Hodně povedené drama The Words sice za mořem v kasách kin moc úspěch nemělo, ale je to vynikající film, který vám celá redakce doporučí bez mrknutí oka. Člověku se až nechce věřit, že jsou za tohle povedené drama zodpovědní debutující režiséři. Když se ale člověk pečlivě rozhlédne po Hollywoodu (a nejen po něm), zjistí, že těch zatím možná ne příliš známých ale rozhodně zajímavých filmařů s jedním nebo maximálně dvěma filmy na triku je tam víc. My vám přinášíme desítku těch, kterým možná k opravdové slávě ještě kousek chybí, rozhodně jsou však velkým příslibem do budoucna.

Derek Cianfrance (Blue Valentine -> Place Beyond the Pines)

Kdybych sestavoval seznam nejvíc podceňovaných filmů posledních let, Blue Valentine by rozhodně bylo na jedné z nejvyšších pozic. Drama nekompromisně studující ochladnutí lásky a rozklad manželského svazku je jedním z nejpodnětnějších psychologických filmů posledních let – a udivuje nejen vtahující atmosférou noci, přesným vedením herců, ale i režijní vyspělostí Dereka Cianfrance, který jako debutant lehounce spojoval různé časové i tématické roviny do jednoho pevného celku.

I do svého druhého filmu obsadil Ryana Goslinga. Ale nejen proto se nabízejí paralely s popartovým hitem Drive – v novince Place Beyond the Pines totiž Gosling znovu ztvární kaskadéra, pohybujícího se na hraně zákona. Tentokrát ale bude řádit na motorce, čelit finanční tísni a proplétat se mezi Evou Mendes, Bradleym Cooperem, Rose Byrne a Rayem Liottou. První reakce z festivalů jsou takřka extatické, takže věřme jen v to nejlepší už před trailerem. (Cival)

Drew Goddard (The Cabin in the Woods -> ???)

Drew Goddard byl ještě před pár lety pro filmové fanoušky naprosto neznámé jméno, i když už si velmi slušné renomé dokázal vydobýt dávno před tím, než se poprvé postavil za kameru. Pracoval totiž na produkci nejlepších seriálů J. J. Abramse Alias a Ztraceni. A tam se toho člověk nejspíš naučí dost. Jako scenárista se navíc motal okolo kultovní Buffy a Angela, takže měl možnost dělat s dalším tehdy pouze televizním polobohem – Jossem Whedonem. Je tedy docela logické, že pod dohledem těhle dvou pánů vyzrál.

Scénář k Monstru mu ještě slávu nepřinesl, protože z téhle veselé taškařice těžil víc režisér Matt Reeves, ale letošní The Cabin in the Woods z něj udělalo filmaře, jehož práci je potřeba bedlivě sledovat. Sice bylo poměrně podezřelé, že tahle hodně originální hororová (nebo jestli chcete komediální) věc byla na docela dlouhou dobu zavřená u někoho v sejfu, ale nakonec se do amerických kin dostala a Goddard tu ve svém debutu přišel s více nápady, než mají mnozí režiséři během celé své kariéry. Bylo to chytré, originální, vtipné, děsivé, krvavé a zaslouženě se z filmu stal kult. Momentálně Goddard píše scénář ke Spielbergově sci-fi Robocalypse a snad i k druhému Monstru, ale byla by škoda, kdyby režírování opustil nadobro. (Mr. Hlad)

Josh Trank (Kronika -> Fantastická čtyřka)

Mladý režisér Josh Trank má nejen cool jméno, ale ve filmografii i hitovku Kronika. Ta si chytře hrála s comicsovými schématy a found-footage koncepcí, navíc i absolutně využila rozpočet 12 milionů dolarů – tahle jarní svěženka přitom vypadala minimálně pětkrát velkolepěji, než kolik byste jí tipovali čistě na základě investovaných peněz.

Hollywood k Trankovu talentu samozřejmě nemohl zůstat netečný, a tak si mladíčka hned zavázali Foxové a svěřili mu restart Fantastické čtyřky, kterou nadvakrát pohřbil Tim Story. Nové pojetí, noví herci a svěží režisérské vedení? Snad. Každopádně pokud by měl někdo možnosti velkého Hollywoodu a letité comicsové látky naplno vytěžit, byl by to právě Josh Trank. Hrozí sice, že ho dohled studia a megarozpočet hned napodruhé semelou... ale kdo se bojí, čurá v koutě. (Cival)

Neill Blomkamp (District 9 -> Elysium)

Kvůli článku Who the f*ck is Neill Blomkamp si z Imfa budeme utahovat nejspíš ještě hodně dlouho, na druhou jsme rádi, že se v novince seknul a z tohohle na první pohled podezřelého chlapíka, jenž by se možná rád přiživil na popularitě Petera Jacksona, se stal jeden z nejzajímavějších mladých filmařů. Už jeho kraťas Alive in Joburg naznačil, že možná nepůjde o rychlokvašku, která těží z toho, že chodí na pivo s režisérem Pána prstenů. A celovečerní debut District 9 to jen potvrdil. A vytřel nám všem zrak.

