Smrtonosná past 5: V Rusku? Tam je všechno možný... (recenze)

Bída padla na studio a na Bruce Willise. A nešlo ani tak o peníze jako o nedostatek námětů. Foxům se prostě další Past hodila do krámu a Willis od čtyřky nic kloudného (minimálně komerčně) nenatočil, takže byla dohoda snadná a nikdo ani moc neřešil, že vlastně neexistuje scénář. Skip Woods se dostal ke korytu, protože na place čtyřky přepisoval hlášky, aby sedly hercům líp do pusy (v podstatě dělnická práce - něco odposlechnete, narvete to do dialogu a zbytek dne strávíte u automatu na kafe). O důsledku jeho angažmá jsem se dostatečně rozepsal v recenzi, stejně tak jsem dost špíny naházel i na Johna Moorea. Pojďme si spíš rozebrat, co jejich výkon znamená pro McClanovu image.

Jeden by čekal, že pětka bude minimálně pokračovat v supermanství, které odstartovala čtyřka. Chyba lávky, přátelé. Někdo z producentů přišel na to, že fanoušci původní trilogie, už jsou vlastně tátové od rodin, a tak na ně bude příznivě působit, když se bude John chovat jako starostlivý otec, jedoucí vysvobodit nezbedného syna do matičky Rusi. Tohle uvažování má ovšem celou řadu trhlin.

 Pro všechny a pro nikoho

Předně je tu okatá globalizace, která snad musí urážet i samotné Rusy. Producenti mají pocit, že když přijedou do Moskvy (pardon Budapešti, kde se ve skutečnosti natáčelo), přijdou jim místní diváci nasypat o to víc. Johnova motivace, vzhledem k tomu, že k osvobození syna dojde během prvních deseti minut, je posílená globální hrozbou atomových rozměrů, kvůli které ovšem nikdo nikam nevolá - McClaneovic rodinka to zmákne. Místo pocitu nadbytečného patriotismu ovšem nastupuje Willisova lhostejnost. Senior a junior se naoko kočkují, aby si vybili vzájemnou frustraci z toho, že musí v evropském zapadákově honit sovětské kmety šermující s černobylským tajemstvím. Film má zhruba o půl hodiny méně než všechny předchozí Pasti, a divák má přesto pocit, že kdyby se Jai Courtney nepletl Willisovi pod nohy, je vymalováno za televizní hodinku (tj. čtyřicet minut plus reklamy).

Jenže to není jen o překážejícím synátorovi. McClane nikoho nepenetruje rampouchem, nikomu nedá rokrok do svěráku. Dokonce ani nikoho nevykuchá ve výtahu. V době, kdy všechny tyhle atrakce přesvědčivě zvládají televizní borci vyškolení Jackem Bauerem, je podobná fotříkovská vyměklost neodpustitelná. Uprděná snaha zaujmout co největší publikum vyústila v tragikomický případ filmu, který nezajímá vůbec nikoho. Tedy kromě opožděné Evropy, která na to půjde, protože vidět přece znamená věřit.

Nechtěl bych sedět u Foxů ve velíně až premiéru šestého dílu přivítají poloprázdné sály a chlápek v saku, co už dávno zapomněl, že na první Pasti kdysi vyrůstal, nebude vědět, co napsat chlápkovi v lepším saku s delší kravatou a výplatní páskou.