Tak tohle jsme tu ještě neměli. Aby se stal široce oblíbeným český seriál už po prvním, desetiminutovém pilotu, který měl do velké míry vlastně jen zmapovat potenciál projektu, to se snad ještě nestalo.

Komediální Vyšehrad, zatím zadarmo prezentovaný na službě OBBOD (1. díl tady :: 2. díl zde), se ale zvládl dostat po pouhých dvou dílech na luxusní 186. místo nejlepších seriálů na ČSFD a v éteru je cítit ohromné natěšení na další epizody.

Příběh zhýralé fotbalové hvězdičky Juliuse Laviho Lavického, rebela, bohéma, kopálisty od pána Boha a nebetyčného hovada, které utápí svůj talent v chlastu, děvkách a frajerských pózičkách, neskutečně trefně a velmi vtipně reflektuje osudy všech těch padlých sportovních hvězdiček, co se jim po první velké výplatě zamotala hlava. Vyšehrad to dělá tak neodolatelným způsobem, že se seriál stal kultovkou nejen pro Sparťany (odkud Laviho vykopli), ale i pro všechny fotbalové fanoušky. Bavit se ale můžou nejen oni.

Proto jsem požádal o rozhovor Jakuba Štáfka, duchovního otce projektu, představitele hlavní role, režiséra pilotu a spolurežiséra dalších dílů vznikajících v produkci společnosti Funny Bunny Films (kromě Štáfka mj. Jiří Mádl), jehož znáte jako představitele Matěje Jordána z Ulice. O té jsme si ale moc nepovídali - zato důkladně o Vyšehradu a v druhé části rozhovoru (určené spíš pro sportovní fajnšmekry) o fotbalu a Spartě Praha.

 ---

Když jsme se poprvé potkali, zhruba před pěti lety, v ateliérech Ulice, už tehdy jsi plánoval, že chceš sám točit. Měl jsi v hlavě už něco, co se blížilo Vyšehradu?

Ne, to se zrodilo daleko pozdějc. Předcházela tomu spousta projektů, který se nerealizovaly, nebo šlo o nějaký jiný, menší věci.

Z těch, co se realizovaly, jsem viděl zrovna dneska reklamu na Mánesku, kde teď sedíme. Má půl milionu zhlédnutí na YouTube, což je docela dost. Máš asi čuch na věci, co frčí, a daří se ti lidi rozesmát.

Anebo jsou trochu kontroverzní… Obecně mě hrozně baví nadsázka. Recese. Víceméně jsem vyrůstal na Český sodě. Potom jsem jel na Tele Tele Michala Suchánka a Richarda Genzera. A humor obecně mě baví, takže jsem k tomu měl vždycky blízko. Aktuálně mě třeba hrozně trefilo Kosmo, na kterým je přesně vidět, pro koho je. Že jde o humor pro inteligentní lidi, a ten já taky rád dělám. (úsměv)

To je dobře, že neděláš humor pro blbce.

Jasně že Vyšehrad není úplně pro chytrolíny. Jsou v něm samozřejmě momenty, který pochopí inteligentnější lidi, ale jinak jde o celkem přístupnou zábavu pro masu fotbalistů, pro diváky, co žerou fotbal a znaj ho.

Kdy se zrodila prvotní idea na Vyšehrad?

Asi před rokem jsme měli koncept na různý fotbalový skeče. Tenkrát to byly vyloženě jenom krátký fórky. Nicméně jsme byli v úzkým kontaktu s OBBOD, který se mělo rozjíždět - chtěli po nás vlastní tvorbu. My v tu chvíli měli několik formátů, který jsme nabídli - a fotbal byl mezi nima okamžitě automaticky přijat, protože u nás prostě funguje. Akorát jsme museli ten koncept komplet překopat, abychom získali seriálovej tvar.

Co jste změnili jako první?

Klub. Původně jsme to totiž psali pro Bohemku. Lavický měl být ze Sparty vyhozen a sáhla po něm Bohemka. Její vedení bylo od začátku pro seriál zapálený. Do role majitele klubu chtěli Ivana Trojana, což nám přišlo fajn. Nakonec to ale úplně nedopadlo. Nevím, jestli se toho zalekli, nebo co přesně za tím bylo… Nakonec jsme tak sáhli po Vyšehradu a domluvili se s jeho majitelem Jaroslavem Klímou. Byl velice vstřícnej.

