Pravděpodobně už víte, že District 9 stál kulatých 30 milionů dolarů. Zatímco v Česku by to s přehledem stačilo na financování celoroční tvorby (resp. 15-20 průměrně drahých snímků), běžnému hollywoodskému blockbusteru by to vystačilo zhruba tak na dvacet minut stopáže. Možná... natočit dvouminutový flashback v Já, legenda stálo pět milionů, finále Operace Hacker (autobus zavěšený na helikoptéře) vycuclo z rozpočtu třináct milionů. O platech některých hvězd, na které by byl rozpočet Districtu krátký, raději nemluvě.

Každý se teď přirozeně ptá, jak se to těm čerchmantům povedlo. Z technického, finančního i čistě logického hlediska je přece dneska nemožné natočit v Hollywoodu za podobné peníze film. Tedy pokud v něm nesedí dvě hvězdy dánské kinematografie v jednom pokoji, hrajíc šachy a usrkávajíc čaj. Dokonce i Čína, mající grátis k dispozici celou armádu, spoustu fotogenických památek, kinžálů, kopí a vlasteneckých hvězd, které hrají za pár yuanů, už se pohodlně přehoupnula přes hranici třiceti milionů. Má ten Jackson snad kouzelnou tiskárnu na peníze? Nejdřív kompletní Pán prstenů za rozpočet, ke kterému se skoro dobelhala JEDNA bondovka, a teď tohle. Na následujících řádkách se pokusíme rozšifrovat, jak v době finanční krize vykouzlíte z kůrky chleba sedmichodovou večeři. Snadné to ale není. Je to dokonce tak složité, že jsme vykoumali hned devět důvodů, proč stál District 9 tak málo peněz:

1) Peter Jackson

Bez něj by District 9 nikdy nevznikl. A kdyby vznikl, nedostal by se do kin (Jackson je spolu se Spielbergem a Cameronem pravděpodobně jediným režisérem, který přitáhne diváky do kin sám na sebe, nikoliv na herecké hvězdy). Právě on těch třicet milionů vytáhnul z kapsy a dal je Blomkampovi, stižen pocitem viny ze situace, která se odehrála během příprav Halo. Tuhle kauzu už nebudeme pitvat, důležité je, že většina následujících důvodů je více či méně spjata právě s Jacksonem. Navíc debutujícímu Blomkampovi mohl kdykoliv poradit, tím spíš, že měl s natáčením pod finančním tlakem veliké zkušenosti. Všichni víme, jak začínal, a když si dnes porovnáte produkční kvalitu soudobých blockbusterů, pochopíte, že Pán prstenů je opravdové finanční perpetuum mobile. Dodnes jen málokdo chápe, že do té trilogie New Line Cinema nasypala "jen" 300 milionů a dokázala s nimi dojet do úspěšného cíle. Samozřejmě můžete namítnout, že King Kong stál ohromné peníze a že vyhazovat 100 milionů za Lovely Bones také není nejrozumnější, ale tím spíš je dobře, že se díky produkci Districtu musel Jackson zase spolehnout na trochu partyzánštiny. Jeho peněženka mu za to teď může jen a jen děkovat.

2) Žádní kravaťáci

Snímek produkovala přímo Jacksonova společnost Wingnut Films, která ho jako hotový produkt dodala Tristaru, odnoži Sony, která se specializuje na menší projekty. Ve filmu nehraje žádná velká hvězda a natáčelo se uprostřed Afriky, což znamená, že jediný kdo měl na sobě oblek a kravatu široko daleko byl Jacksonův řidič. District 9 se tak obešel bez jakékoliv studiové byrokracie a s tím souvisejících průtahů a "dobrých nápadů" tzv. poradců. To jsou ti lidé s kufříky, co vás donutí, abyste ve filmu hlavního hrdinu vybavili nějakým roztomilým psiskem. Když to uděláte, navýší rozpočet o dvacet milionů. Když ne, odmítnou promítat váš film v Alabamě.

