„…každým dnem nenávidím filmovou teorii, filmové studenty, kritiky a další takovýhle lidi víc a víc... (…) Chcete si užívat znova filmy? Přestaňte o nich číst a jen se na ně jděte podívat.“ Ne, tohle neřekl producent filmů Uweho Bolla...

Ale od začátku. Kevina Smithe máme dlouhodobě rádi. A nejsme v tom sami. Pěkných pár let si Smith načechrává auru miláčka davů, pohotového vypravěče, který na potkání vystřihne tak zábavnou historku ze zákulisí Hollywoodu, že tečou slzy polovině lidí v univerzitní aule. Smith se sám tak trochu stylizuje do pohodáře z Jersey, který točí filmy s kámošema pro kámoše, a i když dělá v tom velkém Hollywoodu už docela drahé bijáky, pořád na rovinu vtipkuje o tom, co se kolem něj děje.

Internetová éra mu přihodila spoustu fanoušků. Na jeho filmy nechodí do kin masy, přesto je zná každý, kdo to s filmem myslí jen trochu vážně. Leckdo si ale mohl všimnout, že Smithova touha být středem pozornosti už v době Twitteru, Youtube a podcastů trochu přesahuje zdravou míru -  jedna věc je stát se hrdinou pro davy přímým glosováním Twilight ságy („mohli jste cítit, jak sál zvlhl“), druhá věc je vyprávět každý druhý měsíc na Twitteru o análním sexu se svou ženou. I když… každému, co jeho jest.

Výrazně víc zaráží věci, které se okolo Smithe dějí teď. Všichni moc dobře ví, že Smith na jednu stranu vyhledává mediální pozornost, sám sebe dokonce ironicky nazývá „mediální děvkou“, na druhou stranu dost těžce snáší negativní výpady proti své osobě (sestřelení Flákačů kritiky dlouho nemohl rozdýchat, při kauze s penetrací osla dost nešetrně pranýřoval kritika Siegela, přijetí Jersey Girl sice sám ironizuje, ale…). Teď Smith sice oznámil, že v červenci už začne natáčet dlouho očekávaný hororový thriller Red State, mnohem větší vlnu zájmu ale vyvolal svým pláčem na osobním Twitter kontu.

Američtí kritici totiž sestřelili jeho buddy-komedii Cop Out (aka Poldové), mimochodem podle trailerů dost nevábnou, a možná i proto film nevydělal tolik, kolik si studio Warner Bros. slibovalo. I když jde o nominálně nejúspěšnější Smithův film, hořkost zůstala – a na stránce svérázného sympaťáka se objevují slova o tom, že už nikdy nebude promítat svůj film zadarmo lidem, kteří ho potom sestřelí. Odvolává se přitom na to, že Cop Out je pouhá zábava a že šít do takovéhle švandy je podobně scestné jako třeba šikanovat retarda, který si zpívá svou oblíbenou písničku (tohle přirovnání k retardovi se Smithovi moc nepovedlo).

Celý výlev si můžete přečíst tady nebo tady. Svojí dikcí je podobný tomu, co občas slýcháváme od Trošků, Pomejí/ů/e, Vorlů, od zjevů typu Jamieho Kennedyho a dalších. Stejně jako oni, má i Smith na svůj názor právo, stejně tak má právo nepořádat bezplatné projekce pro ty zlé a špatné kritiky. Těžko si pak sice představit, jak se jeho minoritním komediím dostane věhlasu, ale to je jeho věc. Zarážející je vlastně jen ten náhlý obrat – byli to totiž právě z velké části studenti filmových věd, teoretici a kritici, kteří si navzdory masám Smithe vydupali a udělali z něj kultovního filmaře. Dlouhé roky jej velebili, spolu s trochu náročnější částí diváckého spektra, a Smith se díky tomu mohl chlubit vřelým přijetím Hledám Amy, nebo osmiminutovým potleskem vestoje v Cannes při premiéře Clerks 2. A dělal to často a hodně. Teď, když mu hodili jeho nové veledílo na hlavu, je najednou všechny posílá do pekla a nejradši by je zakázal. Není těžké pochopit, že prohra bolí, jen je prostě zvláštní tohohle systému léta využívat, a při prvním opravdu vážnějším problému ho chtít celý zrušit a všechny z něj odpálit jako obtížný hmyz.

A proč o tom všem píšeme, když jde o řadový výlev uražené ješitnosti jednoho z mnoha filmařů? Protože jsme to byli třeba zrovna my, kdo tu do svých čtenářů roky tluče, že filmy Kevina Smithe jsou cool. Že mají něco do sebe a všichni by se to měli dozvědět. Zkrátka jsme tu dlouhé měsíce promovali to, co se Smithovi povedlo. Myslím si, že jako jeho věrný fanouškovský support máme na druhou stranu právo (nebo povinnost?), upozornit i na to, když se náš favorit chová jako... inu jako kokot.