Navíc nám co se týče logiky děje přišlo mnohem lepší, když bude muset jít Lavický z první ligy do nižší soutěže. Že bude skvělý, když půjde do druhý. Akorát Vyšehrad mezitím sestoupil …

Takže chudák Lavický musel ještě o soutěž níž…

Přesně tak. Lavický přišel do druhý ligy, ale ani nenastoupil k zápasu a spadl rovnou do třetí. (úsměv) Každopádně je to prostě rok zpátky, co jsme s režisérem Martinem Koppem vymysleli jméno Juliuse Lavickýho, jeho přezdívku Lavi a začali na to nabalovat další věci. Tomáš Vávra jako scenárista krásně napsal pilot a po jeho zhlédnutí se přidal i scenárista Petr Kolečko. Takhle jsme vytvořili dobrou crew, kterou to moc baví.

Slyšel jsem, že máte natočených pět dílů, a pak se uvidí… Je to tak? Co bude dál?

Plánujeme další. Máme je napsaný. Řešíme realizaci. Nechci říkat nějaký termíny, ale bude to určitě po zimě, aby bylo teplíčko.

Jak budete epizody pouštět ven?

To já sám nevím. Je to věc OBBOD. My jsme jako produkční společnost Funny Bunny Films jednoduše vyrobili seriál na klíč, odevzdali a oni s tím v tuhle chvíli budou nakládat, jak uznaj za vhodný.

Tak to asi spěchat nebudou, jak to tak vypadá. Asi to budou pouštět jednou za měsíc, tři tejdny…

Jednou za dva, za tři tejdny nejspíš. Dávalo by mi to určitě větší smysl, než epizody vypouštět jednou za tejden. Ale lidi jsou hladový...

Určitě ti píšou, ať navalíš novej díl, co?

Všichni píšou, všichni chtěj. Je to ale moc hezký, že chtěj pokračování.

Jak dlouho točíte jeden díl?

Ty čtyři nový jsme dali najednou, na jeden zátah během pěti dnů.

Rozpočtově jste určitě hodně úsporný. Museli jste seriál lepit na koleni, nebo disponujete rozpočtem srovnatelným třeba s televizí?

Na televizní poměry Vyšehrad určitě levnej je. Nemohli jsme si vyskakovat, zejména co se týče rekvizit a lokací. Nicméně na koleni lepenej není. Co bylo ve scénáři, je i ve výsledný podobě, jen přibylo pár vtípků a situací, který nás napadaly na place.

Jinak jsme ale točili na Alexy a užívali techniku, se kterou se tady dělaj přední filmový věci. Produkční parametry byly srovnatelný s televizním zázemím, crew byla relativně velká na to, jak krátký jsou jednotlivý epizody. Museli jsme slevovat jinde, ale chtěli jsme zajistit, aby to mělo adekvátní štábní kulturu - abychom netočili na foťáky a výsledek vypadal co nejlíp. Což se snad povedlo. Myslím, že to ve finále vypadá dobře.

Ale deset prostředí za díl tam nestřídáte.

Samozřejmě jsme to koncipovali po úspěchu prvního dílu stejně sevřeně a stejným směrem, abychom nezklamali diváky. Navazujeme na to, že Lavický přichází do Vyšehradu, a rozehráváme, jakým způsobem se s tím popasuje. Další pětice dílů, která bude navazovat na jaře, už je ale trochu velkolepější.

Do Slavoje Vyšehrad jde jen kvůli domluvě s jeho majitelem?

V první fázi jsme chtěli, aby tým byl z Prahy a aby kolem něj byla nějaká aura. A Vyšehrad kolem sebe auru má. Známe ty vyšehradský povídky, legendy a mýty. Proto nám to přišlo jako dobrý řešení. Chtěli jsme navíc jednoslovnej název seriálu a Vyšehrad je v tomhle super. Může zaujmout i lidi, který by normálně na název Lavi nebo Lavický nereagovali. Vyšehrad je proti tomu lákavější. Lidi se můžou ptát, jestli to náhodou není třeba o Danu Landovi, co probouzí draka pod Vyšehradem.

Cože? Ty seš nějakej fanoušek Dana Landy nebo co?

Ne, nejsem. Ale on někde říkal, že mu pod hradbama Vyšehradu spí dráček. (smích)

V seriálu hrajou přímo hráči Slavoje Vyšehrad?

Jo. Jsou to přímo oni. Ze strany klubu byla velká vstřícnost.

