Pravděpodobně jste slyšeli o tom, že Robin Hood byl statečný zbojník, co bohatým bral a chudým dával. Měl v sherwoodském lese pěknou jeskyni, veselou partičku kamarádů a sem tam se popral se šerifem z Nottinghamu.

A možná jste slyšeli i o tom, že Ridley Scott natáčí film s Russellem Crowem, který to celé sumíruje pod všeříkajícím titulem Robin Hood a bude z něj velký hit. Hmm?

Obojí je ovšem jen poloviční pravda, proto se budeme v dnešním Skalpelu věnovat nejen porodním bolestem posledního Scottova projektu, ale také samotné legendě o Robinovi. Právě její proměnlivost a slátání z několika různých zdrojů byla pro Scotta inspirací. Byl Robin opravdu takový dobrák, jak o něm zpívá dobrý lid (který bral jeho peníze, bez ohledu na to odkud přišly), nebo brutální bandita, co podřezával státním zaměstnancům krky a vykrádal povozy stejně zarputile jako jiní obírali dostavníky nebo banky? V knihách odpověď nenajdete, přílíšné štourání do historie naopak vzbudí pochyby, zda Robin Hood vůbec existoval. První zkazky o jeho činech pocházejí z 13. století a spojitost s Robinem z Locksley je známá, stejně jako se Sherwoodem, Nottinghamem a řadou dalších lokalit. Před vynálezem knihtisku se však opravdu jednalo jen o lidové povídačky, které leccos přikrášlily.

Až do sedmnáctého století je ovšem Robin Hood synonymem pro loupežníka, zločince a někdy dokonce i vraha. Státní moc o něm nikdy nereferuje s jakýmkoliv náznakem optimismu. Žádná statečnost, čest a velkorysost... prostě je to padouch. I úřady si to však zjevně vypůjčily z nejrůznějších balad a pohádek, které se četly dětem, když zlobily. V prvních verzích se sice objevila řada klíčových postav (šerif z Nottinghamu, Marion, Malý John), ale próza také ctila středověký charakter, takže se vraždilo, chlastalo, nadávalo a navzájem podráželo. Robin a jeho veselá banda zkrátka nebyli žádní andílci. Vlastně se dá říct, že při čtení člověk tak nějak nevěděl, komu fandit - pokud byl ovšem chudým vesničanem, je celkem jasné, na jakou stranu se přiklonil. Právě tam začaly postupně přepadávat i další a další příběhy o Robinovi. Z desperáta se tak postupně stával hrdina.

Jako dobráka a padlého šlechtice ve světových pamětech zacementoval úspěšný román (historická FIKCE) Ivanhoe, ve kterém se Robin mihne. Pohádky ze začátku 20. století pak dokonaly dílo. Jenže není Scott jako Scott. Zatímco Walter našemu hrdinovi fandil, Ridleymu se zachtělo převrátit celou legendu naruby.  

V roce 2007 Universal koupil za velké peníze scénář jménem Nottingham, který už svým názvem upomínal na to, kdo tu hraje první housle. Robin byl za gangstera, Nottingham za tragického hrdinu, který se zamiluje do stejné ženy a ještě naštve veřejnost tím, že musí pro krále vymáhat daně. Práce na draka, ne? Potíž byla v tom, že tehdy bylo pár naštvaných lidí i v Hollywoodu. Říká se jim scenáristi a dohromady si dupli a udělali stávku, která mohla nejen za dementní scénář ke druhým Transformerům (pokud chcete věřit tomu, že důvodem bylo tohle), ale také za průtahy kolem Robina. Koncem roku 2008 se mělo natáčet s Russellem Crowem v hlavní roli, ale Sherwood zůstal opuštěný. A pak věci nabraly rychlý spád.

Russell ztloustnul, spolu s Ridley natočil Labyrint lží, a scénář se mezitím dostal do ruky několika fachmanům, kteří byli zjevně odkojeni robinovskými pohádkami. Šerif z Nottinghamu dokonce na chvíli z děje úplně zmizel, resp. zmorfoval s Robinovou postavou. Robin se měl vrátit z křížových výprav domů, chvíli dělat šerifa, načež ho to začalo štvát (byl to v jádru dobrák), přesunul se do lesů a začal krále obírat. O peníze, Marian, nervy apod.

Tahle polovičatá verze se pak po několika zápasech se studiem a scenáristy definitivně přerodila v KLASICKOU pohádku o Robinovi. Návrat z křížových výprav, láska k Marian, budování party, snaha získat, co mu právem patří... bla bla bla. A název filmu tak generický, jak si jen dovedete představit. Robin Hood, Sherlock Holmes... bez inspirace, bez nápadu. Jenže zatímco Ritchieho Sherlock přináší novátorský úhel pohledu alespoň co se týče formy, Scottův Robin vypadá skoro... úplně... jako Gladiátor.

