S Hladem jsme dali dohromady druhou patnáctku zásadních chlapáckých bijáků. Bez dlouhých keců hrrr na ně! 

PRVNÍ PATNÁCTKA ZDE 

Detektiv Shaft (1971)

Vedle Shafta vypadá občas i Harry Callahan jako František z Famfárie, co hláškuje v Kouzelné školce. Shaft je nejdrsnější bouchač, jakého kdy blaxpolitation žánr měl. Ženské se o něj rvou, záporáci na něj nemají a pravidla pro něho neexistují. Pokud máte trable, najdete Shafta a přesvědčíte ho, že se vyplatí kvůli vašemu problému vyhánět z postele ty dvě přítulné dámy, můžete si hodit nohy na stůl a flákat se, on za vás tu válku gangů v Harlemu už vyřeší. A když už mu někdo sejme kámoše nebo když se dostane na stopu novodobých otrokářů, začne teprve pořádná sranda. Shaft je drsoň z klasické školy. Hlášky, násilí, ženské a styl. A řeč je pochopitelně o Richardu Roundtreem, který svou chlapáckostí nakopává řiť i Samuelu L. Jacksonovi z remaku (ten se sice povedl, ale na originál jednoduše nemá). (Mr. Hlad)

Testosteronometr: 80%

Mafiáni (1990)

Podle kritérií morálky je zlým člověkem. Ale je na to hrdý. A sakra moc. Být mafiánem je totiž požitek. Zpověď charismatického mladíka, který proklouzl do světa luxusních kváder, kvalitního pití a adekvátně vnadných žen, je spolu s Casinem Scorseseho vrcholnou studií úlohy zločinu v americké společnosti. Vyjevuje krutý a bez obalu bolestivý svět mužů, kteří si potrpí na velká gesta, ale i rázné činy. A samozřejmě i na z toho vyplývající společenské postavení. Horoucí ambicióznost a brutalita je v téhle krvavé verzi New Yorku vlastně skoro celé druhé poloviny 20. století vylíčena v nesmírně elegantních tvarech – až si možná pod jejich vlivem neuvědomíte, že řezavější film o mocichtivých chlapácích natočit snad ani nejde.

Testosteronometr: 80%

Nejtěžší yard (1974)

Nejtěžší yard možná není nejlepší sportovní ani vězeňský film, mezi chlapácké klasiky však patří jako doutník k Arnoldovi. Příběh bývalé fotbalové hvězdy, která skončí za katrem a musí dát dohromady tým z muklů, totiž točil specialista na filmy o drsňácích Robert Aldrich, který má za sebou třeba Tucet špinavců nebo Let Fénixe. Když tedy Burt Reynolds začne z hromady vrahů, zlodějů a psychopatů sestavovat tým, člověk se vyloženě těší na to maso, které vypukne v závěrečné půlhodině, když tahle banda borců naběhne na hřiště a postaví se týmu bachařů. Tady však nejde o výsledek, ani o fair play, pomstu nebo o o možnost být jednou tím, kdo rány dává a ne dostává. Tady jde o čest - když si to tahle parta uvědomí, stojí to za to.

Testosteronometr: 80%

300: Bitva u Thermopyl (2006)

Antické Řecko rozhodně nepatří mezi místa, kde by dějezpytci hledali ty největší chlapáky. I když je tahle éra reprezentována hrdiny bez bázně a hany, a přestože se dodnes učí o tvrdé sparťanské výchově nebo o souladu těla a duše, všichni moc dobře ví, že na homosexualitu mužů se tu hledělo výrazně jinak než třeba v první polovině 20. století. Zack Snyder tu přesto našel látku pro silný maskulinní průplach. Adaptace comicsu Franka Millera je takovou testosteronovou atomovkou, přes níž by vyděšeně prchali nejspíš i sami Sparťané. Cákance krve, tisíce masakrovaných těl a oslava napumpovaných těl, která zničí klidně i obrovské bojové zrůdy. V Třístovce se představil herecký ansámbl mocně zocelený z posilovny, navíc se o něj důkladně postaraly i procesory počítačů, které zvýraznily každý záhyb na „pekáčích buchet“ polonahých válečníků. Připočtěte frenetickou válečnou atmosféru poháněnou hrdelními výkřiky, těžkotonážní soundtrack a jistotu, že v Řecku do postele dostanete jen sexbombu maximáckých parametrů, a máte na dlouhou dobu největší testosteronový nášup. Pravda, malinko instantní: Dost možná si ho spletete s reklamním letákem do posilovny a nespojíte s nějakou trvanlivější filmovou hodnotou.

