Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

:

Cival

Pochvala: České filmové komoře za to, že zorganizovala Ceny české filmové kritiky. Nechválím samolibě kvůli tomu, že jsem do nich byl přizván i já (hlasování jsem se nicméně letos vzdal, protože nemám sílu nakoukávat zpětně všechny ty Jarmareční boudy a Cinematerapie), ani proto, že bych kdovíjak věřil ve vkus dam Spáčilových a jiných volících entit. Ale je to prostě konečně nějaká relevantní protiváha k Vachlerovým Českým lvům, jež byly dlouhé roky k smíchu a k pláči zároveň. Jako domácí verze Zlatý glóbů rozhodně můžou zaujmout a tím docela snadno splnit svůj účel - tedy upozorňovat na dobré filmy, které Akademici, co chodí do kina sotva dvakrát do roka, blahosklonně přehlížejí.

Pohlavek: Redakci MovieZone za to, že se nenašel nikdo, kdo by měl dost velké koule a dost občanské cti v těle, aby zašel na Bastardy! Dřív jsme měli víc odvahy a pěkně nenávistně jsme se vrhali do Kameňáků, Kněžen Libuší a krotících se krokodýlů. Teď člověk vidí jen zbabělé pohledy, slyší výmluvy, dostává dopisy od osobních psychologů, kteří zásadně nedoporučují, aby se daný redaktor na film vydal do kina. Je to selhání. Na Rodinku už prostě někdo půjde!

imf

Pochvala: Pražským i okresním jednosálovkám (Golden Apple Cinema např.). Za to, že vytvářejí odpovídající alternativu k mnohdy generické kinodistribuci. Určitě se vám nejednou z těch dvaapadesáti kinotýdnů stalo, že jste si v nabídce novinek nevybrali a starší věci jste už prostě měli nakoukané. V tu chvíli vám nezbude, než se vydat na pospas vlastní DVD sbírce nebo nedejbože televizi (ostatní formy zábavy nepomíjím, ale řekněme, že se chcete filmově vybít). Co s tím? V Praze se naštěstí díky digitálnímu moru rýsují i lepší alternativy. Už jsme o nich několikrát psali, ale tentokrát se příjemně rozmnožily zrovna v období, které je na dobré filmy v kinech celkem skoupé. A nakopávají multiplexům řiť! Ty sice budou bodovat Filmánií za pade, ale ve Světozoru a Aeru bude úřadovat Chuck Norris (viz Hladova pochvala), potkáte tam i remasterované Prázdniny v Římě, Šarádu, Snídani u Tiffanyho nebo vzdělávací přednášky Cinema Studies, kde vám pár chytrých pánů odhalí zákulisí kinematografie a pak ještě návdavkem pustí celovečerák. Aero má zase svůj filmový klub, filmovou schůzku naslepo pod názvem "Aero naslepo" a od ledna chystá např. Festival mafiánských filmů (Kmotry v HD si nemůžete nechat ujít). Teď je na čase dokázat, že jste opravdoví filmoví fandové. Choďte na podobné specialitky, aby nám nevymřely tak rychle, jako se objevily. Autorům této iniciativy, ať už je placená z našich peněženek přímo nebo nepřímo (=z daní) děkuji, že vymysleli něco, co má hlavu a patu. Nelze než popřát plné sály. 

Pohlavek: Českým filmařům za postsynchrony. Věčná bolest českého filmu není otupující, jak jsme doufali, ale píchá do uší i po letech stále stejnou intenzitou. Zatímco české seriály zní jakž takž přijatelně (nikdo se u nich s vylepšováním zvuku nepatlá), ve filmech máte pocit, jako kdyby na vás mluvili hodně špatně nadabované figury. Nejvíc k smíchu je to v Landově Tachu, kde se mluví tisícem různých jazyků, ale ani jeden nezní přirozeně. Některé postavy jsou pro jistotu předabovány úplně, ale ztratí se to, protože nikomu nejede huba tak, jak tiká reproduktor. Pominu, že americké filmy tyhle problémy nemají. Pominu, že českým filmařům by snad neutrhlo kapsu, kdyby ten zvuk snímali kontaktně na place... nejbolestivější je, že starší české filmy (patnáct a dál let) tímhle nešvarem prostě netrpí. Celý zvukový obraz filmu, jakkoliv jsou ruchy vypiplané, je tím nemilosrdně shozen. Poláci mají nudného lektora, kterému se mnozí Češi smějí. My zas máme opožděný zvuk jak z plechové roury, který se line z úst všech českých filmových charakterů. Možná i to je důvod, proč se v tuzemských filmech už nelíhnou sympaťáci a velké hvězdy, které by to dotáhly za hranice. 

