Moc pěkný článek! Mě osobně nejvíc učarovaly Fincherovy díla. Ať už jde o Zodiac, Se7en, či Fight Club, jeho cit pro vizuální stránku je neuvěřitelně precizní.

Chlapi máte ode mě velikou pochvalu za tento článek Věřím, že nejsem jediný, komu se líbí. Jen tak dál, rubrika Filmtech by vůbec nebyla k zahození.

Vícero nasvícení má spíš za efekt (mnohdy, ale samozřejmě ne vždy) spíš potlačení stínů na minimum... To je přesně to, co píšeš - že se naspětluje téměř vše a používají se nejrůznější druhy světel... Osmdesátky byly takové kontastnější, na vykreslování tmavých koutů se zvysoka prdělo, dnes se dá nasvítitcokoli kdekoli (nejen klasická světla, ale třeba i světla podlahové průhledové) a samozřejmě jakmile se použije bluescreen, veškeré "nasvětlování" se už řeší postprodukcí.
A zapomínat by se nemělo ani na ten digitál, který se dovoluje nasvěcovat tou slavnou jednou neúspornou žárovkou ;)...

Jasně. Chápu. Jen, že je to trochu zjednodušeně řečeno. Obecně pořád platí, že ve filmovém svícení by měl mít objekt vždycky jeden stín, aby byl nasvícen "správně" - i když je vizuál nějak stylizovaný. Když má stínů víc, nebývá to často ani tak stylizací, jako spíš chybou kameramana. Většinou scénu samozřejmě nezasvěcuje jedna lampa z jednoho směru, ale používá se hlavní světlo, doplněk, kontra, světlo na pozadí atd. V závislosti na charakteru scény. Platí ale, že postava má vrhat logicky jeden stín, i když je styl svícení stylizovaný podle potřeby filmu. Často třeba kameraman svítí na obě protější stěny místnosti, aby v protipohledech vždycky byla stěna zasvícená a ne "nefilmově" tmavá - má tak vlastě nelogicky dvě slunce, i když postava vrhá jeden stín.

Často třeba u starších filmů (dejme tomu 40., 50. léta) mívají postavy víc stínů třeba proto, že byla scéna komplikovaněji zasvícená větším počtem lamp, kvůli tomu že třeba šlo o celky, kde se postavy v dlouhých záběrech pohybují dekorací a nešlo to vyřešit líp. V 60. letech zase bylo v módě svítit co nejvíc "přirozeně" - takže co nejměkčím světlem atd. Já myslím, že v dnešní době klasický filmový dramatický svícení u celovečeráků pořád převládá. Stylizace jsou spíš hodně ovlivněný možnostma digitálních barevných korekcí, takže je v módě třeba desaturace, klasická modrá stylizace noci už se tolik nepoužívá apod.

...toto prsně zachycuje mé pojetí filmové(seriálové) kamery, kdy televizním pohledem rozpoznám přibližně z jakého období a nebo jaké je film "národnosti"(např.: německé filmy). A pravdou je, že moderna je už dosti ve všem stejná.

Benjamin Button jde ale velice dobře poznat, že je na digitál, hlavně teda v nočních scénách ;)...
Jinak nad velice podobným tématem jsem přemýšlel velice nedávno, takže můžu asi říct, že mám asi nejraději devadesátky... Takový ten ještě ne zcela dokonalý look, který se ale začínalo dařit dovádět ke kýženým výsledkům... Z tohohle ranku samozřejmě vede Spielberg s Kaminskim a pak Cameron s Carpenterem... Je jich samozřejmě víc a užívám si i na dalších vzhledech, ale tohle je prostě symbol mých počátků s filmem :)...

Můžu se zeptat z jakého zdroje máte informaci: "Dřív platilo klasické heslo osvětlovačů "Slunce je jenom jedno". V dnešním MTV looku nakukuje do každého okna sluncí tucet. A každé má jinou barvu."

Děkuju

Nesnáším dobové filmy obsahem, vzhledem ani zvukem, na to jsem háklivý. Nejvíc se mi z tohoto ohledu líbí přelom tisíciletí se zástupcem v Matrixu, případně pak uhlazený digitální look schovaný za masivním zrnem (nejlepší příklad asi 300)

U mě z tohoto hlediska jsou nejzajímavější ty filmy, jejichž děj zahrnuje více dekád. Tam si režisér může skutečně vyhrát a ti nejlepší dokážou výborným způsobem odlišit třicátá a padesátá léta. Příkladem budiž Scorseseho Letec a samozřejmě Fincherův Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Tady jsem ani netušil, že to bylo točeno na digitální kameru, a když jsem se to dozvěděl, byl to pro mě šok. *:D

Fincherovy filmy obecně...

Mně se třeba líbí digitální look ve filmech Michaela Manna (hlavně v nočních pasážích je to lahůdka). A ten look v Zodiacovi je opravdu úžasnej.

u mě vede oldschoolovej look 80tek a 90tek, případně takový retro ala první tři Indiana Jonesove.
S těma si Spielberg co se looku týče opravdu vyhrál, řekl bych.