Letos jako obvykle rozprostřeno přes víkend (3. až 5. prosince), ale už jen v Aeru, takže nemusíte běhat mezi dvěma kiny, jakkoliv je mi osobně Světozor milejší. Ale to je věc vkusu. Programová nabídka zahrnuje všechny oblíbené filmové kouty, takže se dostane na Hong Kong, Japonsko, Koreu nebo Tchajwan. Kdo čeká spíše artové snímky, bude příjemně zklamán, protože nadílka je tak půl na půl - ostatně festival startuje letos velmi očekávaným hongkongským hitem Donnieho Yena Legend of the Fist: The Return of Chen Zhen. Zase dobovka, tentokrát portrétující v hongkongské kinematografii už dost provařený charakter (Chen Zhena si zahrál Bruce Lee, Jet Li a v seriálové verzi i Donnie, jeho bratra si pak v nepříliš kvalitním spin-offu střihnul v sedmdesátých letech i Jackie Chan). Nápad s Chen Zhenem jako superhrdinou bojujícím proti japonskému útlaku nebyl špatný, ale bohužel se jedná zrovna o slabší zářez v Donnieho solidně rozkopané kariéře. Asi by se měl poslušně vrátit k Wilsonu Yipovi nebo zkusit něco trochu jiného. Více už v mém komentáři z ČSFd:

"Rozpité a rozevláté, tak tak se držící těch tří hvězdiček. Donnie změnil solárko (je podivně vyžlutěný - a nezkoušejte mě brát za slovo, jen popisuju odstín :) a neměl Wilsona Yipa, který by ho držel na uzdě. Skoro to vypadá, že ten film odrežíroval sám - rozhodně by tomu napovídalo divoké skákání nejen postav, ale i děje, charakteristicky bezuzdná choreografie (včetně Donnieho pověstných nabíjecích úderů (to když před pravým hákem párkrát naprázdno máchne)). Průšvih je, že zápletkově ani charakterově tenhle film auru Chen Zhena nijak neobohacuje. Kulisy působí lacině, Chena byste si spletli s Katem a bez masky naopak působí jako asijský klon Clarka Gablea. Záchranou by mohla být finální dojo scéna, jenže při ní nevíte, jestli se snaží vykrádat (skládat poctu) verzi s Brucem Lee nebo Jetem. Výsledkem je guláš, v němž Donnie namlátí víc molekulám vzduchu než protivníkům. A když se dostane k japonskému generálovi, je to odzívaný duel, ve kterém chybí charisma i nápady. Je to smutné, především proto, že se naplno ukazuje, jak moc Donnieho úspěchy stojí na Yipovi a jak málo na jeho vlastní "know-how". Nebo to mám brát jako vynucený přešlap, protože z těch lidových postav už musí Donniemu hrabat? Dost možná není sám. Co takhle nějakou detektivku, hmm?"

Ač to tak z předchozích řádků nezní, pořád se jedná o snesitelný průměr a pro kontrolu toho, co se v městě plném mrakodrapů a celebrit urodilo, to poslouží víc než bohatě. V programu šesté FilmAsie ale najdeme i větší perly. Jednou z nich je rozhodně nový Hayao Miyazaki a jeho snímek Ponyo, vyprávějící o přátelství malého chlapce a zlaté rybky. Zní to banálně, ale Miyazaki do vás zase napumpuje ty nejhezčí emoce. A v téhle klendře určitě podobné zahřátí odmítne málokdo. 13 Assassins Takashi Miikeho je kafe z opačného spektra pocitové škály. Krví nasáklý příběh třinácti samurajů je ve skutečnosti remakem. Charakteristická Miikeho roztěkanost, velkorysé užívání gore efektů a nelidské tempo. Kdo zná, vychutná. Kdo nezná, bude se divit. Na rozšíření obzorů nicméně v předvánočním shonu ideální. Pokud byste ovšem hledali další z jistot, sáhněte spíš po I Saw the Devil. Další žánrovka od Kim Ji-Una (Hodný, zlý a divný, Bittersweet Life) představuje asijskou kinematografii ve špičkové formě. Skvěle vymyšlené, brilantně zahrané, nádherně natočené, s ocasem, který se za vámi potáhne dlouhé týdny. Znáte to, jestli máte vidět jeden film... ale radši si zajděte alespoň na tři. Jednak proto, že ten zbytek jsem neviděl a nemám o něm ani příliš obsáhlé informace, druhak proto, že u tohohle gurmánského výběru vážně hrozí, že ho nejen neuvidíme v běžné kinodistribuce, ale nějaký ten pátek ani na DVD.

Více o programu a termínech projekcí na www.filmasia.cz