Probrali jsme komerční selhání. Ale v jádru jsme optimisté, takže zákonitě musíme obrátit stranu a podívat se i na filmy, kterým se dařilo. Diváci za ně utráceli, často s radostí a s pocitem dobře investované výplaty. Ale ne vždycky. Projeďme si v rámci účetní uzávěrky loňského roku, jaká byla „soukromá dramata“ bijáků, jež nás v uplynulém roce kasovně nejvíc překvapovaly. Díky čemu bodovaly? A jak velkou radost dělaly tyhle tituly svým strůjcům a mecenášům? Pojďme si projet top patnáctku.

15. The Social Network

To vážně někoho zajímá film o Facebooku? Když ho točí David Fincher tak bezpochyby. Jeho nízkorozpočťák o temných silách v hlavách ajťáků samozřejmě od první chvíle těžil ze své pověsti a z pozice sběrače pochval ze všech stran (krátce nato i sběrače cen). The Social Network prostě ukázkově doloval prachy z reputace „filmu roku“. I tak je úctyhodné, že bez velkých jmen v obsazení a megalomanských trailerů v klidu přelítl přes metu 200 milionů celosvětově. Nominálně jde o třetí nejúspěšnější Fincherův film (kam se hrabe Klub rváčů). To k němu přitom studio ani nemohlo vést pořádnou kampaň na Facebooku…

14. Souboj Titánů

Tohle řeknu hodně krátce. Půl miliarda dolarů pro takovouhle slátaninu? To je prostě impozantní. Buďme za to vděční a zapomeňme na film – jeho sequel může stejně atraktivní propriety a kulisy konečně podat důstojně, jako nářezovou hrdinskou fantasy. A ideálně i v důstojném 3D.

13. Panna nebo orel aka Easy A

Je to zákonitý úkaz. Každý rok se musí urvat nějaký malý milý konverzační film, který táhne hlavně charismatická hlavní hvězda a ostré pero scenáristovo. Subtilní jednohubky z kolonky „indie“ ale letos překvapivě zastínila rozmařilá teenagerská dialogovka s báječnou Emmou Stone. Story o jedné drobné lži, která se zvrhla ve velký hon na skandální informace z prostředí školních lavic, se sice nedalo moc věřit, ale zámořští kritici si ji hrozně zamilovali a svým nadšením infikovali i místní omladinu. Z Easy A se stala hitovka se slušným dojezdem. Obešla se bez velkých hvězd, blyštivých cen i mohutné reklamy – prostě se jen trefila do nálady a měla fajnovou holku ve svém středu, ze které Hollywood teď udělá pořádnou hvězdu. Easy A po světě utržilo skoro desetinásobek svého rozpočtu (i když je to „jen“ sedmdesát mega), takže potenciál Emma Stone rozhodně má…

12. Jak vycvičit draka

Animák s půlmiliardovými tržbami, to už není nic objevného. Ale tahle fantasy se rozjížděla pomalu, a pak rozkvetla v imponující trvalku, která dokonce až v pátém týdnu své cesty zámořskými kiny dorostla nejvyšší pozice kasovního žebříčku. Drak elegantně využil svých vyprávěcích kvalit a hlavně skutečnosti, že dobrým 3D podívaným bylo ještě před invazí laciných konverzí umožněno delší setrvání v programové nabídce. Drahá, ale velkolepá a audiovizuálně opojná podívaná se díky tomu držela po celé dva měsíce na výsluní. Nepřesvědčivý rozjezd a neprůrazná kampaň byly rázem zapomenuty. DreamWorks si našlápl na novou animovanou sérii, která má momentálně výrazně víc ortodoxních fandů než zesnulý Shrek…

11. Paranormal Activity 2

Jsou sequely a sequely. Některé jsou k úspěchu předurčeny a nemusí se ani moc snažit (letos třeba Iron Man 2 nebo Shrek 4). U jiných je návaznost na první triumf o poznání složitější. „Paranormální aktivita“ po globálním „odtajnění“ jedničky ztratila étos jedinečné hororové události, o níž si všichni špitají na netu i v reálu, a proto ji musí každý vidět. Loni už všichni věděli, že jde o laciný horor, který zabírá jen na někoho. Hlavně za mořem na tuhle značku ale slyší dost lidí, a tak se mohlo stát, že i superlevná dvojka s třímilionovým rozpočtem atakovala metu 200 milionů celosvětově. Zisky byly o fous nižší než poprvé, ale pořád jde o monumentální proud dolarů, který se zjevně hned tak nezastaví. Trojka už se logicky vyrábí se zacílením na letošní říjen. Potřetí už udiveni z jejích výdělků nebudeme.

