Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Všechno to po premiéře Beetlejuice Beetlejuice vypadá růžově (i když v tomhle případě spíš zeleně, viz povedená merch akce s jedovatě barevnou Fantou nejen v kinech), vždyť i boxoffice věštec TedGeorge napsal na MovieZone článek o tom, že kina tu byla, jsou a budou. Youtubový alchymista Toren zas jednou natočil speciál Filmy v číslech. Všichni jsou v podstatě rádi, že se podařilo odvrátit nepříjemné předpovědi a Hollywood i přes slabší letní soupisku vygeneroval potřebné hity - především V hlavě 2 a třetí Deadpool hravě přeskočili nastavené laťky a živí optimismus tržebních analytiků. Tak proč sakra ti duchové nejsou jen ve filmu Tima Burtona a prohánějí se i po chodníku slávy?

Dneska to bude zas jednou monotematické, ale důležité. Rekreační čtenáři newsletteru (ať už na Substacku nebo na MovieZone) mohou částečně ochutnat, jaké jsou ty speciály pro předplatitele, kterých se teď chystá celá řada. Jednu knihu jsem dopsal, pár drobných textů do druhé už je na cestě, důležité uzávěrky končí, takže teď bude konečně čas rozjet slíbené novinky naplno. Předplatitelé se o nich dozví v samostatném postu, ale pro ostatní to může být pozvánka do světa hollywoodského zákulisí, spolu s úryvkem placeného speciálu, co vyjde zítra.

A teď to strašení. Krásné tržby některých letních filmů jsou totiž jen jednou stranu mince. Hollywood věděl, že ho letos čeká slabší sezóna, ostatně v kinech se to přímo hemžilo re-releasy (jen hrstka z nich si sáhnula na významnější zisky, vyloženě překvapila Coraline), na druhou stranu zástupci studií a streamerů loňskou stávku scenáristů a herců využili k často zmiňovanému rightsizingu. Celá branže se smrskla o desítky procent a relativně uspokojivé tržební výsledky letošního léta tento stav vlastně pečetí. 

Nemusíme koukat jen do kin, stačí zkontrolovat, jak jsou na tom streamovací platformy. Vyloženě zajímavých celovečeráků by člověk spočítal na prstech jedné ruky, seriálových hitů také ubylo, ale předplatitelé nikam houfně neodcházejí, v případě Netflixu naopak utěšeně přibývají. Větší důraz se klade čím na levnější formáty, ať už jde o reality shows, true crime dokumenty, soutěže nebo sportovní přenosy. Nákladná dramatická tvorba oslabuje a lidé prchají ze všech Hollywoodů.

Počkat, ze všech Hollywoodů? Ano, ano. Hollywood už dávno nejsou jen kopečky nad Los Angeles. Když si zajedete na exkurzi do Burbanku, abyste se prošli po slavných ateliérech bratří Warnerů, uslyšíte z úst průvodce, že se tam točil film X, seriál Y, ale všechny zmíněné tituly budou dekádu, dvě staré. Los Angeles se skutečně stalo spíš hvězdným skanzenem, komplet s blyštivým chodníkem slávy, který je obšancovaný turistickými pastmi, vilkami bohatých a slavných, co jsou pečlivě zasunuté za pětimetrové živé ploty v kopcovitých terasách vysoko nad městem, a na předměstí rozesázenými ateliéry, jež zejí prázdnotou a na spotřebovanou elektřinu vydělávají díky turistům, co se přišli podívat na pracující hvězdy.

Co do objemu produkcí je dnes mnohem důležitější tzv. Severní Hollywood (Vancouver a další produkční huby v Kanadě) a tzv. Jižní Hollywood (Georgia, konkrétně rušná Atlanta). V Kanadě se hodně točilo na přelomu devadesátých a nultých let, další velký nárůst zaznamenalo např. Ontario po dokončení tamních ateliérů Pinewood Toronto, ale až finanční krize v roce 2008 vyhnala Hollywood z jeho teplého hnízdečka.

Není žádnou novinkou, že studioví účetní hledají všude možně po světě, kde jim nabídnou daňové úlevy. Je to jeden z důvodů, proč se tolik filmů a seriálů točí na druhé straně zeměkoule. Proč myslíte, že je momentálně v Praze Arnold Schwarzenegger a Michelle Yeoh? Točí seriály pro streamery, konkrétně tedy druhou sezónu netflixovského FUBAR (Arnie) a premiérovou sezónu seriálového Blade Runnera pro Prime Video (Michelle). Ani jedna z platforem není v Praze nováčkem - štáby se sem sjíždí za kvalifikovanou pracovní silou, solidním fondem daňových vratek a zázemím západního standardu.

Kanada je ale samozřejmě blíž než pupek Evropy a po dobrých zkušenostech z Toronta a Vancouveru se o hollywoodské pracovní příležitosti začali přetahovat i domácí politici. Nejrychlejší byla Georgia se svým Entertainment Industry Investment Act. Neuvěřitelně štědrým programem, v němž se daňové vratky ve výši 30 % vztahovaly i na above-the-line výdaje, což jsou často nezanedbatelné honoráře hlavních hereckých hvězd. Na to studia slyšela, a tak se Atlanta spolu s jejími předměstími rychle proměnila v tzv. Jižní Hollywood. V roce 2009 se tu protočilo v zábavním průmyslu čtvrt miliardy dolarů, o deset let později už to bylo 9 miliard dolarů. Logo broskvičky, tedy ovoce, s nímž je jižní stát USA často spojován, najdete v závěrečných titulcích mnoha filmů, v čele s drtivou většinou marvelovek.

