Frank: Vy jste ještě mladý muž. Jsou horší věci než filmy. Politici, války, lesní požáry. Cholera, mor, bolest, smrt, uhry... politici.
Jack Slater: To už jste říkal.
Frank: Jsou taky dvakrát horší než všechno ostatní.

Poslední akční hrdina (1993)

I ta nejzářivější hollywoodská hvězda jednoho dne dospěje do fáze, kdy její kariéra začne beznadějně upadat. Může to být nezastavitelná spirála do zapomnění, nebo jen oddechovka trvající několik let, ale tak či onak to přijde. Když nahlédnete do historie, zjistíte, že se tomu nevyhnul nikdo. Nejde jen o vrtkavou přízeň publika, ale především o neustálé hrnutí nových trendů, kterým se prostě jednoho dne nezavděčíte. Jakmile přestali být svalovci "in" a Arniemu naskočily první vrásky, bylo jasné, že musí přehodnotit své plány na další vládu nad civilizovaným světem. Někteří z jeho kámošů by šli hrát golf a pobírali tučné zisky z nemovitostí, provozu posiloven nebo prodávání pestrobarevných bobulí. Arnold je ale žralok - jakmile se zastaví, umře. A to rozhodně nebyla v jeho pětapadesáti reálná vyhlídka. Kde tedy v pokročilém věku seženete dobře placený job, který navíc polechtá vaše ego velkou mocí nad během událostí? Samozřejmě v politice.

Představa herců v politice, nebo nedejbože rovnou v Bílém domě, byla v padesátých letech minulého století hodně vzdálená realitě - jak v malém vtípku naznačuje jedna z postav Návratu do budoucnosti. V roce 1985, tedy v době, kdy šel zmíněný film do kin, měl ale Ronald Reagan našlápnuto ke znovuzvolení- a také se ho dočkal. Těžko říct, zda jeho úspěchy přičíst kvalitní politice nebo faktu, že se rozhodl po hollywoodsku dramaticky bojovat s přízrakem studené války. Rozebírat tu detaily politických kariér nám nepřísluší. Důležité je, že pro Arnolda byl Reagan velkým vzorem. Přesvědčeným republikánem byl už od konce šedesátých let, kdy fandil Nixonově politice (přesto ve stejné době tvrdil, že se chce přiženit ke Kennedyům - přitom J.F.K. byl demokrat a Nixona v přímém souboji v roce 1960 porazil a zapříčinil jeho dočasné stažení z politického dění). Opravdovým impulzem k jeho snaze být součástí politiky však bylo až zvolení Ronalda Reagana prezidentem.

Pro průměrného Evropana filmová kariéra Ronalda Reagana jakoby neexistovala, ale ve skutečnosti hrál ve více než padesáti filmech a v USA byla jeho hollywoodská sláva slušným bonusem k politické kampani. Nutno říct, že Reagan byl jako pitbull. Původně odborový předák- demokrat přešel v roce 1962 na druhou stranu barikády a v táboře republikánů si plamennými projevy rychle vybudoval pověst. Už v roce 1966 byl zvolen guvernérem Kalifornie a na tomto postu vydržel dvě období, přičemž už během druhého - v roce 1968 - se neúspěšně pokoušel o prezidentskou nominaci. Stejně tak v roce 1976. Vyšlo mu to až do třetice všeho dobrého, na začátku osmdesátých let.

Reaganův recept (politika zvaná jako tzv. reagonomics) byl jednoduchý. Snížit daně, zvýšit americkou morálku a napnout síly nikoliv proti vnitřním nepřátelům, ale těm vnějším. USA v té době zažívala ekonomický rozmach a měla na východě silného, jasně definovaného nepřítele. S ideologickým útokem proti SSSR souhlasili úplně všichni, takže měl Reagan usnadněnou práci. Tím spíš, že do téhle šachové partie povolal Hollywood. Bylo mu jasné, že americké filmy jsou populární všude a že vývozem politických agitek maskovaných za výpravné akčňáky dosáhne většího nalomení nepřátelské morálky, než tisícem projevů ze stupínku v Bílém domě. Byla to bezpochyby funkční strategie, i když jsme se v Česku k těmto žánrovým klenotům dostávali zhusta až po revoluci. Podrobně se jim budeme věnovat v jedné z dalších kapitol naší encyklopedie, ale patřily k nim samozřejmě i některé Arnieho filmy. Očividně Rudé horko, v němž Schwarzenegger jako ruský policista přijede do Ameriky, začne tu dělat bugr, ale nakonec se mu tu docela zalíbí a uzná, že prohnilý kapitalistický Západ má něco do sebe. Ještě účinnější agitkou však bylo Komando. Pokus o naklonování Ramba vyšel dokonale, takže v roce 1985 šly do kin dva dost možná nejsvalnatější filmy všech dob. Zatímco ve druhém Rambovi Stallone rval zajatce ze spárů asijských zlosynů a dodatečně tak rovnal skóre války ve Vietnamu, v Komandu Arnold srovnal se zemí fiktivní ostrov Val Verde - což byla samozřejmě reprezentace Kuby (od konce studené války se ale Kuba rovná se zemí natvrdo - např. ve druhých Mizerech). Pár Rusů ostatně Arnieho jednotka pokosí i v Predátorovi, jako předkrm před hlavním mimozemských chodem.

