Veřejnost, ať už se jedná o zaslepené fanboye nebo běžné smrtelníky, vnímala šéfa Applu Steva Jobse vždy jako mírně excentrického vizionáře, miliardáře a veleschopného předvaděče svých výrobků. Jeho tiskovky měly šťávu, jeho výrobky občas nebyly technologicky nejdál, ale rozhodně měly něco "navíc" - a uměly to prodat, i kdyby to bylo pouhé placebo. Určitě ve svém okolí znáte někoho, kdo má talent lidi strhnout. Steve Jobs dokázal strhnout milionové davy. Ale jeho život nebylo jen lifestylové elektro a tak trochu jiná PCčka. Na smrtelné posteli byl se sedmi procenty největším akcionářem společnosti Disney. Stal se jím před pár lety, když společnosti s myšákem ve znaku po dlouhých dohadech prodal Pixar Animation Studios. Celá transakce v objemu sedm miliard dolarů proběhla připsáním akcií. Steve jich měl rázem sedmkrát víc než aktuální potomek Walta Disneye. Tenhle velkolepý hollywoodský obchod byl však jen vyvrcholením historie, která započala někdy v roce 1986.

Tehdy dělaly největší hvězdy Pixaru pro George Lucase. Oddělení plné animátorů, programátorů a inženýrů za sebou mělo slibné trikové sekvence ve druhém celovečerním Star Treku, Mladém Sherlocku Holmesovi a taky nějakou tu kosmetiku v Návratu Jediho. Počítačové triky však tenkrát byly spíše raritou, a tak se peníze nijak nehrnuly. Největším trumfem nebyla práce pro Hollywood, ale speciální hardwarový renderer jménem Pixar, který se prodával do nemocnic, meterologických center a dalších specializovaných pracovišť. Jeho software uměl vizualizovat data z různých zdrojů až dvousetnásobnou rychlostí oproti běžným počítačům. Hodil se i utajovanému oddělení u Disneyho, které si pohrávalo s myšlenkou, že začne zdlouhavou ruční animaci částečně nahrazovat počítačem (kolorování, pohyb vrstev - to vše šlo s pomocí počítače rychleji zpracovat, avšak animace zůstávala ruční a divák nic nepoznal).

Lucas nebyl nijak nadšený z toho, že se hardwarovému oddělení vede lépe, než zbytku firmy, ale za jeho úmyslem prodávat stál souběh několika faktorů. Rozvodové řízení ho připravilo o spoustu peněz, uvedl do kin propadák Kačer Howard a po premiéře Návratu Jediho nečekaně ochladl i zájem o merchandising Star Wars. Lucas se rychle potřeboval na něčem zahojit, a tak prodal Pixar za pět milionů dolarů Steveu Jobsovi.

Stalo se tak v roce 1986, tedy rok poté, co Jobse vyhodili od Applu (kam se později vrátil, ale to je jiná pohádka). Pro bohatého vizionáře to bylo plodné období. Za sedm milionů založil NeXt Computers a deset milionů dal do Pixaru (Jobs firmu pojmenoval po jejím nejúspěšnějším artiklu). Pět milionů šlo do kapsy Lucasovi, pět milionů sloužilo jako základní kapitál. Jobs se netajil tím, že ho zajímá především hardwarová sekce, ale zázračný renderovací stroj od Pixaru dostával od konkurence v následujících letech zabrat a jeho prodeje se radikálně krátily. Pixar tak začal pod vedením Johna Lassetera vyrábět počítačovou grafiku pro reklamní spoty, což alespoň částečně drželo společnost v černých číslech. Jobs později hardwarovou část firmy prodal a spolu s ní i dvacítku zaměstnanců. Začátkem devadesátých let už v Pixaru zbývali vlastně jen animátoři a původní zakladatelé.

Lasseter ovšem na každoročních sjezdech počítačových grafiků SIGGRAPH bodoval svými kraťasy a vzbudil zájem Disneyho, který chtěl zkusit něco nového. Tehdy se začal rodit nápad na první Toy Story a po dlouhých porodních bolestech Disney souhlasil, že bude film distribuovat a podělí se i o náklady. Souviselo to s dost nevýhodnou opcí na další tři filmy, které později Pixar i Jobs litovali, ale tehdy to byla nabídka, která Pixar zachránila před zkázou. Jobs totiž ještě koncem roku 1994, kdy už se na Toy Story pěkných pár let pracovalo, uvažoval o tom, že firmu prodá tomu, kdo nabídne nejvíc. Ve hře byl mj. i Gatesův Microsoft. Po dohodě s Disneym ale Jobs počkal do premiéry Toy Story a zbytek je historie. Celosvětové tržby dosáhly 350 milionů dolarů a všichni byli rázem za vodou. Natolik, že se Pixar koncem roku 1995 začal obchodovat na burze. A udělal z Jobse ještě většího boháče.

Toy Story mimochodem stálo 30 milionů dolarů (Lví král z roku 1994 stál 45 milionů) a dělalo na něm cca 120 lidi (na Lvím královi zhruba osm stovek). Jobs naznačoval v rozhovorech před premiérou, že pokud film vydělá alespoň sto milionů dolarů, dá se očekávat, že bude spolupráce s Disneym pokračovat a že nezůstane u jednoho počítačem animovaného celovečeráku. Úspěch Toy Story zajistil Pixaru nejen slibnou budoucnost, ale inspiroval i zrod konkurenčních hráčů (Dreamworks Animation šlo do otevřeného hmyzího souboje - Život brouka vs. MravenecZ - v roce 1998).

Tohle všechno by se bez Stevea nestalo. Ačkoliv před pětadvaceti lety kupoval Pixar s úplně jinými úmysly, nechal jeho kreativní zaměstnance vyrábět bokem animované kraťasy s oživlými lampičkami a měl dost trpělivosti, když ve firmě každoročně utápěl stovky tisíc dolarů. Byla to klika nebo prostě věděl víc než všichni ostatní? Ať to bylo jakkoliv, všechny ty oscarové sošky za nejlepší animáky roku jsou tak trochu i jeho. Stejně jako má zásluhu na milionech spokojených diváků. Myslete si o jablkách, co chcete. Ale nezapomínejte, že tu byly i tyhle hrušky. Díky za ně, Steve.

SLAVNÉ OKAMŽIKY APPLU VE FILMECH