Vítejte na startu seriálu plného suchých hlášek, naolejovaných svalů, doběla rozpálených hlavní a chladnokrevně řešených situací. Seriálu, který definitivně ukojí mé a Hladovy snahy neustále vám mlátit o hlavu, že v osmdesátkách dostal Hollywood do zadku steroidovou injekci, ze které se vzpamatovává dodnes. Kdy jindy zavzpomínat na akční borce let dávno minulých, než v roce, který nám přinesl tolik akční retro omáčky. V roce, kdy Arnold končí v politice a přemýšlí, jestli se znovu postaví před kameru, nebo donutí Ameriku, aby změnila ústavu a zvolila ho do Bílého domu. Než se tak stane, můžeme si být jistí jednou věcí - prezidentování klubu aktivních, vyhořelých nebo doutnajících akčních hrdinů už Arnoldovi asi nikdo nevezme. Stál u tolika hollywoodských trendů, pohádkových tržeb a zásadních zvratů, že jednoduše nemůžeme náš seriál odstartovat, aniž bychom se nepoklonili před památným Rakouským dubem. A zřejmě nám na to nebude stačit jen jeden článek, protože Arnold válcoval tvář filmu napříč třemi dekádami a vyšlapal cestičky, kterými kráčeli všichni ostatní. Jen některým ovšem v porodnici na jednorukém banditovi sudičky vytočily obří tricepsy, obchodního ducha a zdravou dávku drzosti. Ostatně kdyby svého času Arnold nezačal na první schůzce Cameronovi vysvětlovat, jak má podle něj vypadat pořádný záporák, možná všechno dopadlo trochu jinak...

Skoro náš

Jenom abychom si ujasnili pár věcí. Pohled na Arnoldovu kariéru v rámci tohoto seriálu rozhodně nebudeme připomínat klasické medailonky o tom, jak ztepilý Rakušan z Thalu k snídani baštil činky, zapíjel je motorovým olejem a přikusoval k nim nárazníky z passatů. O jeho kulturistické kariéře se dočtete v mnoha monotematických článcích, stejně tak tam najdete co, proč a v jakém množství polykal a zapíjel. Paralen to nebyl, ale jakkoliv se Arnie k užívání steroidů přiznal, na jeho organismu to zjevně velké škody nenapáchalo (ve třiašedesáti je zdravý jako řípa a má čtyři děti) - což je s podivem, protože tehdejší bobule se zřejmě mlely ze všeho možného. Na jeho statné postavě se ovšem podepsaly jen částečně, základem byla superhrdinská genetika a obrovké množství dřiny a rozpohybovaných tun železa (kulturistickou love story Pumping Iron by měl mít každý fanda nakoukanou líp než terminátoří trilogii). Přitom přezdívka Rakouský dub vychází z Arnieho posilování s vlastní vahou. Dali mu jí Britové na jeho první anglické soutěži, kam přiletěl aniž by uměl jazyk - domlouval se napínáním různých svalových partií (hlavně těch obličejových) a nakonec trefil do haly, kde se závody pořádaly. Přezdívka vyplývá nejen z jeho klenutých zad, ale hlavně z historky o tom, jak dělal na břehu řeky v Thalu shyby na větvi místního staletého dubu. Ten strom tam určitě dodnes někde stojí. Ale o něm si povídat nebudeme.

Dokonce ani o tom, jak by to bývalo bylo, kdybychom se v roce 1918 netrhli od Rakouska-Uherska. Mohl to být právě náš krajan, který máchá mečem jako Conan, seškrabuje ze zdí rebely jako Terminátor a pacifikuje děcka jako Policajt ve školce. Mohli jsme se pyšnit tím, že na jihu naší velké monarchie se urodil chlap jako hora, co dobyl filmový svět. A co máme místo toho? Srstku a Hlinomaze. To jsme trochu prokoučovali.

