No jako Hanz Landa je super zahraná postava. Jak se tam vrhne na tu herečku, to je super scéna. Jinak mi tam v tom filmu vůbec neseděla hudba, ani žánrově, ani výběrem tracků, které mi nepřišly kvalitou nic moc.

U minulých Tarantinových filmů (s vyjímkou Gaunerů) jsem si vždycky říkal: "Jo jasně, kult, výborní herci, silná atmosféra." ale nikdy jsem se u nich doopravdy nebavil. A to přišlo až teď s Basterds. Je to první Tarantinův film u kterého jsem nezažil moment, že bych se nudil. A to mu dává zatraceně hodně bodů k dobru.

Tvé příspěvky jsou něco, co jsem za desetiletí na internetu jeste nevidel. Neber to prosím jako urazku, to vubec ne. Myslim si, ze vetsina veci, co rikas nikoho nezajima a kazdy hodnoti spis jak ho ten film bavil.
btw buj dobrej kamos rikal, ze ten film je nuda, tak na neho nepudu.

ten film bol ako zly spriptiz kde ja sice tanecnica pekna ale odhadzuje satstvo metodov jeden kus...potom dlhooo dlhooo poskakuje a nic sa nedeje....a ked to takto zopakuje viackrat tak uz je ludom defacto jedno co podtim vsetkym ma
a to ze to bol zly strip co citam si uvedomuju vsedci ale jedny veria ze ta pekna stripterka je studentka mediciny a takto si zaraba na skolne....ta druha skupina respektive minorita zase ma teoriu ze ide o blbu ale pekne zensku ktora si uvedomuje ze takto si asi zarobi proste viac nez keby makala v obchodaku..

Ne, přesně to NENÍ podstata "každej solidnej filmovej kritiky", spíš je to pro mě esence každé špatné filmové kritiky. :) Solidní filmová kritika hodnotí to, co ve filmu je, ne co tam chce mít (protože je mi úplně fuk, co tam recenzent chce mít). A to je asi i problém toho, v čem se rozcházíme u Panchartů...

1) Epika neznamená motivace postav. Čistě epické příběhy jsou často nejméně motivované, protože teoreticky (ve skutečnosti naprosto výjimečně) postrádají dramatické momenty, které k tomu dávají nejvhodnější prostor, pokud chtějí.

2) Pancharti nejsou epičtí skoro vůbec, naopak pracují skoro s čistou dramatičností (dlouhé scény skoro v reálném čase). Epičnost lze nalézt snad jen v časových skocích mezi kapitolami, které jsou s výjimkou prvního spíš minimální, a pak v jedné "dokumentární vsuvce" se Stieglitzem. Závěrečný paralelní montáž nepovažuji za epickou, jen se zmnožují dramatické linie.

3) Panchartii nejsou zpočátku dominantní, když se první objeví Shoshana... pak Pancharti, a pak zase na dlouho Shoshana. Nevím, co je na tom chybného... ty dvě linie se dynamizují a navíc se tím stává ještě absurdnějším ten příběh - dva dělají totéž a jednomu bez druhého by to možná nevyšlo tak úplně, ačkoli o sobě neví (navíc chvíli není zřejmé, že jsou to dvě oddělené operace).

4) Ta "ženská pomsta" je jiná než v Kill Bill, protože tady se jde od konkrétního k obecnému (od osoby k principu), kdežto v Kill Bill se se šlo od obecného (všichni kolem těch sviní musí zemřít) ke konkrétnímu (Bill). Ve výsledku to nemá nic společného, takže bych nepoužil "další".

4) Vůbec Pulp Fiction i Kill Bill fungovaly ÚPLNĚ JINAK než Pancharti, není hra jako hra. Pancharti jsou vlastně z hlediska Tarantinovy tvorby úplně nový model, výrazně nepodobný ničemu předtím. Fakt, že postavy mluví a narážejí na popkulturu, je spíš povrchová podobnost - jediná strukturálně srovnatelná scéna z celé předchozí tvorby je Julesova a Vincentova návštěva těch zlodějíčků. U Billova rozhovoru s Nevěstou na začátku dvojky už víš, jak to dopadne, takže to funguje jinak.

