Letem světem filmové hudby... a nejen o blockbusterech. 

Film music Prague

Benefiční festival Film music Prague se úspěšně rozrůstá. Nejvýznamnější událostí je bezesporu Concert for Help, který v letošním roce uvítá známé skladatele Gabriela Yareda (Anglický pacient) nebo Ilana Eshkeriho (Hvězdný prach). To však zdaleka není jediná akce podzimu. Mezi ty další patří kupříkladu koncert hudby k filmům Walta Disneyho. Pod taktovkou britského dirigenta Nicka Raina zazní hity z klasických děl jako Malá mořská víla, Marry Poppins, Aladin nebo Lví král. Událost se uskuteční 17.11.2012 v Kongresovém centru Praha.

Zajímavý zážitek slibuje i Dance for Help, což je název pro netradiční filmový ples, jehož hosty budou skladatelé Petr Hapka (Panna a netvor), Jan Jirásek (Kytice), Aleš Březina (Kráska v nesnázích) nebo Varhan Orchestrovič Bauer (Goyovy přízraky). Stejně jako u výše zmiňovaných akcí, i zde bude výtěžek věnován na výzkum léčby rakoviny. Ples se uskuteční 16.11.2012 v Kongresovém centru Praha. Více informací zde.

Zpěvák Neil Finn a Hobit

Je potvrzeno, že novozélandský zpěvák a skladatel Neil Finn nazpívá ústřední píseň k filmu Petera Jacksona Hobit: Neočekávaná cesta. Naváže tak na tradici, která započala již Pánem prstenů, kdy každý z filmů trilogie obsahoval původní píseň. Frontman skupiny Crowded House se zařadí po bok zpěvaček Enyi (Pán prstenů: Společenstvo Prstenu), Emiliany Torrini (Pán prstenů: Dvě věže) a Annie Lennox (Pán prstenů: Návrat krále). Soundtrack k Hobitovi má opět na starosti Howard Shore (Cosmopolis) a oficiálně vychází 14. prosince 2012. Kdo nazpívá píseň k druhému dílu Hobit: Tam a zase zpátky, který má premiéru až na konci roku 2013 (anebo ke trojce z léta 2014), zatím není známo.

Soundtracky ve zkratce

Anna Karenina
Autor: Dario Marianelli
Stopáž: 55:28
Hodnocení: 8/10

Wrightova vyhrocená divadelní stylizace se snad nemohla dočkat lepšího doprovodu. Dario Marianelli (Pokání) zkomponoval hudbu, která je v nejlepším slova smyslu klasická, zároveň však dokáže překvapit řadou svěžích nápadů i proměnlivostí stylů. Nechybí porce okázalosti a ruského patosu, ale především melancholické pasáže, jež nechají připomenout tragičnost příběhu, ale i tíhu doby sešněrovanou přízemními konvencemi (Anna´s Last Train). Dvojí tvář ruské aristokracie vyjadřuje valčíkový rytmus (Dance With Me), který v pravý čas střídají tklivé melodie. Zatímco v první poloze spatřujeme oficiální, velmi povrchní ráz společnosti, ta druhá již odhaluje samotný život a intimní osudy postav. Marianelli si přitom vystačí s málem a k mrazivé atmosféře přispívá „pouhopouhým“ zpěvem v ruštině, ale hlavně pak soustředěným komorním přednesem (protěžovaný klavír a smyčce ve skladbě I Understood Something). Žádná pompa či náhlé erupce emocí, spíše ticho před bouří a dozajista jeden z nejlepších soundtracků poslední doby.

Frankenweenie
Autor: Danny Elfman
Stopáž: 55:58
Hodnocení: 5/10

Temné stíny jsou spíše nuda a šeď, Frankenweenie je o krapet zábavnější, ale i tak se jen stěží dohledat originality. Danny Elfman ustrnul a zmohl se na pouhé recyklování sebe sama. Lze se jen domnívat, že máme co do činění s jemně ironickým odkazem na vlastní tvorbu. Ozvuky Batmana, parodie Mars útočí!, vynikající Ospalé díry nebo Střihorukého Edwarda jsou zkrátka příliš nápadné. Soundtrack se rozpadá do dvou nesourodých polovin. První je roztomile pohádková, až do krajnosti „přeslazená“ (Main Titles), zatímco druhá nabízí neobyčejně dramatickou hudbu, která si v ničem nezadá s kompozicí pro horor (Pool Monsters Attack). Autor záměrně tlačí na emoce a obě roviny spojuje nadsázkou natolik výraznou, že nelze pochybovat o parodičnosti díla. Krásná hra s očekáváním i žánrovými konvencemi, ani to však neobhajuje Dannyho Elfmana – skladatele, který v poslední době poněkud „mrhá“ talentem a zoufale přešlapuje na místě. Z jeho hudby se stal pouhý inventář instantních postupů, stejně jako z posledních filmů Tima Burtona. Ale skladba Happy Ending je krásná, to mu zase upřít nelze!     

Looper
Autor: Nathan Johnson
Stopáž: 48:27
Hodnocení: 6/10

Méně známý Nathan Johnson (Bratři Bloomovi) přišel s doprovodem, který po právu nazývat experimentální či avantgardní. Absentují motivy či líbivé melodie, prim hrají industriální zvuky a nejrůznější elektronika. Pod košatou sítí ruchů a porůznu zvrstvených samplů se sice ozývá orchestr, nicméně design zvukových efektů a technika záznamu jsou v případě Loopera více než významné. Ve zjednodušujícím podání bych neváhal výsledek označit za mnohdy fascinující kombinaci Johna Powella a německé industriální skupiny Einstürzende Neubauten. Soundtrack přesto nelze hodnotit objektivnějším způsobem a dozajista se najde početná řada obdivovatelů, tak i jeho zapřísáhlých odpůrců. Ne vždy jsem se u poslechu bavil. Dílčí skladby zavání jen velmi průměrnou rutinou – řeč je zejména o těch akčních (Relevations, The Rainmaker). Experimentálnější poloha díla je z mého úhlu pohledu naopak famózní ( Her Face, Time Machine), chtělo by se říci kontroverzní. Není to důsledek velké progresivity autora, ale spíš důkaz toho, jak dokážou být hranice běžné filmové hudby „úzkoprsé“.

P.S.: Na průběh neobyčejného nahrávání lze nahlédnout v zajímavých dokumentech.