4. Vysloužilí lvi (2003)

Michael Caine a Robert Duvall. Tahle dvě jména by vám klidně mohla stačit. Legendy stříbrného plátna kývly v roce 2003 relativně neznámému režisérovi Timu McCanliesovi na nabídku hrát dva životem protřelé bručouny, kteří ke stáří chtějí jenom ten zasloužený klid. Do cesty jim však vstoupí prcek jménem Walter. jehož si nezahrál nikdo jiný než Haley Joel Osment. Neposedný kluk brzy zjistí, že vysloužilí lvi prožili bohatý život provoněný dobrodružstvím a nedá mu spát pomyšlení na poklad Al Capona, který by důchodci měli mít v držení.

Já vám nevím, jestli o mně už několikátý film ze samoty „u lesa“, který vám v těchto článcích doporučuji, něco nevypovídá. Nerozumějte tomu prosím tak, že bych se ve stáří chtěl odstěhovat na hájenku u rybníka Ochoz, ale tyhle pohodové záležitosti ze samot mě prostě oslovují. Naštěstí pro vás tu nemáme další bibli nihilistů z ranku Přednosty. Scénář (hlavně ve druhé půlce) přece jenom zařazuje dvojku a dočkáte se i nějaké té akce. A pointy, která je sice lehce odhadnutelná, ale stejně vás potěší.

3. Billy Elliot (2000)

Nejméně pohodový film z mého výčtu? Asi to bude Billy Elliot (V.I.M bude za dva roky), ale to je úplně jedno. Film má jiné kvality. Dojemný příběh kluka (fantastický Jamie Bell) z klasického anglického předměstí, který měl v osudu napsáno, že se stane horníkem, ale chtěl tancovat, vám nejednou vžene slzy do očí. Nebraňte se tomu. Já osobně u toho dvdčka, které jsem kdysi jenom náhodou popadnul ve výprodeji v Levných knihách, brečel jako želva a nemám problém to tu přiznat. Podle mě totiž film Stephena Daldryho ty slzy neždíme lacině. Za vším hledejte vztah otce a syna.

Filmový taťka hraný Gary Lewisem chce, aby synátor chodil po škole boxovat a stal se drsoňem, který v životě obstojí. Billy však slyší v uších muziku a musí na ni tancovat. Dostane šanci naplno projevit svůj talent, nebo se bude muset přizpůsobit svému okolí? V hlavě mám teď snad deset scén, které jsou naprosto nezapomenutelné a já vám je tu všechny nebudu vypisovat. Dobrá, tak alespoň jednu. V okamžiku, kdy rodince přijde domů odpověď komise zodpovědné za přijímání nových baleťáků do prestižní školy, se musí slza na tváři objevit u každého (pozor, spoiler!). Nebo jste bezcitná hovada. Billy Elliot je v mojí TOP 20 nejoblíbenějších filmů a jen tak někdo ho z této pozice nevystrnadí. Málem bych zapomněl – samotný závěr je vyloženě na potlesk a pro jistotu si tu nedovolím ani odkazovat.

2. Footlose: Tanec zakázán (2011)

V každém podobném výběru filmů mám jeden biják, za jehož zařazení dostávám od čtenářů pořádnou čočku. Nechci kazit tradici, a tím pádem na tomto místě zmiňuji remake legendárního tanečního filmu s všeříkajícím názvem Footlose: Tanec zakázán (V.I.M nebude nikdy). Kdybych měl být alespoň trochu objektivní, tak tu napíšu, že je to asi nejméně kvalitní zástupce v mém výčtu. Jenomže já jsem subjektivní požitkář, který si občas naordinuje i nějaký ten hollywoodský cukřík, nad kterým každý správný cinefil jenom mávne rukou. Ona je to totiž, přátelé, zábava, která odsýpá jako na drátkách. Zároveň je však třeba zmínit, že pokud jste neviděli (opravdu hodně podobný) originál, je to jenom dobře.

Vážně má cenu popisovat vám tu příběh? Možná žijete na Marsu, takže… Footlose je o městečku, kde je kvůli jisté tragédii zakázáno tancovat. Do burákova přijíždí mladík Ren a okamžitě se zamiluje do dcery reverenda. Tu hraje Julianne Hough a nesmějte se. Námluvy přejdou v takový maloměšťácký Hříšný tanec (hlavně že tohle V.I.M. má, Civale!) a vy si právě v tuhle chvíli všimnete, že ve filmu (skoro) debutuje Miles Teller a něco mi říká, že tuhle roli nemá v "sívíčku" zrovna nejvýš. Domluvíme se následovně – všichni teď kliknete na tuhle scénu z filmu a sami se rozhodnete, jestli vás baví a chcete vidět i ten zbytek. To je docela fér, ne?

1. Sing Street (2016)

Na MovieZone se jen tak nějakému filmu nedostane hodnocení 9/10. A je úplně jedno, že takhle hodnotil KarelR, tedy člověk, pro kterého tvůrci tenhle film točili. V polovině roku 2016 jsme se ale snažili hypeovat oba a vy jste nás beztak neposlechli, co? Tak ještě jednou. Naprosto zásadním pohodovým filmem za posledních – řekněme pět let – je právě Sing Street. Napíšu to ještě jinak... Pokud by v mém seznamu měl být jeden biják, který musíte okamžitě vidět, bude to právě Sing Street. Někdo by sice řekl, že se jedná o film naivní, neoriginální a laciný, ale ten někdo nemá srdce. A já bych s ním nebyl kamarád, tak buďte v diskuzi opatrní.

Proč taková chvála ze „všech“ stran? Je tu hned několik důvodů. Režisér oscarového Once a povedeného Love songu (respektive Begin Again) John Carney svým loserům z předměstí rozumí jako nikdo jiný a divákům servíruje srdceryvnou podívanou o mladých lidech, kterým striktní škola a drsné okolí neumožňují naplno rozvíjet svůj talent. Oni si však přesto najdou svoji cestu. Kdo jsou ti „oni“? Lucy Boynton, aneb femme fatale a žena, kvůli které hlavní hrdina hraný Ferdiou Walsh-Peelem zakládá s kamarády hudební skupinu. Je to jednoduché. Modří vědí a sjíždí už druhým rokem parádní soundtrack. Ti ostatní buď napraví obří rest, nebo mi nebudou chodit na oči.

---

Poznámka pod čarou: KarelR už třetím rokem píše pokračování svého článku 50 filmů před Star Wars, které musíte vidět. Dejte mu prosím vědět, že už by ho pomalu mohl dopsat. A neomezujte se jenom na tuto diskuzi. Šikanovat ho můžete třeba i pod jeho nejnovějším tématem, a tady je odkaz na jeho MovieZone poštičku.