Na začátku roku vždycky všichni vyhlašují svá nej a bývá dobrým zvykem přihodit i nejlepší akční scény. Není překvapením, že se v nich často objevují bitky. Duel je symbolickým vyvrcholením filmu, ve kterém protivníci změří své síly. Míněno opravdu své... dojde na odhazování aut, zbraní a vidlí, aby se sokové mohli popasovat holýma rukama (dokonce i Arnie se s predátorem pere). Proto mají bitky tak prominentní postavením mezi těmi pověstnými třešinkami na dortu. Odjakživa. Matrix je akorát hodil do asijského šejkru, ze kterého se během následující dekády stihly vzpamatovat, a jakkoliv pořád ještě smrdí asijským kořením, dá se s úspěchem říct, že našly svou vlastní cestu.

Tedy ne, že by historie amerických bitek nesahala daleko dozadu - k westernům, kostnatým pěstem Clinta Eastwooda nebo 80s karatistům v elasťácích, ale to je na další článek, který bude tomuto tématu předcházet. V naší velké Encyklopedii akčního filmu budeme střípky skládat postupně - bude to velkolepá jízda plná analýz, přehledů, portrétů a vysvětlivek všeho, co dělalo, dělá a bude dělat akční žánr tak specifickým a pro mnohé tak přitažlivým odvětvím kinematografie. Nedivte se, že občas přeskočíme kapitolu (ty na sebe navazující budou vždy zpětně prolinkovány) nebo uhneme někam úplně jinam, když se nám to bude zrovna tematicky, časově nebo náladově hodit. Nakonec to všechno do sebe zapadne za zvuků ohlušující exploze. A teď se zrovna hodí si představit báječné pány, co stojí za moderními bitkami v amerických akčních filmech. Není jich málo, ale pokud vám bude připadat, že někdo chybí, je to většinou proto, že už v byznysu (hollywoodském) nedělá nebo na tom či onom filmu spolupracoval s někým ze zmíněných. 

Akční choreografie a kaskadéřina je týmová práce - za výsledek jsou zodpovědné desítky lidí a povědomá jména často najdete v roztodivných kombinacích u většiny klíčových projektů poslední dekády. Na něčem dělají týmy, k něčemu se přimotá sólista a většina kaskadérů a doublů funguje na principu nabídky a poptávky. Umíš trojitý vrut do bazénu plného střepů? Bereme tě! Šanci má každý, což dokazuje právě poslední dekáda, v níž se z internetových hvězd, napodobujících v amatérských online kraťasech idoly 80. a 90. let, stávají kaskadérské hvězdy. Nebojte, i Lateef Crowder, Jon Foo nebo Cyril Raffaelli budou mít svou vlastní kapitolu. Dneska ale jdeme po trochu větších rybách.

Mají své prsty ve většině amerických bitek z poslední doby. Obklopují se týmy lidí, na které je spoleh, a proto jsou schopni vyrobit akčního hrdinu z kohokoliv (od Vina Diesela přes Matta Damona a Toma Cruise až po Michaela Ceru) během pěti týdnů a prošpikovat film akcí, ze které se tají dech. Jejich práce bohužel není oceňována zlatými plešouny a zřejmě ani nikdy nebude (kaskadéři neúspěšně lobují už dvě dekády a to mají rozhodně silnější postavení než choreografové) a mnohdy je i obtížné dohledat, kdo vlastně za čím stojí (ani všemocná IMDb nemá vždy fight choreographery správně označené, takže je třeba pátrat na více místech a všímat si trademarků), ale tihle borci zaslouží nehynoucí obdiv. V době, kdy se digitálními triky nahrazuje všechno možné, včetně lidí od hlavy až k patě, se statečně snaží publikum přesvědčit o tom, že analogové vyrážení zubů má pořád něco do sebe. Právě díky nim prožil Hollywood, po oklepání z drátovací horečky na přelomu devadesátých a nultých let, velkou akční renesanci. Pojďme si je představit.

Bradley James Allan

Australský prcek, který se pořád ještě může ohánět báječnou historkou ze svých začátků v branži. Všichni už jí slyšeli alespoň třikrát ale... Brad vyrůstal kus za Sydney, v pokojíku polepeném plakáty Jackieho Chana, a trénoval a trénoval. Když v roce 1997 Jackie přijel do města natáčet svůj nový film (Mr. Nice Guy), vtrhnul Brad na plac, předal mu milostný dopis (skoro) a začal metat kozelce. Byla z toho malá rolička, pak větší rolička (jeden z hlavních protivníků v Gorgeous) a pak členství v Jackieho kaskadérském týmu. Brad se tam dostal jako vůbec první "Zápaďák" a když ho v letech 2003-2004 opouštěl, aby zkusil štěstí v Hollywoodu, rozhodně to byla pro Jackie ztráta. Dnes mu Brad zdatně konkuruje a letošní rok z hlediska choreografie patří hlavně jemu - má na kontě bitky ve Scottu Pilgrimovi a Kick-Ass. V obou případech vzal partu herců, která bojová umění neviděla ani z vlaku, a proměnil je v zabijácké stroje (většinou měli kostýmy, takže to doublování nebylo tak složité). Kdo viděl alespoň jeden z těch filmů, musí smeknout a se slzou v oku ocenit i českou účast (Ruda Vrba jako asistující choreograf v Kick-Ass, s Bradem se poprvé potkali na place Rytířů ze Šanghaje (v té době už Brad pomalu chystal vlastní tým a sólovou kariéru)).

