V českých kinech se teď mužům zpoza mříží daří realizovat to, po čem touží ze všeho nejvíc - takže prchají, utíkají a jdou si za svobodou. Veselé na tom je, že se skoro zároveň ráchají ve vodách artu (Weirův Útěk ze Sibiře měl premiéru na začátku dubna) a k tomu nás i přesvědčují o tom, jak můžou pobavit v rámci letní popcornovky (Rychle a zběsile 5 s věčně utíkajícím trestancem Domem má premiéru ve čtvrtek). Vypovídá to o tom, jak vděční jsou vězni pro filmaře - uchopit jejich osudy lze v podstatě jakkoli. Jakému pojetí a jakým postavám jsme ale podlehli ze všeho nejvíc my?

.

Imf

Do letadla plného borců už nastoupil Mr. Hlad, takže půjdu víc na východ a vezmu si Dae-Sua z korejského thrillodramatu Oldboy. Jeho patnáctileté vězení bez soudu, zato s dostatkem komfortu, jídla a dokonce s vlastním kadeřníkem (a pravidelnou dávkou valia) je pojato jako mimořádně cynická a brutální reality show. A někdo se určitě divá. To pravé peklo na postavu čeká až za branami jeho vězení, ale posuďte sami - patnáct let v relativně funkční garsonce, ze které není úniku. Z toho by se zbláznil i Kajínek. Není divu, že Dae-Su pak na potkání ukusuje medúzám hlavy, mlátí lidi kladivem a taky... však vy víte co. Možná to není nejdrsnější mukl, ale vytrpěl si toho dost. Představte si patnáct let v místnosti, kde nemůžete dělat nic jiného než koukat na teleshopping a Ordinaci v růžové zahradě. Brr...

KarelR

Bezedná studnice hlášek, neohrožený akční hrdina, ale i starostlivý otec. Johna Masona možná na pár dekád zamkli do malé místnůstky a zahodili klíč. Když ho ale zase našli, nestačili se divit. Jeden z nejlepších britských špionů je i v důchodovém věku výkonnou mašinou na likvidaci chamtivých žoldáků, která má svůj morální kompas vyladěný natolik, že ve finále dává přednost ostatním před sebou samým. Ničeho se nelekne, nikdy neváhá, a když je to nutné, klidně předvede takové válecí manévry, že se z toho elitního mariňáci zpotí až na svých zadních partiích. Sean Connery je zkrátka přes veškerou snahu Baye a Cage největší hvězdou možná nejlepšího akčňáku všech dob. Skála nám dala trestance, kterého by si měl vzít za vzor každý výškrabek za mřížemi. A kdo tvrdí opak… tak ten film jednoduše neviděl.

Mr. Hlad

Akční pecka Con Air z roku 1997 nabídla opravdu parádní přehlídku kriminálníků, trestanců a vyvrhelů společnosti. Byl tu notorický znásilňovač Danny Trejo, profesionální psychopat John Malkovich, vraždící extremista Ving Rhames, masový vrah Nick Chinlund nebo drogový dealer M. C. Gainey. Největším frajerem mezi tímhle lidským odpadem byl však Garland Greene s tváří Steva Buscemiho. Hannibal Lecter proti němu vypadal jako sympaťák, který by mohl z fleku vést školní družinu, a i přes výraz lehce retardovaného podomního prodejce biblí z něj byl jednoduše člověk nervózní. Steve Buscemi zestárnul, ale před nějakými deseti nebo patnácti lety stačil jeho jeden jediný pohled a divák věděl, že se v něm skrývá něco, s čím se nechce seznámit. A u Garlanda Greena to dokázal prodat naprosto bezezbytku. Buscemi si v podstatě pro sebe ukradl celý film - nebo aspoň jeho neakční pasáže.

st39.6

První Rallye smrti byla milé překvápko, které se s ničím nepáralo. Direct2video prequel, brouzdající béčkové vody, je na tom podobně. Nepředvádí sice žádné oduševnělé filmařské kousky, ale vypadá, jako by se na něm někdo vyblbnul a hlavně: jeho hlavní hrdina je bezva sympaťák. Carla "Lukea" Lucase všichni znají jako toho řidiče s maskou, kterého v prvním dílu zmasakroval Jason Statham, ve druhém filmu z prostředí vězeňských závodů se ale podíváme na jeho origin a dojde nám, že než se z něj stal Frankenstein, byl to pořádný borec. Měl své zásady, kterých se zuby nehty držel, a nikdo ho nezlomil, ani když šlo do tuhého. Dokonce to byl takový frajer, že dokázal říct ne, když mu ta mrcha September Jones nabídla rozkrok k obhospodaření. Místo toho jí ukázal zadek ... svého auta.

A kdo jsou vaši favorité?