Tony Scott stál vlastně vždycky tak trochu ve stínu svého bratra Ridleyho. Nikdy nebyl považován za vizionáře, netočil oscarové filmy ani neformoval celé žánry. Ale na svých filmech odkojil několik generací filmových diváků, což je minimálně stejně tak důležité. Hlavně maskulinní část publika se odpíchla od jeho Top Gun, cynického Posledního skauta brala jako mezník na přechodu mezi osmdesátkovými a devadesátkovými žánrovkami a thrillery s Denzelem Washingtonem chápala jako prvotřídní popcornovou krmi. Tony Scott možná byl hlavně klipařem a řemeslníkem, ale svými ryzími příběhy s plnokrevnými hrdiny se stal věrozvěstem hollywoodské dravosti, ze které pak mohli těžit další generace klipařů. Jeho pozice zkrátka není zanedbatelná, zvlášť když vypíchneme filmy, které nás formovaly. Tady jsou naše srdcovky:

Top Gun

Důvod mojí dlouhodobé fixace na ocelové ptáky. Ne, nesmějte se... ne nadarmo se říká, že co se v mládí naučíš. A já se naučil, že je super být bojovým pilotem, ukazovat prostředníček nepřátelským Migům, balit instruktorky, nosit Aviatory a jezdit na motorce podél ranveje. Vůbec nevadí, že jste o hlavu menší než všichni ostatní, s přezdívkou Maverick jim to prostě nandáte. Mohla to být jen další adrenalinová rychlokvaška od strýčka Bruckheimera sepsaná za pár dnů na základě článku v časopisu, jenže Tony Scott vzal svoji první velkou fušku zodpovědně. Tak zodpovědně, že dokonce vytáhnul z vlastní kapsy pětadvacet tisíc dolarů, které zaplatil kapitánovi letadlové lodi za to, aby tu kocábku otočil na pár minut proti proudu, protože jedině tak mohl Scott natočit ty správné záběry. Stálo to stovky galonů paliva, ale výsledek je nezapomenutelný. Jen málo "hloupých" filmů dneska sledujete se zvláštním mixem posměchu (volejbalová scéna je "prostě moc") a obdivu. Díky Tonymu jsme mohli těch devadesát minut lítat v oblacích i bez ilegálních drog. A i po čtvrt století pořád platí Top Gun za etalon filmových stíhačů. (Imf)

Poslední skaut

Co napsat k téhle klasice. Viděl ji snad každý. Joe Hallenback je vedle Johna McClanea nejslavnější postavou Bruce Willise a bezpochyby nejstylovější vágus, jaký se kdy motal po filmovém plátně. Konkurovat mu může snad jen Dude, ale to zase není takový drsňák. Shane Black napsal scénář plný hlášek, násilí a skvělých postav, Tony Scott přispěl originálními akčními scénami a hrátkami s kamerou (úvodní fotbalový zápas v dešti) a Willis s Damonem Wayansem jsou sladění skoro stejně dobře jako Riggs a Murtaugh. Instantní akční klasika, kterou ocení i diváci, co obvykle od akčních filmů odchází s tím, že jsou to nereálné blbosti. Tohle je tak stylové, že to semele i militantní milovníky tříhodinových íránských dramat o sirotcích. (Mr. Hlad)

Muž v ohni

Párování drsných chlápků s malými caparty obvykle brutálně skřípe. Tony Scott ale pana chůvu s Denzelem Washingtonem rozfungoval na jedničku. Pod názvem Muž v ohni se tak do kin dostal vytříbený thriller, ve kterém charismatický borec v apartním sáčku bojuje s vlastní minulostí, cituje bibli a nemilosrdně střílí padouchy. Aniž byste měli problém mu něco z toho byť na chvíli uvěřit. Navíc tu je bezmála legendární dialog s rotující kamerou a spousta dalších vychytávek, které Scotta juniora úspěšně katapultovaly mezi akční jistoty nového tisíciletí. Stará škola v novém balení? Moc lepších příkladů nenajdete. (KarelR) 