Testosteronometr: 80%

Bullitův případ (1968)

Pokud bychom hledali symbol chlapskosti šedesátých a sedmdesátých let, skončili bychom u Steva McQueena. Je jedno, jestli hrál policajta, čerstvě z vězení propuštěného zloděje, hasiče, kovboje, závodníka, vojáka nebo vlastně cokoliv. V Bullitově případu ale ukázal ze svého drsňáctví maximum. Ne snad proto, že by vystřílel hotel plný padouchů nebo utekl z nacistického lágru, ale jednoduše proto, že se jako policajt naštval, zakousl se jako buldok a navzdory kulkám, zradě, mafii, ulicím San Francisca (na nichž se vždycky točily ty nejlepší automobilové honičky) i Jacqueline Bisset dělal svou práci. Jako jeden z nejlepších filmových policajtů vůbec. Když se naštve, člověk by se mu bez přemýšlení klidil z cesty. Když nastartuje svého Mustanga, chtěl by sedět na sedadle spolujezdce. A když Bullit zastřelí padoucha, nikdo nepochybuje o tom, že si to dotyčný zasloužil… a že si to McQueenova ikonická postava parádně užila. (Mr. Hlad)

Testosteronometr: 85%

Vysvobození (1972)

Zapomeňte na tři muže v chalupě. Čtyři muži na jedné lodi ukazují trochu jiný způsob relaxace. Brutální rande světácké čtveřice s panenskou přírodou a místními horaly samozřejmě nenabízí frajerské dmutí prsou a řečičky, které mají nahonit sebevědomí. Respektive, jen co pár takových scének proběhne a jen co skončí proslulý banjový „battle“, padají tihle lidé přímo do pekla a musí se z něj dostat jen v absolutním vypětí. Testosteron se tu jednak přelévá do hrozivého zoufalství, na druhou stranu je v něm jediná možnost záchrany, protože jen absolutně vybuzené tělo může v drsných podmínkách přežít. Maximální fyzický zápřah, který podobně jako Excalibur a Point Blank dokazuje, že John Boorman měl koule. A opravdu jedinečné.

Testosteronometr: 85%

Rocky IV (1985)

Sylvester Stallone vs. Dolph Lundgren. Brutální tréninkové metody na promrzlé Sibiři vs. tuny steroidů a komunistická propaganda. Svaly s americkými pruhy vs. bicepsy se srpem a kladivem. Tady slova nepomůžou, takže si klikněte sami. (Mr. Hlad)

Testosteronometr: 85%

Francouzská spojka (1971)

Gene Hackman umí být ve svých rolích hrozně protivnej. Jeho Pepek Doyle je postava nesympatická, ale zároveň imponující svým odhodláním a tvrdým přístupem. Tenhle chlapík nemá jen ostré lokty – bolí srážka s jakoukoliv částí jeho nabubřelého ega. Nevyplácí se mu zkřížit cestu, protože v tomhle prohnilém městě a v téhle filmařsky jedinečné době se nikdo s ničím příliš dlouho nepáře. Francouzská spojka je brilantní vizitkou kinematografie sedmdesátých let, s její energií, nekompromisností, vnitřním tahem a odvahou zpracovávat i lehce nepoddajné látky. Redukovat tuhle oscarovou kriminálku na památnou honičku „auto vs. nadzemka“ by bylo krátkozraké. Její upřímná a tvrdá chlapeckost je zažrána až do kostní dřeně každé z  postav.