Pochvala: Hospoda konečně našla svého nástupce. Trvalo to pěkných pár let, ale televize Nova po řadě selhání (a slušném Comebacku, který však nebyl nic na delší sledování) přišla se seriálem, který má budoucnost. Pondělí večer už pěkných pár týdnů znamená pohodovou půlhodinku v Houslících, kde se možná nehýří vysokým televizním uměním, ale rozhodně tam nechybí smysl pro ten správný typ humoru. Tvůrci Okresního přeboru si zaslouží pochvalu za to, že se jim podařilo sehnat partu skvělých herců, kteří konečně můžou mluvit jako lidi, a ne jako výplody superspisovného robotického scenáristy. 30 minut je tak akorát na to, nahodit vesnickým životem inspirovanou zápletku, předvést hostující hvězdu vyšší svítivosti (Ivan Trojan zůstává nepřekonán) a vysypat z rukávu nějakou tu hlášku, která minimálně další týden obíhá mezi věrnými diváky. Prostě ta pravá (ne troškovská nebo novopoledňákovská) lidová zábava, za níž se vůbec nemusíme stydět. Že se nedíváte? Tak to máte za pět set. A ty tam vzadu, ty si to v klidu dokuř. Máš to za tisíc.

Pohlavek: Možná to bude znít dost hamižně, ale můj pohlavek směřuje distributorům za to, že zařízli akční konec roku. Letošek byl pro fanoušky naleštěných svalů a nabitých samopalů tak trochu svátkem, protože se na nás vyhrnula kupa explozivních projektů. Dostali jsme akčňáky relativně čistokrevné (A-Team, Salt, Predátoři, Zelená zóna…), komediální (Red, Benga v záloze, Zatím spolu, zatím živí), historické (Robin Hood), comicsové (Kick-Ass, Scott Pilgrim) a mnoho dalších. O to víc zamrzí, že na konci roku u Warnerů, v Bontonfilmu i ve Falconu ztratili odvahu. Affleckova kriminálka The Town, jeden z nejočekávanějších filmů podzimu, přišla o říjnovou premiéru. Místo ní se dočkala spousty pirátského věhlasu a nějakého toho předobjednávaní ze zahraničí, kde to na modré placky stihne ještě před Vánoci. Podobně zřejmě dopadne i prý celkem povedená scottovina Nezastavitelný, která nakonec prosincové programy neobohatí. A Faster s mstícím se Rockem? To pro jistotu zaplulo rovnou na konec února, kde se nadále klepe o svůj osud. Je jasné, že se u nás předvánoční trh soustředí na rodinné filmy a na těch pár vážnějších věcí, které nemají oscarové šance. Na co ale má poslední týdny roku chodit vzrušení hledající omladina? Na Narnii? Na už teď zapomenutá francouzská dramata? Nebo snad na Rodinku? Kromě blížícího se poloprůšvihu jménem Tron: Legacy je vymeteno a vykoupení je v nedohlednu. Nebo tam do Zeleného sršně vidíte něco, co by stálo za hromadný předrestaurační výlet?

