No doufám, že si tímto Streitenfeld nadobro podepsal ortel. Složit originální filmové skóre, kde jsou nejzajímavější skladby od jiných autorů, to se jen tak nevidí.

"filmova hudba totiz ve vetsine pripadu sama o sobe neni vylozene poslechovy material" to může napsat jen člověk, který k filmové hudbě má jen hodně okrajový vztah.....a pak může postavit vedle sebe geniálního muzikanta Zimmera a zlodějského parazita Jablonskyho.....a ohánět se "popovou" star Mansellem....při argumentaci o fillerech. Mansell udělal pro filmovou hudbu asi tolik co The Connels pro rockovou...(ale ok, o subjektivních názorech se argumentuje špatně)

Jen by mě zajímalo, jestli si tady moon někdy poslechl celého Posledního samuraje, Road to perdition, Quigley Down Under, Fly Away Home, Black beauty atd atd..... když si autor hudby sedne s tématem, lze nahrát překrásnou hudbu bez "fillerů" a nemá to nic společného s "napasováváním" na děj....tak to dělají možná prostí řemeslníci a nebo pokud téma skladatelovi vyloženě nesedne... ale filmová hudba samozřejmě je vyloženě poslechový materiál!....pokud máš navíc zalíbení v kakofonii, jako tady autor článku, můžeš se rozplývat i nad tím, jak někdo inovativně škrábe vidličkou o valchu, za zvuků nepravidelně louskaných ořechů....ale recenze soundtracků jsou tu pro lidi, kteří poslouchají symfonickou hudbu, jak to funguje ve filmu může zmínit recenzent filmu...pro mě osobně ten údaj má ale minimální hodnotu...buď se mi hudba líbí nebo ne....jestli funguje mě zajímá jen když sleduju film... ale ještě jsem nezažil hudbu, která by se mi líbila...a ve filmu nefungovala...

LukasMa: Vidíš, a zrovna při prvním poslechu Promethea ´sem si na tebe vzpomněl a paradoxně ´sem si myslel, že zrovna tohle ost se ti bude líbit :) U Hornera je problém v tom, že první třetina jeho score je opravdu funkční a atmosférická, ale jakmile dojde na militační melodie a perkuse, stává se strašně jednotvárným. Jako vetšina Hornerovy hudby. S filmem ´sem na tom stejně, i když si z nostalgie neustále nalhávám, že to tak není...

crimson_moon: To je čistě otázka názoru. Začínám si uvědomovat, že v poslední době mimo soudtracky (myslím tím score, alba ´sou podle mě, až na pár výjimek, čisté zlo) nic jiného neposlouchám a přitom v drtivé většině případů ´sem film neviděl. Musíš si uvědomit, že pokud se score dočká oficiálního vydání, ´sou jednotlivé skladby upravovány tak, aby byly pro posluchače atraktivní nejen v případě, že nezná film. Pokud tedy chceš filmovou hudbu v podobě, jakou ji slyšíš v průběhu filmu, musíš sáhnout po Recording Session. Pro mě není score jenom něco, co mi připomene scény či emoce z filmu, ale samostatné a soběstačné médium. To, co tvrdíš, že dokázali Daft Punk, dokázal téměř každý soundtrack. Jenom Torn Legacy je prostě nějakým způsobem bližší tvému hudebnímu vkusu, proto si toho všímáš. Stejně tak bych ti mohl říct, že neposlouchám live alba oblíbených interpretů, protože mi k tomu chybí jejich vizuální performance.

Samozrejme; filmova hudba totiz ve vetsine pripadu sama o sobe neni vylozene poslechovy material (mluvim o film score, ne soundtracich typu rockovy vyber) - na albu je od jedne po nekolik ustrednich skladeb a zbytek je filler, coz je jen logicke a spravne vzhledem k tomu, ze autori hudbu napasovavaji na dej filmu a ne ze ji skladaji tak, aby se nekomu dobre poslouchala jakozto ucelene album.

Tohle je treba pripad temer vsech velkych producentu (Zimmer, Jablonsky...) s tim, ze obcas se najde vyjimka typu Daft Punk v Tronovi. To same dela i Mansell, ktery ma vetsinou jednu, dve ustredni skladby na soundracku, jejichz epicnost je monumentalni a ve spravnych momentech dostavaji film na jiny level, ale na albu pak tech dalsich X kvalitnich tracku navic chybi.

Jan G: Mně ti to moc nesedlo, resp. atmosférické skladby vyšperkované elektronikou se mi líbí moc. Se zbytkem už mám trochu problém, přičemž mě album nebaví jako celek. Kakofonie jako taková mi nevadí vůbec a Goldenhtalův Vetřelec je můj velmi oblíbený soundtrack. Ani ta vizuální zkušenost mi extra nechybí. Jinak ale souhlasím s tím, že Hornerův soundtrack je s odstupem doby dost možná nejméně zajímavý - u mě teda hodně tratí i film.