Blomkamp vsadil na neznámé herecké obsazení a s malým rozpočtem dokázal dělat zázraky. Krom toho měl k dispozici výtečný scénář a člověk naprosto netušil, co se bude dít v další desetiminutovce. Ve výsledku byl z Districtu 9 film kombinující akci, sci-fi, aktuální politické problémy, nějaký ten stylový humus, skvěle napsané a zahrané charaktery a vůbec všechno, co máme rádi. Snad to zopakuje příští rok s dalším ambiciózním sci-fi s přesahem Elysium. Tentokrát bude mít k ruce mnohem větší hvězdy a vyšší rozpočet. Snad to zvládne. (Mr. Hlad)

George Nolfi (Správci osudu -> XOXO)

Zkušeným scenáristům jsme se pokoušeli vyhýbat, protože cestu k úspěchu už mají způli vyšlapanou. Tony Gilroy, David Koepp, Charlie Kaufman, Alex Kurtzman a spousta dalších jmen se snaží protlačit do první režisérské ligy. George Nolfi sice nemá tak výrazný rukopis jako výše zmínění, o to zajímavější ale možná bude sledovat jeho kariéru. Je totiž svobodnější a jako schopnému realizátorovi, který si sám zvládne spíchnout i scénář, mu Hollywood zjevně věří.

Není divu, protože jeho prvotina Správci osudu byla vyváženou a poctivě odtočenou fantasy romancí, která se nerozpadla ani tváří v tvář divočárnám s osudem, klobouky a zázračnými klikami. Pokud navíc neozkoušený filmař zvládne zhmotnit takovéhle milostné jiskření mezi hlavními hrdiny a ještě potěšit spoustou atmosférických trikových scén, můžeme mu věřit i propříště. Nolfi ovšem razantně změní žánr a romanci o dvojici, která se potkala na Facebooku, promění v drsný temný thriller, v němž půjde o život. Naoko tuctová látka čeká pod názvem XOXO na herecké obsazení... a na netuctové režijní řešení. (Cival)

Joe Cornish (Útok na věžák -> ???)

Joe Cornish za sebou neměl kariéru úspěšného producenta nebo scenáristy. Ani jeho talent neobjevil někdo, na koho v Hollywoodu slyší. Musel se snažit a přijít s něčím, co lidi posadí na zadek. Jeho Útok na věžák možná nebyl nejzásadnější film sezóny, ovšem na to, aby světu představil talentovaného Brita, to rozhodně stačilo.

Levný film bez hereckých hvězd dokázal zaujmout svými trailery a našel si docela početnou základnu fanoušků, která ocenila kombinaci vtipů a napětí. A kdo chtěl, mohl v tom všem hledat i nějaký ten sociálně kritický podtón. Pokud vám však stačí hnusní vetřelci, kteří chtějí sežrat londýnské drogové dealery a bandu hodně drsných žáků druhého stupně základní školy, nejspíš si Útok na věžák taky užijete. Cornish má na triku i spolupráci na scénáři Spielbergova Tintina, momentálně píše s Edgarem Wrightem Ant-Mana a byl jedním z kandidátů na režii páté Smrtonosné pasti nebo dvojky Hunger Games s podtitulem Catching Fire. Ani jedno sice nevyšlo, ale Hollywood o tomhle talentovaném chlapíkovi evidentně ví. A to je dobře. (Mr. Hlad)

Brian Klugman a Lee Sternthal (The Words -> ???)

The Words jsme tu chválili před týdnem. Řeč byla o překvapivé režijní suverenitě a o jistém ziscenovaní textu, který zvládl spoustu motivů i vyprávěcích rovin vměstnat do hladkého, elegantního a divácky velmi přístupného tvaru. Jasně, nejde o žádnou urputnou artovou ďahu, která by slibovala zrod nového Paula Thomase Andersona, akorát ve dvojjediném podání. Ale takhle šikovný a přemýšlivý tvůrčí tandem je třeba sledovat, zvlášť když se nebojí točit podle vlastní látky. Snad je příští projekt znovu ukáže jako víc než jen schopné realizátory. (Cival)

David Michôd (Království zvěrstev -> The Rover)

David Michôd má za sebou pár docela chválených kraťasů, do širšího povědomí se však dostal až s australskou gangsterkou Království zvěrstev. Jacki Weaver za ni byla nominována na Oscara a ukázala, že vidláci z druhé strany světa mohou být svým způsobem stejně drsní a přesvědčiví, jako byl Don Corleone. Michôd sám zůstal trošku opomenutý, ale byla by škoda nesledovat, kam se bude jeho kariéra ubírat.