Mr. Hlad

Pochvala: Už jsem to nakousl v Televizních tipech. Kino Světozor 8. prosince 2010 uvede hned čtyři filmy Chucka Norrise. A ty, o kterých by se dalo říct, že jsou skutečně dobré (nebo alespoň slušné). Máme tu Cestu draka, ve které mu pořádně nafackuje Bruce Lee, kultovní akčnák z Vietnamu Ztraceni v boji, v němž se Norris epicky vynoří z řeky s obrovskou krochnou, Delta Force, kde mu parťáky dělají mimo jiné Lee Marvin, George Kennedy, Martin Balsam a pár dalších herců, kteří v minulosti něco znamenali, a o akčňáku Osamělý vlk McQuade jsme se s Imfem rozpovídali v tipech. Každopádně v kině půjde o hodně zajímavý zážitek, takže pokud vás nelákají festivaly bulharského filmu nebo středoasijských republik, možná, že vám tohle sedne lépe. Mně určitě a doufám, že se v budoucnu dočkáme podobných retrospektiv i u jiných akčních ikon.

Pohlavek: Žijeme v době, kdy se DVD prodávají v trafikách za necelou padesátikorunu a když má člověk kliku, může je sehnat i o polovinu levněji. Trh zkrátka funguje tak, že film si domů odnesete bez problémů za třetinovou cenu lístku do kina. V České televizi si toho ale nejspíš ještě nevšimli a za to dostávají pohlavek. Pokud totiž chcete někomu ze svých blízkých darovat k vánocům seriály Hříšní lidé města pražského a Panoptikum města pražského, musíte si připravit tisícovku. Za Slovácko sa nesúdí dáte osm stovek a za Byl jednou jeden dům skoro sedm. Jak je vidět, pro některá oddělení České televize se doba nezměnila. Člověk nakonec musí doufat, že se změnila alespoň pro některá, protože pokud jsou takhle od reality odtržení všichni zodpovědní zaměstnanci, tak nám bůh pomáhej. Poplatky totiž budeme platit pořád, ať už tomu všemu bude šéfovat jakýkoliv mimoň.

st39.6

Pochvala: Druhému kanálu České televize. Nebo spíš jejímu samotnému vedení. To se totiž rozhodlo pro krok, který mělo udělat už před několika měsíci, ne-li lety: na příští rok se odhodlalo přestěhovat veškerý zbývající sport na "čtyřku". Česká televize má samostatný sportovní kanál už nějaký ten pátek a přesto některé sportovní události přesahovaly i na "dvojku". To by přitom měl být intelektuálně laděný kanál, takže nabízí spíš prostor pro nezávislou filmovou tvorbu, dokumenty, vzdělávací pořady a podobně. Sportovní pořady jsou tu - obzvlášť vzhledem k existenci čtvrtého kanálu - jak pěst na oko. Pro někoho to možná nemusí být nikterak zásadní krok, já si ale od takového přesunu slibuji především ještě větší vyprofilování druhého kanálu. Česká televize dlouhodobě úplně přesně neví, co s ním a na oko působí spíš jako skládka pro přebytky z ostatních programů. Snad se to příští rok změní. Snad se "dvojka" stane mým nejoblíbenějším českým kanálem v rámci pozemního digitálního vysílání. Už si to přeju docela dlouho, Kavčí hory mě (nás) vyslyšely až teď.

Pohlavek: Českým komerčním televizím za další a další kola talentových pořadů. Je to trochu ohraná písnička, ale jelikož si ji barrandovští a teď i ti z Palmovky pouštějí neustále dokola, někdo po stopce volat začít musí. Letošní česko-slovenská hoňba za talenty se rozrostla i do nepěveckých oborů a ještě k tomu přes dvě (respektive čtyři) televizní stanice. Pro někoho mohlo být sledování některých show zábavné, pro jiného ale musela být snaha televizí o utržení koláče sledovanosti na té či oné stanici doslova za trest. Kdo chtěl vidět film nebo oblíbený seriál, musel přežít neustálé opakování ukázek na další kolo nesmyslné zábavy. Na Nově to bylo o to horší, že se tentokrát nejednalo o licencovaný pořad a zvlášť zezačátku vypadal jak amatérská tvorba s nesmyslně nafouklým rozpočtem (a prvotřídně špatnou porotou), Prima zase trpěla kvůli zprvu dost nesmělé moderátorské dvojce (tu zachraňovala porota, naopak výborná). Pohlavek si zaslouží už kvůli tomu, že se hned jede... už se chystá další kolo Česko slovenské Superstar (Prima naštěstí X-Factor posouvá). I tak říkám: Díky, nechci.