Co dodat k předávání českých filmových cen? Jaroslav Dušek na postu moderátora se asi deset minut snažil, ale rádoby oscarovou show brzy rozkradla snaha být originální. Slepý pianista Roberto, hluchoněmý překladatelský tým, revoltující (Pavel Landovský), konsternovaní (Bolek Polívka) nebo rovnou nechápající (většina francouzských tvůrců reprezentujících Edith Piaf) nominovaní, kteří se vždy sešli pohromadě na pódiu, aby někomu, případně sami sobě, předali sošku. Bylo to chaotické, dokonale nenacvičené a když se Jan Budař "jako by zapomněl na záchodě", vkrádala se do hlavy myšlenka, jestli bychom si také neměli odskočit.

A zjevně to nebyl nejhorší nápad, protože Roberto krom piána zaútočil i bongy, zpěvem a slovenskou rusovštinou. Nebo něčím podobným. Když se k tomu přidala bizarní asistentka Ivan(a), průšvihy ve střihu a zvuku nebo Zdeněk Mahler s močopudnou historkou, přáli jsme si odejít na WC znovu. Zase promarněná šance? Alespoň jsme stihnuli Daniela Bártu, který se všemi silami snažil vklínit mezi zbytek osazenstva na pódiu, aniž by byl opravdu postižený. Nevím, jak to říct slušně. Úsměv mrzl i v sále a sporadický potlesk naznačoval, že dramaturgie večera šla ke dnu ještě před první klapkou. Výsledky nakonec byly tím nejméně důležitým aspektem večera, protože se předávalo ve spěchu a děkovačky měli připravené snad jen Svěráci.

V českém ranku to byla spravedlnost pro všechny (Tajnosti za film, Vratné lahve za režii), všechny své kategorie pak celkem nepřekvapivě ovládla Edith Piaf. Daniela Kolářová se zřejmě trochu vztekala, ale naneštěstí jsme to neviděli. Žádná z hereček totiž nedorazila. Trapas? Jeden z mnoha. Kdo neviděl, neuvěří. Kdo viděl, těžko mi bude vyčítat, že neumím slovy popsat atmosféru večera. Plakal jsem smíchy, tuhnul v šoku a nakonec si postesknul, že si všichni budou dělat legraci z celé naší zemičky, nikoliv jen z mušketýrsky vlasatého Vachlera, který v závěru rozlil do skleniček sodovky a přirovnal diváky ke Gándhímu. I zástupce Magnézie v tu chvíli musel popřemýšlet, jestli ten tučný šek na podporu české kinematografie napřesrok podepíše. Na shledanou za rok? Vachlera se zřejmě nezbavíme, stejně jako Zdeňka Trošky, takže nezbývá než doufat v Robertův návrat a další kvalitativní sešup. Ať se baví alespoň ti nejškodolibější z nás.

Cena za celoživotní dílo
Vojtěch Jasný 

Nejlepší nerealizovaný scénář (SAZKA)
Zdeněk Mahler (Nokturno)

VÝSLEDKY:

Nejlepší film
Vratné lahve
Tajnosti
Václav

Nejlepší režie
Vratné lahve (Jan Svěrák)
Tajnosti (Alice Nellis)
...a bude hůř (Petr Nikolaev)

Nejlepší scénář
Vratné lahve (Zdeněk Svěrák)
Tajnosti (Alice Nellis)
Václav (Marek Epstein, Jiří Vejdělek)

Nejlepší herec v hlavní roli
Václav (Ivan Trojan)
Vratné lahve (Zdeněk Svěrák)
Tajnosti (Karel Roden)

Nejlepší herec ve vedlejší roli
Václav (Jan Budař)
Vratné lahve (Pavel Landovský)
ROMing (Boleslav Polívka)

Nejlepší herečka v hlavní roli
Tajnosti (Iva Bittová)
Edith Piaf (Marion Cotillard)
Vratné lahve (Daniela Kolářová)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli
Tajnosti (Martha Issová)
Gympl (Zuzana Bydžovská)
Medvídek (Anna Geislerová)

Nejlepší kamera
Vratné lahve (Vladimír Smutný)
...a bude hůř (Diviš Marek)
Tajnosti (Ramunas Greičius)

Nejlepší zvuk
Edith Piaf (Laurent Zeilig)
Vratné lahve (Jakub Čech, Pavel Rejholec)
Tajnosti (Viktor Ekrt, Marek Hart)

Nejlepší výtvarný počin
Jedné noci v jednom městě (Jan Balej - výtvarník)
...a bude hůř (Petr Pistěk a Tomáš Kučas, Martin Novotný - architekti + výprava)
...a bude hůř (Simona Rybáková - kostýmy)

Nejlepší hudba
Václav (Jan P. Muchow)
Edith Piaf (Becky Bentham, Edouard Dubois, Christopher Gunning)
Tajnosti (Buty)

Nejlepší střih
Vratné lahve (Alois Fišárek)
...a bude hůř (Jiří Brožek)
Tajnosti (Adam Dvořák)