3) Johannesburg

Co si budeme povídat, natáčení v Africe má velkou řadu výhod - i nadprůměrně placená pracovní síla dostává jen zlomek mzdy frajírků v L.A., za natočení panoramatu po vás nechtějí statisíce a díky častému využívání místních končin pro výrobu videoklipů a reklam je tu dost odborného personálu. Tím ovšem výhody nekončí. Natáčení v ostrém africkém slunci znamená, že snímek je velmi agresivně nasvícen - v tomhle prostředí to zkrátka působí realisticky. Ostré přechody světla a stínu znamenají, že vnímáte méně detailů (vše je přepálené). Což znamená? Že při renderování mimozemšťanů, strojů a dalších legrácek nemusíte pracovat s přehnaně kvalitními modely a ušetříte spoustu výpočetního času a peněz. Takhle se to dělá! Další tisíce dolarů se ušetřily tím, že postprodukce probíhala v kanadském Vancouveru, který poskytuje daňové úlevy nejen za místní natáčení, ale i za pouhou postprodukci. Zatímco 95% záběrů vzniklo v Africe, Blomkamp se dlouhé měsíce trápil v Kanadě, kde pozoroval, jak armáda počítačů mění jeho vizi ve skutečnost.

4) Zázemí

Proč bych platil nájem, když si to můžu koupit? Přesně takhle uvažoval Jackson už v mládí, poháněn zářným příkladem George Lucase, jednoho z mála důchodců, co disponuje vlastní herní firmou, největší trikovou společnosti v byznysu, spoustou filmařského harampádí a pravděpodobně i funkčním Millenium Falconem. Jackson má sice co dohánět, ale jeho WETA občas šlape ILM na paty a nějaká ta kamera se ve skladu taky najde. Vlastně jich bylo rovnou šest, což opět srazilo náklady, stejně jako slib machrů z WETA, že nějakou tu prácičku na Districtu udělají za režijní cenu.

5) RED

Film se komplet natáčel na digitál, jmenovitě šest RED ONE kamer plus dvě Sony EX1. RED se používala na drtivou většinu záběrů (film je ve výsledku stříhán, renderován a exportován v plném 4K rozlišení), EX1 sloužila pro záběry rozhovorů s Wikusovými příbuznými a známými a také se s ní točily dokumentární záběry z interiéru vetřelčí lodi. Prostě ty "méně kvalitní" záběry. Blomkamp chtěl původně použít 16mm kameru, ale nakonec to vzal komplet přes digitál. Rozhodující byla možnost okamžitě kontrolovat záběry. Stačilo odběhnout do speciálního trucku, v jehož útrobách byla střižna (nadupaný počítač, RED čtečka, dva 30" monitory), která na surové záběry v reálném čase aplikovala několik předpřipravených filtrů (včetně šumu, který se ale do filmu dodával až po výrobě triků - tam jsou čistá pozadí a vůbec plochy bez jakékoliv "vady" velmi žádoucí). Elektronika v kamerách dostávala hodně zabrat, v prašném africkém prostředí z nich prý technici každý večer vysypali tolik hnusu, že by s tím zaplnili dva, tři popelníky, ale všechny do jedné to přežily vesele fungují dál.

6) Jednou trikař, pořád trikař

Ve filmu je celkem 600 trikových záběrů, které se dají rozdělit do několika kategorií - mimozemšťani, mateřská loď, mimozemská technika a lidské artefakty budoucnosti. Blomkamp moc dobře věděl, co chce, takže snímek předem rámoval tak, aby svým bývalým kolegům ušetřil práci. Sám profesně vyrůstal v jedné kanadské firmičce na speciální efekty, která se jmenuje Embassy a loni mimochodem dělala na efektech do Iron Mana (měli na starosti ten úplně první oblek, jenž si Tony Stark vyrobil v zajetí). Jenže teď měl pod palcem obra jménem WETA. Což bylo samozřejmě super. Ale jenom chvilku. Zjistil totiž, že veškerou hardwarovou i personální kapacitu si na dlouhé měsíce dopředu zabral James Cameron. A že Avatar prostě opravdu potřebuje každý mozek a každý kus křemíku na Novém Zélandu.