Georgia snažně opisovala od ostatních - otevřela Georgia Film Academy, aby mohla vychovávat přímo na místě filmové profese podle potřeb studií. Postavila luxusní čtvrti, do nichž se mohli členové štábů nastěhovat. Nabídla zrychlená stavební řízení a úlevy těm, kdo tu chtěli zapustit kořeny. A někteří neodmítli - Tyler Perry si tu postavil hotové impérium, do něhož nainvestoval stovky milionů dolarů a další expanzi má v plánu, i když teď trochu přibrzdil kvůli nástupu umělé inteligence.

Ještě před pár lety se sem stěhovaly celé rodiny do nově postavených domků a doufaly ve světlou budoucnost. Teď místní komunita trochu znejistila, protože v Hollywoodu, ať už je na severu či jihu, začínají platit nové pořádky. Jen pro kontrast, když jsme v té Georgii. Senoia, malé městečko asi pětatřicet minut jízdy od Atlanty, bylo typickou maloměstskou díru se 3000 obyvateli a šesti obchody. To se psal rok 2010, kdy sem dorazil štáb seriálu Živí mrtví. Filmaři si pronajali lán lesa za městem, ale jako lokace využili i centrum a přilehlé ulice. Ze seriálu se stal megahit s mnoha spin-offy a dvanáctiletou výdrží. Během té plus mínus dekády se počet obyvatel zdvojnásobil, ve městě vyrostla moderní infrastruktura s desítkami obchodů, luxusními značkami, multiplexem.

Jde o expanzi, kterou lze srovnat snad jen s rozvojem městských komunit v Silicon Valley. Sjeli se sem dobře placení profíci z Kalifornie, co jsou zvyklí na svůj luxus. A zakotvili tu na deset let. S vědomím, že studiové ateliéry tu jistě nezůstanou prázdné a o práci nebude nouze ani do budoucna. Teď se však ukazuje, že se ekonomika růstu začíná zadrhávat.

Začalo to ale už mnohem dřív. Éra seriálů se sezónami o čtyřiadvaceti epizodách se začala chýlit ke konci na začátku aktuální dekády, protože lineární televize sice potřebují krmit své kanály obsahem, ale jen těžko můžete soupeřit se streamery, jež nabízejí obrovské rozpočty a jednociferný počet epizod na sezónu. Během několika málo let se v rámci streamovacích válek ocitnul Hollywood v obležení nových platforem, které produkovaly méně epizod a především méně sezón. Co nemělo úspěch, to bylo nekompromisně zaříznuto, bez ohledu na množství peněz a času investovaných do příprav. 

Kdo si zvyknul na stabilitu a z ní plynoucí možnost někde založit rodiny a dojíždět do nedalekých ateliérů, kde se pořád něco točí, ten se probudil do světa, na který byly doposud zvyklé spíše okrajové hollywoodské profese, fungující na námezdním principu. Z většiny štábu se tak stávají nedobrovolní nomádi, cestující od města k městu, od státu ke státu, od kontinentu ke kontinentu, podle toho, kde zrovna zbylo ve fondu daňových vratek nejvíc peněz, nebo čí administrativa se rozhodla, že utratí miliardy navíc za to, aby voličům mohla hrdě prezentovat fotky, na kterých klepe po zádech Barbara Conana.

Jednotlivé zakázky jsou příliš dlouhé na to, abyste je mohli před rodinou prezentovat jen jako služebku (jde o vyšší jednotky týdnů nebo nižší jednotky měsíců), ale zároveň příliš krátké na pořizování nábytku odjinud než z Ikey. Aktuální utahování opasků letos vyhání štáby ze všech zmíněných Hollywoodu, protože v Evropě a v Asii je evidentně levněji. Ani tam ale nejsou kapacity využité naplno. To, čeho se všichni báli, skutečně přišlo. Všechny ti zlí jazykové, co hlásali: “Tak dlouho se budete hádat se studii o hrst dolarů navíc, až kravaťákům dojde, že to stávkové moratorium jim vlastně ušetřilo dost peněz a starostí. Možná si vyhádáte vyšší platy, ale dosáhne na ně jen zlomek z vás. Ostatní budou sedět doma a marně pročítat inzeráty.”

Pokles natáčecích dnů v Los Angeles, Georgii nebo v Kanadě lze měřit do desítek procent. Dokonce i obyvatelé losangeleských a newyorských ulic hlásí pusto a prázdno. Bydlí na adresách, kde se pomocné štáby dřív střídaly jako ponožky, protože tu od rána do večera pořizovaly záběry, jimiž se následně vyzdobí greenscreeny v postprodukci, aby byl divák obelhán a “nudná” Georgia se mávnutím kouzelného proutku proměnila v atraktivnější Manhattan nebo Beverly Hills.

Můžete nad tím mávnout rukou, že jde jen o přirozený výběr a řídnutí stáda. Ale stejně jako ve sportu platí, že náhlý úbytek jedinců v oboru koreluje s úbytkem přirozeného talentu a vede ke snížení úrovně jako takové. Rád bych věřil, že na každého “zhýčkaného” profesionála se spoustou zkušeností čekají ve frontě tři extrémně talentovaní indie tvůrci. Ve skutečnosti to ale může znamenat, že zchudlí starší mazáci odjíždí pěstovat kaktusy do maringotek uprostřed Arizony, zatímco se na jejich místo tlačí neotesaní stážisté, ochotní pracovat za pět lajků a jeden průhledný sendvič denně. 

Tak přiště zase postaru a optimističtěji!