Další várka novinek ze světa filmové hudby od našeho soundtrackového specialisty.  

And The Oscar Goes To...

Stejně jako v hlavních kategoriích, i v nominacích na Oscara za nejlepší hudbu panuje překvapení, v několika případech i rozčarování. Oproti loňskému roku, kdy překvapivě zvítězil elektronický soundtrack k filmu The Social Network, je letošní výběr nominovaných velmi konzervativní. Žádná neortodoxní či vysloveně progresivní díla, ale návrat k tradicionalismu, uhlazenosti a všeobecné líbivosti. Největším překvapením je dvojitá nominace Johna Williamse, kterou lze chápat spíše jako poklonu stárnoucímu maestrovi, než právoplatné docenění obou – dle mého názoru - poměrně nevýrazných soundtracků. Žádného překvapení se nedočkáme ani u dalších nominovaných. Řemeslně brilantní díla pojí velmi přesná souhra s obrazem a kompoziční okázalost (Hugo a jeho velký objev, The Artist). Výjimkou je snad jen soundtrack k thrilleru Jeden musí z kola ven, jehož autor Alberto Iglesias dbá na pozvolna budovanou atmosféru, rezignuje na velká hudební gesta a celkově nablýskaný povrch. V tomto ohledu je z nominačního výběru daleko nejzajímavější, byť méně blízký hollywoodskému vkusu. Velkou šanci na výhru má Ludovic Bource za hudbu k dramatu The Artist. Film, v němž absentuje mluvené slovo, již získal několik ocenění, včetně Zlatého glóbu za nejlepší hudbu. Jsem přesvědčený o tom, že precizní parafráze děl „zlatého věku filmové hudby“ bude pro řadu akademiků pádným argumentem pro ocenění. 

Seznam nominovaných v kategorii nejlepší hudba:
John Williams – Tintinova dobrodružství
Ludovic Bource – The Artist
Howard Shore – Hugo a jeho velký objev
Alberto Iglesias – Jeden musí z kola ven
John Williams – Válečný kůň  

Videorozhovor s Jamesem Newtonem Howardem

Zajímá vás, z jakého důvodu se James Newton Howard nepodílel na skládání hudby pro neočekávanější hit letošního léta Temný rytíř povstal? Nebo jakým způsobem hodlá inovovat hudební doprovod k filmu Bourneův odkaz, který zdědil po osvědčeném Johnu Powellovi? Na tyto a samozřejmě i řadou dalších otázek odpovídá slavný skladatel v exkluzivním 30 minutovém video interview. Videozáznam lze přehrát zde nebo po kliknutí na obrázek.  

Zajímavé soundtracky ve zkratce

Jeden musí z kola ven
Autor: Alberto Iglesias
Stopáž: 59:30
Hodnocení: 7/10

Při sledování špionážního thrilleru Jeden musí z kola ven budete hudbu vnímat asi jen stěží. Velmi nenápadný a nevtíravý doprovod opravdu zřídkakdy přesáhne rámec obrazu a nechá na sebe upozornit. Alberto Iglesias, původem španělský skladatel a stálý spolupracovník Pedra Almodovara, zkomponoval hudbu, která není prvoplánově melodická, nenabízí ani jednoduché a zpěvné motivy, ale dokáže bravurním způsobem podtrhnout atmosféru paranoie a neustálého napětí. Základním kamenem soundtracku jsou temné smyčcové melodie a jazzové variace (piano, trubka), které nechají upomenout na klasické noirové filmy. Velice intimní soundtrack, navíc bez okázalých efektů a velkorysé instrumentace. Škoda jen poněkud monotónního tempa a zaměnitelnosti jednotlivých skladeb. Iglesiasova hudba na menší ploše by rozhodně netratila na důrazu, ani na kvalitě. Dnes již klasická píseň La Mer má sice nezastupitelnou úlohu v samotném závěru filmu, ale na soundtracku bohužel chybí.         

Perfect Sense
Autor: Max Richter
Stopáž: 47:00
Hodnocení: 8/10

Max Richter je známý jako skladatel vážné hudby a příležitostný komponista pro film. Mezi jeho nejlepší a nejpopulárnější díla patří soundtrack k animovanému snímku Valčík s Bašírem, který kombinuje elementy moderní elektroniky s tradičním orchestrem. Richter je do značné míry ovlivněn prací Philipa Glasse, což je patrné i v hudbě pro drama Perfect Sense. Minimalistické melodie jsou emotivně dostatečně silné, aniž by však působily odtažitým nebo hollywoodsky podbízivým dojmem. Výsledek stojí na lyrických klavírních pasážích, které čas od času doplňuje tklivý zvuk violoncella. Pečlivá a velmi jemná práce s elektronikou zase dodává skladbám neobyčejný, až snový nádech. Harmonické a vyvážené album, které neruší žádné dramatické skladby, obstojí i samostatně, bez obrazu a hlubší znalosti příběhu. Tři čtvrtě hodiny veskrze příjemných i zahloubaných melodií, které však přeci jen blednou ve stínu Richterových lepších a zajímavějších alb Memoryhouse nebo Songs From Before.

Nebezpečná metoda
Autor: Howard Shore
Stopáž: 64:57
Hodnocení: 6/10

Jaký kontrast. Zatímco zhudebněný Hugo a jeho velký objev je synonymem hravosti a spontaneity, soundtrack ke Cronenbergově dramatu se line v duchu komplikovaných a vypjatých melodií. Howard Shore se ne náhodou inspiroval v tvorbě Richarda Wagnera a zkomponoval doprovod, který velmi přesně zapadá do kontextu filmu - příběh vypráví o vztahu mezi psychoanalytiky Sigmundem Freudem a Carlem Gustavem Jungem. Romantismem ovlivněná hudba protěžuje dialog mezi klavírní a smyčcovou sekcí. Skladby mají osobitou dramatičnost a výstavbu, aniž by působily příliš ilustrativně a závisle na obrazu. Zajímavá „alternativa“ k řadě soudobých soundtracků, které zacházejí s prvky klasické hudby pouze jako s ornamentem (Gladiator), nikoliv jako s komplexní a systematicky rozvíjenou myšlenkou. Howard Shore dokazuje široký umělecký záběr, nicméně jeho zajímavý počin docení spíše znalci vážné hudby. Pro běžné fanoušky soundtracků bude Nebezpečná metoda nejspíš málo líbivá a melodická.

Brzy naslyšenou