10. Prokletý ostrov

Před rokem a půl jsem hořekoval nad rozhodnutím studia Paramount odsunout Scorseseho Prokletý ostrov na půlku února. Úprk z oscarové sezóny zaváněl vyklizením pozic co se týče nejrůznějších sošek, a tím pádem i schytáním bolestivých komerčních šrámů. Neměl jsem pravdu. Paramount opravdu nalil do marketingu pěkných pár milionů a pohlídal si dobré renomé tohohle hororového dráma – rezultovalo z toho působivých tři sta milionů dolarů celosvětově, jednoznačně největší balík, jaký si Scorseseho snímek kdy vysloužil. Prokletý ostrov se přehoupl i přes do nebes vynášenou Skrytou identitu, což by před premiérou netipl ani Nostradamus. Jen na ty oscarové nominace nakonec nedošlo, a to i přes to, že film figuroval v mnoha seznamech nej filmů roku. Ehm… takže jsem přeci jen nakonec tu pravdu měl?

9. Černá labuť

Oscarovky to mají vždycky snazší. Darren Aronofsky proto udělal moc dobře, že se do elitní společnosti notorických sběračů sošek vetřel ihned po rozpačité Fontáně. Točí levně, účelně, s důrazem na herce, a proto umí i z malého rozpočtu vyždímat plnokrevnou a pohlcující show, která působí velkofilmově přinejmenším na smysly. Černá labuť se oficiálně roztančila za nějakých třináct milionů dolarů. Skvělé reference a úspěšný útok křehounké Natalie Portman na všemožné ankety film vytlačily už přes sto dvacet milionů dolarů. A to, považte, dobrá polovina světa pořád pohyby Černé labutě hltá jen z DVD screenerů a čeká na lokální premiéru…

8. Jackass 3-D

Jedno buranství vládne všem, jedno jim všem káže, jedno prachy přinese, ke čtyřce přiváže. Další díl šíleností z hlav kámošů Johnnyho Knoxvilla prostě musí přijít, protože fenomén Jackass zaválel napotřetí neuvěřitelným způsobem. Upgrade do třetího rozměru diváci přijali za svůj (kdo by nechtěl mít co nejlepší výhled, když dojde na nějaký vtipný držkopád, že?) a tržby se vyšplhaly až na 117 mega z Ameriky a další padesátku z těch pár zbylých zemí, kde se psychopati z Jackass nechali dobrovolně devastovat. Na sakra levnou přehlídku blbostí to je úctyhodná bilance.

7. Králova řeč

Podobný příběh jako Černá labuť. Už dlouho se ví, že střádat dolary z pozice oscarového favorita je výrazně jednodušší, než když vás jen pochválí pár bezejmenných kritiků v Olomouckém deníku. Králova řeč ale měla situaci o to složitější, že jako herecké retro bez megahvězd i sexy lesku (čti: bez lesbických hrátek a hubnoucího Christiana Balea) nenutí davy běžet okamžitě do kina. Reputace ale přebila možnost čekat na DVD nebo na televizi a na státotvorné drama se ženou všechny věkové i majetkové skupiny diváků. Výsledek? Sto padesát milionů je už v kapse a ani dvoustovka není úplnou fantasmagorií. 

6. Toy Story 3

Předurčen k triumfu. První pixarovský sequel od dob Toy Story 2 měl cestu k bohatství pečlivě vydlážděnou i čisťoulince umetenou. Není nad to přidávat další díl k dvěma povedeným zápisům do filmové historie. A ještě při tom vědět, že postavičky z paměti nezmizely, jen trh se poněkud proměnil – jenže pouze ve prospěch animáků, dojemných nostalgických bijáků pro celou rodinu a samozřejmě 3D trháků. Všechno tohle Toy Story 3 splnilo, aniž by přitom přišlo o svou duši a o schopnost strhnout malé i velké. Jednohlasně oslavovaná podívaná si  pozvolna došla pro miliardu dolarů na světových tržbách. A byla to miliarda zcela zasloužená. I když i ona symbolizuje stále víc a víc bující sequelitidu, neline se z ní mrtvolný zápach. Takže: Co na to druhá Auta?

5. Počátek

Pokud váš autorský projekt vydělá 860 milionů dolarů, posbírá chválu od kritiků a ještě to zvládne bez předchozí podpory prvního filmového dílu nebo literární předlohy, pak si můžete být jisti vlastní genialitou. Christopher Nolan si na ní zjevně tolik neujíždí, protože stále točí soustředěné snímky z vlastní hlavy, jejichž osobitý styl v mžiku poznáte. A podlehnete mu. U Warnerů se nejspíš lehce třásli, když Nolanovi navyšovali rozpočet z nějakých třiceti mega na dvě stě milionů dolarů. Investice se ale bohatě vyplatila. Přinesla totiž nejen chytrou a originální, ale i obrazově a zvukově opulentní podívanou, jež má v sobě zakódovanou sílu tahat lidi do kina. Dohánět na světových tržbách i Pottera, to je na hlubokou poklonu. Respect, Mr. Nolan!