A byli na place v pohodě?

Byli super v pohodě. Úplně nadšený. I odezvy z jejich strany jsou velice kladný. Obecně uznávám všechny, kdo v seriálu vystupujou, včetně Lukáše Váchy a dalších fotbalistů, co tam jsou, že si sami ze sebe dokážou udělat prdel. To je na tom skvělý. V momentě, kdy si umíme dělat prdel sami ze sebe, můžeme si ji dělat i z jinejch.

Byl předlohou Laviho Martin Zeman?

V Lavim jsou všichni. Je to Fenin. Je to Zeman. Je to Limberský. I Petržela. Ze zahraničních třeba Balotelli. Budou tam odkazy třeba na Terryho a jeho slavný šukání manželek vlastních spoluhráčů. Jsou tam prostě všichni. A co se týče fotbalovýho umění, ke kterýmu seriál potom směřuje víc, tak je to spíš takovej Messi. (smích)

Což bude asi daný tím, že ho hraješ zrovna ty…

Samozřejmě.

Takže později máš i vyloženě fotbalový scény, kde budeš předvádět úžasný kličky a nelítostný střely?

Jo, jsou tam. Postupně se k nim dostáváme, protože víme, že to lidi budou chtít. Že nechtěj koukat jen na to, jak se Lavi fláká. V tuhle chvíli to vypadá, že je Lavický jenom lamer, ale ono musí bejt cejtit, že je fakt hustej. Akorát se mu nechce, je línej, má to všechno na háku a zodpovědnost mu nic neříká. Fotbalově ale fakt JE hustej. Mohl bejt někde úplně jinde…

Třeba v Realu.

Přesně tak. Ale von prcá Real.

A Barcu taky.

Barcu taky. (smích)

Mimochodem, když by přišel v takovýmhle stylu, jakej je v druhým díle, nějakej hráč do kabiny v reálu, tak by asi dostal přes držku, ne?

Myslím, že ne. Přemejšlel jsem nad tím, jak bych reagoval, když bych byl v situaci těch kluků, a asi bych jen koukal s otevřenou pusou a v hlavě bych si říkal: „Kámo, tak tohle ne. Tohle je strašný, ty seš fakt ultradement.“ (smích)

Máš nějaký hranice, co se týče sprostých slov? Vulgárnější projekt tady asi nikdy nevznikl…

Seš druhej člověk, kterej mi to říká. Samozřejmě jsme to řešili. Já se ale pohybuju mezi fotbalistama, takže vím, že to prostě je takhle v prdeli: Oni se tímhle stylem fakt bavěj! To je „vole“ za každým slovem, a to jsme mírný. V momentě, kdy se popichujou mezi sebou a rozjedou tu rádoby srandu, lítaj vzduchem hodně vostrý slova. Nemaj žádnej ostych a je to pro ně cool. Přijdou si najednou hrozně jistý, když můžou říct: „Mrdat. Ať jde do prdele! Na něj jebu. Táhni do píči!“ Pro ně jde o slang, kterým se dorozumívaj a jsou pak hustý.

Tobě to je vlastní?

Já takhle v civilu nemluvím. Ale v rámci postavy Laviho je to super. Popravdě mě hrozně bavilo, když se to takhle jelo, když jsem řekl tolik sprostejch slov za sebou, kolik jsem nikdy v životě neřekl. Ta postava je obecně hrozně vděčná a začínám ji mít čím dál tím víc rád. Což je divný. Trošku se bojím. (smích)

Postava určitě je extrémně vděčná. Koukal jsem, že pod jedním postem na Facebooku Sparty o tom, koho by měli nasadit do příštího zápasu, byl nejlajkovanější komentář, že maj povolat Lavickýho.

Fakt jo? To jsem nezaregistroval. Zaznamenal jsem, že druhej díl Vyšehradu s miláčkem Lavim sdílel David Lafata. Lukáš Vácha mi pak říkal, že to v kabině všichni jedou. Ne nadarmo mě taky management Sparty povolal na akci, v rámci který ukazovali trofej pro vítěze Evropský ligy, kde běžela znělka Vyšehradu, a pak přišel Lavický, všechny vyhlásil a podepisoval se lidem.

Nebál ses někdy, že se nezbavíš přízraku Matěje Jordána z Ulice?

Bál.

A nepřijde ti, že už seš spíš Lavický…

Na to je moc krátká doba to takhle hodnotit.

