Alespoň tak nějak jsem rozluštil jeho skřek těsně před tím, než ve smrtelné křeči dopadl na zem. Možná tím předjímal smutek nad americkými tržbami, které sice nejsou zdaleka katastrofální (Michael Bay se svým Ostrovem by mohl vyprávět), ale přesto daleko za obecným očekáváním. Už skromných šestnáct milionů za první dva dny promítání šlo interpretovat jako trudnou zprávu o tom, že Amíci (a nejen oni) nesdílejí Jacksonovo nadšení z návratu nejslavnější přerostlé gorily. Víkendová čísla byla sice trochu optimističtější, když King Kong najel na standardní vlnu blockbusterů s padesáti miliony dolarů od neděle do pátku, přesto po opičákovi zůstávají spíš jen rozpaky. Před zrádnými i štědrými Vánoci sice nemá cenu příliš vyvozovat, zda bude smutný rozběh Kongovi stačit jen na 150, či až na 200 milionů dolarů – hodně bude v této souvislosti záležet na ohlasu blížících se rodinných komedií – pár věcí bych si přesto dovolil z prvních dnů v pokladnách vyčíst.

O tom, že King Kongovy ekonomické výsledky jsou v jistém smyslu šokující snad není třeba polemizovat. I když jsem se osobně na chlupatého giganta netěšil, na jeho triumfální vstup do pokladen bych si klidně vsadil celou svou sbírku pivních podtácků... a prohrál bych. Což mě docela mrzí, protože letošní rok ztrápený odlivem diváků i hotovosti si (zvlášť po úspěchu Narnie) zasloužil příznivější tečku. Kdoví jestli studia nezačnou škrtat filmům miliony z rozpočtů, zda nebudeme muset oželet nějaký ten odpočinkový blockbuster právě kvůli komerční depresi způsobené celoživotním snem Petera Jacksona. Na druhou stranu, Jacksonovi, soudě dle hlášek většiny diváků, ani ony miliony nepomohly k dokonalé vizualizaci, ba naopak jej mnohem více vzdálily od příběhu k ukájení jeho megalomanství (pouze papouškuji, co jsem zaslechl – kamenovat se nechám až od zítřka). Určitá zpětná tendence tedy v tomhle případě nezaškodí a není třeba pochybovat, že by „oddigitalizování“ prospělo i jiným autorům. Dalším pozitivem je zjištění, že ani totální mediální masáž, která Konga předem prodávala za nejlepší film druhé poloviny sezóny, za další důvod ke spekulacím o nominaci Andyho Serkise na Oscara (z těchhle mánií je mi opravdu špatně už od dob LOTRa), zkrátka za veleúspěšný film dávno před jeho dokončením... a že ani tohle haló upletené z ničeho nemusí vždy zabrat. Hype narůstá film od filmu a je jen dobře, že není tutovou zárukou úspěchu. Kde bychom potom byli... (předesílám, že mě zajímají vaše názory a že pod článkem máte dost místa k diskuzi :-)

Ale ještě než od King Konga utečeme, stojí za to všimnout si jeho bramborové pozice mezi nejlepšími prosincovými otvíráky „historie“. Možná to někdo bude chápat jako důvod k optimismu, nicméně já osobně bych takovýto obnos chápal skutečně jako pouhé nasměrování jen k nějakým 170 milionům celkově. King Kong si ponese těžké břímě nepříliš úspěšného megafilmu, po extatických recenzích se i za mořem bezesporu rozšíří spíše negativní ohlasy a (jako letos již poněkolikáté) nekriticky juchající rating na IMDb na tom mnoho nezmění. Mimochodem, vzpomínáte si, jak jste nám spílali za přílišnou kritičnost v recenzích? Teď to vidíte, zas tak přísní jako leckdo okolo jsme přeci jen nebyli. :-) Ale zpátky k věci. Ačkoliv Jeho fotr, to je lotr loni startoval jen s miliony šestačtyřiceti, King Kong může na steč jeho 270 milionů zapomenout. Takovou výdrž jako Pán prstenů nezíská a dobrodružné žánry míří do kytek vždycky rychleji než komedie. Tím oficiálně končím filozofování nad milencem Naomi Watts a radši se přesunu ke komedii kopírující právě „fotrovský“ model, tedy ke hvězdně obsazenému Základu rodiny, druhé to premiéře uplynulého víkendu, která si i z půl třetí tisícovky kin dokázala vyžádat 12 milionů. Opravdu slušný základ pro tuhle famílii.

Uvidíme, jak moc jej dovolí rozmnožit vánoční soupeři v čele s rodinnými taškařicemi Finty Dicka a Jane a Dvanáct do tuctu 2, které věří v opakování Carreyho úspěchu s Božským Brucem a Martinovo opětovné rozbití jackpotu se sequelem naposledy bohaté kravinky pro celé příbuzenstvo. Velké procento sálů si ale zabere i Johnny Knoxville se svým úleťáckým The Ringer, stejně jako expandující Gejša, kterou se pokusí ochudit Spielbergův Mnichov i pozvolna útočící Zkrocená hora. Té se už dokonce povedlo prodrat se do desítky nejvýdělečnějších filmů víkendu a to z titěrných sedmdesáti kin (ano, King Kong jich měl padesátkrát víc :-), v nichž se pro homosexuální kovboje vysbíralo skoro dva a půl milionu zaručujících osmý flek. Pod ním se už tísní pouze Reynoldsovo Just Friends a opět ztrapněná Aeon Flux. Naopak na druhé straně se se svátečními vyhlídkami obstojně daří Letopisům Narnie, kterým poloviční propad ubral na 31 milionů za víkend. O Základu rodiny už řeč byla, takže nás může rovnou zajímat čtvrtý Potter, jenž definitivně ztratil šanci na nejvýdělečnější film ságy i 300 milionů v Severní Americe. Kámen mudrců jej drtí se zarputilostí Voldemorta. Na pátém místě notně zklamává Syriana, od níž se vzhledem k větší náročnosti látky čekal podstatně menší pokles tržeb něž o 53%. To Walk the Line i Yours, Mine and Ours se drží mnohem suverénněji, čímž zavdávají velmi vážné důvody k obavám o pokoření stomilionové, resp. šedesátimilionové hranice. No to jsou tedy věci.