To byl jen taková filmařská zkratka (respektive to vyprávěl Cobb Ariadne a tak si tu vzpomínku přikrášlil).

V jedné scéně říkal Cobb Mal něco jako "zestárli jsme spolu" což bylo doprovozené záběrem na dva staré lidi kráčející ve snovém světě. Jenže když Limbo opouštěli pomocí vlaku, byli oba normálně mladí. To mi nějak nejde dohromady.

Shushika:
No jen tak si usrkne, to by snad na uspání měl stačit.
Malone: Maximálně to tak vypovídá o tom, že si může člověk vymyslet jakoukoliv teorii (viz. třeba ty konspirační) o kvalitě filmu to zhola nic nevypovídá.

Jo, takhle to je ... zbytečná diskuze ... :-D Zákonitosti tý pustiny mě až nějak moc zmátli ...

Valdimer: podvědomí je obecně beztvará pustina ... pokud ovšem jeden z napojených sníčů už v podvědomí nebyl. Pak má tvar jeho podvědomí. To ve filmu jasně bylo řečeno. Ti lidi jsou přes magický kufřík propojeni...

j*a*s*m: mezery tam Nolan nemá. Jediná, o který se dá maximálně uvažovat, že při pokládání hlavy na koleje mohli ti dva vypadat trochu starší, když tam měli strávit 50 a let a snili o tom, že spolu zestárnou. Ale je naprosto uvěřtelný, že si vysnili stárnutí bez vrásek, šedin a artrózy. To by se líbilo lecckomu:)

Takovejch spoilerů pod jednou recenzí už jsem dlouho neviděl , asi to o něčem vypovídá .

Respektive ho shodila Ariadne, nicméně nechápu jakto, že když šel do pustiny jako první proč ho tam chytla a svázala Mal? To mělo bejt snad z jeho podvědomí ne? On Mal ani neznal.

j*a*s*m: No jednoduše - skočil z okna:) Smrt ho posunula o úroveň výš. Což v tom okamžiku ještě bylo do sněhové pevnosti.
Uplně na konci, kdy už všichni ostatní byli vzhůru v realitě, Cobba a Saita také smrt přesunula o úroveň výš - tentokrát ale přímo do reality, protože žádný další mezistupně už nebyly - sníči své sny svým probuzením už zrušili.

SPOILER- SPOILER- SPOILER
Celá tahle diskuze je díky záběru na roztočenou káču, ale proč ji vlastně Cobb roztáčel?
Kdyby si chtěl ověřit, že je to skutečnost, tak si počká, jestli spadne (děti, neděti). Pokud mu na výsledku nezáleželo (tedy věděl, že se nezastaví), pak i věděl, že je to zase jen sen/ jiná realita... a pak mi to celé nedává smysl.

*spoiler*spoiler*spoiler* Ale když totem slouží k poznání reality/snu, jen když je jeho majitel ve snu někoho cizího, tak pokud by se celý film odehrával ve snu Cobba nebo Mal, kteří jako jediní znají váhu káčy apod., tak můžou podvědomě ovlivnit, jestli se káče bude točit, nebo spadne, že? Pak by byl ale její význam irelevantní...

Jo, ujetý je to hodně, ale nic jednoduššího, co by vysvětlovalo nějaký ty mezery, mě nenapadlo ... a jak vidno, objevujou se další... Tohle je asi fakt blbost no .. :-D Stejně to nakonec Nolan myslel tím nejjednodušším možným způsobem, přičemž tam má pár mezer ... :-(

Ale tak od začátku, jak se podle tebe dostal Fischer z pustiny z mrakodrapu?

valdimer: přesně. A přitom stačilo, aby byl film o tři vteřiny delší a káča se přestala točit

j*a*s*m*: Tak tentokrát skutečně k tomu, na co ses ptal:)
To mi objektivně přijde příliš ujetý, než aby to Nolan mohl takto myslet vážně - že tedy ve filmu realitu nevidíme ani vteřinu. To by se pak nedalo brát vážně vůbec nic a ani na ta "pravidla", který v tom schématu máš, se nedá spoléhat.
Pokud se na konci měli z pustiny vrátit jen o úroveň výš, nemohla to být žádná z těch předchozích, protože už nebyl, kdo by ji snil - ostatní se už probudili. Takže ti zbylo jedině to, jestli to dobře chápu, že je to celé sen Mal. Pokud je to celé sen Mal, jaktože se někdy káča skácela a jindy ne? A jaký by byl tedy tvůrčí záměr s tou káčou, když by pointa zněla, že nemá vůbec žádný význam? (kromě absolutního relativismu všeho:)
A pokud to má být celé sen Mal, pak se tedy skokem z okna nemohla dostat do reality, protože to by už nesnila. A kdyby byla v Pustině, pak těžko může konstituovat sny o úroveň výš. Leda bys tam nahoru před realitu přidal ještě jednu další úroveň. Ale to by ještě víc potvrzovalo tu první větu...

Celý tohle rozebírání okolo, ale není díky genialitě Nolana a jeho námětu, ale díky tomu že jakmile se člověk pustí do hrátek s časem nebo alternativníma realitama jde veškerá logista stejně někam, teda alespoň ta co se snažíme aplikovat.

--spoiler-- --spoiler-- --spoiler-- --spoiler--
ale to by ten člověk, který se v pustině (Limbu) ocitne, musel vědět, že je v pustině (Cobb s manželkou tam byli oba vědomě a podle filmu, se to ještě nikdy nikomu jinému nepovedlo), ale Saito neměl vůbec žádné zkušenosti a navíc v jedné úrovni (cizího) snu zemřel, takže si to ani nemusel uvědomovat a (ne)vědomě si vytvořil vlastní svět s vlastními pravidly a projekcemi. Jen snad někde na kraji 'podvědomí' věděl, že je někde něco špatně (narážka na polozapomenutý sen v rozhovoru s Cobbem).

To sice jo, ale to nevysvětluje proč by člověk měl bejt v pustině sám se svým podvědomím, což tam někdo tvrdil, a jak by pak fungovala Pustina pro víc lidí? To by znamenalo že to je nějaký nezávislý univerzum, a lidi se tam nemůžou najít? Proč když šel do Pustiny první Robert Fisher pak Saito a Cobb až poslední tak tam vládla Mal kterou tam instaloval Cobb?

--spoiler--
No imho je jedinečnost pustiny ta, že je moc hluboko, takže trvá strašně dlouho, a jediná možnost, jak se tam dostat, je umřít na vyšší úrovni - tzn. člověk nemá možnost záchrany v podobě nakopnutí, musí tam vydržet, dokud se v "realitě" neprobudí... Nejhorší ale je, že neni řečený žádný pravidlo pro smrt v pustině... Podle mne to prostě hodí jenom o úroveň výš a je nebezpečí "zmatení"

--spoiler-- --spoiler-- --spoiler-- --spoiler--

ak bol niekto v pustine, nemohol sa iba tak zabit kedze si myslel, ze je to realita ktoru si poskladal z vlastnych spomienok.
A v realite sa predsa nikto zabijat nebude.