Čas od času vám slíbíme nové rubriky, ale nikdy vám neprozradíme, co můžete čekat. Neděláme to proto, že vás chceme mučit, děláme to proto, že někdy ani my sami nevíme, co nás cestou necestou napadne. A pak jednoho dne třeba koukáme na film s Queen Latifah a protože náš mozek chce vyskočit z hlavy, začne se v něm místo analýzy jednotlivých záběrů (kdo by chtěl řešit repliky té přerostlé afroamerické holčiny) rodit něco nečekaného. A tak se můžete přivítat s novou pravidelně nepravidelnou vychytávkou, kterou jsme nazvali v duchu westernů.

Smysl je prostý a naznačili jsme ho už v jednom ze starších blogů. Občas člověka zamrzí jakým směrem se Hollywood ubírá. Osvědčené tváře předčasně mizí v propadlišti dějin, novodobí loseři naopak díky nešťastným vesmírným konstelacím šplhají v žebříčcích nebezpečně daleko. Spravedlnost je slepá, na papíře jí ovšem můžeme trochu pomoct. Most Wanted je o hercích a režisérech... neputujeme za nimi do muzea, jen nám vadí, že si teď vybírají oddechový čas. Proto vypisujeme odměnu za to, aby je někdo dostal zpátky před kameru. Zpátky do kina. Zpátky k nám. Temnou stranou Síly je v tomto případě sekce Most Hated, kde jde o prosbu zcela opačnou. Některé režiséry a herce by měl osud uklidit na golfová hřiště, do zaplivaných barů nebo do tenat finančního úřadu. Nejsme zastánci brutálních praktik hollywoodských "čističů", ale pokud vás napadne, jak některému z adeptů osladit život, uvítáme v komentářích jakékoliv doporučení.

Pokud jste to pořád ještě nepochopili, nebojte se zhltnout další řádky. I James Bond se učil za pochodu a maturitu měl dvakrát za jedna. Respektive za nula.

Most Wanted Režisér: Chuck Russell

Naposledy spatřen: Král Škorpión (2002)
Známí komplicové: Jim Carrey, Arnold Schwarzenegger, The Rock

Režiséři odcházejí na dočasný odpočinek často. Každý jejich projekt je velkou výzvou, která jim v lepším případě zabere rok a půl, v horším pak třeba pět let (Spidey pro Sama Raimiho, LOTR pro Petera Jacksona). Není divu, že občas potřebují vypnout, každý není robot jako Steven Spielberg nebo Ridley Scott, aby tři dekády plodil co rok, to film. James Cameron i David Fincher se po dlouhých letech "flákání" s fanfárami vracejí, Chucka Russella by asi nadšený dav nečekal, ale přesto po něm zůstala velká díra. V roce 1987 debutoval třetí Noční můrou v Elm Street, jedním z nejlepších dílů celé série, o sedm let později natočil jednu z nejpovedenějších comicsových adaptací vůbec, šílenou Masku s Jimem Carreyem, které redefinovala počítačové 2D efekty (stejně tak Noční můra přinesla značný posun v tehdy se rozpínající oblasti digitálních optických efektů) a v roce 1996 stál u jednoho z posledních poctivých akčňáků Arnolda Schwarzeneggera.

Likvidátor je plný známých ksichtů, dobrých hlášek a poctivého řemesla. To ostatně Russell předvedl i v Králi Škorpiónovi, jehož z podřadného spinoffu k Mumiím povýšil na sympatickou béčkovou řež, ve které se nešetří humorem. Už za to, že svět přesvědčil o hereckých kvalitách Dwaynea "The Rock" Johnsona by si zasloužil nějaký pořádný projekt. Jenže letos už to bude šest let, co si užívá profesního důchodu. V pětapadesáti je tenhle zběhlý akční rutinér s citem pro to, co si fandovská duše žádá, pořád ještě příliš mladý, než aby se stahoval do ústraní. Přitom ještě v roce 2002 chtěl točit adaptaci jistého kung-fu comicsu a byl plný optimismu. Dalo by se o něm spekulovat snad u každého projektu, který trochu zavání akcí, ale Chuck jako by se propad do země. Pomozte nám ho znovu vydolovat. Svět potřebuje bezmozkovou zábavu a Chuck ji uměl jako málokdo.