Samozřejmě nejde jen o Russella v hlavní roli, některých trademarků se člověk zbavuje stejně marně jako zlozvyků. To ostatně vidíte na obrázcích všude kolem. Na druhou stranu je otázka, jestli tenhle příbuzenský vztah není to nejlepší, co mohlo Robina Hooda potkat. Od dob, kdy si Robina zahrál v trochu lehkovážnější verzi Kevin Costner, už uplynulo moře času. Vzniklo několik parodií, převlekového Robina trpícího krizí identity si dokonce zahrála i Keira Knightley, ale naše hlavy se definitivně smiřovaly s Kostějem a jeho saracénským kamarádem (postava Morgana Freemana má každopádně kořeny i v několika dalších zpracování, Costner nebyl první, koho to napadlo). Tomu je teď konec a Ridley si po několika žánrových vycházkách zas osedlal příběh, ve kterém o sebe nabušení chlápci opírají meče.

Přeskočme klasický bulvár o tom, proč ve filmu nechtěla hrát Sienna Miller nebo kolik musel Russell shodit a kam dostřelí šípem. Jednou z pozitivních věcí na všech těch průtazích bylo, že kulisy postavené v roce 2008 stihly trochu zestárnout a získaly tak určitou patinu. Žádné nablýskané zbraně a lesklé brnění jako v Narnii, ale přesto si někteří budou Robina pamatovat jako fušeřinu... fušeřinu s gumovými štíty. Zásadní záběr hromadného útoku byl na internetu rozebírán do posledních detailů, ještě víc než týpek v džínách, co se mihne v Gladiátorovi. Pusťte si ukázku a sledujte prostředního vojáka, ve chvíli kdy začne stmívačka, se mu štít krásně prohne.

Válečná vřava se rozvaluje ve všech ukázkách, na úkor jakýchkoliv dialogů či rozvíjení romantické linie. Záporáky a objekt milostné touhy neuvidíme jinak než a) v brnění, b) na koni, c) s mečem v ruce. Že by Scott vážně vypustil všechny ty přátelské hovory u ohně, velkolepé turnaje v lukostřelbě a stealth akci v lese? Od začátku do konce to podle ukázek vypadá jako germánská jatka v úvodu Gladiátora. To příliš neodpovídá ani stopáži (přes dvě hodiny), ani celkem skromnému rozpočtu 130 milionů, když uvážíme, že Crowe dostal dvacet milionů předem. Objevily se sice zkazky, že během proluk se to celé nafouklo o dobrých padesát milionů, ale tím nelze argumentovat. Superman se vrací taky katapultoval rozpočet do oblak, aby nakonec přesvědčoval jedinou trikovou scénou uprostřed filmu. Nechat stovku lidí mlátit kolem sebe řemdihem na pláži je sice mnohem levnější, ale neřeší to základní problém - o čem to vlastně celé bude?

Scottův Robin má i po několika ukázkách jednoznačnou krizi identity. Není tu moc co pitvat, protože vlk pobíhající mezi mrtvolami upomene na Gladiátora, Marian v brnění zas na Královnu Alžbětu a hrst člunů mířících k pobřeží snad ani nestojí za nápovědu:

Průšvih je v tom, že jakkoliv si Ridley pohlídá výstupní technickou kvalitu, bude muset v klasickém hoodovském příběhu jet podle fáborků. Návrat domů, smrt Marianina otce, vzájemný cit, přepadovky v lese, velká konfrontace, únos Marian, sesekání všeho na hromadu. Zívám už ve chvíli, kdy to píšu, a barevně unylá kompozice (žádné zlatavé odstíny jako v Gladiátorovi) to  nikterak nevylepšuje. A každý další záběr, který z filmu vidím mi zas připomene staršího Scotta. Vzpomínáte si, jak otvíral pusu Joaquin Phoenix, když řval "Am I Not Merciful?!?"? Přesně takhle:

Ne, největším problémem tohohle filmu nebudou herci a tvůrci, v drtivé většině případů se jedná o první ligu, ale samotné téma. Má nám Robin ve své původní podobě ještě co říct? Bude jeho spravedlnost pro všechny údernější, když při ní poteče trochu víc krve a všichni budou trochu víc umounění? Mám pocit, že nikoliv. Tahle sázka na slavné jméno možná neskončí totálním průšvihem, ale kde je vlastně cílovka? Teenageři radši půjdou na prvoplánový Souboj Titánů, starší zas na druhého Iron Mana. Někde mezi je možná malé, malilinkaté místečko pro Ridleyho a Russella... dva veterány, co přinášejí "oldschoolový film pro opravdové chlapy". Zůstali tu ještě nějací, nebo je to jen zbožné přání?

P.S. V posledním záběru pod kredity Russell evidentně simuluje rambovský škleb. Další vykrádačka?