Do téhle debaty se mi nechce moc míchat, jen mě zaráží pár věcí... napíšu je, kdo si je bude chtít přečíst, přečte si je. A pak jdu zase něco dělat. :)

Kde se bere předpoklad, že dobrý film by měl mít "dobře napsané postavy" (co to je? nemohou být postavy jen figurky ve hře? proč to lpění na nějakých ideálních modelech?)?

Proč pořád pracujete s nějakým škatulkováním na různé "-fily" (Tetsuo odpustí :). Fakt, že se například mně většinou líbí filmy, pod kterými je podepsaný Tarantino, nemění nic na skutečnosti, že jeho samotného považuji za neuvěřitelného zmrda, celý ten kult osobnosti je extrémně trapný a jediné, co mu nelze upřít, je neskutečná encyklopedická (a zkušeností - s těmi filmy) "sčetlost". Kdysi jsem míval Tarantina docela rád, ale už dost dlouho ne a k Panchartům jsem přístupoval s velkou nedůvěrou. A rozhodně se mi nelíbí být do nějaké škatulky řazen (a myslím, že jiným, kterým se to líbí ne proto, že to natočil Tarantino, ale ze spousty jiných např. estetických důvodů).

Mluvit o Panchartech jako o nějaké "poctě" je podle mě dost zjednodušující... Kill Bill 1 je pocta, Auto zabiják je pocta - jsou to pečlivě nastudované kompiláty. Ale Pancharti jsou spíš "godardovský" (v některých věcech, je to spíš přiblížení než seriózně míněné srovnání) umělecký film (v určitém specifickém významu). Nabourává otevřeně (a vzhledem k vypuštěnému ze scénáře velmi pravděpodobně i záměrně) klasické motivační modely (ten film skoro žádné motivace postav nemá, i ta Shoshanina je spíš uměle vybudovaná), nabourává celistvost příběhu a jednotného vyprávění. Proč by mělo být něco dost možná míněného jako záměr považované za nesplnění předpokladů (dobře napsané postavy, dobrý příběh atp. - navíc nevím, co to je a kde se u toho všichni shodnou)?

Je to spíš encyklopedie možných přístupů k budování scény (a nejde o pointy, ale o výstavbu té scény jako celku). Už to nelze přiřadit k tomu, že tohle je z filmu A a tohle z filmu B - navíc ta hudba je často spíš matoucí. Má tam dvě zdánlivě leoneovské scény, ale jako Leone je pouze snímá - Leone by ale nikdy nezajel pod podlahu nebo by nepojímal vycházení chlapa z jeskyně jako z ekohororu.

Myslím, že Panchartům nejvíc ubližuje právě ta snaha je přirovnávat k nějakým vzorům, jak k tomu vybízely oba filmy Kill Bill. Pancharti snímají scénu A jako z filmu B, ale vyprávějí ji jako z filmu C, přičemž to spojení je zcela autonomní nový celek, žádná citace. Minimálně od konce padesátých let je to naprosto seriózní přístup originální umělecké práce (nehledě na to, že přesně takhle se film vyvíjel - někdy použil něco z něčeho jiného, ale použil to jinak - viz ruští formalisté a jejich přejímání amerických vzorů, které zase čerpaly z evropských zdrojů atp.).

Dost důležité je znát i dějiny kinematografie - a to ne kvůli tomu, aby byl odhalen "nějaký odkaz", ale třeba kvůli tomu, že to determinuje plné pochopení scény (resp. většiny scén). Proč vypadají, jak vypadají - i v tom může být zábava, dobrodružství a hra. Jak opravdu vypadala německá kinematografie před Goebbelsem a po něm, jak točil Pabst a jakou roli v těch filmech měla Riefenstahlová (a jak se tyto role postupně proměňovaly) - to vše v tom filmu má svou roli. Dobré je znát konvence zobrazování a chápání hvězd (jako když k jedné německé hvězdě přijde chlapík se jménem hvězdy německého němého období na čele), typy snímání, konvence střihové skladby... jak se pracuje s davem a s prostorem. To jsou podobné hry dovolené jen v souvislosti s velkými tématy (Potomci lidí, Rekviem za sen), ale nemohou tvořit film, který dějiny války nahrazuje dějinami kinematografie (což mi přijde mnohem zábavnější než velká - banální - témata výše uvedených filmů)? To vám nepředsouvám, jen se mi ta vaše argumentace tak jeví (ve vztahu k těm filmům výše a přinejmenším pozici prvního z nich na MZ).