Jaké jsou šance? Překvapivě slušné. V preprodukci je teď comicsová adaptace Mandrake, o kouzelníkovi, který používá své eskamotérské schopnosti v boji se zločinem. Russell je u ní už pár týdnů uveden jako režisér a natáčet by se mělo v Číně a Americe už začátkem jara. V hlavní roli se objeví Jonathan Rhys Meyers.

Most Wanted Herec: Jean Reno

Naposledy spatřen: Rytíři nebes (2006)
Známí komplicové: Luc Besson, důvěřiví američtí producenti

Aby bylo jasno, nestačí nám, když někdo přitáhne Jeana Rena. Teď myslíme toho, co hraje sedláka v Růžovém panterovi nebo žabáka ve Spláchnutým. Chceme starého, dobrého Rena, co po nepřátelích střílí velkým kvérem a když mu dojdou náboje, narve jim do kalhot kredenc po babičce a vyhodí je z okna. Narodil se v Casablance, proslavil se ve Francii, ale Hollywood mu vypálil do slibně rozjeté kariéry ty nejhorší vrásky. Že radši nezůstal pod křídlem Luca Bessona, který z něj udělal kultovní artikl ve filmech jako Leon nebo Brutální Nikita. A navrch přidejte ještě Magickou hlubinu, kde sice Reno nikoho nezabije, ale všechny přesvědčí o tom, že umí hrát i bez bouchačky. A že miluje špagety. Hrozně moc. Jeho srdce patří Francii, kde přebíhá od komedií (Návštěvníci, Drž hubu!) k akčním rolím (Purpurové řeky I a II) a občas se zastaví na půl cesty (Wasabi). Když přišel do Hollywoodu, mohli jsme si jeho drsňáckou persónu užít v Mission: Impossible (podle klasických regulí musel hrát záporáka) a ve stopovém množství i v Godzille. Jenže pak přišel Růžový panter, film který udělal totálního blba i z Jasona Stathama, a Šifra mistra Leonarda, ve které je Jean Reno také trochu za prosťáčka. Ani v jednom z těch filmů nemá vousy (a vzít Renovi vousy, to je jako vzít Michelangelovi dláto a štětec) a je na něm vidět, že už není nejmladší. Přesto věříme, že v dobře střiženém baloňáku a s tou správnou ráží by ještě zvládnul nadělat pořádnou paseku. Francouzský ekvivalent Chow Yun-Fata nám zkrátka moc a moc chybí.

Jaké jsou šance? Minimální. Reno zůstává věrný Francii a v dohledné době se objeví jen v již dotočeném pokračování Růžového pantera. Raději jděte do kina s dvojnásobným počtem kapesníčků. Tady totiž potečou slzy.

Most Hated Režisér: Tim Story

Naposledy spatřen: Fantastická čtyřka a Silver Surfer (2007)
Známí komplicové: 20th Century Fox

My víme, už to začíná být nudné a tak to smeteme ze stolu hned na úvod. Tim Story prostě patří do té neustále se zvětšující bubliny absolutně nevýrazných režisérů (ano, Shawne Levy, míříme prstem i na tebe), kterým se poštěstí strkat své prsty do nejdůležitějších filmů sezóny. Začalo to celkem nevinným černošským filmem Barbershop, ve kterém Ice Cube vlastnil malé holičství plné hláškujících Afroameričanů. Konverzační film stál pár milionů, ale díky silné odezvě komunity vydělal několik desítek milionů. Foxové tedy Storyho použili jako pochodeň při hlásání rovnoprávnosti a hodili mu na krk remake francouzského hitu Taxi. Místo francouzského floutka putovala do hlavní role těžkotonážní Queen Latifah a výsledkem byl průšvih kosmických rozměrů. Nejen že Story neutáhnul technickou stránku, komediální hvězdičky se mu rozutekly po stránkách vratkého scénáře a výsledkem bylo rozplizlé hihi haha, na které všichni zapomněli už koncem týdne.

