(Comment z čsfd: Byla jednou jedna (de)generace aneb kocovina z flower power. Nancy Meyers znovu posunula tachometr romcom na vyšší obrátky: tentokrát točí padesátku a šedesátku (ačkoli Martinově postavě může být šedesát jedna a půl i osmdesát devět, jsme přece v nestárnoucí Kalifornii) a mezi postelí a pekárnou uspořádala kurz pro ženy po přechodu s tématem Jak být rozvedený. Mammamiovsky rozjuchaná Meryl Streep vyjadřuje intimní touhy, exmanželsky skotačí s nesnesitelně samolibým a zároveň životem uondaným slabochem Baldwinem (jehož několikrát odhalené, notně zanedbané tělo působí jako repelent sexuálního apetytu) a před svými kamarádkami vede Vagina monology, zatímco architekt Steve Martin je v příběhu oním ideálem: senzitivní ťulpas, který své milované splní, co jí na očích vidí a současně se podvědomě (správně) obává, že mu uteče za arogantním machem s citlivostí sbíječky.
Místy to připomíná české zvěrstvo Líbáš jako bůh, s tím rozdílem, že funkci komického zcizujícího elementu má místo Bartošky John Krasinski. Nicméně dojem, že Poledňáková a Meyers uvízly v časové výduti, odkud loví umělohmotné postavy, slabé muže (muž je prý idiot nebo ňouma) a horují za právo starší generace na sex, ve mně zůstal, a to i přesto, že Hans Zimmer vykradl svůj soundtrack k Prázdninám, že jednotlivé, zejména situační vtípy místy fungují a po stránce herecké i vizuální je to několik set tříd výše. Vlastně není čemu se divit: takhle to dopadá, když romantické komedie točí osoba, která si hříchy mládí prožila v éře květinových dětí a volné lásky:) 4/10
Bonusová sázka byla, jestli uloví i nějaké zvířátko.