Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

Cival

Pochvala: Do Seattlu za obstarožními hudebními pákami. Zatímco v médiích sežraly v posledních letech nejvíc prostoru hudební dokumenty o fosiliích rockové scény, z nichž se člověk nedozvěděl zbla nového (Rolling Stones, Doors), malinko v ústraní se vyjevují filmy o skupinách, které skoro před dvaceti lety zahýbaly nejen americkým hudebním průmyslem. Snad v návaznosti na vydané DVD o legendárním koncertu Nirvany stanul kytarista, zpěvák, jeden z nejslavnějších bubeníků historie, kamarád Jacka Blacka a hlavně věčná mánička Dave Grohl v centru dokumentu Foo Fighters: Back and Forth. Nejde o nějaký průlomový snímek, ale poctivý a překvapivě upřímný portrét jedné z mnoha kapel vzešlých ze Seattlu, jehož řemeslná vypiplanost se nakonec taví v ryzí divácký zážitek. Možná ryzejší, než jakým je hudba Foo Fighters samotná... Teď jen aby se Cameron Crowe pochlapil a přidal se s Pearl Jam Twenty.   

Pohlavek: Ryanu Reynoldsovi za to, že nečte scénáře. A proto musel v bitvě mladých pohledných Ryanů po letech přeci jen kapitulovat před Ryanem Goslingem. Ten se nám během jednoho roku představí hned ve čtyřech (!) menších, leč velmi inspirativních filmech (Drive, Ides of March, Blue Valentine a Bláznivá, zatracená láska). Reynolds přitom udeřil v halasné zábavě, která měla plnit multiplexy - jenže Green Lantern nejen kvůli svému blábolení propadl a komedie V cizí kůži, s níž chtěli producenti navázat zároveň na Mezi námi děvčaty i Pařbu ve Vegas, kasovně tak vyhořela, že se ve spoustě zemí ani nedočká premiéry. Reynolds hrával vždycky v popcornových jednohubkách a fandil jsem mu v jeho povýšení na áčkovou hvězdu, protože na velké výzvy hodně dlouho čekal. Ale všechni ty herecké komety, co v minulých letech padly, můžou potvrdit, že v Hollywoodu člověk dostane jen jednu, maximálně dvě šance. A pak se za nimi slehne zem. Bohužel ji Reynolds svou lehkovážností dost možná prošustroval, protože se bezhlavě vrhl do zdánlivých kasovních jistot. Přemýšlivější a umělečtěji založený Gosling na to jde pomaleji, a najednou z něj bude hvězda. V určitém směru mi to připomíná "souboj" pohlednějšího Bena Afflecka z Armageddonu s nenápadnějším Mattem Damonem, jenž se mezitím motal v menších snímcích Coppoly, Minghelly nebo Dahla. Všichni víme, kdo z nich to nakonec herecky dotáhl dál... i když se mu nevěřilo.

imf

Pochvala: O tom, že čas od času jezdím žlutým busem Student Agency, jsem se tu už někde zmínil. Musím ale pochválit snahu o jeho neustálou modernizaci, která vyvrcholila v srpnu zavedením Fun and Relax speciálů (celkem asi pět busů, zatím jen na trase Praha-Brno). Nejen že mají lepší sedačky, robustnější wi-fi a hezčí design autobusu jako takového, přinášejí též nové pojetí osobní zábavy. Místo kroucení krkem na jednu z osmi obrazovek ve voze má totiž každý pasažér pětipalcový screen přímo před sebou. Můžete hrát hry, koukat na televizi (počet kanálů je omezen na ty, které se šíří online) nebo sledovat filmy. Těch je tu úctyhodný počet, byť vysoce ve prospěch dabovaných (momentálně cca 80 ku 15). Jednoduchost ovládání, kvalita obrazu a zvuku, možnost kdykoliv pauzovat nebo přetáčet, to všechno funguje na jedničku. A kdo má vlastní notebook, určitě ocení, že u každých dvou sedaček je zásuvka (ano, jenom jedna… musíte být pohotoví). Osobně ale radši najdu v té nabídce filmů něco, co bych obyčejně asi nenakoukával. Nemyslím teď Zdeňka Trošku… filmový svět je plný méně významných filmů, na které prostě jindy nezbývá čas. Třeba jako americký remake japonského Hačika s Richardem Gerem. Zkuste ho, ale bacha… pro pejskaře je to doják, takže vaše náhlé citové tání nad psím osudem budete cizímu spolucestujícímu jen těžko vysvětlovat.