4/10?! Pro mě zatím to nejlepší z ost nálože letošního roku. Streitenfeld vytvořil uhrančivou symfonii, která v sobě v drtivé většině stopáže bravurně pojí Goldsmithovo a Hornerovo score. Nejen, že skvěle navazuje na oba zmíněné autory, ale zároveň rozvíjí jejich naprosto odlišné hudební světy a témata do komplexního celku. Spojení temných melodií s kakofonií elektronických zvůků vytváří neopakovatelnou atmosféru, která je zatraceně funkční i bez vizuální zkušenosti. Vzhledem k různorodosti jednotlivých skladeb a odlišnému stylu obou skladatelů (Streitenfeld/Gregson-Williams) je ve výsledku celý soundtrack až překvapivě homogenní. Streitenfeld sem pasuje dokonale.

Add. Alien: Resurrection. Je třeba mít na paměti, že Frizzell se, stejně jako Jeunet, pokoušel o zcela nový přístup k celé sáze. Jeho score zajímavým způsobem spojuje hudební prvky dobrodružných filmů 70. let s tížívou horrorovou atmosférou. Hlavně na rozdíl od takového Hornera, jehož ost je podle mě neslabší z celé ságy, se nebál experimentovat a přišel s úplně novou škálou zvuků. V leckterých momentech dokonce překonává i Goldenthala. Vřele doporučuju poslechnout si dvoudiskovou edici od La La Landu, myslím, že změníš názor.

Ak ma chceš provokovať, tak do pošty.

Třeba u Snow White & The Huntsman se mi hudba už teď moc libí, aniž bych viděl samotný film. Samozřejmě, že po filmu dostane hudba trochu jiný nádech. Ale někdy není špatné si poslechnout nejdříve hudbu a pak vyrazit na film ;-)

crimson_moon
Ty budes asi clovek, co posloucha filmovou hudbu jenom, kdyz videl danej film, co? :)

To je snad poprve, co vidim soundtrack k filmu recenzovany driv nez film samotny. Hodnotit soundtrack (resp. film score, abych byl presny) aniz by dotycny clovek videl dany film je o hovne, protoze soundtrack doplnuje film a ne naopak.

Nedilnou soucasti vysledneho pocitu z poslechu jsou pak vzpominky na emoce zazite u filmu, coz je evidentne pointa, ktera nikomu z redakce nedochazi.

Tak tenhle byl dobrej!

Protože nevíš co povídáš, Ramin Djawadi je oproti Streitenfeldovi renezanční umělec!

soundtrack nezní špatně, poslouchatelnost jako taková za 6. stoprocentně lepší než hudba k filmu Vetřelec - Vzkříšení. Ale pořád mi tam něco nesedí, ústřední motiv už jsem někde slyšel. Poslechněte si k filmu Nebezpečná Rychlost úvodní písen Main Title. Skladatel Mark Mancina rok výroby 1994. No prvních 45 vteřin slyším v celém Prometheovi.

Proč mám při čtení textu pocit, že Marc Streitenfeld je o něco lepším amatérem než Ramin Djawadi?

opět jen souhlasím..

Je to zvláštní. Scottovy filmy jsem vždycky vnímal jako "soap-opery", kde je propojení hudby s obrazem velmi silné a zásadní. Streitenfeld tam - při vší úctě - moc nepasuje.

S tím nelze než souhlasit! A já si pořád říkám, co mají Scott se Streitenfeldem společného, že toho netalentovaného řemeslníka stále bere do party?! Hodně se ušetří na rozpočtu? Nebo....je mi to záhadou...na druhou stranu, víc mě to mrzelo u Robina Hooda, kde mohlo dojít na vrstevnatou a košatou hudbu....u hororů se málokdy podaří napsat poslouchatelný soundtrack...

Na Zimmerovi se mi moc líbilo, že nikdy nešel "cestou nejmenšího odporu". Dokázal provokovat, stavět se obrazu a hledat konotace s diametrálně odlišnými vlivy - viz. "techno" hudba v Black Hawk Down, romantismus v Hannibalovi. Při poslechu Promethea jsem si neustále říkal, jak by se asi k materiálu stavěl on. Škoda....

U mě taky tak za 6-7/10, na první poslech to byo fajn, po druhém už se člověk fakt nudil a raději si pustí právě ty Vetřelce...
A jo, Scottovi by líp pasovala spolupráce s Gregson-Williamsem...

Cekal jsem to o dost horsi. Za sebe 6/10. Stejne si ale furt myslim, ze by se Scott mel vratit kompletne ke Gregson-Williamsovi, nebo aspon Zimmerovi ;)