Testosteronometr: 85%

Drsný Harry (1971)

Clint Eastwood pochopil v sedmdesátých letech, že s westernem je konec, ale obrovské pistole budou mít lidé rádi pořád. A tak se z něj stal Harry Callahan, jeden z největších filmových borců vůbec. Rasista, sexista, pravděpodobně psychopat a nejsilnější zbraň sanfranciského policejního oddělení. Vyloženě si užívá, když může padouchovi v klidu vysvětlit, co že umí ta velká pistole, co drží v ruce a co udělá s jeho hlavou. A tajně při tom doufá, že dostane možnost mu to předvést. Drsný Harry, stejně jako většina filmů Dona Siegela, je film o hrdinovi, který je v podstatě úplná svině a jen odznak ho dělí od toho, aby neskončil v kriminále, kterému by stejně nejspíš začal po pár týdnech šéfovat. Drsný Harry je čirý testosteron. Násilí, suché hlášky a dokonalé eastwoodovské charisma. (Mr. Hlad)

Testosteronometr: 90%

Smrtonosná past (1988)

Není to jen o svalech. Je to i o vtipu, stylu, pohotovosti v hláškování a osobním šarmu. John McClane je v tomhle king. A jen tak mimochodem mu nedělá občas problém zbavit mrakodrap teroristů, vyčistit letiště od otravných šmejdů, zastavit bandu hamižných lumpů nebo zhatit plány pokrokového IT padoušstva. Většinou na vlastní pěst a s dokonalým citem pro to, kdy utrousit řízné „Yippie-kai-yay, motherfucker!“. Bruce Willis je v kůži Johna McClanea tak moc cool, že z toho zamrzá cola v kelímcích a chladne popcorn. I stoprocentně heterosexuální divák si musí chtě nechtě uvědomit, že tahle šikovná kombinace osobního kouzla a mužnosti je k pomilování. Johnovi by žádná neodolala, škoda, že má – ten vůl – většinou kousek od sebe takovou nudnou manželku.

Testosteronometr: 90%

Zjizvená tvář (1983)

Proč jsou plakáty Zjizvené tváři dlouhodobě jedním z nejprodávanějších artiklů? Proč se v tomhle De Palmově filmu vidí dodnes každý druhý hiphoper? Proč se Zjizvená tvář preferuje před Carlitovou cestou? Protože má Tonyho Montanu! Self-made gangstera, který si tak dlouho dělal, co chtěl, až mu nad hlavou vyrostla honosná vila, v ní se skvěla pozlacená vana a u ní se ještě navíc vrtěla krásná ženuška, obsypaná kokainem a tabákem z těch nejluxusnějších doutníků. Prcek Al Pacino stvořil nejznámějších macho filmové historie a zapustil do hlav hispánských, černošských a klidně i asijských (rádoby)drsňáků obraz svéhlavého gaunera, který byl až do poslední kulky odhodlán rozdat si to na férovku s celým světem. A pořádně ho přitom ojebat.

Testosteronometr: 90%

Tucet špinavců (1967)

Charismatický Lee Marvin, ostře řezaný Charles Bronson, arogantní Ernest Borgnine, sympaticky tupý Donald Sutherland, psychopatický Telly Savalas, hodně naštvaný Jim Brown, superzlý Robert Ryan, sympatický John Cassavetes, obtloustlý a obrovitý George Kennedy, ostrý Richard Jaeckel. To je dost důvodů k tomu, aby bylo Tucet špinavců v tomhle výběru. Jediné ženy jsou tu nepříliš hezké prostitutky, všude jinde jsou chlapi. Vojáci, kriminálníci, náckové a drsňáci. Pokud potřebujete udělat z party zločinců ultimátní sebevražedné komando, zavolejte majora Reismana. Dejte mu pár týdnů a ze skupiny muklů, kteří čekají na šibenici nebo se chystají strávit příštích dvacet let v kriminále, udělá partu, co zvládne srazit Třetí říši držkou na zem. A pak do ní ještě chvilku kopat. (Mr. Hlad)

Testosteronometr: 95%

Divoká banda (1969)

Filmy Sama Peckinpaha jsou až na pár výjimek jen a pouze pro chlapy. Divoká banda tou výjimkou není. Příběh skupiny bývalých vojáků, kteří se rozhodli vyloupit banku a trošku se jim to vymklo z rukou, je esencí chlapáckých filmů. Parta, ve které by jeden pro druhého umřeli. Drsňáci, jimž je ukradené, co bude zítra a žijí jen pro dnešek. Lidský život pro ně nemá cenu, jakmile ale někdo jde po krku někomu z nich, končí veškerá sranda. Každý z téhle Divoké bandy je připravený pro svého kámoše umřít nebo se postavit malé mexické armádě. Ale dokud má člověk pro co bojovat a dokud si může sednout za kulomet, není co řešit. V okamžiku, kdy se William Holden a jeho parta jednoduše seberou a jdou si pro jistou smrt s tím, že si s sebou do pekla vezmou co nejvíc nepřátel, je dokonalost sama. (Mr. Hlad)