Ale už tě někdo oslovil jako Lavickýho, ne?

Jasně. Už se to párkrát stalo.

Tak to seš asi na dobrý cestě. Je asi lepší být Lavický než Matěj Jordán…

No nevím, Matěj je rozhodně kladnější. (smích) Navíc je to takový vyrážení klínu klínem. Nechci být spjatej s nějakou konkrétní postavou, buď s Jordánem, nebo s Lavickým. Ale rozhodně je fajn dostávat se do povědomí lidí a ukazovat, že nemusím hrát jenom hodnýho kluka, co nemá žádný problémy a starosti.

Byl Lavi větší herecká výzva než Matěj Jordán?

Nechci, aby to znělo, že mám Ulici na salámu. Texty se pořád musím učit, takže námaha to je i po těch dvanácti letech. Nejde to samo, i když v Ulici teď tolik prostoru nemám - ale když děláte dvanáct obrazů denně, zátěž to je, přestože okolo je spousta profíků, se kterejma jsme už parádně sehraný a přesně víme, co od sebe očekávat. A to jak z hlediska štábu, tak hereckýho ansámblu. Lavi je ale super, nepochybně pestrá a divočejší postava, herecky ohromně vděčná a moc mě baví.

Musel jsi kvůli vizáži trávit spoustu času v maskérně?

Tak hrozný to nebylo. Vlasy jsem si nechal udělat přímo. Mimochodem nechápu, jak to někdo může podstupovat dobrovolně. Peroxid totiž docela pálí. Smrdí to. A byl jsem jím celej den zfetovanej. Alespoň jsem se ale trefil dobře do dní, kdy jsem netočil Ulici, takže jsem si mohl tuhle komedii na hlavě udělat.

Tetování mi pak vyrobil Ivo Strangmüller, jednička na trhu co se týče uměleckýho maskérství, takovým speciálním papírem, kterej se nalepí, a pak dokreslí.

Nepřemýšlel jsi, že si je uděláš doopravdy.

Ne, to určitě ne. (úsměv) Ale jak budem v seriálu postupovat dál, tak tetování určitě budou mít svoji výraznou úlohu. Spousta lidí třeba zatím plně nedocenila, co mám na ruce - přitom Ježíš s beránkem v náručí se k takovýmuhle fotbalistovi hodí náramně.

Ví se o tobě, že seš kovanej Sparťan. Jsi vyloženě kamarád i s jednotlivýma hráčema? Není z tohohle hlediska ošemetný, když Lavi hlásí o Rosickým, že je pan Skleněný, nebo se chechtá předraženýmu Vaškovi Kadlecovi, že má „účes jako buzerant“?

Ne jako buzerant, ale jako homosexuál, abych to uvedl na pravou míru! (smích) Osobně se s Tomášem Rosickým neznám. Jdu ale v pátek na večírek Sparty, tak doufám, že se s klukama sblížím a vysvětlím jim, že je to sranda. A že to maj brát v klidu.

Na stadiónu jsem teďka Tomáše zaregistroval, snažil jsem se ho hypnotizovat pohledem, abych mu grimasou vysvětlil „promiň“, protože si ho samozřejmě nesmírně vážím a je mi hrozně líto, že ho pořád provází zranění. Ale obecně se reakcí nebojím. Nemyslím si, že by to bylo tak extra ostrý a mířený tvrdě proti někomu.

Spíš to pracuje s mediálním obrazem těch hráčů nebo se stereotypama kolem nich…

Přesně tak. Vycházíme z kauz, který se staly a o kterých všichni ví. Ať už je to bouračka Limberskýho nebo spousta dalších dobře známých věcí. Nezasahujeme do soukromí hráčů. Jde prostě jen o nadsázku, která má bavit a rozhodně ne někoho osobně zraňovat. Koho to urazí, tak je hloupej. Ale najdou se asi i takový.

V tomhle směru pracujete podobně jako Kancelář Blaník – ty narážky jsou hodně aktuální.

