičkami - rusovlasá Milla objevující výhody multipasu a kuřete, parádně švihnutý záporák Garyho Oldmana a verbálně průjmovitý Chris Tucker s účesy, na kterých nejlepší pařížská kadeřnictví strávila týden času. Ne, to jsem si vymyslel, ale u Pátého elementu platí, že ať řeknu cokoliv, bude to pravda. Takhle opulentní produkci Francie a vlastně ani Evropa od těch dob nezažila a angažmá Willise celou tu trikovou extravaganci jenom ozdobilo. Tím ale nemyslíme takovou tu marcipánovou růžičku na dortu, co znechuceně předáte dětem. Tohle je blonďatý hřeb, bez kterého bychom si ten film pouštěli o poznání méně často. Ukázka ostatně mluví za vše: (imf)

3. Butch Coolidge (Pulp Fiction: Historky z podsvětí, 1994)

Na začátku devadesátých let se z Willise oficiálně stala hvězda. Měl za sebou dvě Smrtonosné pasti, Posledního skauta nebo trikově revoluční komedii Smrt jí sluší. A vycítil další příležitost, když se nechal ukecat k účasti na filmu od jednoho magora, co měl rád černé obleky, drsné gangstery a filmy, o nichž většina lidí nikdy neslyšela. Tarantino byl po Gaunerech hodně žádané zboží, do Pulp Fiction sehnal hromadu hvězd a mlčenlivý boxer Butch, který se rozhodne nehrát podle pravidel mafiána Marselluse Wallace, se mezi nimi neztratil. Z Willise tu agresivita a chuť někomu pořádně rozmlátit držku doslova teče, navíc se spolu s Vingem Rhamesem, brokovnicí a Zedem objevil ve vůbec nejpamátnější scéně z celého filmu.  (Mr. Hlad)

2. Joe Hallenbeck (Poslední skaut, 1991)

Usměj se, ču*áku! Král hlášek Joe Hallenbeck v akční kriminálce, která do vás sype bonmoty s kadencí Bezbolestné. Neuvěřitelně cool postava, jíž bychom viděli na plátně nejraději rok co rok, tahle výsada ale bohužel (bohudík?) připadla jen Johnu McClaneovi. Joe je ale z podobnýho těsta a má to štěstí, že se dočkal jedné maximálně zábavné buddy-mise, v níž na maximum řádí scenárista Shane Black i režisér Tony Scott. Škoda, že tenhle film nepobrala tak úplně americká kritika i publikum - Joe by si pár cynických stíraček a nečekaných likvidací padouchů určitě ještě zvládl střihnout. (Cival)

1. John McClane (Smrtonosná past 1, 2, 3, 4 a 5, 1988-2013)

Kdo jiný mohl být na první místě než pan „ve špatnej čas na špatným místě“? John McClane je postava, bez níž by nebyl Bruce Willis, a platí to samozřejmě i naopak. Ačkoliv se tomuhle newyorskému poldovi koncovka zrovna nepovedla, pořád je to možná nejzajímavější akční hrdina vůbec. Bojuje, ale bolí ho to. Střílí, ale bojí se, že někdo trefí i jeho (a na rozdíl od Arnolda to nerozchodí), hláškuje, protože ví, že tím protivníky totálně vytočí. A když dostane po hubě, bolí ho to. Krvácí, trpí, ale nezastaví se. Tohle je zkrátka chlap, kterého byste chtěli mít po boku, když půjde do tuhého. Dobrovolně by asi do boje proti teroristům v mrakodrapu nebo magorům, co na vás můžou poslat stíhačku, nešel, ovšem vždycky jsou tu nějaké ty okolnosti, které ho k tomu donutí. A pak je radost to sledovat. Pokud by na svět zaútočili mimozemšťani, kteří už odmítají snášet hudbu Michala Davida a radši kvůli němu vyhubí celé lidstvo, chtěli bychom mít po boku právě McClanea. Jiní drsňáci by možná emzáky taky vypráskali, ale je jisté, že s tímhle Willisovým hrdinou by byla zábava i ve chvílích, kdy není potřeba po ničem střílet. Jen nesmí jet do Ruska se Skipem Woodsem a Johnem Moorem.  (Mr. Hlad)

A jak máte Bruce Willise rádi vy?