Svět je někdy hodně divné místo. Ještě před půl rokem jsem ohrnoval nos, když mi šéfredaktor jistého nejmenovaného plátku nabízel rozhovor s Elim Rothem, když v pražských ateliérech točil Hostel a dneska vyzobávám to nejlepší z jeho tiskovky, na které se řešily vskutku zajímavé věci. Výraz ohrnovat nos neberte příliš doslovně, tehdy jsem měl Rotha zafixovaného pouze jako rejžu průměrného Cabin Feveru a nečekal jsem, že by mohl v následujících měsících udělat díru do světa... a nakonec z toho rozhovoru stejně sešlo, což mi bylo později líto, protože když jsem překládal jeho audiokomentář ke Cabin Feveru, zjistil jsem, že je to celkem sympatický pošuk.

A teď je tu Hostel, Eli si vykuchal z diváků dvacet milionů za první víkend a každý mu teď cpe mikrofon do sanice. Mladý rebel ale zjevně nijak nezpychnul a jeho dalším projektem bude jen o málo dražší Hostel 2, který chce Lionsgate pošoupnout do výroby co nejdřív, doufaje tak, že zopakuje úspěch Saw/Saw II. Eli se nebrání... dokud ho nechají točit krvavé horory podle jeho gusta, upíše se klidně i ďáblu. S velkou pravděpodobností se vrátí točit do Prahy, protože o místních lokacích a hercích se zmiňuje v rozhovoru velmi pochvalně. Tady je to nejlepší, co jsme z tiskovky chytli:

Věděl jste, že natočíte právě Hostel?

Bylo mi jasné, že to bude v tomhle duchu. Cabin Fever byla zčásti šíleným experimentem a díky šuškandě a masivní internetové kampani se nám nakonec povedlo z filmu za půldruhého milionu vytřískat celých 100 milionů. Ne že bych se na tom nějak napakoval, dostal jsem cca 4 dolary, ale nestěžuju si. Najednou se mi otevřela spousta dveří a já nevěděl co dělat. Spousta nabídek, spousta nápadů. Najednou jsem měl na stole patnáct projektů a připadal jsem si jako ta dvojka magnetických psů, kterou když správně postavíte, tak začne zběsile rotovat. Tomu jsem se chtěl vyhnout a tak jsem zašel za Quentinem Tarantinem. Tomu se Cabin Fever hrozně líbil a jednou mě pozval k sobě domů a koukali jsme na klasické béčkové horory. Bylo to super, jako zamlada... Quentin je prostě pořád ještě takový přerostlý geek.

Pak jsem se mu svěřil, že tak nějak nevím kudy kam. Studia mi nabízejí vlastní filmy, sám mám pár nápadů a nevím, jak to rozseknout. Zeptal se, na čem aktuálně dělám a já mu nadhodil pár nápadů. A když došlo na Hostel a já mu to dopověděl, na chvilku se odmlčel a pak jenom řekl: To si kurva děláš srandu, ne?

Nic úchylnějšího prý v životě neslyšel. A že to prý musím natočit. "Natoč si to hezky levně, za nějaký tři miliony, klidně si odjeď do Evropy, ať tě zbytečně neoblejzaj producenti. Tohle musí bejt zvrlá dvouhodinová jízda." Pak naznačil, že to může být moje variace na filmy Takashiho Miikea... taková inspirovaná americká hororová klasika.

Začal jsem nad tím přemýšlet, nad tím že jen málokdo má takové zkušenosti s natáčením nízkorozpočtových hororů jako já. A tak jsem se naštval, zavřel se v kůlně a vypnul telefon. Za pár hodin byl na světě námět, který jsem ukázal kolegům ve svojí produkční firmě Raw Nerve. Jeden z nich má na svědomí scénář k Evil Dead II. Oběma se to líbilo a přidali pár skvělých nápadů. Za dva týdny byl na světě ucelenější námět a ten jsem odnesl Quentinovi. Ten byl víc než nadšený a chtěl to rovnou rozjet. Souhlasil jsem a tak přišel na řadu Quentinův blbotest.

Chtěl projet celý scénář a označit věci, které nemají příliš společného s realitou a mohly by se stát jen ve filmu. Příklad: Přivážete maníka ke křeslu a chcete, aby se nedostal z pout. Tak mu rovnou useknete ruce. Jenže to by vykrvácel... takže blbost, musíme to upravit. Ufikneme mu jenom prsty, to by mohl přežít. Takhle jsme projeli celý film a přidali pár chuťovek, které nešlo odmítnout. Výsledek působil hodně uvěřitelně.

Quentin se chtěl podílet i na natáčení, ale my jsme točili v Praze zrovna v době, kdy musel režírovat finální epizodu seriálu CSI. Takže se objevil až ve střižně, kde jsme s Georgem Folseyem stříhali. Pro Quentina je Folsey bůh, protože stříhal filmy jako Americký vlkodlak v Paříži nebo Záměna. Sedl si k nám a zeptal se, jestli může přiložit ruku k dílu. Přímo sršel nápady a hodně nám pomohl výslednou podobu filmu doladit.

Quentinovo nadšení mi zkrátka pomohlo se rozhoupat. Byl to můj druhý film a ten první si vedl opravdu dobře, trochu jsem se bál, abych si to nepodělal. Člověk chce, aby si jeho druhý film vedl v kinech dobře a zároveň chce natočit něco, na co bude pyšný. Co mu bude připadat jako krok vpřed.

A jak jste vlastně přišel na ten námět?