Útok hrubou silou

Můžete podotknout, že vyrůstat v Rakousku není zas tak velká prohra, jenže v šedesátých letech, navíc v silně rurálním okolí Štýrského Hradce a v rodině přísného policisty, to úplný med nebyl. Není divu, že Arnold už při studiích na škole (základka+střední smíchaná do jednoho) přemýšlel, jak utéct za kopečky. Jeho otec měl pro něj připravenou kariéru policisty či vojáka, ale Arnold pokukoval po showbusinessu už od dob, kdy poprvé zabloudil do kina a do posilovny. Nebo obráceně. Netrvalo každopádně dlouho a v biografu baštil filmy se Stevem Reevesem. Aby se mu podobal, utíkal ze školy na vlak do Grazu, aby tu v malé posilovně mučil všechna svalová vlákna (holky ho tehdy nezajímaly, ostatně v Pumping Iron tvrdí, že dobře odvedená série na benchi je lepší než orgasmus). Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Po vojně v roce 1965 se tak Arnie se vydal po ose Německo (šéf vlastní posilovny v Mnichově), Velká Británie (evropský Mr. Universe v roce 1966 - tehdy byl druhý, další dva ročníky už vyhrál), Los Angeles (první účast na Mr. Olympia v roce 1969 - tehdy byl druhý, dalších šest ročníků v řadě vyhrál) na svou cestu za americkým snem.

PŘIPOMEŇTE SI: Tetsuův tři roky starý článek o svalovcích (a steroidech) ve filmu.

Když vidíte Arnolda ve filmech, naskakuje z jeho muskulatury husí kůže. I borci, v jejichž přezdívkách se slůvko "svaly" vyskytuje, vedle něho vypadají jako podvyživení geekové (ano, řeč je o Jeanu-Claudovi). Při porovnání kulturistů z let padesátých, sedmdesátých a devadesátých vypadá Arnold jako zlatý řez mezi naturálním (chcete-li bio) bodybuildingem jeho idolu Stevea Reevese (vlevo dole) a nasteroidovanými monstry typu Ronnieho Colemana (vpravo). A přesto by ve své soutěžní formě na stříbrné plátno vůbec nemohl vylézt. Kromě toho, že by se nevešel do záběru, by s ním asi v akčních scénách nebyla moc velká legrace. Se zádovými svaly o rozloze Arizony by totiž při máchnutí mečem vyráběl hurikány a nedejbože aby někoho trefil. Vtipy o Chucku Norrisovi by vznikly mnohem dřív, měly by jiného protagonistu a pravděpodobně by se nejednalo o fikci.

Arnieho soutěžní váha byla cca 120 kilo živé, svalnaté, skálopevné váhy. Dejte si to do kontextu s jeho výškou (185 cm) a následující dvojicí obrázků. Vlevo je Arnie na vrcholu kulturistické kariéry, vpravo v Predátorovi, což je jedna z jeho anorektičtějších rolí. Vůbec nejsvalnatější byl před kamerou, pokud nepočítáme dokumenty, asi ve filmech o Conanovi. Jednak se to tam hodilo, druhak vznikly těsně poté, co Arnie seknul s kulturistikou (naposledy vyhrál Mr. Olympia v roce 1980). Schválně to srovnejte se záběry z Rudé Sonji, kde je Conan (pardón, Kalidor) v mnohem menší formě.

I "kapesní Arnold" je ovšem oproti jiným svalovcům hotovým obrem. Vyrovnat se mu mohl snad jedině jeho odvěký soupeř Lou Ferrigno v televizním Hulkovi. Toho si ale pamatuje málokdo. Sylvester Stallone, ačkoliv nikdy závodně kulturistiku nedělal, na Arnolda ztrácí nejen co do objemu paží, ale hlavně výškově. Jak si ale v dalších částech našeho seriálu řekneme, v osmdesátkovém souboji Titánu na velikosti zas tak moc nezáleželo. A vlastně ani na množství. Ostatně Arnold natočil necelé dvě desítky akčních filmů. Stallone jich má na kontě o deset víc (27), Van Damme 33 a Seagal dokonce 35. Všichni za plus mínus stejné období. Jenže zatímco jedni v žumpě skončili, jiní se zní odráželi ke hvězdám. Stallone natočil porno, ve kterém hrál Italského hřebce. Arnold zase surfoval New Yorkem na autobusu jako bájný Hercules. U obou filmů se dnes můžete královsky pobavit. Pokud umíte používat tlačítka pro dopředné a zpětné přetáčení.