Asi to říkáš správně. Ten příměr je samozřejmě trochu divokej, i když Kancelár Blaník funguje na podobným principu – taky vytvořila fiktivní postavu, která je napojená na reálný dění. To samý je Lavický. Fiktivní postava obklopená stejně fiktivním manažerem, majitelem klubu a samozřejmě i zcela fiktivním trenérem Žloutkem, kterej je… trenér Žloutek. To si asi každej dovodí sám. (smích) Jirka Ployhar je samozřejmě tomu našemu, aktuálně jihlavskýmu Míšovi Bílkovi hodně podobnej, a taky je bez autority, což se bude v dalších dílech velice dobře odrážet a všichni si to hezky spojí. Ale v širším kontextu samozřejmě pracujeme s reálným prostředím, akorát fotbalovým, a ne politikou. Nikdy nám ovšem nepřišlo na mysl, že bychom dělali fotbalovej ekvivalent Blaníka, to ani v nejmenším.

Máš nějakou hranici, za kterou bys v těch aktuálních narážkách nešel?

Ani ne. Je jasný, že internet toho snese hodně, takže uvidíme, kam až budeme moct jít dál. Je mi úplně jasný, že Vyšehrad by nikdy nemohl jít do televize, ani komerční, natož veřejnoprávní. Ale internetový médium to prostě zvládne. A člověk, kterej se na to nechce dívat, protože je to pro něj příliš silná káva, se na to jednoduše nepodívá.

Takže díky tomu, že točíš pro web, máš absolutní svobodu. Nebo i tady jsou limity?

Samozřejmě, že scénáře se schvalovaly. Prošli jsme klasickým kreativním procesem i se schvalovacím kolečkem. Na druhou stranu všichni byli dost benevolentní. Takže to funguje velmi svobodně.

Kolik lidí vidělo první díl?

Vím, že druhej díl vidělo po třech dnech tři sta tisíc lidí.

To je docela ranec.

Mňo. Tohle mi bylo řečeno. Tak doufám, že jsou všichni spokojený. (smích)

Překvapilo tě to velmi pozitivní přijetí? Přijde mi, že se z toho stala instantní kultovka…

Zatím si to neuvědomuju. A rozhodně bych tomu dal čas. Ale pochopitelně vnímám, že ohlas je velikej a reakce jsou pozitivnější a je jich výrazně víc, než jsme vůbec čekali.

Bojíš se srovnávání Vyšehradu s Okresním přeborem, ke kterýmu asi dojde? Už jen kvůli tomu, že obě věci jsou rozverný, z fotbalovýho prostředí a na scénářích se podílí Petr Kolečko?

Ne, vůbec. To je úplně něco jinýho. Formátem, stopáží, prostředím… Okresní přebor je prostě okres…

Zatímco vy jste třetí liga…

Jasně, my jsme vyšší liga. (úsměv) My jsme fotbalová high-society, ti frajírci a zbohatlíci, zatímco v Okresním přeboru je to spíš o atmosféře, poetice a kouzlu vesnickýho fotbalu.

Klasická otázka: Je výrazně náročnější skloubit hraní s tím, když seš zároveň režisér?

Zkusil jsem si to u pilotního dílu a zjistil jsem, že takhle už to dělat nechci. Že to je sakra náročný. Proto jsem přivolal kolegu Martina Koppa, mýho guru. S ním to máme výborně rozdělený, v rámci placu jsme skvěle kooperovali. Funguje nám to. Martinovi naprosto věřím, takže to dirigoval on a nemuseli jsme tolik playbackovat, nemusel jsem se chodit na všechno koukat a kontrolovat to jako u pilotního dílu. Kdykoliv měl připomínky k mýmu herectví, zapracoval jsem je. A za zpětná vazba tomu moc prospěla. U pilotu jí tolik nebylo a výsledku to ublížilo, což zpětně vidím. Slabších míst, kde jsem ze sebe udělal debila, už ale v dalších dílech tolik není.

Skloubení režie s herectvím holt není nic jednoduchýho, zvlášť když na to člověk nemá čas. Když na to čas má a má odpovídající finanční prostředky, tak to určitě jde a může se s natáčením mazlit. My jsme ten čas ale neměli, takže řešení s druhým režisérem je ideální. Sice se pak víc věnuju postprodukci a přebírám to ve střižně, ale na place režíroval hlavně Martin. Proto jdou plusy u dalších dílů za ním. A chci, aby to lidi věděli!

Takže když bys dělal celovečerák, do hlavní role se neobsadíš...

Když bych dělal celovečerák o Lavim, tak asi jo. (úsměv)

To je jasný. Já myslím, když by to byl celovečerák o Batmanovi. Napadlo mě to kvůli Benu Affleckovi, kterej to taky musí skloubit.