Testosteronometr: 95%

Predátor (1987)

Arnie v plné polní a proti němu nejdrsnější vesmírný lovec. Komando ultimátních drsňáků pobíhá v džungli, aniž by tušilo, že jejich monstrózní bouchačky nebudou na neviditelné potvory tak úplně stačit. Naštěstí Arnoldovy svaly nikdy nebyly v lepší formě - a do jeho rakouské papuly nikdy nic nepasovalo tak přesně jako povel „Get tu da čopa!“. Řeklo by se přímočará sci-fi vybíjená, ve které se čeká na poslední ránu kapitána. Ta ale probíhá už v masakrálním módu „jeden na jednoho“, kdy se Arnie zbaví oblečení, zamaskuje se jak válečníci z primitivních kmenů a vyšlápne si na tu smrtonosnou mrchu. Rachot!

Testosteronometr: 95%

Rambo I – IV (1982 – 2008)

Synonymum pro drsňáka: John Rambo. Nejdřív ho zlomili. Válkou mu pomotali hlavu. Jenže když si ji mohl doma vyčistit, stal se obětí nesmyslné šikany. Zatlačit tuhle zabijáckou mašinu do pasti ale nebylo nejchytřejší. Rambo je jako armáda jednoho muže, která si v lese vystačí jen s nožem a naléhavě se odtud proseká přes všechny dotírající „strážce zákona“. Psychologicky hustá jednička stvořila mašinu ze svalů a pudů, jejíž tvrdost napodobovali kluci z celého světa.

Rambo pak ještě přitvrdil. Stal se vlajkonošem reaganovské éry, který může všechny domácí problémy přetlouct řevem zbraní. Po tíživě existenciální a vlastně protiválečné jedničce se Rambo 2 naopak vyžíval v silovém řešení, když vybil půlku Vietnamu a fakticky „zrevidoval“ následky celé války. Jeden chlápek, který odolá pijavicím, lásce, elektřině i stovkám samopalů tady vystupuje tak suverénně, že by se strachy počůral i Superman. A Rambo 3 na tomhle obrazu ještě zapracoval. Nejlesklejší americké svaly se totiž zaprodaly válce v Afghánistánu. Rambo už nevyzařoval testosteron z pudu sebezáchovy, ale dával ho okázale najevo, aby se všichni dozvěděli, že Západ má sílu. Tvářil se prostě tak, že když dá americké diplomacie povel, rozhodne tohle macho klidně samo studenou válku. Než ale stihl zabušit na brány Moskvy, odvál tuhle éru tupého masa čas…

… čas ale nemůže zastavit Slye. Po comebackovém Rockym 6 přišel na řadu Rambův epilog (?), který se nadvládě naspeedovaných, digitálních a všelijak různě rozlítaných mladých akčňáků rozhodl čelit těžkou oldschoolovou váhou. Je to čistá podívaná, která starou zabijáckou mašinu rozhýbává do podoby nezastavitelné hroudy masa, co v zápalu nasranosti vykuchá polovinu žoldáků pobíhajících v barmské džungli. Zabíjet je pro ni snadné jako dýchat. A čtvrtý film s Rambem to volá do světa s neobyčejnou důsledností. Rambo je jako splašený tank, jehož pásy všechno rozdrtí. Dál nejde zajít.

Testosteronometr: 100%

Tajný tip:

Hellbent (2004)

Horor a v něm samí chlapáci! Navíc v záři neonů, v kožených kostýmech a s chutí na čerstvě odkapanou krev. Žádné scream-queens, žádné prsaté ženské na ozdobu. Ryzí mužské potěšení, které nikdo nemůže trumfnout. Čistě proto, že gay slasherů, v nichž by chodili pod kudlu výhradně hošani, na světě moc není. Mňam.

Testosteronometr: blížící se nekonečnu