Není divu, že Arnie Reaganovi fandil. Naplňoval jeho politické názory, ale taky jeho peněženku, protože akční filmy s rudými nepřáteli se točily jako na běžícím pásu a pumpovalo se do nich čím dál, tím víc peněz. Reaganovým víceprezidentem byl po obě období George H.W. Bush. Oba muže pojilo přátelství a Bush byl v roce 1989 zvolen prezidentem. Jedním z těch, které už si rozhodně pamatujete, protože po pádu železné opony a rozpadu Sovětského Svazu se promenádoval v televizních novinách zatraceně často. Arnold jeho kampaň štědře podporoval a Bush mu na oplátku v roce 1990 svěřil post šéfa výboru pro sport a fyzický rozvoj.

"Moc rád bych byl guvernérem Kalifornie. Pokud mě můj stát potřebuje, a pokud se nenajde nikdo lepší, rozhodně do toho půjdu" - Arnold Schwarzenegger v rozhovoru pro Esquire, červenec 2003

Jako vrchní tělocvikář Arnold poctivě lobboval a objížděl senátory v jednotlivých státech, kde chtěl prosadit zdravější stravu ve školách, víc fyzické aktivity v rámci tělocviku a hlavně volitelných sportovních kroužků po škole. Obletěl Ameriku dvacetkrát dokola - vlastním letadlem a za vlastní peníze. Bylo to v první půlce devadesátých let, kdy čile natáčel, takže pracoval na dvě směny a nakonec se mu podařilo v roce 2002 v Kalifornii prosadit granty na mimoškolní sportovní aktivity. Už v té době se hodně spekulovalo, zda Arnieho zapálení pro politiku přeroste v něco většího. Od roku 2001 se v republikánských kruzích pokoušel najít spojence pro svou věc a případnou kandidaturu. Výňatek z Esquire může být vnímán jako součást politické kampaně, ale v říjnu 2003 by na Arnoldovu účast sázela jen hrstka spekulantů. Mluvilo se o tom, že Arnold se pořád drží Hollywoodu jako klíště (v té době v kinech řádil Terminátor 3 a Arnie byl opět za největší hvězdu ze všech), případně že ho od politiky zrazuje manželka, která si díky příslušnosti ke Kennedyům politických tanečků užila dost. Jenže pak se měl Arnold objevit v talkshow Jaye Lena. Úzkostlivě sledovaný přenos přinesl rozřešení. Arnold jde do boje!

Co se týče publicity, měl Arnold vyhráno předem. Média se mohla přetrhnout, aby vtipně oglosovala jeho účast. Okamžitě vznikla přezdívka guvernátor, ale i spousta dalších (running for election - Running Man, California Recall Election = Total Recall), včetně Terminator 4: Rise of the Candidate. Během svých proslovů Schwarzenegger nešetřil hláškami, ať už z filmů nebo těmi, které mu v duchu osmdesátkových akčňáků napsal jeho tým. Na voliče tahle sprška nadsázky zafungovala, ačkoliv moc nevěděli, jaké názory vlastně tenhle statný Rakušan zastává. Stávající guvernér Gray Davis byl sesazen (55% hlasovalo pro sesazení) a Arnold byl zvolen s velkým náskokem (48,6%). Ze začátku se zdálo, že se do herce bude trefovat opozice a zkusí nahlodat jeho nedostatek zkušeností na politickém poli. Arniemu se však v prvních měsících v úřadu vedlo skvěle. V květnu 2004 - šest měsíců po zvolení - jeho obliba atakovala hranici 65 procent. Nejvíc za posledních 40 let. Ani Reagan se nikdy nedostal přes šedesát.

Lenina Huxley: Prošla jsem nějaké záznamy ze Schwarzeneggerovy knihovny.
John Spartan: Počkej! Schwarzeneggerovy knihovny?
Lenina Huxley: Ano, Knihovny prezidenta Schwarzeneggera. 
John Spartan: Nebyl to náhodou herec? On se stal prezidentem?
Lenina Huxley: I když nebyl rodilý Američan, jeho popularita vedla k přidání 61. dodatku Ústavy.

Pečlivý rozbor Arnoldovy politické kariéry by vás asi unudil k smrti, takže jen dodejme, že se v roce 2006 dočkal znovuzvolení. Hláška z Demolition Mana (1993) jasně naznačuje, že o jeho dalších smělých plánech se vtipkovalo dlouho předtím, než byl dodatek k Ústavě (neúspěšně) přednesen. V současné době se americkým prezidentem může stát jen rodilý Američan. A to je trumf, který při veškeré snaze Arnoldovi chybí. Jen americké občanství prostě nestačí. Během prvního guvernérského období přitom Arniemu hrozilo, že přijde o to rakouské. Konzervativní Rakušani totiž nesouhlasili s některými jeho kroky. Když odmítl udělit milost několika zločincům odsouzeným k trestu smrti, vyjádřili se rakouští politici ve smyslu, že by Arnoldovi mělo být odňato rakouské občanství, protože svou zemi v zahraničí poškozuje. Navíc se mnohým nelíbilo, že zastává tak vysoký post v cizím státě. Vše se nakonec urovnalo, ale Arnold přeci jen o něco přišel. Fotbalový stadion v Grazu dlouhá léta nesl jeho jméno, dokud se politická elita nerozhodla tomu učinit přítrž. Představitelé Grazu byli proti, ale nic nezmohli. Arnold je nakonec zbavil zodpovědnosti a prohlásil, že osobně odnímá majitelům stadionu právo užívat jeho jméno. Tím pádem byli místní z obliga. 