Shodou okolností jsem o něm taky před chvílí přemýšlel. Ben měl taky škatulku, nevedlo se mu, a přitom se z něj vyklubal výbornej režisér a slušnej herec. A zjistil, že když chce dobrou roli, musí si jí dát sám. Proto neříkám, že bych se tomu bránil. Ale nechtěl bych kvůli tomu chcípnout. Což se může velmi snadno stát. Po pilotu Vyšehradu jsem byl úplně vyřízenej, tlak byl velikej.

Kdo ze spoluhráčů z Real Top Praha, kde hraješ se spoustou dalších známých tvářích zápasy s charitativním posláním, bude hostovat v seriálu?

Je to vidět v traileru. Objeví se Honza Rajnoch, Roman Sňozík, Roman Bednář a Lukáše Váchu už jste viděli. Ještě něco namluví Míra Bosák. A můj kamarád Jakub Štefek, skorojmenovec, si zahrál kapitána.

Inspiroval ses u nějakýho zahraničního seriálu?

Ne, vůbec. Byl mi sice doporučenej seriál s The Rockem o amerických fotbalistech Ballers aka Hráči, protože stojí na podobným principu, že se mezi elitníma sportovcema řeší prachy, děvky a koks. Prej je to super, ale neviděl jsem to. Ale je to úplně jinej formát – jednak jde o klasickou televizní padesátku, hlavně se ale rozpočtem pohybujou v jiný galaxii.

Takže jsme jeli bez vědomejch inspirací. I co se týče audiovizuálního pojetí. Nějakou přímou referenci jsme úplně neměli – ale samozřejmě jsme věděli, že to například nechceme mít tak rozkývaný jako Blaník, že nebudeme mít podobný zoomy atd. Spíš jsme se snažili jít „televizní“ cestou, rozfázovali si každej záběr a podobně. Sice používáme třeba rapidmontáž nebo slow-motiony, ale vždycky to má svoji logiku v rámci příběhu. Tím, že jde o komediální seriál, jsou pro nás zásadní herci, interakce mezi nima a tedy i to, aby „do nich bylo vidět“.

Jaký filmy a seriály tě nejvíc baví?

Teď se nejvíc těším na Mladýho papeže od HBO. Samotnýho mě takovýhle látky lákaj, chtěl bych si někdy udělat vážnou věc. Proto mi dává smysl spolupráce s OBBOD, protože s náma mluví třeba o postapokalyptickým comicsu. Už ho delší dobu vyvíjíme a zároveň ho připravujeme jako čtyřdílnej seriál. Je to depka, kterou bych klidně přirovnal k Pustině nebo Temnýmu případu. Už to máme rozkreslený, víme, že to vydáme, a pak budeme řešit jak dál s převodem na plátno nebo obrazovku.

Jinak mě moc bavil Hannibal s Mikkelsenem, první dvě série Walking Dead nebo Temnej případ. Mám doma košatou filmotéku, protože si kupuju Blu-raye. Obřadně si je přinesu domů, odložíme telefony na sebe, aby se nám pěkně spářily a porodily nám novýho malýho iPhonea, přítelkyni jsem navíc naučil, že v momentě, kdy chce čůrat, se pauzuje, a poctivě se koukáme. Ale samozřejmě hodně chodím i do kina.

Koukáš na Ulici?

Ne. To vůbec. Už dlouho jsem neviděl. Není čas.

---

A teď o Spartě: Dal bys za Vencu Kadlece 70 mega?

Ne.

Proč?

V době, kdy přicházel do Sparty, ještě pod Zdeňkem Ščasným, mi nezapadal do herního systému. Jasně že v momentě, kdy bude ve středu Rosický s Dočkalem, a budou mu dávat luxusní kolmice do běhu a pasy za obranu, protože je rychlík a bude to tam švihat, tak mi to logiku dává. Ale v době nákupu mi do systému moc nezapadal.

Není divný kupovat někoho za sedmdesát mega do český ligy? Vždyť i top hráči tady maj cenu do třiceti milionů. Jeho cena automaticky klesla, když už není nejmladší, ani kdovíjaká hvězda.

Nevím. Já zase chápu ty osobní, sparťanský vazby, napojení i přímo na Dana Křetínskýho. Pamatuju si, když tehdy Venca odcházel do Frankfurtu, jak jeho agent Pavel Paska říkal, že mise Kadlec je ve Spartě vyřízená a že se musej posunout někam dál. Ale dopadlo to jinak.

