Mám Adama rád, i když ho vlastně moc neznám a je naladěnej na jinou vlnu. Mám rád i jeho tvorbu, protože mě vždycky překvapí a osloví mě, i když na to jde úplně z jiný strany, než bych čekal. S jeho Semestrem to byla láska na první klik myší, takže jsem logicky musel využít příležitosti a otevřít zrovna s ním volnou sérii rozhovorů s tvůrci a osobnostmi z prostoru české audiovizuální tvorby, kteří mi připadají nějak inspirativní.

Poslední díl Semestru poběží na Streamu o víkendu, určitě si ho nenechte ujít. Rozhovor neobsahuje nějaké tvrdé spoilery, jistých aspektů finále se ale samozřejmě dotýká, takže čtěte opatrně.

---

Ten kokain v pátým díle je pravej? Vypadá věrohodně…

No comment.

Čí maminka tehdy volala, když ne Amálčina?

Jitka Asterová to taky nebyla.

A když už jsme u těch spoilerů: Kolikrát Damián šoustl Alžbetu? Dala mu vůbec, nebo je to jen klasická tahačka za péro?

Odpověď je ve třetím díle.

Kdy přesně se zrodila idea na Semestr?

V květnu v roce 2015. Ale žádná dobrá storka se k tomu neváže. Prostě mě to napadlo, když jsem šel po ulici. Ten koncept rozpadu jednoho vztahu v šesti dílech.

Jak moc se liší výslednej tvar od toho, co jsi měl v hlavě? Předpokládám, že reálný způsob, jak to natočit a jak kupříkladu sestavit facebookové timelines, aby to dobře fungovalo, na obraze, jste se učili až za pochodu…

V podstatě ano. Samozřejmě proběhlo několik testů, kdy jsme si ozkoušeli práci s formátem, abychom viděli, jak to celé do sebe zapadá, ale na spousty překážek jsme narazili až za chodu. Třeba až na place jsme zjistili, že největší problém je kolísavé připojení internetu a tím pádem dochází ke zpoždění vzájemných hereckých reakcí. Stejně jako diváci jsme se museli na neobvyklou formu zvykat. Myslím, že to jde dobře vidět na prvních dvou dílech, kde jsou švenky, zoomy a celková flow o něco málo svižnější, než v ostatních dílech. Ale po prvních testovacích projekcích jsme se je rozhodli nezrychlovat, protože lidem obecně trvá dva díly, než si na styl najedou a úplně zvyknou.

Jaká byla přesně technika, jakou jste to natočili? Jde mi o ty zoomy, švenky napříč obrazovkou, střihy… To filmový vyjadřování přeci je úplně jiný, než když jste původně plánovali čistý zachycení celý obrazovky.

Nejdříve se sestříhala samotná konverzace dvou hlavních postav a natočili potřebné plochy pomocí klasického screencapture softwaru. To byla ta lehčí část. Ta komplikovanější a pracnější nastala, když se tyhle dvě věci začaly dávat dohromady. Musel se sladit timing s hereckou akcí a s tím, co zrovna postavy dělají na počítači. Naštěstí náš geniální vfx after effects master Vítek Ureš měl dostatek trpělivosti a skillu se s tím pracně zabývat a sladěnou část pak ještě pracněji rozpohybovat. A na samotný závěr pak kompletně retušovat. Byla to pro něj práce na čtvrt roku.

Co bylo nejsilnější audiovizuální inspirací, když tě napadlo, že chceš odvyprávět tenhle příběh tímhle způsobem? Předpokládám, že zrovna film Odebrat z přátel, kterej vám nejvíc otloukaj o hlavu, to asi nebyl.

Je to tak, jak říkáš. Odebrat z přátel jsme si ani jednou nepouštěli jako referenci. Pravděpodobně nejvíc jsme studovali jednu epizodu z Modern Family. Ale furt jsme si říkali, že nechceme, aby Semestr byl podobně pěkný. Chtěli jsme víc chyb. Šumu. Glitchů. A méně jisté pohyby myši atd. Prostě být autentičtější.

Dočetl jsem se, že skypecally probíhaly opravdu na dálku a odděleně. Jelo se u nich na první dobrou kvůli autenticitě, nebo to hraní bylo v podstatě stejný jako u televizní nebo filmový produkce?

