Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

Cival

Pochvala: Naznačujeme už to pár týdnů, takže to můžu podtrhnout pochvalou pro ČESKÉ FILMAŘE S KOULEMA. Neříkám, že všechny ty oslavované domácí filmy přelomu roku patří do zlatého fondu a že bych je položil klidně vedle filmové smetánky z celého světa, ale bezezbytku si vážím té odvahy. Odvahy, ze které i něco vylezlo. Tomáš Mašín si v 3 sezónách troufl na retro z 50. let, Hřebejk s Jarchovským si pohráli s vyprávěcí strukturou, Protektor se až extrémně výtvarně stylizoval a Pouta jsou tak temná a „nepříjemná“, až člověku zalezou do hlavy a potřebuje je vidět znovu. Čtyři statečné tvůrčí týmy, jejichž filmy ale nemusíte chválit právě jen za udatnost.

Pohlavek: RICHARDU KELLYMU a PETERU JACKSONOVI za jejich poslední filmy - The Box a Pevné pouto. Bolí mě sledovat výtvory evidentně velmi schopných režisérů, co mají vyznění konkrétních scén dokonale pod kontrolou… jenže nakonec připomínají perfektně vytrénované psy, kteří nemají náhubek a ještě jim k tomu někdo povolil vodítko. Jejich řádění nekončí dobře. Nerozumím tomu, proč osobití tvůrci s perfektním citem pro budování atmosféry - a pro řemeslo vůbec - musí točit vlastně dost směšné filmy.

imf

Pochvala: Není to ani tak pochvala, protože mě nenapadlo, koho při novém roce vyloženě pochválit (snad kromě sebe), ale přesto. Lionsgate patří do úzké skupiny studií, které mě novinkami vyloženě baví. Znáte to, v záplavě informací o sequelech, 3D technologiích a béčkařích režírujících velké série (slepé to pořád táhne k houslím), si občas potřebujete odpočinout a od srdce se zasmát. Lionsgate to zřejmě ví, a proto mě baví bezelstnými tiskovkami ve stylu "režisér Saw 6 bude režírovat Paranormal Activity 2" (studio mimochodem tlačí na režiséra Kevina Greuterta a tahá ho zpátky, takže je okolo toho dost zlé krve - alespoň si ty dvě zoufalé série nebudeme plést). Korunu ovšem chlapci nasadili oznámením filmové adaptace What to Expect When You Are Expecting neboli Co čekat, když jste v očekávání. Kdo nevládne češtinou staré doby, "v očekávání" znamená být těhotný. Knihu sepsala nějaká Američanka (autorka koncepce k muzikálové verzi Pravé blondýnky) během těhotenství a film bude pojednávat o deseti párech, které čekají potomky. Těžko si představit děsivější premisu, ale pokud Hollywood dokázal z jiné motivační knihy - Až tak moc tě nežere - udělat hvězdně obsazenou komedii, dá se očekávat, že tenhle trend jen tak neskončí. Až někdo bude chtít zfilmovat manuál k televizím od firmy Samsung (nejlépe ve 3D), budu se zase smát. Nadávat a brečet totiž nemá smysl. Smích ovšem prodlužuje život, což znamená, že se dožiju většího množství podobných úletů.

Pohlavek: Letí hollywoodským účetním za zametání se zaběhlými sériemi. Hobita se dočkáme až v roce 2012. Může za to váhavá New Line Cinema a její šéf Toby Emmerich, kterému se zdá, že tolik peněz nedá dohromady a proto premiéru o rok odkládá (preprodukce ale asi stejně začne). Přitom zrovna Emmerich, jakkoliv není pokrevní příbuzný Rolanda, by měl vědět, že v roce 2012 už bude na všechno pozdě. Rozhodně to nepotěší MGM, která je stále na kraji bankrotu a má v Hobitovi vlastní podíl. Teď je v troubě, protože sama pozdržela novou bondovku. Dva potenciální zdroje peněz tak mizí v nedohlednu a osud firmy s uřvaným lvem ve znaku nevypadá moc lichotivě. To Halcyon už zkrachoval a hodlá nakrmit věřitele desítkami milionů, které získá z prodeje práv k Terminátorovi. Největší zájem má Lionsgate, takže nás zřejmě brzy čeká hláška "Terminátor 5 od režiséra Saw 6". Desátého února se definitivně rozhodne, zatím ale není důvod živit plamínek naděje. Stačí se podívat na obsazení nového Conana. Škoda, že v době oznámení té zprávy nefungovala webkamera v Arnoldově posilovně. Ta novinka ho asi nepobavila ani zdaleka tak jako mě (viz pochvala).

KarelR

Pochvala: Zástupcům Fox Searchlight za to, jak svědomitě se prohrabávají nezávislými dojáky a daří se jim posílat do kin ty povedenější. Loni svět díky nim objevil 500 dní se Summer, Vyfič!, Adama nebo Crazy Heart (jakkoli na poslední chvíli), a když odhlédnete od jejich podivné záliby v hloupých komediích (Miss Březen, Post Grad) a pár jiných přehmatů (Amelia), jsou pořád největší distribuční jistotou pro malé filmy, ve kterých se řeší mezilidské vztahy. Do budoucna si navíc pojistili spolupráci se spoustou zajímavých tvůrců (mají pod palcem Aronofskyho Black Swan, Boyleových 127 Hours a Payneovy The Descendants) a začínají se žánrově rozbíhat ke sci-fi (Never Let Me Go s Keirou Knightley) nebo nadpřirozenějším záležitostem (Margaret s Annou Paquin a Mattem Damonem). Tak lákavou nabídku jim mohou leckteří větší distributoři závidět, a snad se tedy v budoucnu podaří dostat co nejvíc jejich filmů i do našich kin. Zatím se jim totiž vyhýbají úplně, nebo dorážejí s dlouhým zpožděním.

