Babovřesky za premiérový víkend viděli 140 tisíc diváků. Pokud přičteme duše z předpremiér, dostaneme se dokonce skoro na 150 tisíc diváků. Když to americky přepočítáme na peníze, jedná se o cca 20 milionů korun čistých tržeb. Pro srovnání - tolik vydělal Nespoutaný Django za pět týdnů v českých kinech. A to rozhodně je film, na který se chodilo ve velkém - částečně i díky šuškandě.Troška je ovšem jiná váhová kategorie a o pár desítek tisíc diváků přestřelil i Kajínka, doposud nejúspěšnějšího víkendového startéra. Otázka, zda si Troška v české kotlině vydělá na chleba je bezpředmětná, ostatně ještě před premiérou sebevědomě ohlásil, že v květnu padne první klapka dalšího dobrodružství z Babovřesk. S věkovým průměrem hlavního obsazení není radno dlouho váhat, ale Zdeněk už prostě věděl, že se mu dvojka vyplatí.

A to prosím bez jakýchkoliv grantů. Troška je spolu s podstatně úspornějším Magnuskem (ten útočí na trochu nižší pudy, jakkoliv se to zdá být nemožné) v Česku opravdovým úkazem. V porevoluční době, kdy filmaři doslova bojují o státní almužnu a jejich cesta k černým číslům připomíná výstup na K2, jsou jedinými konzistentními ziskaři široko daleko. Všichni ostatní buď točí příliš příležitostně (Jan Svěrák) nebo z výsluní spadli (Hřebejk) a museli tomu přizpůsobit rozpočty svých filmů nebo rovnou uhnout do jiného žánru. Jak vlastně funguje financování "troškovin" a kde se vzalo to sebevědomí pana režiséra ještě předtím, než se rozjely první promítačky?

Předně musíme říct, že Troška neměl moc důvodů o sobě pochybovat. Skoro všechny jeho filmy přeskočily hranici 300 tisíc diváků, výjimku tvoří snad jen třetí Kameňák, kde byla cítit únava publika skečovým materiálem (proto ostatně sám Troška tuhle sérii zarazil, i když byla výrobně nejlevnější) a hlavně nedávná Čertova nevěsta, na kterou přišlo "jen" 150 tisíc lidí. Proto musel Zdeněk sáhnout po lidovce. Babovřesky navíc navazují na veleúspěšnou trilogii Slunce, seno, která před revolucí generovala vyloženě hausnumera a díky častým reprízám stále leží v srdci (či žaludku) většiny národa. Troška dal dokonce Babovřeskům přednost před natáčením sequelu k Doktorovi od Jezera Hrochů.

Ten vydělal bratru 40 milionů korun. Troškovy snímky mají v drtivé většině případů rozpočet 20 - 30 milionů (ústřel s Andělskou tváří za 70 milionů pálí většinu štábu dodnes, nejvíc samozřejmě Jirku Pomejeho). Jak to jde spolu dohromady, když půlku peněz dostávají kinaři a cca 15% distributor?

Pár let starý článek z Hospodářských novin vysvětluje, že producentská násobilka je dokonale obšlehnutá z Hollywoodu. Předprodej televizních práv a distribuce na Slovensko, nasmlouvání sponzorů a případné vybarterování rekvizit či lokací, a v neposlední řadě rozsáhlý product placement, který např. u Kameňáků vyřešil polovinu rozpočtu. Nákladových 20 milionů je tedy z větší části splaceno ještě před premiérou a zbylých cca 7-8 milionů snímek hravě pokryje z tržeb v kinech:

Kameňák vydělal 34 milionů.
Po odečtu částek pro kinaře a distributory to dělá 13 milionů.
Zisk pro producenty je cca 5-6 milionů.

Troška sám připustil, že za první a druhý Kameňák inkasoval zhruba desetinu z této odhadované částky. To nejsou úplně cifry ze strýčka Skrblíka, ale v této neutěšené době jeho gáže jistě stoupá, protože pro řadu sponzorů zůstává poslední lidovou jistotou. Babovřesky jsou pádným důkazem. S tímhle startem se mohou dobelhat i k magickému milionu diváků, což v řeči peněz znamená úspěšné zdolání mety stovky milionů. Srovnejte si to s čísly nad tímto odstavcem a zjistíte smutnou pravdu - babičky a dědečkové v polstrovaných sedadlech si takhle vydupou ne jedno, ale třeba rovnou dvě pokračování.