Herci skypovali opravdu na živo a na dálku. Průměrně se jelo tak deset pokusů na záběr. Častokrát ale jenom kvůli tomu, že zrovna spadl Skype uprostřed konverzace, takže jsme záběr museli opakovat. Spíš než na první dobrou jsme se s herci dohodli, že nebudeme tolik zkoušet, protože čím víc by to znali nazpaměť a trénovali, byli by tak víc mechaničtí. A to jsme nechtěli, naopak jsem chtěl být chybám otevřený, ať už jde o zapomínání textu, přeřeky, chyby v intonacích a podobně, protože tak prostě lidi při běžné konverzaci mluví. A stejně tak jsme přemýšleli i o kameře, kdy jsme si s kameramanem museli připomínat, že ne vždy je člověk pěkně zarámovaný při Skype hovoru a stejně tak člověk nikdy nemá pěkně vysvícenou místnost. Vyznávali jsme takovou filosofii ošklivosti a chyb.

Od začátku jste věděli, že seriál bude na Streamu?

Původně jsme nad tím přemýšleli jako opravdu nad nezávislým webseriálem. Ale zafinancovat to po vlastní ose se ukázalo jako docela náročný. Za Streamem jsme nešli hned z obavy, že Semestr není pro jejich klasického diváka. Nakonec se tomu ale Stream postavil asi nejlépe, jak mohl. A vlastně si nedokážu představit, kde jinde by Semestr mohl vzniknout, tak jak jsme my chtěli, než právě na Streamu.

Ve výsledným tvaru zůstaly i přeřeky, „hodlá nehodlá“ apod. Jak moc jste to čistili?

Jak jsem říkal, s chybami jsme pracovali. Zrovna u tohohle případu ale nejde o žádný přeřek, nýbrž záměr. Hodlat-nehodlám je slavná hláška Mgr. Radovana Kaluži. Podobných easter eggs je tam samozřejmě víc.

Hned třikrát se objevuje v seriálu narážka na Kamila Filu. Obdivuješ ho?

Jako ke kritikovi k němu samozřejmě chovám respekt, i když od té doby, co odešel do Respektu, se k jeho textům dostávám míň a míň a s érou JeštěVětšíhoKritika už se k nim prakticky nedostávám. Takže teď je to pro mě spíš jen taková občas bizarní facebook reality show s hodně gify. Myslím, že pocit Amálie, že jako studentka filmových věd už nemůže věřit ani Kamilu Filovi, jenom ilustruje, že by se těžko mohla uživit s titulem této školy.

Je tam i takový insiderský fórek na jinou filmovou kritičku Alenu Prokopovou, kterou ale zas tolik lidí nezná, takže ho nejspíš skoro nikdo nepochopí. A je tam i spousta dalších pomrknutí, jejichž kontext lidi, co nejsou nakýblovaný nonstop online a nesledujou veškerou popkulturu, vůbec nepoberou. Když bude někdo znát Stoyu a In Utero, asi zas třeba nebude vědět, kdo je Pavlína Jágrová a co paroduje Chic Pauline. Jak moc jsi bojoval s pokušením to všechno prošpikovat těmi odkazy, vtípky, insiderskými průpovídkami a pomrknutími? Držel ses vědomě na uzdě, nebo je tam naopak plánovitě vkládal třeba co dvacet sekund…

Zdálo se nám, že v Čechách prakticky chybí cokoliv, co by nějak výrazněji pracovalo s popkulturou, takže jsme vědomě pracovali se všemi narážkami a odkazy, ať už na existující lidi ze svého vlastního okolí, českého internetového prostoru nebo s populární kulturou jako takovou. Chtěli jsme, aby to právě fungovalo na více vrstvách, ať už na úrovni teoretických filmovědeckých narážek, nebo pro lidi, co mají stránky Brazzers a Bangbros jako denní chléb. Furt jsme to brali tak, že lidi budou sledovat seriál na svém notebooku a jsou stále jen pár kliků od toho, aby si veškerý smysl narážek mohli ihned vygooglit a objasnit. Prostě jako když člověk kouká na South Park.

Přijde mi, že v Semestru ukazujete vlastně hrozně málo děje přímo na obrazovce. Že se vám daří odolávat pokušení ty věci přímo odehrávat a servírujete je jen v náznacích nebo zprostředkovaně – ať už přes nákup podprsenky, nebo prostý neozývání se. Žádný zahýbání, hádky nebo rozchody na obraze nejsou. Nebyli jste v pokušení udělat ten seriál dějově hustší, dát do něj víc zvratů, víc „akce“ a ne jen „ilustrovat“ ten pozvolný rozklad celých šest dílů?

První verze scénářů by se daly označit za víc dramatičtější, ale postupně jsme došli k tomu, že je to vlastně taková hrozná klasika a že by to tak nejspíš udělal každý, takže jsme se rozhodli spíš pro střípky konverzací s náznaky. Přemýšleli jsme nad tím, že stejně důležité, jako co ukazujeme, je i to, co vlastně neukazujeme. Chtěli jsme, aby divák byl ve sledování divácky aktivní a musel si domýšlet, jaké konverzace Amálie s Damiánem musely proběhnout, když jsme je přes měsíc neviděli. Pracovali jsme s aspektem času jako takovým a servírovali důležité informace subtilněji. Například že je matka Amálie nemocná a že začala chodit na chemoterapie, se divák dozví tím, že si všimne její fyzický proměny mezi prvním a druhým dílem. Snažili jsme se držet hesla, že míň je víc.