Tvrdit, že je fuk, že výše uvedené neznáte, pokud je ta scéna nudná, je dost bizarní argument. Ta scéna může být nudná leckdy právě proto. Musí všechny scény fungovat jako "v amerických filmech" (aby významy plynuly z nich samých, vše bylo jasné a daly se správně prožívat)? A už vůbec nevím, proč by to měla být podmínka dobrého filmu. Nejde o to, že/zda to "Quentin dokáže", ale že to možná prostě dokázat nechtěl (pokud už přistoupím na tu praštěnou hru s autory). Ty postavy jsou naprosto záměrně ploché - a třeba ve scénáři, co teď vyšel a porovnával jsem to, jsou mnohé motivační linie jasně vysvětlené (např. Shoshanina). Ale ve filmu to očividně vypustil, takže mu to nepřipadalo důležité, motivovat postavy... Ostatně Landovy zvraty jasně naznačují, že všechno je stejně jen hra.

To jsem nenapsal, abych vás přesvědčoval o tom, že se vám to musí líbit, to ostatně nemusí nikdy žádný film. Ale že ty odsudky proti tomu filmu jsou vedené v rovině argumentace: není tam to, co jsme tam chtěli mít, a Tarantino jen onanuje sám nad sebou a nevíme, proč by nás nějaké citace měly zajímat, protože nás to stejně nudí. Sorry, ale to není dvakrát košer. Už kvůli tomu, jak moc se k tomu filmu přistupuje jako k dílu někoho konkrétního a málo jako k dílu samostatnému. Samo tvrzení, že někdo ve filmech exhibuje, je imho naprosto praštěné. Kua, kdo z "autorů" to nedělá? Tarantinovy filmy nejsou o nic míň exhibiční než Ejzenštejnovy, Murnauovy, Wellesovy, Scorseseovy nebo třeba De Palmovy (který mimochodem za celou svou kariéru dělá to, co se přisuzuje Tarantinovi, mnohem výrazněji a mnohdy i vyprázdněněji) - a to jsem jen hodil do placu pár jmen. Já tomu prostě nerozumím - a opět říkám: neobhajuji Tarantina, jehož mediální prezentace je vrcholně dementní, obhajuji přístup, který na tohle nebude brát ohled a pokusí se vyjít filmu vstříc. Vy děláte to, že si film představíte předem a pak ho srovnáváte s tím, jak MĚL vypadat (nebo jak vám v průběhu filmu připadá, že DÁLE MĚL vypadat), ne s tím, jak skutečně vypadá a proč.

Ach jaj....pustat sa tu do debaty o tom, ze "Quot homines, tot sententiae" mi pride rovnako spiatocnicke, ako chciet v dnesnych casoch svietit iba ohnom, ale v zaujme nezabudnut ako sa skrka zapalkou, tak preco nie.... .

K onej videorecenzii - islo o recesiu a srandu, mali sme cas a naladu, tak sme sa zahrali. K mojmu prejavu len tolko - herectvo som nestudoval, nikdy som k nemu neinklinoval, ale ked sme sa uz rozhodli spravit recenziu na Tarantina, tak som si povedal, ze preco pri QT nevyskusat jeho metody...snad len tolko, ze nejde tak ani o jeho filmy, ako o pocetne Q&A, ktore v minulosti poskytol.
Mal som v plane o tom filme povedat este viac, rozobrat tu opojnu siet prepojeni, ktora vo vysledku pre mna od vyborne napisanych dialogov viedli az k synergicky nakazlivo naakumulovanemu vyznaniu velkej lasky k filmovemu mediu. Zial boli stanovene casove limity ako i okruh tem, ktorym sme sa mali vo videorecenzii venovat. Nakolko sa to podarilo, je samozrejme na zhodnoteni Vas, divakov. Za seba som vsak spokojny