Za tím stojí rozhovor s Harrym Knowlesem, šéfem AICN. Bavili jsme se jednou o úchylárnách, co jsme našli na internetu. Povídal jsem mu o chlápkovi v Texasu, co vám za pár babek půjčil kulomet a nechal vás lovit v lese lvy a další exotická zvířata, co nakoupil od pašeráků. Aby vás nechal vychutnat skutečný lov. FBI s ním udělala krátký proces. Říkal jsem si, kdy se dostaneme k tomu, že se takhle budou lovit lidi. A Harry odvětil, že něco takového na internetu našel. Jedna thajská stránka nabízela za deset tisíc dolarů "legální vraždu". Prostě jste přišli, oni vám dali bouchačku a vy jste střelili chlápka do hlavy. Maník s tím souhlasil, protože věděl, že jeho rodina dostane podíl a že kdyby do toho nešel, tak by stejně umřel hlady. Možná je to celé velká kachna, ale ty stránky a objednávací systém, všechno vypadalo zatraceně realisticky. A i kdyby to byla fikce, je to jedno, už to že to někoho napadlo je dostatečně zvrhlé.

Někdo to vymyslel a moc dobře věděl, že existují lidé, kterým už běžné adrenalinové sporty nebo rozhazování peněz ve Vegas připadají nudné a zaplatí slušnou sumu peněz za to, aby zkusil něco trochu ostřejšího. Znám tyhle typy a proto mi podobná aktivita přišla zatraceně věrohodná. Vejít do anonymní místnosti a někoho zastřelit, bez jakýchkoliv následků. Je to až tak neuvěřitelné? Kdybyste jen věděli, za čím vším američtí turisté do Evropy jezdí. Stačí se podívat na Amsterdam.

Chtěl jste mít svůj film v Miikeho stylu?

Trochu. Ale není to tak, že bych si zbůhdarma rozšiřoval fandovskou základnu. Snažil jsem se jen co nejlíp odvyprávět daný příběh. Nikdo netočí Miikeho filmy tak dobře jako Miike. Nesnažil jsem se mu konkurovat, chtěl jsem natočit super horor sám za sebe. Když se podíváte hodně pod pokličku, je film dost ovlivněný filmy jako Audition nebo The Vanishing, ale ne v tom smyslu jako Cabin Fever, který byl poctou klasickým americkým hororům ze 70. a 80. let.

V Cabin Fever jsem odkazoval na klasické filmy imitováním konkrétních záběrů. To už je ale za mnou, pro Hostel jsem se snažil točit svůj vlastní film, bez těhle berliček. Šel jsem po instinktu a převáděl do reality to, co se mi honilo hlavou. Měl jsem jasnou představu jak to natočit.

Nechtěl jsem navíc v Miikeově stylu natočit co nejbrutálnější film jen proto, že můžu. Tohle nemělo být něco jako Ichi the Killer 2. Chci, aby lidi cítili, že jsem se v ničem neomezoval, ale zároveň pochopili, že jsem se chtěl vyhnout NC-17 ratingu. Mám Miikeho styl rád, ale je to jeho styl. Já chci točit klasické americké horory, které se jen lehce inspirují u konkurence.

Jak se vám sháněly herečky?

Měli jsme konkurzy v Praze, na které přišlo asi 400 holek. Barboře Neděljakové se nevyrovnala žádná. Ani zdaleka. Připadalo mi to, jako by do místnosti vstoupila mladá Monica Bellucci. A pak bych chtěl ještě zmínit Louise Fletcher, která je opravdu kouzelná. Žádný prototyp krásky z L.A., takové typy jsem nechtěl. Pryč se silikony. Barbora byla navíc chápavá a třeba scénu na baru pochopila okamžitě. To jak flirtuje s hlavním hrdinovou a vy nevíte, jestli je sjetá nebo ho jen tak šuká očima... chemie mezi nimi je neuvěřitelná a já měl štěstí, že jsem na ní narazil.

A v Česku jsme sehnali i další fajn herce. Třeba Jan Vlasák hraje holandského obchodníka, říkali jsme mu Hannibal Czechtor. Většinou hraje spíš na divadle, ale tuhle roli vzal a byl naprosto dokonalý. Má oči jako dva lasery. Navíc byli všichni hrozně přirození. Většina filmařů točí v Praze filmy z amerického prostředí a pak všechny místní herce předabuje. To jsem nechtěl. Nechal jsem děj odehrávat v jejich prostředí, takže nemuseli skrývat přízvuk a všechno to nádherně šlapalo.

Hodláte se věnovat studiovým projektům?

Určitě mě to zajímá, ale popravdě jsem teď trochu na vážkách. Natočil jsem dva filmy, které jsem si zároveň i napsal, napůl i sestříhal a mohl jsem mluvit i do marketingu. Měl jsem nad nimi totální kontrolu. Samozřejmě pokud by mi někdo nabídnul čtvrtého Indiana Jonese nebo i čtvrté Porky´s (populární teenagerská série, praotec Prciček -pozn. red.), asi bych po tom skočil. Ale zároveň doufám, že tenhle film mi pomůže se dostat trochu výš. Jednou možná budu mít podobnou svobodu jako Quentin nebo Robert Rodriguez a budu moct natáčet filmy za 40-50 milionů dolarů, aniž by mi do toho kdokoliv kecal. To by se mi opravdu líbilo. Tam ale ještě nejsem, takže si teď budu muset výběr dalších projektů setsakra rozmýšlet.