Závěrečná pointa byla daná předem, i s rozhodnutím, že ji odehrajete až během posledních deseti sekund a ještě s nutností, aby si divák vrátil video nazpátek a stopnul ho?

Pointa byla daná jasně předem, ale až při střihu nás napadlo, že nemusíme být tolik doslovní a že internetový seriál je v tomhle jako kniha, tedy že si čtenář může otáčet stránky, jak se mu zlíbí. Ale hlavně si myslím, že hudba a poslední záběr jsou natolik výmluvný, že se divák ani nemusí vracet.

Bude pokračování? V letním semestru to přeci bude ještě ostřejší…

Tohle je spíš otázka na Stream. Mně osobně ale ten zimní Semestr stačil. Momentálně se chci soustředit na svůj debut Domestik.

Přijde ti tenhle koncept, užitý právě v Semestru nebo Odebrat z přátel, dostatečně nosný do budoucnosti, tak aby v něm vznikaly další projekty a bavily? Může to být svébytný subžánr á la found-footage horory apod.?

Teprve nedávno jsem si pořídil iPhone a tak nějak jsem byl překvapený, kolik to má vychytávek a možností, které jsme krásně mohli zakomponovat do Semestru. Takže myslím, že formálně se s tímto konceptem dá jistě ještě hodně vyhrát. Ale ohledně obsahu už si nejsem vlastně tolik jistý.

Určitě máš se svým štábem a kolegy největší know-how v tomhle ranku u nás, možná v celý střední Evropě. Není škoda ho zahodit a nepokračovat s obsahově jiným, ale formálně příbuzným projektem? Ať už by to byl spin-off, jiný příběh nebo právě úplně jiný žánr?

Nejzajímavější na tom bylo, že jsme se pouštěli vlastně do velkého risku, žádné know-how u nás neexistovalo, takže jsme toho museli hodně objevovat a přicházet si na věci sami. Z toho důvodu se bojím, že pracovat znovu na obdobným projektu by pro mě už nebylo přínosný a nebylo by v něm vlastně tolik co objevovat.

Jak dlouho se točilo v Berlíně a jak to zasáhlo do rozpočtu?

Víkend. Na to, jak to zasáhlo do rozpočtu, se musíte ptát producenta. Ale myslím, že nijak radikálně.

Na Facebooku jsi machroval, že Semestr má nejlepší soundtrack. Jako fakt myslíš lepší i než Pelíšky?

Myslím to tak, že nemusíš mít Jana P. Muchowa, abys měl dobrej soundtrack. A ještě k tomu je soundtrack k Semestru poskládanej jen z českých interpretů a kapel.

Ani s hudbou nepracuješ, alespoň bych řekl, úplně prvoplánově. Je tam málo takových těch milých koláží a svižných klípků, které by to samovolně hnaly dopředu. Jen teda ti Manon Meurt - ten přechod tě pošle do depresivních hoven hned na začátku druhýho dílu a pak tě v nich dobře drží i třeba v pětce na konci. Jak často uvažuješ jako režisér v těchhle přímočarých intencích, kdy má hudba povědět o scéně v podstatě úplně všechno…

Vzhledem k tomu, že režíruješ plochu a nemáš tam žádnou hereckou interakci, není moc cest jak jinak dostat k divákovi informaci o tom, v jakém je rozpoložení postava, kterou vlastně ani nevidíme. Myslím, že jsme s tím nejvíc pracovali právě v pátém díle, který je postaven právě na tom, že hudba reflektuje stav samotné mysli postavy a vypráví příběh. Mimo to pro nás hudba byla důležitá v tom, aby se divák lépe orientoval, na čí ploše právě jsme. Damián poslouchá vždy rockovější hudbu, zatímco Amálie elektroniku. A někdy je samotný text písničky tak návodný, že nebylo třeba víc říkat.

Jak seš spokojenej s ohlasy?

Jsem spokojený.

První díl pustil Stream na homepage Seznamu, takže z toho byla masovka s půlmilionem zhlédnutí, i když nejde o Kazmu, ale hodně svérázný projekt. Taky se tam objevuje obrovské množství hejtrů a záporných reakcí? Zanechávaj v tobě nějakou negativní stopu?

