Je to tady. A přesně na čas. Už se nemusíte tvářit ohromeně, protože minimálně poslední tři týdny bylo zřejmé, že si Avatar Titanic podá. Stalo se, a dnes večer už svítí v kolonce celosvětové tržby suma 1,858,866,889 dolarů. Avatar se stal nominálně nejúspěšnějším filmem všech dob, když už stačil předehnat Titanic o patnáct milionů dolarů. Přitom ho čeká ještě spousta plodných víkendů a dlouhá jízda IMAXy, během níž hravě překoná dvě miliardy dolarů. A poletí ještě dál.

Může se brblat o inflaci, i o zvýšené ceně 3D vstupenek, Cameronův triumf je přesto „smeknutíhodný“. Železný Jim si dovolil sebrat zhruba půl miliardy dolarů a zainvestovat je do vize, která se neopírala o slavnou látku nebo velké herecké hvězdy. Jen o Cameronovu víru, že technologie už dnes umožňuje stvořit celou novou planetu a rozmístit na ní shluky pixelů, které budou působit natolik živě a hmotně, že vás zaujmou stejně jako živí lidé. V éře zhoubné sequelitidy a tovární výroby blockbusterů je fakticky neuvěřitelné, že první dva filmy kasovního žebříčku vytvořil ten samý režisér, jenž si natruc prošlapával cestu, a to způsobem nákladným, náročným a vůbec ne komerčně jistým. Kdyby Avatar momentálně opouštěl kina třeba s osmisetmilionovými tržbami, nikdo by se nemohl divit – na poměry sci-fi blockbusteru, jenž začíná od nuly, by to bylo dokonce úžasné číslo. Jenže Avatar prostě je jedinečný (když ne příběhem, tak v podstatě vším ostatním), a tak zvládá plnit multiplexy na dlouhé týdny dopředu a neslézat z těžce vybojovaných pozic. Psali jsme o něm mnohokrát, přesto si můžeme ještě jednou shrnout pár zásadních momentů jeho komerční krasojízdy.

Pod výřezem odkaz na žebříček nominálně nejúspěšnějších filmů všech dob:

Pět zásadních důvodů, proč Avatar přebil veškerou konkurenci:

1. 3D milník

Stereoskopická projekce není samospásná. Ví to Robert Zemeckis, který koneckonců poslední týdny asi nemá dvakrát dobrou náladu. Jenže James Cameron využil nejen dražších lístků, ale i všech skrytých i tušených výhod formátu. 3D nasměroval dovnitř, „do hloubky zorného pole“, což nejen že prospělo filmu (podobně jako v případě triků nejde o tupé atrakce, nýbrž o zintenzivňování prožitku z vyprávění), ale udělalo z Avataru i jakousi vlajkovou loď nové éry, v níž bude 3D dost možná vládnout světu. Situace přitom tak horká být nemusí. Zdolání dvoumiliardové hranice sice studia definitivně vyžene do 3D sfér, beztak se ale brzy ukáže, že úspěch nepřichází automaticky ruku v ruce s prostorovou projekcí. Technologie se okouká, třetí rozměr dorazí i do domácností a navíc si můžeme být jistí tím, že málokterý film zvládne stereoskopické vychytávky prodat tak šikovně jako Avatar. Na film podobných audiovizuálních parametrů si pár let počkáme, už kvůli tomu, že Cameronův triumf není podmíněn jen novátorskou technologií, ale i penězi a hlavně časem investovaným do postprodukce. Než se nějakému filmaři podaří dosáhnout podobné úrovně, může být už 3D klidně out. Nebo se trojrozměrné ripy budou tahat i z RapidShareu do domácího počítače. Komerční potenciál bude každopádně slabší.

2. Revoluční triková stránka

Zapomeňte na Dobbyho i Jar Jara Binkse, pryč s umělohmotnou krajinou! Avatar pixelům vdechl život a splnil tedy přesně to, co si jeho tvůrci předsevzali. Posunul laťku a přivedl nás na kraj éry, kdy se dá i se shluky jedniček a nul plně souznít. Prohlídka nového světa, který snímá virtuální kamera a do kterého pomáhá vtáhnout 3D efekt, útočí na smysly natolik silně, že plnohodnotný zážitek nelze odseknout od kina. „Chci zpátky na Pandoru a vím, že prostřednictvím DVD nebo televize se mi to už nepodaří,“ toť heslo, které lidi staví do front na lístky (nejen) do IMAXu. Opulentní výjevy si je potřeba užít v maximální kvalitě a intenzitě, proto se utrácí za vstupenky „dokud je ještě čas a kina promítají“.

3. Schůdnost pro všechny

James Cameron už delší dobu není řezníkem s největšíma koulema v Hollywoodu. Titanicem se posunul od těžkotonážního plnění chlapeckých snů k vybroušeným vyjádřením sousloví „hollywoodský spektákl“. Na jeho poslední dva filmy můžou všichni – děti, teenageři, babičky, znudění tátové, ale i maminy, které jinak koukají jen na VéKáVéčka. A právě díky leckdy proklínané schematičnosti příběhu, ve stylu Pocahontas nebo Tance s vlky, má Cameron jistotu, že jeho filmu všichni i porozumí.

4. Spokojenost pro všechny

V přímé návaznosti na to platí, že Cameron možná zbrousil svoje filmařské hrany, přesto umí uspokojit většinu z každé skupiny diváků. Už třeba díky tomu, že naservíruje nepokrytě romantickou látku „pro baby“ a prokáže při tom perfektní smysl pro „chlapské detaily“. Žádný jiný tvůrce nenechá chudého mladíka malovat akty těsně poté, co se ve strojovně pokochá ohromnými písty. Žádný jiný režisér nevypráví s takovou něhou o lásce, která galaxie přenáší, když přitom evidentně miluje i bojové mechy a „studenou“ zabijáckou techniku.

5. Načasování

Čas jsou peníze. A čas zase jednou tikal ve prospěch Camerona. S Avatarem se trefil přesně do chvíle, kdy už je dost 3D sálů a dost digitálních kin, ale samotná technologie ještě nezevšedněla, ba naopak leckdo ji teprve poznává - a průvodcem po neznámé krajině je právě Cameronův opus. Čas hrál v Cameronově zájmu i během kampaně, která se dlouho hýbala jen díky nulovým informacím, nadšeným blogerům a fanouškovské zvědavosti, aby pak očekávání vyvrcholila přesně v době uvedení do kin. Výborně zafungovalo i načasování premiéry na polovinu prosince, díky kterému Avatar nejen že ovládl štědré dny sváteční, ale stačilo mu i zdolat dva jediné větší konkurenty z konce roku (Sherlock Holmes, druzí Chipmunkové), aby měl jistotu, že jeho pozici i mediální zájem nikdo minimálně další měsíc neohrozí. Připočtěte k tomu, že času se vzpírají nejlépe právě 3D filmy (v kinech vydrží dýl), a máte zhruba představu, proč Avatar jako obchodní artikl nabývá s každou hodinou a dnem na velikosti.

P.S.: Tržbám se budeme tento týden věnovat ještě jednou, v jednom rekapitulujícím žebříčku. Snad to ještě přežijete. Rodit se začal ve chvíli, kdy měl Avatar k Titanicu ještě pěkně daleko – zas nám to tím humbukem zavařil. Ale pořád ho máme rádi. Už proto, že svoji krasojízdou přidal pár dalších argumentů podporujících naší riskantní volbu nejdůležitějšího filmu uplynulé dekády z konce minulého roku. Satisfakce? Aspoň lehká... :)