Pohlavek: Velkým filmových studiím za to, jakým tempem se vrhají do předělávání veškerého blockbusterového arzenálu do 3D, aniž by se výrazněji uvažovalo o následcích. V době, kdy se podle odevšad slyšeného diváckého názoru sází hlavně na atraktivní cokoliv a o kvalitní příběh jde až v poslední řadě, mi to totiž přijde jako dost nešikovný krok. Chápu, že dražší lístky znamenají vyšší tržby, zatím se ale nemůžu zbavit pocitu, že tradiční přístup „když chceš víc vydělat, udělej to 3D“ pořád stojí v popředí. Za poslední rok se kina zaplnila tunou hororů, které třetím rozměrem spíš prudily jako za starých časů, a animáků, u kterých, je z velké části jedno, v jakém jsou rozměru. A stejně jako už se musejí některá děcka děsit, kdy jim rodiče zase nasadí na nos ty velké brýle, aby mohly sahat po ničem, děsím se já toho, kolikrát to budou kravaťáci z Hollywoodu chtít po nás ostatních. Určitě nejsem proti tomu, abychom si jednou za čtvrt roku mohli skočit na vymakanou 3D sci-fi nebo akčňák ožehávající obočí, ale rozhodně se netěším na to, jak se budeme za rok nebo dva brodit ve filmové nabídce a přemítat nad tím, za co nechceme platit dvakrát víc. Plus u toho poslouchat, že bez třetího rozměru vlastně nebudeme mít „plný filmový zážitek“. Nechtějte abych ještě začínal o nevyhnutelném přesycení trhu nebo pravděpodobném schvalování projektů výhradně kvůli jejich opulentnosti, současná situace s třetím rozměrem zkrátka není moc růžová.

Mr. Hlad

Pochvala: Chválit tentokrát budu organizátory Festivalu otrlého diváka. Zatímco na filmy Federica Felliniho nebo Franka Capry v kinech člověk občas narazí, fanoušci poctivé brakové zábavy mají většinou utrum. Ale právě šestý ročník Festivalu otrlého diváka by je mohl potěšit. Kde jinde narazíte na mexické filmy o zápasníkovi, který zachraňuje svět, staré kousky Davida Cronenberga nebo pákistánské horory? Ale i kdyby vás tyhle věci nezajímaly, španělské Rec 2 na velkém plátně může být zážitek, ze kterého se vaše trencle nevzpamatují, a o Domu ďábla se mluví jako o jednom z nejlepších hororů posledních let. Bližší info najdete na webu festivalu, který se koná od 9. do 14. února v pražském Aeru.

Pohlavek: Pohlavek si zaslouží člověk, který během Filmánie zavolal do nákupního centra Nový Smíchov s tím, že je tam bomba. Pevně doufám, že ho policie vypátrá, dostane před soud a pošle do kriminálu, kde bude muset sedět na cele s dvoumetrovým sériovým vrahem, jenž si nechává říkat Pusík a rád se v noci tulí. Nejen že jsem kvůli tomuhle individuu s mizerným smyslem pro humor přišel o projekci 3 sezón v pekle, ale hlavně jsem na vlastní oči viděl, že evakuace neprobíhá zdaleka tak rychle jako v akčních filmech.

st39.6

Pochvala: Česká televize bude vysílat Olympijské hry ve vysokém rozlišení. Tahle událost každým rokem přitáhne k televizorům ohromné množství diváků a dostupnost vybraných sportovních přenosů v HDčku by některé z nich mohla přinutit k zamyšlení nad tím, proč u nás ve vysokém rozlišení nevysílá větší množství kanálů. Kéž by se pak trh přiklonil k HDčku trochu rychleji. Stejně se mu televize nevyhnou. Na Nově to pochopili dávno, jednička zatím HD technologie nemá a u Olympiády bude improvizovat, v budoucnu se do něj každopádně také chystá. Že kvůli sportovní události roku pokrok na Kavčích horách popohnali (stejně jako na STV a Eurosportu), si tedy zasluhuje pořádnou pochvalu!

Pohlavek: Na těch několik okamžiků do konce života nezapomenu. Je 31. prosince večer, od ohňostrojů nás dělí jen pár hodin a já před pozdním odchodem do víru velkoměsta na chvíli usedám k televizoru. Při projíždění kanálů se zastavím na Nově, kde zrovna běží silvestrovský speciál veleslavné Ulice. Humus! Co jsem za těch několik minut stačil nakoukat, se se mnou opravdu potáhne celý život a nesčetněkrát mě to bude probouzet ze spaní. Hlavní protagonisté se tu totiž ve velkém vrhnuli do karaoke, doprovázeného podivnými kreacemi. Otřesný, ale opravdu otřesný zpěv, křečovité úsměvy zfetovaných herců, "seventies" svícení, odporné kostýmy ... ano, já pochopil, že se jednalo o recesi. Ale nepovedla se. Místo toho jsem v posledních minutách minulého roku zažil nejplesnivější odpad televizní zábavy, její naprosté dno. Kdo viděl, tuší, kdo neviděl, si to nikdy nebude schopný reálně představit. Posílám super-pohlavek lidem z Ulice. Chtělo se mi zvracet o dvanáct hodin dřív.