Myslím, že jsme byli připraveni na to, že když Stream uvede Semestr na zlaté pozici na Seznamu, vyskytne se velké množství hejtů. V prvé řadě tenhle projekt není pro lidi, co mají nastavenou jako svoji homepage Seznam, anebo ho používají jako svůj informační kanál. Takže ten hejt byla vlna lidí, pro které seriál Semestr spíše není a jejich komenty jsou pak takové zoufalé výkřiky reagující na koncept, formát a na to, že se jim do třiceti vteřin nedostavila zápletka s cílem, jak jsou zvyklí. Místo toho dostali sedmiminutový otvírák s jednou nepříjemně naštvanou a druhou ne moc bystrou holkou… a hlavně, jak říká Amálie na začátku druhého dílu, je to seriál, musíš se na to koukat jako na celek!

Prozradily ti některé komentáře, diskuzní příspěvky nebo recenze o Semestru něco, co jsi netušil? Uzřel jsi v něm něco, co jsi do té doby neviděl?

Asi nás nejvíc překvapuje, že si někteří diváci stěžovali na „nedějovost“. Přitom v každé předtitulkové scéně se načne motiv konkrétního dílu a s ním se pracuje až do jeho konce. A nad to máš ještě celkovou linku dvou hlavních postav a dále i vedlejších. Tak nás překvapilo, že je to pro někoho málo. Ale on ten život většiny lidí, zvlášť v tomhle věku, není nějak speciálně dramatický . Takže opravdu nevím, co víc by se tam mělo dít, než že člověk řeší, jestli má dostatek kreditů ve škole, trable s tím, co bude dělat po škole a strasti se svým partnerem.

Chystáš aktuálně film Domestik, komorní drama o přípravě cyklisty, který se odehrává takřka výhradně v jednom bytě a mezi dvěma lidmi. Zas to má poměrně hodně přísný koncept, který není úplně vlezlý a prvoplánově atraktivní. Přijde mi, že to charakterizuje všechny tvoje látky.

Asi to není nic vědomého, ale zní to tak.

A ještě v jedný věci bych ti chtěl polichotit – přijde mi, že v těch látkách dokážeš i ze zdánlivý povrchnosti vydupat existenciální přesah, příznačnej nejen pro nějakou generaci. Bylo to už u Mgr. Radovan Kaluža. Cítíš třeba sám, že by v tomhle mohla být tvoje síla, resp. hledáš vědomě tyhle hlubší vrstvy a pocitovější přesahy?

Spíš to očekávám od každého filmu, že má něco divákovi přinést, anebo o něčem vypovídat, ať už o své době či prostředí. A samozřejmě mám rád, když film trošku klame tělem. Třeba tím, že se na první pohled jeví poněkud primitivněji, v mém případě jako obhroublá zábava ostravského milionáře na Stodolní, fekálie v L.H. anebo tlachání o ničem mladých privilegovaných Pražanů.

Co bude silnýho na Domestikovi?

Nemám rád velké řeči, ale tentokrát ti povím, že to bude film fyzický, nekompromisní a znepokojující. Prostě jiný. Arthouse body horor. Prostě něco, na co bych šel já rád do kina.

Vyhrál si s Domestikem už hlavní cenu Filmové nadace pro nejlepší scénář a dostal odměnu čtvrt milionu. Což s ohledem na to, že si ho psal dva roky nedělá úplně dobrou mzdu…

Samozřejmě člověk musí dělat věci bokem a nemůže pracovat na scénáři dva roky s vidinou toho, že náhodou vyhraje nějakou cenu. Hlavně by mě před tím ani nenapadlo, že bych s tímhle netradičním scénářem mohl vyhrát jedinou scenáristickou soutěž v Čechách.

Plánoval jsi i dokument o ČSFD? Proč to s ním nedopadlo?

Nedostali jsme grant. Zpětně si uvědomuji, že ten projekt nebyl vlastně moc dobře připravený. Ale to už je fakt dávno.

Co jsi říkal na Procházkův televizní „minidokument“ o ČSFD? To asi nebyl směr, kterým ses chtěl ubírat…

Shodou okolností jsme na to koukali s klukama ve střižně, když jsme pracovali na Semestru. Moc jsem nepochopil, proč to nepostavil na těch nejzásadnějších uživatelích, ale jenom na nějakých no-namech. Chtěl bych vidět to jádro, okouňáky atd. A jak se to celé proměnilo do téhle značky, co dnes ČSFD je. Tahkle to ale byl spíš jen takový fan service Pomothyho. Každopádně scéna s Vachkem, když se ptá studentů, jestli znají ČSFD, byla TOP. To jo.

Kolik procent chceš mít na ČSFD u Domestika?

Většina mých nejoblíbenějších filmů jsou v modrých číslech. Takže beru všechno okolo 60%.

Dáváš své přítelkyni k Vánocům spíš svetr nebo podprsenku?

Obojí.

Pustil bys ji na semestr na Erasmus?

No jasně.