To samozřejmě není ani zdaleka všechno. Brad dělal i na druhém Hellboyovi, Ninja Assassinovi, druhém Riddickovi nebo i Dieselově Dudlíkátorovi (tam je hodně pěkná bitka s asijskými špiony, jen si nemyslete). Jeho styl je rozeznatelný okamžitě - spousta akrobacie a rychlých výměn, interakce s prostředím přesně v duchu Jackieho školy, důraz na bolestivě vypadající pády a velmi, velmi povedené souboje jeden proti všem, kde se plně projeví schopnost timingu celé scény. Brad samozřejmě umí i macaté duely, což se projevilo hlavně v Pilgrimovi. Momentálně dělá na I Am Number Four, což znamená, že se máme na co těšit.

Jeff Imada

Americký rodák (navzdory jménu) si kaskadérské ostruhy vybojoval v akčních béčkách osmdesátých let (Missing in Action, Road House, Tango a Cash), aby už na začátku devadesátek pomáhal s choreografií Van Dammeovi a Seagalovi. Hodně se kamarádil s Brandonem Lee, takže si k němu připište choreografii Zúčtování v Malém Tokiu, Rychlý jako blesk nebo Vrány. A taky úvodní bitky s gumovými medvídky ze Žhavých výstřelů 2. Je ale pravda, že i devadesátkami se Jeff musel prokousat na filmech slabší svítivosti (Double Dragon, konec konců i Mortal Kombat). Dělal ale co ho bavilo, od čisté kaskadéřiny přebíhal k bitkám (třeba i v Klubu rváčů) a čekal, až se osud rozjede. A zhruba od Daredevila (2003) má opravdu docela dost práce. Velkou měrou se podílel na bitkách posledních dvou filmů s Jasonem Bournem, Whedonově Serenity, rozjuchaném řádění s noži v Planetě Teror a také roztančil Denzela Washingtona v Knize přežití. Na základě parádní, byť trochu zkratkovité choreografie, se dostal k druhému Iron Manovi a teď se mu nabídky jenom hrnou. Do kin už brzy půjde Green Hornet, kde popoháněl Jaye Chou jako Kata, a pár triků jistě předvede pod Jeffovým vedením Saoirse Ronan jako Hanna. Jak poznáte Jeffovu práci? Dynamické, pohledné, ale především efektivní bitky. Hrdinové pod jeho vedením chtějí protivníka zneškodnit co nejrychleji, takže se hodně seká do krku, podkolenních jamek, přicházejí ke slovu lámačky a zbraně (vyjma střelných). Na rozdíl od asijských choreografií je v tom nefalšovaná surovost. A to se dnešnímu publiku líbí.

Damon Caro

Nikdy jste o něm neslyšeli? Ale to je chyba. Nejen, že byl v začátcích své kariéry zodpovědný za zřejmě jediný slušný film s Lorenzo Lamasem (Pátrací eso z roku 1993), ale dnes platí za jednoho z nejdůležitějších lidí v oboru. Právě on vytrénoval z Matta Damona elitního zabijáka, ačkoliv se choreografie v prvním Bourneovi trochu lišila od těch ostatních, má asi nejblíž k takové té seagalovské úspornosti, kterou bychom od tajného agenta čekali. Caro odchoreografoval i akční kočkování mezi Bradem a Angelinou v Pan a paní Smithovi a hlavně vytrvale mučil všechny herce, kaskadéry a bitkaře ve Třístovce. Se Snyderem ostatně spolupracuje už od Úsvitu mrtvých. Zorchestrovat opravdu orgastické bojové scény se mu povedlo až ve Strážcích, ale mezitím potrénoval - spolu se starým kamarádem z Matrixu, Chadem Stahelskim, - na Smrtonosné pasti 4.0 a hlavně Never Back Down (velmi opomíjené béčko plné lahůdkových soubojů). Pro Snydera je Caro schopen čehokoliv, třeba naučit kung-fu i animované sovy. Lepšího užitku jeho schopnosti dojdou v Sucker Punch, ale objednal si ho i Singleton do Abduction - to má být ten teen Bourne s Taylorem Lautnerem - a Peter Berg do Battleship, takže si Carovo jméno napište tučně. Rozhodně se s ním budete setkávat znovu a znovu. Jeho výhodou je univerzálnost - zvládá boj na zemi, vyžehlený matrixovský styl i válečnou vřavu plnou chladné oceli. Ostatně trénoval u Dana Inosanta, což je pro změnu žák Bruce Lee. Takoví se neztratí.