Pohlavek: Pro naprosto zbytečné re-releasy filmů, které sotva opustily kina. Warneři takhle kdysi dávno honili celosvětovou miliardu pro Batmana, teď se zase snaží třetí Transformeři předehnat celosvětové tržby posledního Pottera, aby studioví hlavouni urvali nějakou tu prémii a nové hodinky při vánočním vyhlašování zaměstnanců roku. Při vší úctě k Michael Bay|Bayovým robotům (a že jí zas tak moc nezbylo), v kinech by se mělo udělat místo spíš na re-releasy starších klasik. Dřív bylo celkem běžné, že se na stříbrná plátna vrátil remasterovaný Donnerův Superman nebo režisérský sestřih Scottova Vetřelce. Poslední dobou tyhle snahy blednou i v americké distribuci. Na západě je ale přinejmenším běžné, že staré pětatřicítkové kopie klasických filmů hraje několik menších kin (Londýn, Paříž… všechny civilizované metropole tohle ve větší či menší míře nabízejí). Zkuste ale v Praze mimo festivaly najít kino, co hraje film starší šesti měsíců. Výjimky existují, ale většinou se v nich nesetkáte s komerčními klasikami, takže vaše naděje vidět třeba někdy v kině Indiana Jonese nebo původního Barbara Conana je takřka nulová. Víc Jamesonů do českých promítaček, protože v chudokrevné letní sezóně jako je ta aktuální, by si mladší diváci nějaké to doplňování filmového vzdělání určitě zasloužili.

KarelR

Pochvala: Chlapcům z Marvel Studios, protože v létě zvládli docela nevídanou věc – úspěšně představit světu dva „zbrusu nové“ comicsové superhrdiny, kteří mohli dopadnout obludným způsobem. Zatímco konkurence strádá (Green Lantern), nebo se vyhýbá novinkám (X-Men), v Marvelu do toho šlapou s nevídanou odvahou a prodávají publiku bohy z bájných světů i patrioty zabalené v americké vlajce. A ještě u toho stíhají jejich příběhy propojovat. Souhlasím sice s tím, že Thor ani Kapitán Amerika nejsou žádnými mezníky žánru. Jsou to ale nadprůměrně zábavné comicsárny, které si na jedné straně zachovávají vlastní tvář, a na té druhé k sobě příjemně ladí jak obsahově, tak feelingem. Což, jak někteří dosud nechápou, není známka nějaké pásové výroby. Nýbrž velmi potřebná ingredience k tomu, aby tihle hrdinové mohli fungovat vedle Iron Mana a Hulka v Avengers. Marvel letos zkrátka nasbíral další cenné body, už proto že nebýt Thora a Kapa, bylo by letošní léto výrazně nudnější.

Pohlavek: Filmovým paparazzi za to, že tak zoufale monitorují placi velkých filmů. Ano, všem je jasné, že jsou fotky z natáčení The Dark Knight Rises, Avengers nebo nového Supermana velký byznys. Když je ale internet denně zasypáván tím, co by nás mělo překvapit nejdřív v trailerech, je to trochu otrava. A občas může předčasné odhalování scén vykecávat i větší dějové zvraty. Ne, nemyslím tím Clarka Kenta běhajícího po „rodné“ farmě. Jde mi třeba o finále letošních X-Menů, které nebylo zdaleka tak překvapivé po tom, co jsme si mohli rok před premiérou prohlédnout pláž s havarovanou ponorkou a mutantí stíhačkou. Letos nás tak zásadní odhalení sice ještě nepotkalo. Je však jen otázkou času, kdy přijde. Anebo hůř - kdy tohle pronásledování blockbusterů začne ovlivňovat jejich samotné natáčení. Vylezli byste se závěrem svého filmu za 200 mega do ulic New Yorku, aby za týden prosáklo ven, nebo byste radši někde natáhli zelené plátno a udělali ho napůl digitální, ale do kina by vydrželo mimo tisk? Už teď musí být tohle rozhodování docela těžké. A jestli se situace trochu neuklidní, kdo ví, jestli se velké produkce na reálné lokace nevykašlou úplně.