Americký sen

Herkules v New Yorku vznikl v roce 1969, těsně po Arnieho příjezdu do USA, porno se Stallonem jen o rok později (Sly za dvoudenní fušku dostal dvě stě dolarů, což pro něj tehdy jako pro živořící kompars, snažící se prorvat do Hollywoodu na postu režiséra/scenáristy, bylo hotové jmění). V kariéře obou hvězd jde o temné místo naznačující, že začátky bývají krušné. Ostatně číšníci po celé Los Angeles by mohli vyprávět. Kolik aspirujících hvězd parkuje auta v tříhvězdičkových restauracích a marně čeká, až se jim ke stolu posadí nějaká ta celebrita, které v jídelním lístku nenápadně podají svojí premisu zaručeného filmového hitu? Sly se dalších šest let snažil protloukat nemilosrdným filmovým byznysem. Arnold se na druhou stranu soustředil na kulturistiku. Na kalifornské Muscle Beach potkal bratry Weiderovy z Kanady. Imigranti tehdy drželi při sobě (nejlepší Arnieho kamarád byl ostatně Ital Franco Columbu) a společně vymysleli plán, jak z vysmívané kulturistiky udělat populární sport pro všechny. Amerika už tehdy úspěšně mířila do země plné vypasených individuí a akcie Mc Donald´s se držely hodně vysoko, ale Arnold byl ideálním poster boyem. Stačilo párkrát vyhrát Mr. Olympia, klikovat s dvojici sexy koček na zádech, tajtrlíkovat v televizních estrádách a bylo vymalováno. Kulturistika je "in", být součástí amerického snu je "in" a mít nepřeslechnutelný akcent asi taky - ostatně kdo by chtěl tomu svalnatému chlápkovi opravovat výslovnost, že ano?

Celých pět let Arnolda bavila každodenní dřina v posilovně, ale postupem času samozřejmě získal celou řadu kontaktů v showbusinessu. Když v roce 1975 popáté v řadě vyhrál Mr. Olympia, rozhodl se, že je na čase začít dobývat jiná území. A nakráčel rovnou do Hollywoodu. Už o rok později si zahrál v dramatu Zůstaň hladový s Jeffem Bridgesem a Sally Field. Ze Zlatých glóbů si pak odnesl sošku pro nejlepšího debutanta roku. Tehdy se vůbec u mikrofonu hromadily proteiny - Stallone si odnesl sošku za nejlepší drama roku, prvního Rockyho. Tahle nenápadná souhra náhod jako by lehce naznačovala budoucí události. V ročníku, kterému vládly snímky jako Zrodila se hvězda a Network Sidneyho Lumeta, ale nikdo v publiku nepředpokládal, co si ti dva přichystali pro Hollywood osmdesátých let. Jejich vzájemný souboj začne až v roce 1982. Do té doby má Arnold spoustu času na to, aby si dodělal vysokou (1979), a udělal celovečerním dokumentem Pumping Iron symbolickou tečku za svou profesionální kulturistickou kariérou (závazek, který v roce 1980 stejně poruší, když naposledy vyhraje Mr. Olympia). Jeho kamarádi z dětství v rozhovorech často zmiňují, že už na škole vtipkoval o tom, že se přestěhuje do Ameriky, stane se slavným hercem a přižení se ke Kennedyům. První ze tří snů si splnil, bylo na čase začít pracovat na těch zbývajících.