Pravdivá romance

Tony Scott v období chvilku po Posledním skautovi a Quentin Tarantino na začátku své kariéry. Mohlo to vůbec dopadnout špatně? Budoucí režisér Pulp Fiction přišel se zajímavým scénářem, v němž ukázal, že romantický film může fungovat, i když jsou jeho dva hlavní hrdinové evidentně blázni, jde po nich mafie i policie a všude okolo nich stříká krev proudem. Scott zase nabídl zkušenosti s vedením herců (a že se tu hvězdy musí skoro až prát o prostor před kamerou), vymazlený vizuál a schopnost točit skvělé akční scény. Samotný Tarantino sice s výsledkem úplně spokojený nebyl, ale Scott dal filmu řád, což je něco, na co Quentin obvykle kašle. A možná proto je tenhle film, v němž se sympatický hňup Clarence a šlapka s dobrým srdcem Alabama rozhodnou bojovat o štěstí bez ohledu na své okolí, tak dobrý. (Mr. Hlad)

Policajt v Beverly Hills 2

Temné restarty nezačaly s Batmanem. Kdyby někdo po Nolanových pokusech potřeboval restartovat akční komedii a chtěl z ní udělat nekompromisní komediální akčňák, ať si dojde do archivu pro Axela Foleyho. Už úvodní scéna všem naznačila, že tady se nebojuje hláškami, ale pořádně velkými bouchačkami. Tony Scott dal téhle sérii hranu, aniž by - převážně díky naspídovanému Murphymu - ztratila svůj humor a švih. Výsledek bere dech nejen kvůli sexy Brigitte Nielsen a návštěvě Hefnerova Playboy Mansion. Scott dokázal filmu vtisknout neuvěřitelnou energii, vyšperkoval ho automobilovými honičkami (vzpomínáte na míchačku uprostřed nejnačančanější losangeleské čtvrti?) a ještě stihnul udělat z původně nevinné postavy Billyho nekompromisního kovboje, co střílí z brokovnicí obouruč. Z vašich prázdných výrazů soudím, že už si to moc nepamatujete. To je ovšem chyba, kterou byste měli bezodkladně napravit. Poděkujete mi pak. (Imf)

Nepřítel státu

Většina z nás si říká, že má den blbec, když cestou do práce zmokne nebo když v kanceláři přestane fungovat kávovar. Smithův den blbec je ale jiná káva, při nákupu spodního prádla pro přítelkyni mu totiž jeho bývalý spolužák a kamarád hodil do tašky informace, které z něj udělaly nepřítele státu. Takoví kamarádi jsou k nezaplacení, že? Stačila pak jedna hloupoučká analýza bezpečnostních záběrů z obchodu (takový ten 3D model, díky kterému NSA vyčetlo obsah tašky mimo záběr kamery, jeden ze Scottových slabších momentů) a Smithovi najednou nezbývalo, než utíkat. Utíkat, utíkat a utíkat. S tunou agentů v patách a se špionážními satelity nad hlavou to není nic snadného, o to víc si ale Tony Scott užíval za kamerou. Z Nepřítele státu udělal jeden z nejdivočejších thrillerů (jedině v dobrém slova smyslu), který ani čtrnáct let po premiéře nenajde adekvátní konkurenci. Nadupaná ukázka Scottova talentu ještě před tím, než začal experimentovat s kamerou a z doby, kdy jeho filmy nevypadaly, jak kdyby za ní někdo dostal epileptický záchvat. Prostě takový klidnější Scott, což v praxi znamená podstatně adrenalinovější film než jakákoliv jiná žánrovka. (st39.6)

Déja Vu

Tohle je čistý Tony Scott. Právě i kvůli tomu, že ambiciózní sci-fi Déja Vu zdaleka "čistá" není. Staví na vratké zápletce a instantních emocích, ale obeskládává je takovou řemeslnou virtuozitou, že před ní musí znalý divák smeknout. Jako výstižný příklad jedna scéna: To, co Scott dokázal v automobilové honičce, která spojuje jízdu v minulosti i současnosti, aniž by se zbavila energie, ztratila na přehlednosti a na typickém scottovském drajvu, to prostě nelze napodobit. Jde o absolutní maximum hollywoodského řemeslnictví, čirý příval energie a příklad dokonalé kontroly nad filmovým tvarem. Přitom to ze sebe hrnul sedmdesátník britského původu. (Cival)

A co vaše srdcovky?