Což mě přivádí k prvnímu relevantnímu bodu tohoto úvodu. Pokud bychom měli říct jednu nejčastěji citovanou a plebsem používanou tržební poučku, tak to bude ta padesátiprocentní. "Hele, jak můžeš říct, že film A Bloody Hell prodělal, když si studio bere padesát procent a při rozpočtu čtyřicet milionů to celosvětově vydělalo osmdesát milionů?" Ano, i o tom se tu budeme bavit, ale vezměme to pěkně od začátku.

Filmové tržby už nejsou tím, čím bývaly. Zatímco dříve byly filmy v kinech klidně půl roku a po malém otevíracím víkendu ještě nemuselo být nic ztraceno, dnes je to všechno o těch prvních třech dnech v kinech. Pátek, sobota a neděle. Právě tyhle dny v naprosté většině případů rozhodnou o úspěchu a neúspěchu filmu v kinech. A studia to dobře ví, proto už týdny před startem filmu v kinech ládují diváky klipy, trailery, pohledy do zákulisí, falešnými twitterovými válkami hereckých hvězd, facebookovými diskuzemi a dalším a dalším. Teď se vrátím k těm padesáti procentům. Ta poučka vznikla někdy v devadesátých letech a přetrvává dodnes. Jenomže nepočítá s novými vlivy, které přinesl nejenom rychlý internet a ústup fyzických médií ze slávy. Přímo astronomicky rostou náklady na televizní reklamy, kabelovky mění tvář televizního trhu a Netflix dnes nakupuje filmy do svého katalogu rychleji než kterýkoliv televizní kanál.

To jsem takhle jednou poslouchal vyprávění výkonného ředitele společnosti Warner Bros před logem s nápisem Hollywood: "To máte čistý rozpočet na natočení samotného filmu, peníze na reklamu v USA, peníze na reklamu ve světě, procenta pro tvůrce filmu, procenta pro největší hvězdy filmu, časem procenta pro skladatele hudby, scenáristy, úroky pro banky... Peníze si musíme ještě rozdělit s naší bývalou filiálkou Legendary. No vyplatí se nám to, pane Jiří?" Odkašlal jsem si a řekl, že ano. "Máte pravdu. Na druhou stranu jsou tu totiž zisky z amerických kin, zisky ze světových kin, zisky z domácího trhu s nosiči a televizními právy, to stejné se světovými, pak prodej hraček, licencování... Když kalkulujeme se vším výše zmíněným, dosadíme to do správných rovnic a zamyslíme se, tak..." Tak nám vyjde, že si studia vydělají asi padesát procent z kino-tržeb. Dobrá, zabrousili jsme tímhle tak trochu do metafyzična, pojďme si probrat některá základní slovíčka.

Rozpočet

Rozpočet. Der Kostenanschlag. Rozpočet.  Der Kost...

Vezmeme to trochu zeširoka. V roce 1999 šel do kina Matrix. Tržby z kin byly skvělé, ale ta pravá bomba měla jméno DVD. V druhé polovině devadesátých let se totiž studia snažila pomalu nahrazovat zastaralé VHS. Mnohem lepší kvalita ospravedlnila vyšší cenu a právě Matrix znamenal ten vytoužený boom nového ultra-profitabilního formátu. Neo celkem prodal přes 30 miliónů DVD. A to mluvíme o dobách pionýrských, kdy nás většina diváků chodila do DVD půjčoven, protože stříbrné disky stály více než 25 dolarů (600-800 Kč u nás). No, spočítejte si ty zisky za 30 milionů prodaných kusů sami. Proč zrovna Matrix? Kdo by ten kultovní film nechtěl vidět znovu a znovu? Kina musela po pár měsících nasadit jiné filmy, takže domácí projekce byly jedinou možností.

Ty zisky byly obrovské. Větší jak z VHS. Zhluboka se nadechněte. Podle Motion Picture Association of America mělo DVD od roku 1997 do současnosti obrat 150 miliard dolarů a čisté zisky pro studia činily 100 miliard dolarů. No a tím se dostáváme k rozpočtům. Ne všechny vydělané peníze mohly skončit v kapsách šťastných akcionářů, svůj kousek perníčku si chtěl ukrojit každý. Fakticky každý následující rok byl proto ustanoven nový rekordní filmový rozpočet. Pojďme si zavzpomínat.

V roce 1992 stála výroba Terminátora 102 milionů dolarů a svět poprvé viděl překonání magické hranice 100 milionů v rozpočtech. To číslo v roce 1997 překonal stejný režisér hned dvojnásobně. Ano, Titanic. Až na tuto výjimku byly rozpočty v devadesátých letech drženy ještě relativně na uzdě. Vždyť i takový megaloman jako Roland Emmerich dokázal natočit Den Nezávislosti za nuzných 75 milionů. To všechno se ale mělo změnit. Přišel rok 2000, DVD začalo generovat obří zisky a začaly se dít věci.

2001 - Harry Potter 1 - $125 (milionů dolarů)
2002 - Spider-Man 1 - $139
2003 - Terminátor 3 - $200
          - Matrix 2+3 - $300
2004 - Spider-Man 2 - $200
2005 - King Kong - $207
2006 - Piráti z Karibiku 2 - $225
          - Superman se vrací - $260
2007 - Piráti z Karibiku 3 - $300
          - Spider-Man 3 - $256

Proč končím rokem 2007? 300 milionů se stává jakýmsi stropem, přes který se až do současnosti žádný film nedostal. Normou pro blockbuster se stává rozpočet 200 - 300 milionů. Ano, jsou tu spořivé výjimky (zdravíme George Lucase a J. J. Abramse), ale když už i filmy jako Princ Kaspian a Mocný vládce Oz operují s rozpočtem 220 milionů dolarů, tak je něco špatně. A díky čemu mohly rozpočty po dobu deseti let růst takovým tempem? Pár procent si vezme inflace zčásti ospravedlňující zdražování lístků do kina, ale jsou to samozřejmě ty DVD. Kinovýdělky do roku 2007-2008 byly pouhou první zastávkou na dlouhé cestě za obřími zisky.