Nakonec se WETA nechala uprosit alespoň k tomu, aby vyrobila kompletní model mateřské lodi, která visí celou stopáž zlověstně nad horizontem (tak trochu jako vesmírné koráby ve Dnu nezávislosti) a vykukuje z každého druhého záběru jako důležitý herec. Snímku to bezesporu dodáva na velkoleposti, ale hlavní trikovou ingrediencí přesto zůstávají samotní mimozemšťani, kterým lidé hanlivě říkají "krevety". Jejich vzezření k tomu svádí, pod jejich roztodivnou fyziognomií ovšem najdete normální člověčí vlastnosti. Možná i proto, že je všechny odanimoval jeden jediný kaskadér. Ten po place pobíhal v motion-capture obleku (známý černý neoprén s milionem pingpongových míčků). Co se týče animace a fotorealističnosti mimozemšťanů, vždy je třeba mít na paměti, že čím méně výtvor připomíná člověka, tím víc jsme k jeho nedokonalosti tolerantní. Přesto jsou kreveťáci neuvěřitelně přirození a navážete s nimi dost možná užší pouto než s huňatým King Kongem nebo slizkým Glumem. Relativní nevyžehlenost prostředí, ve kterém se film odehrává, a neustále těkající kamera zkrátka trochu přehází vaše nároky. A ve výsledku jsou spokojení všichni. Dokonce i účetní.

Kanadští kouzelnící z IMAGE Engine vyrobili pro film v krvavém termínu celkem 311 trikových záběrů s mimozemšťany a jejich firma se rozrostla na 110 stálých pracovníků. Hodně z nich promovalo na místní filmové škole, stejně jako před pár lety Blomkamp. Ano, jeho první volbou byla WETA, ale to mu snad kamarádi odpustili, zvlášť když těm největším, trikařům z Embassy, přihrál ty nejnáročnější scény. Jde o cca stovku záběrů, které se točí hlavně kolem finále snímku, kdy Wikus nasedne do emzáckého brnění a rozhodne se zastavit armádní jednotky. Design exoskeletonu trochu připomíná záporáka z Robocopa 2, zároveň však neztrácí krevetí podobu. V Embassy, stejně jako v IMAGE dřeli do úmoru za směšné peníze, zcela jistě s vědomím, že bude líp, až tenhle film zboří rekordy a oni ho budou moci uvést ve svém portfoliu. Nelze než jim popřát hodně štěstí do budoucna. Nezapomínejme, že WETA začínala asi nějak takhle:

8) Jako živí...

Spoustu peněz ušetřil také look filmu. A nemluvím teď o polodokumentární naraci, roztřesené kameře a levných účesech. Blomkamp cituje v dlouhém seznamu inspirací filmy jako Terminátor (jednička), Predátor nebo Robocop. Prostě takové ty živočišné sci-fi, které kašlaly na CGI a vydaly se cestou modýlků, papundeklů a make-upu. Tohle piplání ovšem dneska stojí hodně času, a tím pádem i peněz. Blomkamp to tedy zkusil s motion capture a snažil se nadesignovat svoje mimozemšťany pokud možno co nejorganičtěji. Prostě chtěl, aby byli hodně bio. Výsledný dojem je natolik povedený, že digitální původ prozrazuje v podstatě jen pohyb ve vypjatějších scénách (běhání, skákání, hromadný útěk), což je něco, co asi nelze v tomto článku vysvětlit. Některá tajemství si zkrátka trikaři nechávají pro sebe. District 9 je tak po trikové stránce, s přihlédnutím k vynaloženým prostředkům, opravdový úkaz, jakkoliv mu škrty občas podrazí nohy (explodující vojáci po zásahu granátem či výbojem, efekty mimozemských zbraní, rušivá digitální krev).

9) Virál vyhrál

Třicet milionů rozpočtu je samozřejmě pouze položka nákladů na samotnou výrobu filmu (preprodukce, produkce, postprodukce). Je nutné k ní ještě přičíst pár milionů na výrobu kopií a jejich distribuci a v neposlední řadě také marketingové výdaje. Ty mohly v případě Districtu snadno dosáhnout výše zveřejněného rozpočtu, což je ale pořád zhruba 3-4x méně než peníze vynaložené na propagaci studiových blockbusterů. Proč je pravděpodobné, že marketing District 9 nestál méně? Plakáty a billboardy zasypaly města, oficiální web byl velmi komplexní a navzdory kombinaci progresivních metod marketingu (virální weby, Twitter kampaň, objíždění conů), se to prostě vždycky musí nějak zaplatit. Na partyzánštější metody ale upomínají i samolepky (viz obrázek), jejichž českou verzi jste už možná také potkali. Záchodové se k nám bohužel nedostaly, ale lidové tvořivosti se meze nekladou. UPDATE: Tak podle diskuze dorazily. Takže užívejte a lepte dosyta!