Nebyla to jediná oběť, kterou Arnie na oltář politické kariéry položil. Když se na začátku devadesátých let zamiloval do armádních Hummerů, byl z toho zrod civilní verze a terénní legendy. Arnieho první schválený Hummer měl šířku 2,1 metru, žral víc benzinu než hořící vrtná plošina a v techničáku byl klasifikován jako malý náklaďák. Později se objevily civilizovanější verze H1, H2 a H3... ačkoliv se Hummer později stal autem raperů a šílených tunerů, první verzi mnozí považují za Arnieho největší nehollywoodský příspěvek lidstvu. O patnáct let později ovšem jako guvernér podepsal řadu ekosmluv a musel slíbit, že svého Hummera přestaví na vodíkový pohon, pobije dům solárními panely a přestane kouřit doutníky. Tedy ne úplně, ale zkusí to snížit na půlku. To samo o sobě by mohlo kalifornské emise dostat zpátky na úroveň padesátých let.

Arnieho druhé guvernérské období končí. Finanční krize, rostoucí nezaměstnanost a pár neuvážených návrhů (třeba ten proti násilným videohrám) zapřičinily, že jeho popularita klesla ke 22% (což je zase pro změnu historické minimum). V dalším období budou vládnout demokraté, konkrétně Jerry Brown - ten už Kalifornii vládl na konci sedmdesátých let - přebíral tehdy žezlo po Ronaldu Reaganovi, který zanechal stát v dluzích a odcházel jako značně nepopulární politik. A hle, stejně z něj udělali prezidenta. Čeká Hollywood na Arnolda s napřaženýma rukama, aby mu nabídl tučný šek, velký film a maximum prostoru? Jedno cameo v Postradatelných jaro nedělá. Ačkoliv má Arnie relativně volnou ruku, co se týče další kariéry, v třiašedesáti letech už na světla ramp evidentně moc nemyslí. Co když ten dodatek přeci jen schválí...

"Chtěl bych se věnovat ekopolitice. Divili byste se, jak moc vás lidi poslouchají, když varujete před emisemi a zároveň místo objímání stromů řídíte Hummera" - Arnold Schwarzenegger v jednom z nedávných rozhovorů

Snížení průmyslových exhalací prosadil Arnold v Kalifornii už v roce 2006. A teď je na řadě zbytek Ameriky. Boji s globálním oteplováním zjevně věnuje Arnie víc energie než dávným potyčkám s Johnem Connorem. V rozhovorech teď otevřeně prohlašuje, že by neodmítl místo v Obamově vládě, aby mohl účinněji bojovat s problematikou emisí. Z toho vyplývá, že jeho politická odysea ještě zdaleka nekončí. Od vládního postu si Schwarzenegger slibuje především rychlejší prosazení svých návrhů (jeho kritika šnekovitosti lokální politiky byla za dob úřadování vytrvalá). Ekologický zákon navíc zůstává nejdůležitějším úspěchem jeho dosavadní politické kariéry. O peníze v tomhle případě rozhodně nejde - post guvernéra zastával Arnie grátis a ročně tím ušetřil rozpočtu 175 tisíc dolarů.

Jedno je jisté. Dokud bude kam stoupat, Arnold bude dál zasekávat cepín. A až bude na vrcholku, začne stavět schody dál. V politice není za takového suveréna jako v Hollywoodu, ale jeho tvrdohlavost a úsilí, se kterým se vrhá za "svou věcí" mu otevírají další a další dveře. I ty zamčené. Můžeme sobecky hořekovat nad tím, že zůstává v politice, ačkoliv by mohl v Hollywoodu ještě udělat slušnou kariéru, ale přiznejme si, že už by to bylo drobečkování. Na rozdíl od Slye není Arnie rozený režisér a producent, takže si projekty na míru vlastnoručně nevyrobí. A současný Hollywood má pro něj jen omezené použití. V podstatě by musel hrát sám sebe. Zaprášenou ikonu, která mladým ukazuje, jak se to dělalo a jak se to dělat má. To ovšem zvládá i bez nových rolí, protože většina jeho filmů je nadčasová. Důležité je, že Arnold jako člověk neodchází do ústraní. A ať už si o globálním oteplování myslíte cokoliv, je jasné, že rakouský rodák mu nakope zadek. Stačí se podívat na ty půlmetrové závěje za oknem. I díky němu máme letos bílé Vánoce. Tak poděkujte, pusťte si Terminátora 2 a vězte, že Arnie se vrátí. Jako ostatně vždycky.