The Truth Can Be Adjusted...
Neuronová delikatesa vypreparovaná časovými přemety, plastickou sondou do nitra mumifikovaných právníků v saku od Armaniho a skvostnými hereckými výkony (v šedém vlku Clooneyem se probouzí člověk, Wilkinson emotivně otáčí kormidlem a Tilda Swinton stvořila svou postavu z ledu a železa) které nemávají oscarovými exhibicemi, ale oddaně a přitom s gráciíí slouží Gilroyovu snímku. A díky jeho preciznímu scénáři lze pocítit ten nejdelší chuťový ocas. který sebou bude mrskat ještě pěkných pár dnů. Po čertech sofistikovaná a uhrančivá cesta do zatracení/vykoupení. Ráda o ní přemýšlím, ráda o ní mluvím, ráda se k ní vracím.
Napodruhé mnohem lepší, protože to, co si poprvé zpětně přehráváme a dosazujeme, nahmátáváme již od prvních minut-s požitkem nad tou mazaností a přesně zapadajícím soukolím. A i když je tam stádo čtyřnohých coby deus ex machina, nelze než opakovat větu Michaela Claytona ve finální scéně: I want more !
90%
|
reagovat
|
)