Rob Alonzo

Další poměrně neznámé jméno? Ok, tady nám původ asi nezbaštíte. Rob Alonzo je z Filipín, ale Hollywood by měl být zatraceně vděčný, že se přistěhoval právě do L.A. V devadesátkách se kaskadérsky otřel o každý důležitější seriál, pomáhal na place Krále Škorpióna a v roce 2003 sám odchoreografoval Ligu výjimečných. Pak dělal na dost velkých projektech v týmovém zápřahu (Terminátor 3, Spider-Man 2), a po vzoru ostatní vyčkával, kde se co namane. Za ukázkové skoky z výškových budov v Aliasu si ho JJ Abrams přibral i do týmu v Mission: Impossible 3 a... pak to najednou šlo hrozně rychle. Alonza chtěli na place G.I. Joea, Star Treku nebo Johana Hexe. Nejzajímavější práci vystřihnul v Zatím spolu, zatím živí a Tomu Cruiseovi se zjevně líbí, protože z něj udělal hlavního choreografa v Mission: Impossible - Ghost Protocol. To spolu s prácičkou na Lincoln Lawyer může znamenat zajímavě nakopnutou kariéru. O Alonzovi určitě ještě uslyšíme. Čekejte od něj spíš kombinací zbraní a holých rukou, selského rozumu (tj. využívání prostředí) a nepříliš pompézních ukončovaček (nač dělat tři salta, když stačí protivníkovi proříznout krkavici). I to je ale občas potřeba jako sůl.

Andy Cheng

Andy je Asiat jako poleno, ostatně dlouhá léta dělal doubla přímo Jackiemu Chanovi a patří mezi prominentní členy jeho kaskadérského týmu. Po vzoru Brada Allana se ale přestěhoval do Hollywoodu a dokonce tu zkouší filmy i režírovat, takže ho můžeme brát za úspěšně domestikovaného. Na jeho kontě je Král Škorpión, částečně i Mission: Impossible 3, celkově bohužel i Stmívání (každý má svého kostlivce ve skříni) a většina Chanových amerických filmů. Že jsem na něco zapomněl? Ano, Andy Cheng dělal choreografii k Vítejte v džungli. Naprosto parádní kombinace Rockova wrestlingu, nápaditého monkey jiujitsu Ernieho Reyese a bombastické kaskadéřiny vyráží dech i po letech a naznačuje, že pokud se Cheng zase do něčeho pustí, bude to stát za to. Momentálně si ale dělá choreo jen filmů, které sám režíruje, a to jsou bohužel dost smutná béčka. Připravovaný Defender s Marko Zarorem (hlavní záporák v Undisputed III - Defender je remakem jeho staršího filmu Mirage Man) by ale mohl být výjimkou. Kvalitní bijci plus Cheng? Co na tom, že děj bude stát za starou belu. Na omáčku kašlem, chceme maso. Hned!

Larnell Stovall

Rodák z New Orleans vypadá jako kung-fu klon 50 Centa, ale v hlavě má zjevně nápadů na rozdávání. Na scénu amerických akčních béček vlítnul jako odjištěná atomovka a začal tvrdě makat od pýky. Ovoce to přináší až v posledních dvou letech, ale o to hlasitěji. Výpomoc na choreografii Černýho Dynamita, parádní kraťas Mortal Kombat: Rebirth, ale hlavně lahůdkové bitvy v jedné z největších martial arts událostí filmového roku. Undisputed III je bitkařskou poezií hlavně díky kumulaci talentů. Někdo je ale musel zkrotit a Larnell je pod filmem podepsán na postu nejvyšším. Ten kraťas na téma Mortal Kombat navíc obnažuje řadu trademarků, takže mu to přiznejme a pomalu se těšme na Never Back Down 2, které mimochodem režíruje Michael Jai White. Na dalších věcech už Larnell jen paběrkuje, ale něco mi říká, že ho čeká slušná kariéra. Ve čtyřiatřiceti není kam spěchat. Tím spíš, že má co předvést před kamerou i sám za sebe.

David Leitch

Od pohledu drsňák, co dělal stunt dabla Bradu Pittovi v Klubu rváčů (dabluje ho celkem pravidelně). Od té doby celkem povýšil. Ohřál si polívčičku v týmové režii Matrix Revolutions, Troji nebo SWATu a přes tyhle bokovky se konečně probojoval k šéfování na Jumperovi, Wolverinovi nebo nejnověji na Tron: Legacy. Je pravda, že většina jeho zářezů je týmová a nejinak tomu bude u The Mechanic a Barbara Conana, které nás teprve čekají, ale Leitch už dokázal, že nemusí jen nastavovat zadek za Brada Pitta. A ty bitky s neonovým kotoučem v Tronovi jsou celkem sexy. Třeba se Leitch definitivně utrhne v chystané sci-fi Now od Andrewa Niccola. Jestli naučí kung-fu i Justina Timberlakea, má vyhráno.