A co sa tyka argumentov, dovolim si podotknut, ze nazory jedincov, ktorym sa tu Tarantino nepacil su asi rovnako vyargumentovane ako tie, ktore tvrdia opak. Tvrdenie, ze film nema ani jednu dobre napisanu postavu a nema ani skutocny pribeh je vagne, neurcite a subjektivne, pretoze x-jedincov dalsich moze byt opacneho nazoru.
Ak totiz verim, ze dej sa posuva vo filme z bodu A do bodu B sposobom a prostriedkami, ktore ma dokazu do seba vtiahnut, kauzalne je logicky (vo vlastnom, fikcne vytvorenom svete) tak ten film pre mna pribeh ma.
Ak ma niektora postava presvedci o svojich motivoch konania, prezivam pri jej prejavoch paletu emocii viacmenej v suzneni s tym, ktorym smerom sa uberaju jej pohnutky konania, tak potom je ta postava pre mna dobre zahrana a napisana. Chabe argumenty? Nuz od konkretnych ludi z opacneho tabora som sa tiez lepsich nedockal.

K tym odkazom, ktorymi je aj najnovsi QT film preplneny, len tolko -> pre mna osobne predstavovali aditivnu hodnotu pozitku zo sledovania. Tym primarnym zdrojom nadsenia boli ovsem dialogy a postavy. Ovsem, ked mi nieco pride vo filme vtipne, tak je prirodzene ze sa tomu zasmejem, resp. sa pobavim. Otazka nakolko tie odkazy vo filme su umyselne a autorom zakomponovane je pre mna nepodstatna, pretoze pre mna nepredstavuje zdroj potesenia zo sledovania. Ludsky vytvor v sebe sice nesie pecat svojho tvorcu, ale zaroven sa stava samostatnym utvarom, schopnym suzniet s uzivatelmi vytvoru podla ich vlastnej urovne dosiahnuteho poznania resp. skusenosti.

Na zaver tiez nenapisem nic nove, ale zial stale vystizne:
Povazujem sa za stastneho, pretoze dokazem plne akceptovat nazory ostatnych, aj ked s nimi nemusim suhlasit, resp. mam na danu problematiku (v tejto diskusii nou je pochopitelne film) iny nazor. Na druhej strane sa vsak priznavam, ze nazory ludi, ktori maju nutkanie takmer v kazdom prejave svojho postoja (pretavaneho napr. do podoby komentara) tendenciu zosmienovat nazory opacnej skupiny su pre mna menej zaujimave a s nizkou argumentacnou hodnotou. V podstate sluzia iba ako informacny zdroj o obmedzenosti komentatora a neochote akceptovat iny nazor, nez ten svoj, snaziaci sa tuto neochotu ukryvat za fasadu "byt cool". Tymto si zaroven sypem popol aj na vlastnu hlavu, pretoze k podobne neproduktivnemu a prizemnemu sposobu prezentovania nazorov sa mi zial podari dospiet sem-tam aj dnes. Ovsem, na naprave intenzivne pracujem :) Okrem ineho aj tym, ze si stale pripominam, ze SLOBODA prejavu nazoru znamena PRAVO a nie POVINNOST sa vyjadrit ku vsetkemu.

Já zašel včera podruhé a zapůsobilo to na mě o hodně víc. Byl jsem spokojen už na napoprvé, ale teď už mi to nepřipadalo vůbec tak dlouhé a natažené. Tím nechci říct, aby ti nespokojení šli do kina znovu, ale aby se tomu napodruhé nevyhýbali.

Ale bastard Adrian to na CSFD popisal pekne. Ten jeho uvod ma skoro zhodil zo stolicky

liuk: ved hovorim 15. rokov a stale nic...
ale hadat sa tu nebudem malo by to rovnaky vysledok ako presvecovat svetkov jehovovych o Darwinovej evolucnej teorii