Po mizerných ohlasech a mizerných tržbách tak zůstává jednou z největších nevyřešených záhad vesmíru to, jak se Tim Story dostal k režii Fantastické čtyřky - vysokorozpočtového comicsu, který přivedl na plátna kin jednu z nejslavnějších sérií Marvelu. Ať už si o stomilionové produkci myslíte cokoliv, nikdo ji zřejmě v nabité superhrdinské konkurenci nepovažuje za výjimečnou nebo snad dokonce fantastickou. Díky popularitě předlohy si však na sebe vydělala, stejně jako druhý díl, který následoval s odstupem dvou let. Oba filmy trápí stejné syndromy. Mizerná práce s herci, mizerná práce s triky, mizerná práce se scénářem a... zkrátka je jasné, že Tim Story se na kočírování podobných produkcí nehodí. Dokážu uvěřit, že mu bude slušet malý černošský film, ve kterém banda týpků hláškuje a loví moudra z rukávů. Na Fantastické čtyřce je vidět, že samotné podstatě comicsu neporozuměl a při akčních scénách člověk z fleku vyjmenuje tucet režisérů, kteří by zařídil víc spadlých čelistí s jednou rukou za zády a druhou v kýblu popcornu. Tim Story byl, je a pravděpodobně bude loser. Ale je to loser, co měl neuvěřitelnou kliku.
Momentálně má ve výhledu film s nicneříkajícím názvem Ralph. Pokud Foxové ještě nemají vymyšlenou premisu dalšího dílu Fantastické čtyřky, je možné, že od něj budeme mít na chvíli pokoj. Naivně věřím, že u jiného studia mu blockbusterová pšenka nepokvete.

Most Hated Herečka: Diane Keaton

Naposledy spatřena: Vdáš se, a basta! (2007)
Známí komplicové: dříve Woody Allen, dnes především zoufalí producenti

Oslavné biografie Diane Keaton se psaly už v době, kdy jsem byl takzvaně na houbách. Moje chyba, že mne minulo její slavné allenovské období a zachytil jsem ji až v poměrně odkvetlé formě (nehodnotím teď vzhled, nýbrž vybledlé herecké schopnosti). Naivkové svého času u Epizody I říkali, že Liam Neeson hraje kvůli nájmu. A přitom je s odstupem času jeho Qui-Gon Jinn pamětihodnou postavou. Kdo to může říct o popletených maminkách Diane Keaton nebo Jane Fonda? Tyhle herečky hrají kvůli přilepšení do důchodu. Nelze se jim divit, čokoládový croissant na Hollywood Boulevardu nestojí malé peníze, ale kdo se má na to koukat? V allenovkách byla Diane ve vrcholné formě, podle některých jí to dokonce slušelo, ale mohou ty skvělé postavy omluvit tu hrůzu, kterou nás teď zahazuje? V Lepší pozdě nežli později s Jackem Nicholsonem ještě zvládala sympatickou babičku, ale její agent na kvalitu scénářů nehledí a tak nás už brzo čeká zhůvěřilost Mad Money nebo Mama's Boy. Diane přitom řádně ustřelovala už koncem devadesátých let (Klub odložených žen, Zavěste, prosím), takříkajíc druhá vlna je ovšem ve srovnání s tehdejšími hříchy podstatně ničivější a tak by se v zájmu všech měla Diane Keaton otočit na podpatku a jednoduše odejít se vztyčenou hlavou (po ukázce na Mad Money mám sice pocit, že už to půjde jenom po čtyřech, ale třeba bude publikum shovívavější). V čerstvých dvaašedesáti na to má plný nárok. A my ostatně taky.