I Venca nám trochu do Lavickýho něco hází, protože je rád, že je zpátky ve Spartě. Německý angažmá se mu úplně nepovedlo, vracel se nadvakrát, nějaký ty hostovačky, v Dánsku to taky úplně neklaplo, navíc mu tam byla zima a tady bude teplejc . Takže si říkal, že bude fajn to zkusit zase doma.

Ale já jsem nad ním rozhodně hůl nezlomil a doufám, že bude jenom a jenom lepší.

Kolik minut myslíš, že Rosa ještě odehraje za Spartu?

Já jsem optimista. Bude to dobrý. Devadesát dá určitě.

Koho bys rád viděl jako trenéra? Má pokračovat Holoubek?

Podle úterních informací je už Trpišovský ze hry a popravdě řečeno jsem za to rád, protože kolem něj je nafouklá bublina. Působí na mě sice sympaticky a to, co se mu povedlo s Libercem v Evropě, je super, ale bylo by to pro Spartu zbytečný angažmá. Bliká mi tady varovně radar, že když by se to na sto procent nevedlo, jen by se prokázalo, že to není v kouči.

Na hráčích na podzim bylo vidět, že se jim nezdá úplně Ščasnýho herní systém. Že na nich byla deka, často hráli na postech, na kterejch hrát nechtěli, a tím pádem se jim ten fotbal trochu zhnusil. A proto rezignovali. Přišlo mi, že ho odtamtud trochu chtěli dostat, což se mi rozhodně nezdá správný, ale Sparta díky tomu pak alespoň dostala novej impulz.

Samotnej David Holoubek na mě působí zatím velice dobře. Jsem pro, aby se jaro dojelo s ním. Médiama sice proběhla možnost příchodu Pavla Vrby, kterej to má v Machačkale celkem na hovno, ale jestli poříděj Vrbu, tak prostě přestávám chodit na Spartu. A takovej postoj má i většina dalších Sparťanů.

Protože je to Plzeňák?

Jasně. Ale ani obecně to není správný. Úspěchy s Plzní byly samozřejmě fenomenální, ale potom to šlo dolů a dohra s reprezentací byla vyloženě tragická. A tohle mu fanoušci pochopitelně neodpustí. Vytvoří se na něj zase zbytečně tlak, jak ze strany Plzně, tak ze Sparty. Proto by to byla úplná hloupost. Zkusil bych prostě Holoubka, počkal a podržel ho, než si dodělá licenci. Když se nebude dařit, můžou trenéra v klidu vyměnit potom. Navíc je to Hřebíkův kůň – a Jarda tam prostě má svý slovo, takže to bude dobře i pro něj. Všichni budou šťastný.

Jsem z Brna, takže mě odmala děsily sparťanský penaltičky v 96. minutě. Jaký je podle tebe aktuální rozložení sil v tomhle směru? Souhlasil bys se mnou, že Plzeň a Sparta maj u soudců srovnatelnou protekci?

Fakt se snažím bejt v těchhle věcech objektivní. Znám zápasy, kdy jsme byli zařízlý, znám zápasy, kdy nám nadržovali. Narovinu říkám, že s těma věcma nesouhlasím. Můžu pochopit, proč se ty věci dějou a hádat, jestli ze strany vedení ligy není tendence tlačit týmy, který můžou v Evropě něco uhrát a zvýšit koeficient. Ale nepřijde mi to fér a rozhodně by se to nemělo za žádných okolností dít. Z fotbalu by to mělo vymizet.

Stejně tak bych mnohem víc postihoval další nekalý praktiky - zdržování hry a simulování bych trestal daleko ostřeji. Nesnáším to i u Sparty. Když to kluci dělaj, jsem nešťastnej. I když to prováděj v rámci strategickýho honění času. Teďka mám čerstvej zážitek ze zápasu s Teplicema a podobnejch utkání: Velice rychle vedeme 1:0, následně přidáme druhej gól, když se podaří tak i 3:0 a stadion volá „dejte jim bůra“. A kluci na to maj, aby jim toho bůra i dali. Aby udělali fanouškům radost, ale i sami sobě – když někomu dám doma 5:0, hraje se příští zápas úplně jinak.

Ale ne, oni místo toho vypnou, do druhý půle nastoupí úplně vyklidněný a vychillovaný a bum prásk dvě debilní situace a najednou jsou nervy až do konce. Protože je to 3:2 nebo 2:1 a v tu chvíli ty kucí, aby to dokopali v klidu, začnou padat sem a válet se támhle. Nepůjdou pro míč, zakopnou míč, simulujou. A to je hnus. Trestal bych to. Trestal bych to fest. Lavickýho na ně!