4. Já, padouch

Nejméně nápadný, ale možná nejchytřeji zacílený. A proto pořádně překvapující. Takový je Já, padouch. Universal si od drobného, nezávislého a startujícího animačního studia vytáhl tuhle komedii s rozpočtem necelých sedmdesát milionů dolarů a pořádně si s ní vyspravil účetnictví. Víc jak 560 melounů z celého světa vysypaly ze svých peněženek tátové a mámy, protože jejich ratolesti si kresleného zlotřilce, jeho děti a jakési dementní chechtavé pomocníky rychle oblíbily. Hravá podívaná pro rychlou spotřebu se trefila do poptávky a jako rozmarná série nenáročných gagů mohla komerčně udivovat. Tvůrci Draka a Megamysla asi pořád nechápou, jak jim to mohl natřít zrovna Já, padouch (a to v Americe překonal i zavedeného Shreka!).

3. Opravdová kuráž

Chtělo to opravdovou kuráž nasadit novinku bratří Coenů přímo na Vánoce, kdy se v multiplexech roztahují nákladné blockbustery a mezírky vyplňují největší kandidáti na Oscara. Chtělo to opravdovou kuráž vsadit na věčné nezávisláky a nalít do nich peníze na reklamu, kterou každý biják startující „zeširoka“ ve víc jak třech tisícovkách kin, prostě potřebuje. U Paramountů (kde taky jinde) ji ovšem našli a zadělali si tím na bezmála šokující westernovou palbu, která zcela redefinovala smýšlení o výtěžnosti bratří Coenů. Jejich artovky nebyly uváděny do distribuce s vidinou rychlého výdělku – koneckonců ani oscarová Tahle země není pro starý, ani hvězdně obsazená taškařice Po přečtení spalte, nenabíraly dolary tak zhurta. Zvládl to až nový zástupce mrtvého žánru s klobouky a kolty, který se navzdory mírnému ratingu PG-13 s ničím moc korektně nemaže. A který do úsporné filmografie velebených bratrů zničehonic vnáší hit s výhledem na čtvrtmiliardu dolarů celosvětově. Je to zasloužená satisfakce. Odteď už možná Coeni nebudou muset čekat, až jejich budoucí „okamžité klasiky“ postupně docení všichni filmoví fajnšmekři. Diváci se můžou tísnit před kiny můžou okamžitě hned v den premiéry.

2. Karate Kid

Malý trpaslík, velké divadlo. Protekční klučík Jaden Smith ukecal svého tatíka, aby mu za hodiny kung-fu nadělil vlastní film. A Will Smith, toho času jeden z největších komerčních tahounů mezi hereckou elitou, se z pozice producenta chopil nové verze legendárního Karate Kida. Jméno mu zůstalo - ale neoznačovalo už největšího bijce, nýbrž jen posměvačně ukazovalo na „karate děcko“, které neumí opravdové kung-fu. Ještě že byl po ruce Jackie Chan (a že se snad poprvé v Hollywoodu vypjal k regulérnímu dramatickému hereckému výkonu) a mohla se rozjet rodinná arénovka, ve které děti bitkaří s plným nasazením a jejich pěstouni to upřímně a uvěřitelně prožívají. Ukázka zájezdových krás Číny, ale i toho, že některé archetypální story prostě budou vždycky fungovat, neměla renomé ani kampaň velkého hitu. Ze čtyřicetimilionové investice se podceňovaný snímek přesto prokopal až na 350 mega celosvětově. A samozřejmě i k vizitce suverénně nejúspěšnějšího zástupce svého subžánru všech dob.

1. Alenka v říši divů

Načasování za všechny prachy. Nebo alespoň za miliardu dolarů. U Disneyho geniálně vytěžili 3D horečku, kterou vzedmul Cameronův Avatar. Po mánii okolo namodralého opusu totiž byla po celém světě doslova cítit nadrženost na další rozmáchlý biják, který nás bude vtahovat do neokoukaného fantastického světa. U Disneyho nehledali dlouho – našli jej jednoduše v říši divů, do které musela zase jednou králičí norou propadnout nebohá Alenka…

Tim Burton a Johnny Depp přinesli nové verzi nesmrtelného příběhu kasovně ideální  kombinaci hvězdnosti a široké přístupnosti, opatřenou navíc puncem osobité podívané. Kvůli tomu se do kin odbelhaly jednak babičky s vnoučaty, ale přišli i hloubavě naladění intelektuálové. Účinek překonal všechna očekávání, protože na mohutný americký opening Alenka navázala dalšími stovkami milionů z trhů celého světa. Aniž by film byl součástí zajeté filmové série, nebo aniž by s ním byla spojena očekávání jakési technologické revoluce, doťapkal si v klidu pro miliardu dolarů ze světových kin. Bez velké námahy, pohodě a tak trochu nenápadně. Alence se miliarda povedla zdolat jako šestému filmu historie (Toy Story následovalo záhy) a kupodivu z březnového distribučního termínu.

Koho teď zajímá, že Burton a spol. vlastně pomohli zabít 3D euforii? Minimálně u Disneyho nikoho. Zabili ji totiž dokonale efektivně a s maximálním citem pro vlastní prospěch. A to se v těchhle dolarových končinách prostě musí ocenit.