District 9 je eRková sci-fi, která si díky všem zúčastněným vymohla nejen na internetu slušné echo už během natáčení. Všechno kolem filmu se dařilo držet pod pokličkou - novináři nevěděli koho mají zpovídat, protože ve filmu nehrála žádná hvězda, do Afriky se nikomu nechtělo, Jackson nezvedal telefony a jediná Blomkampova fotka byla tak rozmazaná, že se pochybovalo o tom, zda to není Jacksonovo alter-ego - což jenom přispělo k velkému očekávání. Producenti museli vsadit všechno na první víkend. Nikdo nepočítal s tím, že film vydělá za první tři dny 37 milionů dolarů, tím méně pak, že o druhém víkendu bude propad tržeb pouhých 51 procent. Lepšího výsledku dosáhly během léta pouze dva filmy - Abramsův Star Trek (48%) a Tarantinovi Pancharti (49%).

Z výše uvedeného je jasné, že k podobné konstelaci dochází jen jednou za čas. Čekají nás Další Blomkampové? Určitě. A další podobné projekty? Možná. Sci-fi se letos neuvěřitelným způsobem oklepala a poslala na střídačku dokonce i comicsové filmy. Problém na který District 9 upozorňuje však zasahuje všechny žánry. Jedná se o chybějící midstream - o filmy s průměrným rozpočtem, které by vydělávaly slušné peníze a dávaly příležitost mladým talentům nebo áčkařům, kteří po jednom průšvihu sestoupili o ligu níž. Něco takového v dnešním systému zcela chybí. Podle MPAA průměrný studiový snímek stojí 70 milionů dolarů. Kdy jste naposledy viděli film s podobným rozpočtem? Možná tak první Matrix, ale to bylo zjevení v době, kdy bondovka (Jeden svět nestačí) stála o dvacet milionů víc než Epizoda I (115 milionů) a sto milionů dostával dokonce i Tim Burton (Ospalá díra).

Jaká to funguje dnes? Oscarová dramata a romantické komedie stojí 30 milionů, případně 40 milionů, když v nich hrají osvědčené kapacity (Reese Witherspoon, Sandra Bullock, Kate Hudson a nově i Katherine Heigl). Indie věci jako Juno nebo debuty jako Michael Clayton se vejdou do dvaceti milionů... pak dlouho nic a nastupuje Fox se svými úspornými blockbustery za 110 milionů dolarů (Smrtonosná past 4.0), přičemž minimum pro opravdový blockbuster nebo jeho sequel začíná až někde u 150 milionů. Mezi tím je šedé území, které dřív využíval např. Adam Sandler (jeho filmy pravidelně stojí kolem 70-80 milionů), ale s tím je asi po Funny People konec, protože Sandler už od dob Kliku moc netáhne.

Situace je to občas až směšná, protože v produkci jsou zjevně filmy, které přímo křičí o rozpočet kolem 80 milionů (Next, Proroctví) a seškrtávání někam k 50 milionům jim zjevně ubližuje. Náročný žánr jako sci-fi pak samozřejmě nemá šanci, protože musí jít buď do radikálních úspor (Černočerná tma, Serenity, District 9) nebo se přizpůsobit mainstreamu, mít štěstí a vyfasovat rozpočet od 100 milionů nahoru. Bylo by snadné tvrdit, že za všechno mohou comicsy, jejichž produkční náklady jsou na rozdíl od dříve panujících akčních filmů nesrovnatelně vyšší, ale celé je to trochu složitější. A kvůli vysoce kompetitivnímu prostředí to nemá řešení. Spirálu může zabrzdit jen pokles zájmu publika. Jenže vykládejte to Michaelu Bayovi, jehož Transformers 2 za první víkend vydělali 155 milionů (s extra svátky pak těsně přes 200). Tady pomůže jen léčba šokem. I proto buďme vděčni za ty okamžiky střízlivosti v podobě Districtu 9 a jemu podobných.