Jak reflektuješ to, že se tuzemský kluby, včetně jejich hráčů, nechtějí čelem postavit k rasismu a neonacismu, který na stadionech stále bují? Fanouškovský jádra jsou furt z nemalý části náckovský, což je smutný…

To je všude. Nesouhlasím s tím. Nemám rád bučení na někoho, kdo je černý pleti. Ale holt to funguje tak, že čím větší klub, tím víc radikálů. Jsou i ve Slavii, jsou v Plzni. A není to dobře.

Ale jak proti tomu sakra bojovat, když je to odraz naší společnosti? Stačí se podívat na Ortel na Slavících a na hajlující lidi na jejich koncertech… Pak je pochopitelný, že takový individua budou i na fotbale, kde se můžou vybít a vyřádit. Každopádně to odsuzuju. Není to správně.

Rychlej výběr: Tomáš Řepka, nebo Jiří Novotný?

Určitě Jirka Novotný. Jirka mi dal už takovejch dobrejch pasů… Ten už má tolik asistencí na moje góly, že nemá konkurenci. S Tomášem se vůbec neznám. Ale je jasný, že raketovej inženýr to není. (úsměv)

Horst Siegl, nebo David Lafata?

To je těžký, oba jsou stejný typy. Na Horstovi jsem vyrostl a jako malej jsem hrál s jeho synem na Spartě. Takže určitě mám rád oba. Ale v tuhle chvíli asi David. I když mě štve se svejma simulantskýma eskapádama, s tím padáním.

Tos byl smutnej, když padal?

No ježišmarja! Dokonce když mu tehdy na Dukle šáhli na hlavu a on se skácel, zaregistroval jsem video, na kterým se děti ve slávistický fotbalový přípravce učí simulovat jako Lafata. Bolelo mě to. Tohle prostě musí z fotbalu zmizet. A pokud tady máme disciplinární tresty po zápase, dával bych je i za simulování!

Markus Steinhöfer, nebo David Limberský?

Mám moc rád kluky, který se pohybovali v okolí Martina Fenina, grilovali si v bytě a dokázali si ho zapálit. To mi přijde geniální. Takže asi Steinhöfer. (smích) Ne, ale vážně, Davida Limberskýho bych si do týmu nikdy nevzal. Je zlej a zákeřnej.

Kdo byl nejlepší trenér Sparty v moderní éře?

Já jsem měl hrozně moc rád Víťu Lavičku, i když byl až moc hodnej. A taky střídal vždycky až v 80. minutě. Nikdy nestřídal dřív, což mě vždycky úplně vytáčelo, protože kluci už nemohli a on je tam nechal tahat nohy. Úspěchy ale byly i za Hřebíka, za Haška a za Straky, akorát pak vždycky přišly chvíle, kdy se nedařilo, a proto byli odejiti.

Ale mám to tak, že lidi dělím na hodný a zlý - i při vědomí, že máme každej spoustu much. A Víťa Lavička je pro mě strašně hodnej, upřímnej člověk. Mám rád tu jeho lidskost, a proto mi přijde fajn. I když jsem s některýma jeho krokama nesouhlasil, na stadiónu kolikrát nadával a byl jsem nešťastnej.

Vyhraje letos Sparta titul?

Hrozně moc bych si to přál, ale bude to těžký. Podvědomě nicméně tuším, že se nám to povede a že jaro bude raketový. Plzeň máme doma, tu porazíme. A Slavii to taky vrátíme. Jsem o tom přesvědčenej.

A jak daleko dojde v Evropský lize? Bude to krasojízda jako loni?

To bylo super, co? Klukům bych přál přinejmenším čtvrtfinále. Když se uzdraví Tomáš a bude si chtít zahrát, tak to s tou mladou krví kolem půjde. Mládí vpřed! Já klukům věřim.

Na jakej zápas nejradši vzpomínáš?

Z poslední doby byl super Inter Milán, když jsme je porazili 3:1. Celkově ale asi Real Madrid na Letný za Hřebíka. Tehdy jsme sice prohráli 3:2, ale byl to fantastickej zápas. Už je to nějakej pátek, ale pořád si pamatuju, kde přesně jsem seděl a jak jsem to prožíval. Nádhera.