Mr. Hlad

Pochvala: Čeká kinematografie nezažívá své nejlepší období, rozhodně je to ale lepší než před nějakými pěti lety, kdy se člověk bál přijít do kina, aby se mu tam nějaký domácí filmař nezačal hrabat v mozku lžící na zmrzlinu. Pár zajímavých kousků se v poslední době urodilo, proniknout do zahraničí se však povedlo jen hrstce. Alois Nebel ještě neměl ani českou premiéru a už se dostal dál než většina konkurence. O tom, že se objeví v soutěži na festivalu v Benátkách, se ví už chvíli, teď se ale tvůrci dostali i na fesťák do Toronta. Ať už to s kvalitami filmu dopadne jakkoliv (věříme, že dobře), rozhodně si tvůrci zaslouží pochvalu, že se dokázali protlačit mezi absolutní světovou elitu. Snad budou mít pár následovníků.

Pohlavek: Pohlavek putuje k tvůrcům nového Barbara Conana 3D. Nejde ani tak o to, že ten film je dost špatný a prodělečný, osobně mě nějak zvlášť nemrzí, že se díky tomuhle propadáku Marcus Nispel bude muset vracet k levným hororům. Problém je v tom, že kvůli neúspěchu máme nejspíš utrum s drsnými fantasy filmy. To, že propadl Solomon Kane, šlo svést na nehvězdnost Jamese Purefoye, malou popularitu předlohy a odfláknutou kampaň. Conan se na nic z toho vymlouvat nemůže (svádět neúspěch na Momou by bylo nefér) a pokazili to lidé za kamerou. Filmoví diváci jejich hru „pustíme vám brutální trailery a vy přijdete, že jo?“ velmi rychle prohlédli a do kina nedorazili. A všichni producenti v Hollywoodu se teď nejspíš sami sebe ptají, jak by to asi dopadlo s podobnými filmy, když vyhořel i prakticky nejslavnější hrdina drsnější větve fantasy žánru. Respektive asi se neptají, asi to neřeší. A minimálně tak deset let řešit nebudou a raději vsadí na mluvící zvířátka a rádobynásledovníky Harryho Pottera. Moc dík.

st39.6

Pochvala: Národnímu filmovému archivu, který nechal u společnosti UPP zrestaurovat tuzemský filmový klenot Markéta Lazarová. Návštěvníci karlovarského festivalu mohli film vidět v obnovené premiéře, kdy byl promítaný ze 4k kopie, v jejímž rámci došlo ke kompletní restauraci díla a která bude zanedlouho k pronájmu pro klasická kina. Takže si na film, považovaný za to nejlepší, co kdy v českých luzích a hájích vzniklo, budou moct zajít i obyčejní smrtelníci. Nejen to, NFA na prosinec dokonce chystá re-edici DVD a hodlá udělat radost i HD maniakům - Markéta Lazarová vyjde na Blu-ray!

Pohlavek: společnosti Cinema City. Ta sice na letošním CineEurope získala titul "Nejlepší provozovatel kin pro rok 2011", jenže soška, nebo co to kinaři dostávají, se leskne v kontrastu se zdevastovaným Palace Cinemas, které po odkoupení společností Cinema City zrušilo Movie Card a ve Slovanském domě vedle akcí typu Black Box také titulkované kopie filmů. Z bývalých Palace Cinemas se tak staly naprosto tuctové multiplexy, jejichž návštěva je finanční sebevraždou, přičemž za vysoké ceny lístků nedostanete ani film v originálním znění. Jaká to škoda, jaká to škoda ...

A co zklamalo a nadchlo vás?