Ve svém celovečerním debutu, který si i sám napsal, totiž ukázal, že se umí dostat postavám pod kůži a příběh gangsterské rodiny z Austrálie dokázal člověka pohltit, i když bylo opravdu hodně těžké najít v něm někoho, komu by se dalo fandit. Království zvěrstev mělo navíc podmanivou sedmdesátkovou atmosféru a vůbec to byl fajn špinavý, osobní a mrazivý film. Prostě něco, čemu se Hollywood obvykle vyhýbá. Michôd chystá na příští rok postapokalyptický western The Rover, v němž bude Guy Pearce lovit gang, který mu ukradl auto a pomáhat mu u toho má Robert Pattinson v roli naivního zloděje, jehož nechali parťáci na holičkách.  (Mr. Hlad)

Gareth Evans (The Raid -> Berandal)

Málokterá žánrovka se letos v kuloárech probírala s takovým nadšením jako The Raid. Jméno jejího režiséra přitom 99% filmových fanoušků znělo cize. Není divu, Evansův debut Merantau vidělo jen pár nadrženců do bojových umění a sám režisér tehdy připomínal spíš fanouška, který zázrakem uprostřed Indonésie sehnal peníze a štáb, aby mohl v post-ongbakovské době oprášit svoji slabost pro mlátičkové filmy. Merantau bylo nesmělým pokusem o duchovnější žánrovku. Asi jako když poprvé děláte míchaná vajíčka a rozhodnete se tam nasypat tři druhy koření. Jen těžko uvěřit, že za pouhé dva roky, se stejným štábem a kmenovými herci, se dokázal Evans razantně posunout ve všech směrech. To není o vyšším rozpočtu - The Raid je vyváženější, má neuvěřitelný tah na branku, charismatické herecké výkony, chytrou kameru a v každé akční scéně tolik nápadů, že může Hollywood příštích pět let strávit jejich nenápadným opisováním.

Autoři vycházející z podobně skromných poměrů většinou kvalitativně neprocházejí sinusoidou, ale film od filmu stoupají, dokud je nepřidusí producentská skvadra z L.A. Tenhle osud zatím Evanse nečeká, protože se pustil do sequelu k The Raid, ve kterém by mělo být všechno větší, lepší a hlasitější. Klasická hollywoodská mantra, ovšem bez hollywoodské asistence. I ta jednou Evanse dostihne, zvlášť pokud se jeho další filmové dítko povede. Na rutinu má ale tenhle třicátník času dost. A vzhledem k tomu, že si svoje filmy píše, točí a stříhá, můžeme mu věřit nos mezi očima. Zvlášť pokud se bude držet svého kopyta. Vášeň pro báječné muže s ostrými koleny a lokty je totiž v Evansově stylu patrná. The Raid byl poklonou jeho dětským hrdinům. Teď je na čase jim ukázat záda. A u toho byste rozhodně neměli chybět. (Imf)

Evan Glodell (Bellflower -> ???)

Evan Glodell se trochu od ostatních zde zmíněných filmařů liší. Svůj první a zatím poslední celovečerák natočil s partou kamarádů, za svoje peníze a neudělal z něj komerční hit. O Bellflower se však i tak mluvilo hodně a jde o jeden z nejzajímavějších nezávislých projektů posledních let. V českých kinech jste si ho vychutnat nemohli, ale kdo měl to štěstí, mohl ho vidět na loňském Fresh Film Festu.

Glodell natočil film v podstatě na koleni a na první pohled jde jen o lehce trhlý příběh o kamarádech a jejich autě s plamenometem. Přitom je tu ale vynikající vizuál, zajímavá zápletka i postavy, silné emoce, originalita a zábava. Někdy zkrátka ty nejzajímavější věci vznikají mimo dohled zkušených odborníků a síla a nadšení debutanta mohou pomoci na svět něčemu výjimečnému. Uvidíme, jestli Glodell dostane šanci svůj úspěch s Bellflower zopakovat, ať už v Hollywoodu, nebo u dalšího nezávisláku. (Mr. Hlad)

Tak to byla naše desítka. Pokud jsme na někoho z vašich oblíbenců zapomněli, nebojte se zmínit se v diskusi.